APSV oslaví v březnu své desáté narozeniny, ale hlavní dárek si dala už vloni, kdy se významnou měrou podílela na formulaci mediálního zákona. O její činnosti, poslání, úspěších, ale i o mediálním zákonu a rozhlasovém trhu v České republice jsme si exkluzivně popovídali s prezidentem APSV Michalem Zelenkou .
Asociace provozovatelů soukromého vysílání (APSV) je organizací s dobrovolným členstvím a principem výběrovosti, která sdružuje jinak konkurenční subjekty za účelem společného postupu při jednáních s Orgány státní správy , Českými radiokomunikacemi a.s. , ochrannými organizacemi, evropskými strukturami souvisejícími se soukromým vysíláním, nadacemi a fondy.
Co se v loňském roce událo nejvýznamnějšího ve vašich řadách?
Nejvýznamnější události loňského roku je určitě zákon. Byli jsme dobrými lobbyisty a v loňském roce byla naše téměř tříletá píle a nadšení korunovány úspěchem. Sice ne úplným, bohužel, ale v průběhu přípravy zákona spadla pod stůl diskriminační ministerská předloha, která byla strašně restriktivní. Rada mohla skoro všechno provozovatelé téměř nic. V jedné verzi zákona bylo, že když Rada požádá, musíme jí odevzdat kompletní, i digitální dokumentaci, včetně zdrojových kódů programů.
Přijatá podoba zákona je tedy k broadcasterům mírnější.
I tento zákon tak, jak je, ustanovuje zpřesněné procedury a náročnější úseky – zejména žádost o licenci a její doplňky. A i tak je Úřad RRTV v současné době zavalený a nepropustný, protože ani na ty nároky, které jemnější verze zákona klade, aparát naprosto nestačí. A na předchozí předlohu by nestačil vůbec.
Jaké jsou podle vás hlavní výhody přijatého zákona?
Hlavní výhody přijatého zákona, tedy poslanecké iniciativy poslanců Kučery, Bendla, Langra, Buzkové a Plevy, spatřuji v několika věcech. Pro potřeby rozhlasového vyslání se pořadem rozumí také programový prvek. To je velmi významné z hlediska definice licenčních podmínek a sponzoringu. O to jsme svedli strašný boj. Existují vlastně jen tři jazyky na světě, které dělají rozdíl mezi programovým prvkem a pořadem: čeština, slověnština a maďarština – jinak mezi programem a pořadem není rozdíl, stejně tak mezi programem a programovým prvkem.
A další přednosti nebo alespoň výhody.?
Druhou výhodou, nikoli automatickou, jak se psalo, je prodlužování licencí. To je dáno 13 podmínkami, z nichž porušení některých je zvláště odpudivé (podporování rasismu, fašismu, atd.). Jsou tam i takové, které se vám v podstatě technicky mohou přihodit – třeba nedoplatek na zdravotním a sociálním pojištění atp. nebo kdyby na vás někdo podal návrh na konkurz. Prodlužováním licencí jsme se připojili ke světu. Zemí, kde se licence ani jednou neprodlužuje, je minimum. Podnikáním v médiích se vám za šest let investice nevrátí, natož aby provozovatel vytvořil nějaký přiměřený zisk. Proto se přece podniká. Ten zisk by měl bý větší než jinde, připočítáme-li bolestné za podnikání v regulovaném sektoru. Třetí významnou věcí je legální možnost kapitalizovat svoje úsilí. Když nechcete už dále podnikat, můžete podnik legálně prodat. Prostředí u nás bylo dosud zakonzervované, což do jisté míry vytvářelo „šedý prostor“. Rada RTV povolovala prodej 49 %, a to ještě ne vždy. Výsledkem bylo, že většinový podíl byl získáván nelegálně. Z toho je vidět, že přílišná regulace vždy tvoří šedý prostor. Příkladem je socialismus sám o sobě nebo i americká či ruská prohibice. Vždy to vytvoří nenormální prostředí a vzniknou pašeráci, tajné palírny a korupční prostředí.
A jak je to s reklamou a nejasnostmi v definicích?
Ano – další významnou záležitostí je, že odpovědnost za reklamní sdělení je jednoznačně stavěná na zadavatele, je-li znám. Není-li, teprve pak na broadcastera. Navíc máme uzákoněna i opatření k nápravě – nepokutuje se tedy rovnou, ale až po nevyslyšené výzvě k nápravě. V neposlední řadě formuluje nový zákon i lepší definice sponzoringu, reklamy a teleshoppingu. Zákon velmi omezil prostor pro tzv. volné uvážení regulačního orgánu. Boj o výklad bude sice teprve sveden, ale Rada má taxativně vymezeno, co smí a co musí. Jiná věc je, že Rada sama to tak nevnímá – příkladem je právě probíhající jednání o vstupu investora do Radia Impuls .
Jaké jsou další funkce Asociace, pominu-li společné postupy v zájmu jinak konkurenčních subjektů?
Jednou z funkcí je komunikace s ostatními asociacemi. Jirka Mikeš , ředitel AKA nás přinutil založit asociace asociací – SKMO a Radu pro reklamu . Jsem přesvědčen o tom, že je to moc dobře, a musím říct, že asociace jsou přesně těmi představiteli občanské společnosti, o kterých hovoří pan prezident. Akorát není pravda, že je nikdo nechce a že mají těžký život. Nepamatuji se, že by s námi někdo někdy nechtěl mluvit, dokonce ani Rada, která sice není možná nadšena, že existujeme, ale komunikuje s námi poměrně intenzivně. Pokud jde o Parlament, myslím si, že nás neberou jako lobbyisty, ale jako lidi, kteří se ve svém oboru vyznají a mohou poradit.
Asociace do jisté míry umírňují zásahy státu…?
Asociace a jejich spolupráce, vrstvení a koexistence vlastně tvoří nevládní infrastrukturu průmyslu. To je strašně důležité. Příkladem je třeba právě Rada pro reklamu, která je tu od toho, aby se do těchto věcí nepletl stát. Když si to nedokážeme regulovat sami, stát se do toho dříve či později pustí sám. A to nechceme. V tom vidím hluboký smysl asociací, jejich síla spočívá v tom, že je partnerem a někdy i protivníkem státu. Stát si, celkem přirozeně, chce osvojit maximum pravomocí. Jednotlivé subjekty jsou moc slabé na to, aby mu to překazily, zato uskupení tuto sílu mají. Asociace jsou také informačními základnami a fungují jako báze pro styk se zahraničím.
Jaký je váš názor na rozhodnutí RRTV o licencích rádií Vox, Limonádový Joe, Brno, Valc a na jejich následovníky?
RRTV v předvečer účinnosti nového zákona projevila vůli, kterou nelze nazvat dobrou. Věděla, že zákon je na stole, a věděla, jak dopadne. Kdyby prezident zákon rovnou podepsal, RRTV by možná nestihla své rozhodnutí učinit. Je to takřka klukovina – za pět minut dvanáct, kdy by rádia mohla žádat o prodloužení licencí a dostala by ho, udělala RRTV tenhle faul. Možná ještě horší je vypsání tří nových licencí v Praze na frekvencích, které budou rušit stávající provozovatele.
Stanice se budou vzájemně rušit, ale tomu by Rada měla spíše předcházet.?
Jistě. RRTV nejspíše nerespektuje Český telekomunikační úřad (ve smyslu Zákona o telekomunikacích), který by takové frekvence asi do světa nepustil. APSV bude apelovat na RRTV, ČTÚ a Mediální komisi Parlamentu České republiky , aby RRTV tyto licence, o něž se přihlásilo do licenčního řízení 27 žadatelů, neudělila.
Co říkáte na poslední kauzu ohledně investora Radia Impuls?
Právě teď probíhá rozhodování o tom, zde vpustit do Impulsu 66% nového vlastníka nebo ne. RRTV nás dokonce přizvala na jednání, ale my jsme se korporativně omluvili s tím, že k tomu nemůžeme nic říci. Já osobně, i kdyby se mi investor sebevíc nelíbil, považuji za škodlivější, kdyby Rada rozhodovala nad zákon a vstup nepovolila. Společnost Eurocast je „investor jako řemen“. Leckdo se může třást strachy, protože tato společnost už předvedla, co umí, včetně podnikatelského backgroundu. Její vstup k nám znamená obohacení scény.
Na druhou stranu je mi konání RRTV docela pochopitelné. Na světě neexistuje žádny kapr, který by si dobrovolně vypustil rybník. Tím nechci nic naznačit, myslím tím jen to, že lidé milují moc a rádi se v ní koupou. Představa úspěšného podnikatele, který v předpokoji Rady ždímá čepici a opakuje si falešné komplimenty a ponížené supliky, je tak lákavá, že málokdo odolá.
Proč myslíte, že RRTV pozvala na jednání ohledně investora Impulsu i jednotlivá mediazastupitelství?
Mně samotného by to zajímalo. Utvrzuje mě to v tom, že dodnes nepochopila jejich roli.
Příští pokračování: o budoucnosti rádií, klesající (neklesající poslechovosti a uniformitě trhu)
