Ahoj, ahoj, ahoj. Po tejdnu je tu zase vaše naše oblíbená hitpoška. Spousta songů a novejch písniček sme si připravili. A máme tu i pár vychytanejch lupenů na nějakej mejdan a koncert.“ Tak s tímto má být konec. V soukromých médiích se musí mluvit spisovně.
Provozovatel celoplošného vysílání dbá na kultivovanost jazykového projevu. Hlasatelé, moderátoři i redaktoři zpravodajských a publicistických pořadů jsou povinni vyjadřovat se spisovným jazykem (kromě nezastupitelných citací). Provozovatel zajišťuje rozvoj českého jazyka a vyzdvihuje jazykové dědictví – tak zní schválená novela mediálního zákona, která jde nyní do Senátu a poté by ji měl podepsat i prezident republiky.
Iniciátorem novely je komunistická poslankyně Ivana Levá, která je občanským povoláním učitelkou češtiny. Její návrh podpořila většina poslanců. To jsou základní fakta.
Ačkoliv se objevují a ještě objeví záporné hlasy k této úpravě, je nutné konstatovat, že je dobře, že se tak stalo. Přesto novela má vadu na kráse. Zákon se totiž vztahuje jen na celoplošné televize a rádia, navíc soukromá. Smutné je i to, že není určena žádná sankce za porušení. Poslanci se ovšem domnívají, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má nástroj, kterým může celoplošné provozovatele strašit. Tak třeba Levá radním radí: „Majitelé médií budou potřebovat prodlužovat licence na vysílání. A při posuzování jejich žádostí se bude určitě přihlížet i k tomu.“
Co si o tom myslet? Třeba to, že poslanci „to“ zase hodili na Radu. Až Impuls, Frekvence 1 nebo TV Nova s Primou budou za nějakou dobu žádat o licenci, radní ji dotyčným nemusejí prodloužit. Stačí několik let dokumentovat každý pořad, přidat trochu přísady mediálního lobbingu a určitě se něco najde. Provozovatel si to nenechá líbit a verdikt napadne u soudu. A jsme tam, kde už několik let jsme. V Kocourkově. Poslanci zase vyrobili jeden hezký legislativní czech šmejd!
Zarážející na celé novele je i to, že se jaksi netýká regionálních televizí a rozhlasových stanic. Právem se zástupci TV Nova a Frekvence1/Evropa 2 mohou cítit dotčeni a poškozeni. Možná to celé zavání i diskrimanací.
Proč se novelou nemusejí řídit regionální subjekty? Legitimní otázka, která – zatím – zůstává bez odpovědi. Přitom právě regionální rádia by měla být pod větší kontrolou. Celoplošné stanice jsou už v jiné kvalitativní třídě. Prostor k práci zde získávají přece jen lidé s vyšší „kvalifikací“, zkušenostmi a talentem.
Naopak v malých a středních regionálních rádiích stále najdeme jedince, kterým jaksi odborná kvalifikace dosud chybí. Bohužel stále existují moderátoři a redaktoři, kteří se s kultivovanou mluvou a spisovnou češtinou nekamarádí. Paradoxem přitom je, že právě regionální – převážně hitová rádia – nejvíce působí na mládež. Každý jistě uzná, že v drtivé většině teenager bude poslouchat svou regionální hudební stanici, než třeba „blaníkovskou“ Frekvenci 1.
Tím je řečeno, že se zmíněná novela netýká těch stanic, které jsou v denním kontaktu s člověkem, školou povinným. A tak se zákon – podporovat spisovný český jazyk – míjí účinkem.
Nezbývá tedy než doufat, že brzy bude novela novely, která bude nařizovat i regionálním subjektům mluvit hezky česky. Do té doby bude Leoš Mareš mít jedinečnou a výsostnou příležitost všem ukázat, že i „novácké“ Eso či „e-dvojkovou“ Pepsi Top 20, lze moderovat spisovně/nespisovně.
Poznámka pro ty, co se hodně čertí: Vězte, že ve Francii je hůř. V zemi galského kohouta mají zákon ochraňující francouzštinu, který navíc dbá na čistotu jazyka a zakazuje používání cizojazyčných – převážně angloamerických – výrazů ve veřejném, mluveném i písemném, styku.
