S Miroslavem Pýchou jsme se potkali v obrovských prostorách na Vinohradech, odkud začne opět virtuálně vysílat Radio Limonádový Joe. Zatím stále pouze virtuálně. Ale nové prostory vypovídají o tom, že majitel společnosti Joe Media stále věří, že jeho stanice bude opět slyšet z éteru.
Jaký byl pro vás loňský rok, kdy kauza kolem Radia Limonádový Joe plnila stránky mediálních rubrik denního tisku?
Začal bych tím, že právě nyní žádáme aktuálně o některý ze tří zkoordinovaných kmitočtů. Proto bych byl velice nerad, kdyby náš rozhovor vyzněl jako jakýkoli pokus o nátlak a medializaci z naší strany nebo jako rozhovor na objednávku (pozn. red. – a skutečně jsme s nápadem rozhovoru přišli my) . Všichni, co jsme tady, máme rádio velice rádi a proto máme pořád dostatek energie věřit tomu, že budeme mít možnost vysílat. Nejen poslední rok, ale celé období minulých dvou a půl let pro nás bylo velice náročné, jelikož vývoj kolem rádia byl opravdu rychlý. Jednalo se o celoroční stres. Začátkem roku jsme připravili projekt, který jsme odevzdali 20. února, a od té doby jsme čekali, jak to dopadne. Mezitím jsme vysílali a podnikali jsme spíše kroky k tomu, že rozhodnutí dopadne dobře. Po několika měsících jsme se konečně dočkali – a špatného rozhodnutí, nebo rozhodnutí, které bylo jiné než jsme očekávali. I přesto, že pro nás zněl verdikt nepříznivě, chuť nám i nadále zbyla. Věděli jsme, že budeme vysílat do konce roku, a to i po osmi a více měsících v nejistotě.
Proč dala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání podle Vašeho názoru přednost Radiu Expres?
K tomu bych se nerad vyjadřoval. Na tuto otázku může odpovědět jen Rada. Jsem přesvědčen o tom, že Radio Limonádový Joe , ať už prošlo jakoukoli historií, bylo jiné, zvláštní a ojedinělé – třeba stejně jako Radio 1 . A já sám sebe nepovažuji za obchodníka, ale spíše za organizátora nebo člověka, který je schopen připravit a zrealizovat nějaký projekt. Baví mě něco rozjíždět a dělat něco netuctového. Je tu celá řada rádií, která fungují, jsou na tom lépe ekonomicky, ale mně baví dělat něco jiného, třeba i s tou vizí, že peníze nebudou hlavním cílem našeho snažení. Líbilo se mi, jak „předchozí“ Radio Limonádový Joe, tak i naše současná vize. Pořád to bylo jiné rádio. Ve svém životě jsem napsal dvacet nebo ještě více projektů pro různá rádia, média apod. a vždy jsem se v projektu snažil rádio někam „zapasovat“. Zjistit, jaká je situace v regionu, proč tam má být nové rádio. A to je jakési mé kritérium. A ze stejného důvodu se domnívám, že takové rádio, jakým je Limonádový Joe, v Praze chybí. Dělat totéž – konkurovat rádiím, která už léta dělají svůj program – tudy cesta nevede.
Jaký je váš názor na údajný slib pana radního Štěpánka, že licenci dostanete?
S panem Štěpánkem jsme si vše veřejně vyříkali přímo na návštěvním dnu RRTV, kde jsem před všemi členy Rady vyjádřil můj základní pocit – tedy pocit člověka po dvou a půl letech práce, která vejde vniveč – pocit nespravedlnosti. Nám se navíc povedlo rádio postavit funkčně i ekonomicky na nohy. Dvakrát člověk nemůže vstoupit do stejné řeky – tedy programově to nebylo původní Radio Limonádový Joe, ale hudebně i formou mluveného slova to bylo stále v porovnání s jinými stanicemi něco jiného.
Ano, ale nic jiného vám ani nezbývalo – vždyť vzniklé problémy mezi vámi a tehdejším vedením by nevznikly, kdybyste do rádia nevstoupili..
Ne, tak to nebylo. Já jsem přišel do rádia v srpnu 1999, kdy byl Dušan Všelicha připraven rádio vypnout. Nerad bych se k této kauze opět vracel, ale rádio se tehdy potácelo v cca dvacetimilionových dluzích. A náš vstup vlastně akorát zapříčinil, že se tento problém před námi valil ještě několik měsíců až let. Původní vedení rádia chtělo peníze, zatímco moje představa byla postavit ekonomicky soběstačné a programově zajímavé rádio. A tady jsme narazili na problém, který mě, podle mého názoru, zbrzdil tak o rok. Jedou z chyb, které jsem udělal, byla, že jsem se s tímto vedením nerozloučil dříve.
Tak tedy zpět k panu Štěpánkovi.
Celá kauza byla tehdy velice mediálně populární, poskytoval jsem mnoho rozhovorů, mimo jiné i panu Horákovi ze Strategie. A právě ten bez jakékoli zlé vůle uvedl v článku jméno pana radního Štěpánka. Kromě toho, že jde o mluvčího rady, jde také o jejího mediálně nejznámějšího člena, proto tedy jeho jméno bylo tehdy jako jedné otištěné. Panu Štěpánkovi jsem na Radě řekl, že mým jediným úmyslem bylo vyjádřit moje pocity, nikoli zmiňovat jakékoli jméno. Petr Štěpánek tehdy řekl, že našim pocitům rozumí.
Jak jste se díval na mediální publicitu kolem celé kauzy?
Já jsem nic neinicioval, navíc myslím, že hlavním iniciátorem mediální popularity byl jeden ze sedmi členů největší politické strany ODA – Oldřich Kužílek . Já jsem pouze zpětně reagoval. Na podzim jsme se pokoušeli postavit rádio na nohy. Bylo to tvůrčí období, kdy se všichni snažili rádio zprovoznit.
Jaký je váš názor na Radio Expres?
Radio Expres si pochopitelně občas pustím. A mně osobně zklamalo. Vím, že každý start rádia je složitý a že právě na profesionálním startu velice záleží. Ale start Radia Expres nebyl profesionální, dá se dokonce říci, že byl amatérský. Pokud jsem pochopil programový cíl a záměr rádia, mělo jít o jakýsi SPY v éteru. Má-li jít o bulvár, není to program pro mně. Ale problém je v tom, že povídání je bulvární, kdežto hudební program naopak – ten má mnohem širší záběr. A chci-li dělat bulvár, musím ho dělat v celém smyslu programově. To tedy zde znamená buď zkulturnit mluvené slovo nebo zbulvarizovat hudbu.
Jak vypadá vaše internetové vysílání? Kolik posluchačů ho pravidelně ladí?
Internetové vysílání jsme rozjeli jako provizorium. 15. ledna jsem zaregistroval www.limonadovyjoe.cz na veřejném žebříčku a potěšilo mě, že i bez prezentace máme tak velkou návštěvnost. Ta nás v prvních dnech zařadila někam mezi 50. až 60. místo v médiích. A za námi zůstala i taková rádia jako Blaník apod. Vím, že to nic neznamená, protože internetové vysílání zatím není o penězích, ale spíš pro zábavu, ale potěšilo mě to. Jsme a existujeme, a navíc vysíláme na vlastní náklady.
Nebude se vaše vysílání rozšiřovat i na kabelovky?
Ano, dostali jsme nabídku od společnosti UPC – návrh, že bude naše vysílání šířit v kabelech. V pondělí bychom měli podepsat smlouvu, která je základem pro udělení licence na vysílání v kabelových rozvodech. Kabel je asi víc než internet. My zde navíc máme docela dobré technické podmínky, takže příští týden bychom měli mít vše po technické stránce připraveno. Je to další krok ke zpřístupnění Radia Limonádový Joe – navíc stereo a bez poplatků.
A jak by to vypadalo s obchodováním přes kabelovou televizi?
Zatím nevíme. Takovýto obchod zatím neumíme definovat. Nevíme, jak bychom tak dokázali obchodně vydělávat. Oni mají počty zásuvek, nemají žádné peoplemetry a kolik lidí zde poslouchá rádio nelze stanovit ani zdaleka tak přesně jako v Mediaprojektu. Nejprve musíme stanovit strategii. Dostali jsme se z internetu na kabel, ale to pro nás není konečná. Joe Media může díky svým jiným aktivitám hradit náklady na rozhlasové vysílání po internetu a kabelu. Příští týden tedy jdeme žádat o licenci k vysílání na kabelových rozvodech.
Neplánujete v blízké době více streamů než 32 kbbs?
32 kbbs je provizorium, navíc tak vysíláme teprve od 31.12. Plánujeme 20, 32 a 64 kbbs.
Vypsání tří nově zkoordinovaných kmitočtů v Praze vás inspirovalo k přihlášení se do licenčních řízení. Jak se na řízení připravujete?
Důvod, proč se účastníme slyšení, pro nás přišel skoro pět minut po dvanácté. Skončili jsme v éteru, ale vysíláme přes internet. Neúčastnit jsme se nemohli. Kmitočty tak, jak jsou vypsané, nejsou ideální, ale já sám jsem naplánoval asi 90% všech stávajících kmitočtů pro nejrůznější broadcastery. Proto mohu garantovat, že v případě, že bychom jeden ze tří vypsaných kmitočtů dostali, nebudeme rušit ostatní již vysílající stanice.
A s jakým projektem chcete předstoupit před Radu?
Nepůjde o projekt Radia Limonádový Joe, ale o podobný typ rádia. Tedy o rádio, které dosud i podle posluchačských názorů v Praze chybí. Navíc dokážeme toto rádio provozovat ekonomicky soběstačně.
Nový projekt tedy nebude mít s RLJ nic společného?
Základ bude postaven na základech „Limonádníka“, ale modernější a dynamičtější. RLJ chyběl balík informací, proto museli posluchači vždy přeladit na jinou stanici, která jim tyto informace poskytla. V novém projektu tento informační balík nechybí. Samozřejmě navíc chceme oslovit trochu nižší cílovou skupinu (25 – 40 let). Byli bychom neradi, kdyby naši posluchači stárli s námi. Ti si myslím že byl staromilský problém RLJ. Samozřejmě, bylo to na jednu stranu hezké. Ale kdyby RLJ vysílalo v roce 1980, byla to přesně ta doba, kdy by to lidé uvítali. My víme, že každé rádio je živý organismus, tedy musí se stále objevovat něco nového. I u Limonádového rádia.
O jaké kmitočty máte zájem?
Dovedeme si poradit se všemi třemi kmitočty. Jak už jsem řekl, plánuji kmitočty nové, dokonce jsem kdysi plánoval i některé z nyní vypsaných – ale ne ty pražské. Rozhodnutí, který dostaneme, necháme na Radě. Pokud bude mít zájem nám nějaký kmitočet dát, my neopovrhneme žádným a máme připraveno takové technické řešení, které vyhoví jak požadavkům Rady, tak našim i požadavkům ostatních provozovatelů, abychom je nerušili. Kdybych dostal 5kW kmitočet, který už neexistuje, byl bych raději. Žádný dobrý kmitočet už není.
Máte dojem, že se dá podobné rádio vůbec uživit?
Máme svou klientelu i posluchače a zadavatele reklamy, kteří mají naše rádio rádi. Proto doufám, že dokážeme toto rádio uživit i provozovat. Některé celoroční smlouvy máme už podepsané a jiné před podpisem a já už nyní mohu říci, že v tomto roce rádio bez problémů uživíme. Navíc nemusíme nic investovat a vše máme už nyní, k tomu na naše vlastní riziko. Principielně pro mě nejsou peníze na prvním místě. Jsou důležité, ale rozhodně nedělám vše pro ně. Spíš mě baví realizovat projekt, který časem nějaké peníze přinese.
Pakliže byste ale získali licenci a vrátili se do éteru, budete muset vybudovat nový tým.
Stále máme lidi, kteří na nás čekají, až začneme vysílat. Tedy lidé, kteří dělali večerní i ranní vysílání neustále odmítají nabídky a čekají na nás. Nikdy jsem jim neměl co nabídnout, čekali s námi, ale přesto všichni věříme, že je to jiné rádio, pro které budou dělat rádi. Dne můžeme garantovat, že máme jak tým obchodníků, tak programových pracovníků, kteří rádio chtějí dělat. A navíc rádio nezadlužíme. Zatím sice nemáme příjmy za reklamy, ale zase nemusíme nic kupovat ani investovat. Bude nám stačit jen dobré promo, které připomene návrat staronového rádia.
Jaké jsou podle Vás vaše šance v licenčních řízeních a jaká bude vaše reakce, pakliže licenci nedostanete?
To je hezká otázka. Zatím máme velkou ředitelnu :-) Nevím, jaké mám šance, věřím tomu, že nějaké ano. A pokud jsou zde tři kmitočty, které nejsou úplně nejkvalitnější a nemyslím si, že by mohly dostačovat každému rádiu, naší šancí je, že jsme na to připraveni a nepřinášíme žádný projekt mohutného média, ale potřebujeme kmitočet k tomu, abychom zasáhli většinu Pražanů a jsme principielní metropolitní rádio. Otázkou je, jak kterým broadcasterům jejich dva nebo tři kmitočty přinášejí to, co vlastně chtěli. Mají k tomu spoustu starostí a nákladů a kdyby se dnes vrátili k původním jednomu nebo dvěma kmitočtům, měli by stejný efekt za méně peněz a méně práce. Kmitočet a technický prostředek je pro nás jako pro metropolitní rádio vhodný prostředek. A na tom jsme náš nový projekt postavili.
A když licenci nedostanete?
Pakliže licenci nedostaneme, budeme pro radost vysílat dál po kabelu a po internetu. Provozní náklady spojené s tím, že jsme v éteru, by dnes pro mě znamenaly o 30 tisíc měsíčně více nežli náklady současné. 1. února budeme otvírat projekt, na němž se spolupodílíme – tedy hudební klub, který jsme nazvali Nedostižný éter.
Děkuji za rozhovor.
