Jakým způsobem bude od působnosti tohoto paragrafu pracovat novinář, nikdo neví. Je jisté, že nebude moci svobodně komunikovat v jakémkoliv rozhovoru, protože on, ale ne interviewaný, bude muset mluvit spisovně. Komické? Moc ne. Směšné a neúčelné určitě.Poslankyně Levá (KSČM) prosadila v dolní komoře Parlamentu paragraf, který ze zákona určuje, že celoplošná elektronická média musí mluvit spisovně. Vedení média bude „zajišťovat rozvoj českého jazyka a vyzdvihovat jazykové dědictví.“ Jsem osobně velice poctěn touto úlohou, kterou beru jako příslib nějakého budoucího metálu od ministra kultury. Tento § má však svá úskalí, nejasnosti a skryté cíle.
Jde především, podle slov paní poslankyně o „morální apel, který je však doplněn hrozbou, že při neplnění téhož, provozovateli nemusí být prodloužena licence (dixit poslankyně Levá).
Celoplošní soukromí provozovatelé z principu celoplošnosti, tedy oslovení velké posluchačské obce, vynakládají nemalé prostředky na zprostředkování informací, publicistiky a na kvalitu novinářů a moderátorů, protože takový je požadavek běžného posluchače obdobného rádia (nebo televize). Jsou už takto ze zákona (zákon 231/2001 Sb, § 15, odst. 2) pod větším drobnohledem, nežli programové sítě nebo regionální a místní provozovatelé.
Jakým způsobem bude od působnosti tohoto paragrafu pracovat novinář, nikdo neví. Je jisté, že nebude moci svobodně komunikovat v jakémkoliv rozhovoru, protože on, ale ne interviewaný, bude muset mluvit spisovně. Komické? Moc ne. Směšné a neúčelné určitě.
Timto paragrafem se také dozvídáme o novince v právním řádu České republiky. Zákon se týká pouze celoplošných soukromých stanic. Proč? Protože „veřejnoprávní média mají svůj vlastní vnitřní kodex“. Pominu fakt, že my také, ale zajímá mne, jak je možné, že paní poslankyně a její spoluhlasující, vyzvedli „nějaký“ kodex na úroveň zákona. Je porušení vnitřního kodexu veřejnoprávních médií pod sankcí neprodloužení licence? Asi ne. Je kodex zákonem? Určitě ne. Něco zde nehraje.
Podívejme se na tento paragraf z pohledu rozhlasových čísel (Zdroj : Mediaprojekt, GfK, Median, 1.7.2003 – 17.12. 2003, c.s. všichni, po-ne, DR):
Podle zákona musí mluvit spisovně celoplošné soukromé stanice : 1 624 000 posluchačů
Zákon neplatí na sítě, regionální a místní vysílání: 3 377 000 posluchačů
Když vezmeme v úvahu, že programové sítě, regionální a místní stanice, mimo jiné, poslouchají hlavně mladí lidé, je zjevné, že citovaný paragraf se buď mine účinkem vychovávat lidi spisovnou češtinou, nebo míří jiným směrem.
Ten směr by mohl být jednoduchý nátlak (nejde asi ještě o cenzuru, ale to přijde…), aby privátní sektor omezil, nebo dokonce zrušil zpravodajství, ale především publicistiku. Jde tedy o zásah do svobod provozovatelů podle stávajícího zákona 231/2001 Sb., § 31, odst. 1. (nemluvě o následujících odstavcích). Provozovatelé mohou pochopitelně obejít „Levý paragraf“ tím, že účelově zprovozní „zábavné zpravodajství nebo publicistiku“:
Můžeme zároveň vést debaty o umělecké formě, kde o spisovné češtině nebo její nespisovné formě povedeme literárně linguisticko vědeckou debatu. Mimochodem nám nebylo sděleno, o kterou formu spisovné češtiny vlastně jde. O hovorovou nebo kodifikovanou? A co moravismy? Nebo, že by poslanci chtěli v elektronických médiích dokonce zakázat a zakonzervovat jazykovědu a odmítnout jim roli zdroje kreativity a sledování změn a modernosti společnosti?
Naši básníci, divadelníci, spisovatelé, novináři a celá umělecká obec by se měli vzbouřit a vyjít do ulic na ochranu hodnot, které jsou jim přirozené, tedy svobodu slova a její role ve společnosti.
Michel Fleischmann
prezident Frekvence 1