Kde se opravdu vzala 3D televize? Jde o nepřipravený produkt, nebo o marketingově propracovaný nástup nové technologie? Stojí za nástupem 3DTV Jan Tleskač, Avatar, nebo Hurvínek? A kdo nakonec trh s 3D přístroji rozjede? Přinášíme vám trochu jiný pohled na kulatý stůl, který byl vůbec poprvé věnován televizi ve 3D.
V minulém týdnu proběhla historicky první, tuzemská konference na téma 3DTV. Zorganizoval ji server Digizone.cz. Mezi účastníky byli dva zástupci televizních stanic, zástupce výzkumné agentury, prodejce TV techniky, nebo nezávislý novinář. Nejzajímavějšími panelisty se ale nakonec překvapivě stali zástupci společností Panasonic, Samsung a LG, tedy společností, které jsou výrobci televizorů s technologií 3D.
Právě jejich vystoupení totiž nakonec nevyzněla jako vychvalování přístrojů, nebo růžové předpovědi možného vývoje trhu, ale byla z nich naopak cítit určitá rozpačitost. Samotní výrobci televizorů jako by si totiž nebyli tak úplně jistí, co si mají o novém produktu myslet a nakolik mu mají věřit.
Zatím co v případě digitalizace mohli výrobci stát se zdviženými prapory televizní revoluce a směle prosazovat vše, na čem se skví magická písmenka HD, potom u 3DTV je patrná nejistota. Jak mi v průběhu přestávky řekl jeden ze zástupců výrobců televizních přístrojů, jde totiž o produkt, který by se, nebýt ekonomické krize, na letošním trhu vůbec neobjevil.
Avatar za 3D nemůže
Když Evropská unie přijala pravidla pro přechod na digitální televizní vysílání, dalo se hovořit o vítězství lobbingu výrobců spotřební elektroniky. Po digitalizaci totiž netoužily ani tak samotné televizní stanice, nebo dokonce diváci, ale právě výrobci televizních přijímačů, kteří potřebovali oživit trh. Podařilo se na jedničku s hned několika hvězdičkami a nový televizor, nebo alespoň set-top-box, bude mít do konce roku 2012 většina Evropy.
Situace s 3DTV je ale diametrálně odlišná. Tato technologie se zdánlivě objevila rychle a nečekaně, jakoby v reakci na filmový trhák Avatar. To je pochopitelně nesmysl. 3DTV začali výrobci připravovat dávno před tím, než tušili, že nějaký film s názvem na A zaznamená úspěch. Z hlediska vnímání běžného konzumenta a kupodivu i části odborné veřejnosti, jako by však mezi Avatarem a 3DTV bylo rovnítko.
Pravdou je, že Avatar pouze urychlil marketingové rozhodnutí výrobců o představení 3DTV jako produktu a zviditelnil jeho existenci. Hlavním důvodem, proč se 3DTV objevila je ale ona už zmíněná ekonomická krize, která způsobila citelný propad prodeje. Výrobci tak přišli se záchranným plánem a rozhodli se zákazníkům nabídnout nehotovou technologickou novinku.
I sami výrobci totiž přiznávají, že dokud se 3D televizor nezbaví brýlí, bude jeho úspěšnost na trhu víc než diskutabilní. Mimochodem vyzkoušel jsem a vzhledem k tomu že jsem obrýlen standardně, tak o žádný luxusní pocit opravdu nešlo.
Slečna je šťastná a nadšená. Asi nenosí brýle a přístroj neplatila.
Až na Hurvínka není co vysílat
Trh s 3DTV má ale ještě jeden a možná i větší problém než je samotná nepřipravenost produktu. Dobrá reklama totiž dokáže prodat i přístroj, na který musíte koukat pouze s brýlemi na nose. Hlavním problémem 3DTV je obsah. Dnes existuje pouze pár desítek filmů, které jsou k dispozici ve 3D formátu a do konce tohoto roku jich z filmové meky Hollywoodu přibudou jen nějaké tři desítky.
Pravda, ani tuzemský filmový průmysl nezůstává pozadu. Například v rámci kulatého stolu se pochlubil svým Hurvínkem ve 3D producent Martin Kotík ze společnosti Rolling Pictures. Pominu ten drobný fakt, že z ukázek které Martin Kotík přinesl, působil 3D Hurvínek jako špatná kopie první Toy Story a zastavím se u jiné jeho poznámky. Panu Kotíkovi totiž každý týden prý volá alespoň jeden z jeho kolegů, aby se informoval jak natočit film ve 3D.
Pokud Martin Kotík příliš nepřeháněl, potom se budeme muset obrnit diváckou trpělivostí, protože následující roky nám přinesou záplavu tuzemských 3D filmů. Podle Kotíka je u 3D filmu primárním prvkem vtažení diváka do příběhu a pokud se touto poučkou budou řídít všichni tvůrci, potom buď českému filmu, který je tradičně silný v příběhu, ale rozhodně ne v akčních situacích, které ve 3D zobrazení tak dobře vypadají, země lehká. Osobně už se moc těším na Kameňák 3D.
Až na rumunské manažery televizní stanice 3D nezajímá
Ať už nám domácí i zahraniční tvorba nabídne jakékoli výtvory, velký problém bude dostat je do televizních přístrojů. Terestrika totiž na datový tok, který 3DTV potřebuje, není připravena ani náznakem a tak jediné platformy, které budou umět 3DTV nabídnout jsou kabeloví a satelitní operátoři. Zatím ovšem nebudou mít co nabídnout. Jen těžko lze totiž předpokládat, že by se našel alespoň jeden sebevražedný provozovatel vysílání, který by v Česku rozběhl televizní stanici ve 3D, ať už Adrian Sarbu (rumunský „superředitel televize Nova“ a mediální skupiny CME) říká, co chce. Penetrace přístrojů totiž v následujících letech rozhodně nebude na takové úrovni, aby se 3D kanál komukoli vyplatil.
Nezájem domácích provozovatelů vysílání nakonec potvrdil i samotný kulatý stůl. Zástupci televizních stanic se objevili pouze dva, ředitel stanice Sport 5 Jiří Hojgr a technický šéf TV Prima Patrik Slavík, přičemž ani jeden z pánů neprojevil o vysílání ve 3D žádný zájem. Není se co divit. Motoristický sport, kterému se věnuje Sport 5, není pro 3D zrovna tím pravým způsobem jak zbytečně navyšovat rozpočet a ani Prima netrpí zrovna přebytkem finančních prostředků, které by investovala do nesledovaného kanálu. Krom toho, ani jeda z těchto stanic nevysílá už jen v prostém full HD. Prima proto, že zatím nemá hotový odbavovací řetězec a Sport 5 proto, že nemá dostatek HD obsahu.
V kině pohled na hejno much neděsí, doma by zatím většinu diváků zaskočil.
Cena ještě několik let neklesne
Výrazným faktorem, který 3DTV ještě pár let udrží mimo masový zájem konzumentů, je cena. V současnosti lze totiž nejlevnější 3D přístroj pořídit kolem 50 tisíc korun a podle samotných výrobců nelze čekat výraznější zlevnění dřív než kolem roku 2015. Cenové politice nakonec odpovídají i předpokládané prodeje 3D přístrojů, které výrobci pro letošek odhadují kolem sedmi miliónů kusů celosvětově. Většina prodejů ovšem poputuje především do Asie a Severní Ameriky.
Impulzem, který by mohl 3D televizorům pomoci mají šanci stát se počítačové, respektive konzolové hry. Zatím co sledování filmů ve 3D je zážitkem především napoprvé a když vidíte už druhý, dějově plytký 3D film začne vám onen třetí rozměr připadat jako malá přidaná hodnota, tak pro PC hry je 3D jako stvořené. Krom toho je známým a často využívaným reklamním tahem fakt, že rodiče často kvůli dětem koupí to, co by kvůli sobě jen tak nepořídili. Nové verze herních konzol by při tom měly bez problémů zvládat i přehrávání 3D filmů, takže může být docela pravděpodobné, že právě herní průmysl bude nakonec v Evropském rozvoji 3DTV hrát nemalou úlohu.
3D vysílání nebude také z toho důvodu, že zatím ani neexistuje standard pro TV vysílání. Zatím 3D TV zvládají plné 3D jen z HDMI vstupu. V testovacím vysílání se používají různé metody, které nemají plné HD rozlišení – dva obrazy vedle sebe, nad sebou nebo prokládané, aby se výsledný tok vešel do standardního kanálu. Nejenže je takovéto vysílání neslučitelné s 2D, takže je potřeba extra kanál, ale protože to není normou, ne všechny 3D televize dokáží ze všech těchto variant poskládat 3D obraz.