V seriálu k 80. výročí zahájení vysílání rozhlasu u nás pokročíme v tomto dílu do předválečného období let 1930-39. Objasníme si již profesionální přístup k programové problematice, vize, autoritu československého rozhlasu i koncesionářské poplatky.
Úvodem si dovolím ještě připomenout a zrekapitulovat důležité milníky rozhlasu z prvopočátečních let 1923-29. Ve Kbelích u Prahy bylo 18. května 1923 zahájeno pravidelné vysílání ze stanu prozatímní stanice Radiojournalu, převážně pouze pro Pražany. Československo se tak po britské BBC (1922) stalo druhou zemí s pravidelným vysíláním v Evropě. 1. září 1924 bylo zahájeno vysílání studia v Brně a 2. prosince téhož roku pražského studia z nových prostor v Poštovní nákupně v dnešní Vinohradské ulici. 28. ledna 1925 byla uvedena do provozu první česká vysílací stanice v Praze – Starých Strašnicích. 3. ledna 1926 se uskutečnilo zahájení pravidelného vysílání Zemědělského rozhlasu – první uvedení odborného rozhlasového vysílání v Evropě. První dubnový den rozhlas zavedl časový signál. 23. října 1926 se poprvé vysílalo z Bratislavy. O dva roky později, 1.7.1928, zahájilo i studio Košice a přesně za rok, 1929, i Moravská Ostrava.
Okolo roku 1930 končí éra reprodukční činnosti a více prostoru získává samostatný tvůrčí program rozhlasových pracovníků. Začíná se s vysíláním besed, diskusí, rozvíjí se rozhlasová reportáž přinášející zajímavé postřehy z různých prostor (např. důlní provoz), realizuje se přenos přes oceán, vysílá se i kombinované reportážní pásmo z terénu a ze studia, vznikla celá plejáda pásmových typů a objevují se původní rozhlasové hry. Uplatňuje se charakteristická montážní technika, rozhlasové tvůrčí praxi vlastní. Prudký vývoj v tomto desetiletí jde od hry v rozhlase k rozhlasové hře, od demonstrace zvukového efektu k organickému uplatnění zvuku v řádu rozhlasového díla.
Rozhlasové stanice postupně opouštějí různá provizoria a přechodná působiště. I Praha získává konečně sídlo v budově, která sice patří poště, ale rozhlas v ní získává postupně trvalé prostory pro správní, redakční, technickou i programově tvůrčí činnost. Díky stabilizaci prostředí rozhlasových stanic bylo možné soustředit všechny nezbytné složky, které jsou k vysílání zapotřebí. Zlepšila se kvalita studií i snímání, kvalita vysílaček včetně nové stanice Liblice i nabídka rozhlasových přijímačů pro posluchače. Končí doba domácího konstruktérství, přijímače se začínají vyrábět sériově. Poslechovost se i za náročných finančních podmínek zvyšuje zejména díky zesilování výkonu vysílačů a zlepšujícím se pokrytím republiky signálem. Významným posunem rozhlasového vysílání kupředu je i vznikající a rozvíjející se záznamová technika – na počátku těchto let v dílčí výpomocné funkci krátkých záběrů na folii a na konci v souvislém delším záznamu na pás.
V Ročence posluchače rozhlasu z roku 1934 se lze dočíst něco více o programové problematice tehdejšího Československého rozhlasu. Tři klíčoví pracovníci Miloš Kareš, Eduard Svoboda a K.B. Jirák se vyjadřují k programové koncepci a vizím. Nejlépe se k danému tématu vyslovil šéf hudebního odboru Čsl. rozhlasu prof.Jirák: „Je třeba stále hledat rovnováhu mezi kulturním posláním rozhlasu a zábavností, kterou někteří posluchači považují za jeho hlavní poslání.“ Rozhlas o to usiloval řadu dalších desetiletí.
Okolo roku 1930 nastupovali do rozhlasových služeb další, většinou spíše mladí pracovníci, kteří byli pro svoji práci odborně vybaveni, kteří měli představu o rozhlasovém vysílání a kteří chtěli uchopit šanci, jakou rozhlas nabízel. Rozhlas dlouho akcentoval ve vysílání uměleckou tvorbu, hudbu (zejména vážnou) a umělecké slovo. Teď se zvětšuje podíl publicisticky, rozšiřuje nabídka oborů i narůstá pestrý výběr rozhlasových tvarů. Je tu reportáž, pásmo hudební i literární a také vzdělávací, beseda u mikrofonu, vysílání úvah „Živá slova“, pořady pro školy i pro děti mimo školu a celá škála sportovních přenosů. Kromě populárních hudebních pořadů ovšem. Rozhlas už měl za sebou dostatek zkušeností, aby si mohl začít vytvářet záměrně tvůrčí požadavky na vlastní práci. Právě třicátá léta se stala polem, na němž byl tento přechod od reprodukce k produkci realizován a prokázán. Každá ze stanic, tj. Praha, Brno a Moravská Ostrava, odvysílala například za rok 1932 více, než-li 4000 hodin programu.
Rozhlasové vysílání si získávalo nejen pozornost, ale i autoritu. Když ve čtrnáctém roce existence BBC zemřel anglický král Jiří V., nepokládalo se sdělení této zprávy rádiem dost na úrovni a tak si země a svět musely počkat na uveřejnění v deníku The Times, které jim mělo dodat důstojnosti. Když o rok později zemřel president Masaryk (také ve čtrnáctém roce existence Radiojournalu), byl to rozhlas, který od časného rána vysílal ve čtyřech jazycích zprávu o úmrtí hlavy státu, byl to rozhlas, který už dva dny soustavně sledoval zhoršující se stav TGM a byl to rozhlas, který mimořádným programem naplnil celý týden až do dne pohřbu a celý pohřební průvod Prahou vysílal v přímém přenosu. Z tohoto příkladu jasně vyplívá, že rádio bylo a je schopno aktuálně informovat a současně má mnohem větší prostor pro zprávu, než klasické tištěné periodikum.
Na závěr se ještě věnujme rozhlasovému poplatku. V roce 1937 se rozhlasový poplatek, tj. poplatek za vlastnictví přijímače, ve výši 10 Kč měsíčně dělil mezi poštu a rozhlasovou společnost v poměru 64 : 36 %. Poštovní a telegrafní správa si ponechávala svůj díl z poplatku na investici do vysílačů, zesilovačů, vedení, na průběžnou údržbu a provoz, tj. 6,40 Kč. Radiojournal ze svých 3,60 Kč dělí výdaje: na program (26 %), správu a administrativu (6 %), technickou službu (2,5 %), na investice (1 %) a konečně na zúročení podílů, z nichž 51 % patří státu (0,5 %).
Počet koncesionářů rostl: v roce 1933 na 570 000, milióntého koncesionáře dosáhl Radiojournal v roce 1936 a 1938 s číslo vyšplhalo na 1 128 055. Největší byl podíl posluchačů v územích s velkými městy, na 100 rodin bylo v Praze a okolí 32 koncesí, na Brněnsku 22,3 a nejméně v jižních Čechách 14,7. Nezaměstnanost ovšem růst zpomalila, jako příčinu odhlašování koncesí vykazuje statistika na Ostravsku nezaměstnanost ve výši 59 %. V Německu obdobné zjišťování vykázalo téměř stejně 54 %.
Na úplný konec tohoto dílu ještě přidám dvě informace pro příznivce rozhlasové historie ze současnosti. Český rozhlas se rozhodl uspořádat výstavu k 80. výročí rozhlasového vysílání, která se uskuteční v období od 15. května do 29. června 2003 v Národním muzeu v Praze. Zároveň ČRo pořádá o víkendu 17. a 18. května 2003 v Praze – Kbelích oslavu na zdejším vojenském letišti, odkud poprvé začal vysílat Radiojournal.
