Dnešním dílem ukončíme rozhlasovou historii 30. let 20. století. Zaměříme se na posluchače a odbornou kritiku, která stejně jako dnes rozhlasové vysílání hodnotí. Navíc si ještě dáme trochu statistiky, abychom měli představu, kolik lidí rádio poslouchalo.
Vysílací společnost Radiojournal si postupem času uvědomovala, že její program musí tzv. zlidovět. Zároveň se ale nechtěla vzdát výchovného procesu a kulturního vysílání. Proto si rozhlas stanovil meze vkusu, což byl jakýsi kodex, který usměrňoval co se může vysílat a kam až rozhlas nemá zacházet. Nejlépe to lze vysvětlit na stylu hudebního programu. Československý rozhlas zavedl napřed koncertní pořady populární hudby, rozšířil je k hudbě vážné a teprve potom doplňoval nabídku o hudbu ryze zábavnou, také o pořady z gramofonových desek. Radiojournal se snažil nabídnout posluchačům co potřebují, nikoli co právě chtějí. Velmi zásadově o to usilovala především stanice brněnská. S růstem posluchačského okruhu přirozeně narůstal proces zlidovění rozhlasového programu, ale byl spojován důsledně s výchovou kulturního posluchače. Právě třicátá léta dosvědčují, jak se ve vysílání hledaly stále nápaditější formy a řady lidovějších typů pořadů.
Kontaktu mezi rozhlasem a posluchačem výrazně posloužil týdeník Radiojournal, v těchto letech s fotografickou obálkou i s fotografiemi uvnitř časopisu. Kromě podrobného programu vysílání vč. zahraničních stanic, přinášel pravidelně komentáře k pořadům týdne a osobnostem v těchto pořadech, zajímavosti z rozhlasového světa (technické i programové) a vysvětlení rozhlasových pojmů, žánrů, způsobů realizace apod. Týdeník byl oblíbeným doprovodem oblíbeného zdroje informací, poučení a zábavy. Obě média byla oceněna posluchačským hlasováním, jež rozhodlo o novém názvu týdeníku od 1. ledna 1939 – „Náš rozhlas“. Dnes tuto funkci plní Týdeník Rozhlas.
Vysílání rozhlasu nabízelo přirozeně posluchačům mnohý praktický servis od udávání přesného času, hlášení meteorologické předpovědi především pro zemědělce, turisty a sportovce až po nabídky receptů, technických informací, vzdělávacích témat, přehledu knižních novinek atd. Zvláštní zásluhy si v očích posluchačů získalo ovšem v pomnichovských a březnových dnech. Služba rodinám, jejichž příslušníci o sobě navzájem nevěděli, která se osvědčila v roce 1938 po obsazení pohraničí, objevila se znovu v březnu 1939 pro rodiny, vracející se ze Slovenska a z Podkarpatské Rusi.
Československý (totiž ve 30. letech právě zejména český) rozhlas měl štěstí na kritickou reflexi. Nebyl totiž odkázán jen na ohlas posluchačů (byť bohatý), který – ač přinášel dost podnětů – nebyl přece jen vždy sdostatek reprezentativní směrodatný. Ale byla tady i specializovaná kritika odborná, o které se rozhlasu dnes může jen zdát. Základním kádrem kritiky (nadto relativně homogenním v základních východiscích) byla skupina studentů FF UK ze seminářů prof. Václava Tilleho: vyšla z nich řada kritiků i praktiků divadelních, rozhlasových a filmových. Z nich nás zajímají jména Miloslava Havla (J. Hrbase v době pozdějšího působení filmového), Bedřicha Kosinera, Václava Růta, Václava Sommera, Olgy Srbové (později provdané Spalové) a Jana Weniga.
Deník, který věnoval rozhlasu snad největší pozornost ze všech, bylo Národní osvobození. V něm se v denní kritice rozhlasového programu vystřídali V. Sommer (1931-1934) a M. Havel. Časopis Přehled rozhlasu, vydávaný Vilémem Prágerem, byl původně orientován na „radiofonii, zvukový film a gramofonní hudbu“, ale brzy obrátil svoji pozornost k „posluchačům rozhlasu“. Měl široký záběr témat i široký okruh autorů, pravidelnou rozhlasovou kritickou rubriku naplňovali Bedřich Kosiner (1932-1934) a J. B. Čapek (1934), v dalších ročnících pod názvem Svět mluví pak Ivo Ducháček (1935-1936) a Jiří Valja (1937-1939). Rozhlasové pořady i problémy byly posuzovány i v jiných listech, pravidelně např. v legionářském Činu, zvláště díky V. Růtovi a V. Gutwirthovi. Výchozí impuls k tomuto ostře kritickému tónu dala stanoviska naší umělecké avantgardy, jmenovitě Teigova úvaha v manifestu poetismu s rozlišením reproduktivního a produktivního rozhlasového programu. Navázal na ni svými analýzami ve 30. letech (i v Radiojournalu) Jiří Frejka. Z druhé strany jim sekundovali i ´staří páni´ jako Jindřich Vodák s požadavkem kultury rozhlasové slovesné tvorby a Miloš Weingart s měřítky kultury mluveného projevu.
V roce 1937 oslavil Československý rozhlas svůj mimořádný úspěch: z 570 000 koncesionářů v roce 1933 se jejich počet zdvojnásobil na 1 128 035 koncesí. Růst počtu koncesionářů měl poměrně plynulý trend. České stanice dosáhly k 1. srpnu 1933 počtu 453 257 koncesí. Další vývoj byl přerušen vnějšími okolnostmi: pokles je odrazem pomnichovské situace. V roce 1935: 753 283 koncesionářů, v roce 1936: 824 199 koncesionářů, v roce 1937: 927 693 koncesionářů, v roce 1938 (k 30. září): 1 003 473 koncesionářů, v roce 1939 (k 31. březnu): 719 771 koncesionářů. Reakce, názory a přání posluchačů vyjadřoval především bohatý dopisový ohlas. V roce 1937 došlo domácímu vysílání 40 000 dopisů a vysílání zahraničnímu, krátkovlnnému, 8 000. Ročenka 1938 konstatuje zvýšení dopisového ohlasu za poslední tři roky asi o 20 %.
Abychom ukončili historii rozhlasu v předválečném období důsledně, ještě je nutné se zmínit o dalších významných událostech ve stručné formě. 8.9. 1930 se uskutečnil první transoceánský přenos z New Yorku, v říjnu 1931 proběhlo první vysílání ze záznamu na voskové desce, v roce 1933 byla slavnostně otevřena nová budova Československého rozhlasu na Fochově, dnešní Vinohradské 12 v Praze na Vinohradech, v níž ústředí instituce sídlí dodnes, 15.9. 1935 založen Dismanův rozhlasový dětský sbor, 31.8. 1936 zahájeno vysílání do zahraničí pod názvem RADIO PRAHA. Rozhlas se posluchačům ohlašoval v roce 1938 z Prahy I znělkou ze Smetanova Vyšehradu, z Prahy II ze Sukova pochodu V nový život, z Brna z písně Moravo, Moravo a z krátkovlnky znělkou z Dvořákovy symfonie Z nového světa. Po Mnichovu 1939 se rozpadl Československý rozhlas na Český a Slovenský. O dva roky později se Český rozhlas stal součástí Rundfunk Böhmen und Mähren, ale to už je povídání pro následující díly našeho seriálu.
