Monopolizaci informací doprovázela izolace české kultury od ostatního světového vývoje. V oblasti politického zpravodajství byla sice tato situace částečně vyrovnávána poslechem zahraničního rozhlasu, ale ostatní žánry byly potlačovány.
Do roku 1942 byla v podstatě provedena základní „očista“ české kultury. Přesto tímto rokem další zákazy ani perzekuce českých vzdělanců neskončily. Nacisté se přiblížili k uskutečnění svého prvního záměru – proměnit českou kulturu v pouhou skořápku vyplněnou jejich vlastní ideologií.
Nacisté věnovali hlavní pozornost zpravodajství. Poměrně větší volnost byla v publicistice. Byly sice vydány příkazy a programové směrnice, ale jejich provádění nebylo přísně sledováno a často stačily jen kvantitativní přehledy. Tak přednáškový odbor plnil úkol věnovat stále stupňovanou pozornost německé tematice tím, že se soustřeďoval ke sledování vztahů mezi českou a německou kulturou v minulosti.
Brzy došlo k podstatným změnám v rozhlasových pořadech – zprávy ČTK začali číst rozhlasoví hlasatelé, nikoli hlasatelé ČTK, v českém rozhlase byli propuštěni všichni zaměstnanci nearijského původu a k mikrofonu také již nebyli zváni nearijští účinkující – v programech podle příkazů doby byli vyloučeni autoři a skladatelé židovského původu.
V rozhlase se rozlišovala dvojí forma reportáže: reportáž bezprostřední, vysílaná bez přípravy přímo z události a z místa a potom reportáž připravovaná, stylizovaná, pro kterou se sice nahrály na desky zvuky a hovory na místě samém, ale jinak se reportáž vysílala z atelieru, byla předem napsaná, účinkovali v ní herci atd.
Vznikla forma naukové reportáže. Bylo to pásmo výjevů, vyprávění, zvuků, scének, které se dá dobře srovnat s krátkým filmem. Autor pásma zpravidla přinesl jen odborné podrobnosti, kdežto rozhlasová forma byla výsledkem spolupráce autora s režisérem. Účel naukových reportáží byl vzdělávací, nikoli reportážní. Pásma měly rychlý spád a proměnlivost, mnoho částí bylo natočeno na místě samém. Vznikly i tzv. krajová pásma.
V únoru roku 1939 zavedl pražský rozhlas pravidelná týdenní vysílání věnovaná českému venkovu. Na těchto krajových půlhodinkách spolupracovaly také stanice brněnská a moravskoostravská. V dubnu 1939 se rozhlas rozhodl vyhradit pravidelnou nedělní literární půlhodinku propagaci dobré knihy, především české, a podle toho také nazval relaci „Česká kniha“. Pod tímto titulem byly sloučeny tři relace, které dříve byly roztroušeny v pořadech týdne – Hlasatel dobrých knih, Nové knihy a četba. „Hlasy domova“ byl název nového pravidelného vysílání, které přispělo do nedělního pořadu. Po poledních zvonech zazněl přednes typické české básně nebo úryvek z povídky či románu, kde autor se vyzpovídal z lásky ke své vlasti, národu, a na mluvené slovo pak navázal úryvek hudební skladby nebo národní píseň téhož charakteru.
Ale rozhlas i vzdělával a vychovával. Do oblasti vzdělávání se řadily i reportáže, literární pásma či vysílání školského rozhlasu. Například 3. října 1939 byl zahájen kurz italštiny, který se vysílal vždy v úterý v 18 hodin z Prahy. V lednu 1941 rozhlas zahajuje kursy jednoduchého účetnictví. V březnu 1940 probíhá pomocná a zároveň politicky propagačně silná akce při velké povodni na českých řekách. Sbírka, která trvala dva měsíce, vynesla milionové částky.
V roce 1941 byly v dramatické oblasti vysílány pražskou stanicí celkem 94 hry, z toho 41 her rozhlasových, 34 her divadelních a 19 dramatizací. V pořadu literárním bylo absolvováno 62 besídek, besídek „Česká kniha“ 40, literárních pásem 27, feuilletonů 32 a nedělních sloupků 22. V roce 1942 bylo vyrobeno 65 rozhlasových her, roku 1943 to bylo 76 her, a v roce 1944 pak 92 rozhlasových her.
Ve snaze o obohacení a zpestření rozhlasového vysílání se rozhlas vrátil k tzv. smíšeným programům. Obsahovaly drobné, přístupné skladby orchestrální a sólistické nejrůznějšího typu, od perliček hudby umělecké až k dobré hudbě taneční, písně a písničky veselé i náladové, recitace veršů, causerie i humoristické vložky, zkrátka vše v pestré směsici nebo sjednoceno průvodním slovem v souvislé pásmo. Tyto pořady se vysílaly pravidelně jednou týdně v různých časových dobách. Například 20. února 1944 se vysílalo pásmo o vzniku České besedy.
V pořadech Doba-Práce-Události vyprávěli čeští dělníci, pracující v Říši, o svém životě za hranicemi Protektorátu, o své práci, zábavách a radostech, a posílali vzkazy domů, svým známým nebo kamarádům. Tento pořad vysílalo každé druhé pondělí v roce 1942 Brno. Týden lidového zdraví byl zahájen 3. května 1942 rozhlasovými projevy a měla to být zdravotně výchovná akce pro nejširší vrstvy obyvatelstva. Rozhlasové projevy zahájil ministr vnitra Richard Bienert.
Pro školní rok 1942-1943 připravil školský rozhlas novou časovou i obsahovou organizaci. Začal vysílat své pořady denně (kromě neděle) všemi českými stanicemi v 10,00 až 10,30 hodin. O vysílání pořadů dělila se Praha, Brno a Moravská Ostrava pravidelně podle svých provozních možností. Aby byl povzbuzen smysl pro spořivost u školní mládeže, vypsal Svaz spořitelen v Praze ke Dni spořivosti, 30. října 1942, soutěž na rozhlasovou hru pro mládež s námětem o spořivosti.
Samozřejmě, že se nezapomínalo ani na sport. Rozhlas se například zúčastnil I. velké automobilové soutěže cestovních automobilů, uspořádanou Národním autoklubem Čech a Moravy reportáží ze startu 30. června, hlášením z Luhačovic 1. července a reportáží z příjezdu do cíle 2. července 1939. S rozhlasem se posluchači vypravili na zimní mezinárodní hry v Garmisch-Partenkirchenu, v únoru 1940 rozhlas připravil přenosy z lyžařského mistrovství Čech a Moravy na Pustevnách, ale do sportovní rubriky můžeme zařadit i šachový turnaj, který byl rozhlasem vypsán. V dalších letech jsou to přenosy z plaveckého mistrovství Čech a Moravy, zahájeného 1. srpna 1941 na stadionu pod Barrandovem, z Letních her – sudetské mistrovství 10. srpna 1941 na pražské Spartě, z atletického mistrovství na Strahově (zahájeno 10. července 1943) či přenos ze sportovních her pořádaných na Strahově Kuratoriem.
Mnohem obtížnější situace byla v oblasti politické, kde bylo velice obtížné vybírat jiná než okupanty vyžadovaná témata. 11. dubna 1939 se uskutečnil přenos z Rudolfina u příležitosti založení Národního souručenství s projevy Dr. E. Háchy, A. Hrubého a A. Eliáše. Dne 8. listopadu 1941 byl vysílán projev státního prezidenta Háchy, v němž zazněla výzva k loajalitě vůči Říši. Projevy prezidenta Dr. E. Háchy, prohlášení vlády Čech a Moravy, a zvláště ministra Moravce byly základem politického vysílání. Dne 12. července 1942 se uskutečnil například přenos z oslav 70. narozenin E. Háchy na Hradě za účasti K. H. Franka, K. Daluegeho, Lammerse a protektorátní vlády.
Rozhlas začal vysílat politické skeče, které měly být „stručným dějepisem událostí, jež šly světem“. Pronacistických politických skečů byla v českém protektorátním rozhlase celá řada. Nejintenzivněji se vysílaly v letech 1941-1942 a většinu z nich psal Josef Opluštil. Písňové texty zajišťovala autorská značka „erjé“, což byl podle všech indicií osvědčený šéfredaktor Vlajky Julius Puchmayer. Hudbu – místy drze „vypůjčenou“ od autorů – skládal Oldřich Šmatera. Snad nejznámějším skečem se staly „Hvězdy nad Baltimore“. V nich byl přinucen účinkovat Vlasta Burian a díky tomu stanul po válce před soudem.
