Ranní proud písniček, vtipných skečů, informací a reklam obstarává na brněnském Kissu dvojka moderátorů, kteří si říkají Dr. Jam a MC Yogurt. V každý všední den začínají vysílání rádia Kiss Hády v 5:30 a uzavírají v 9 hodin střídáním dalšího programu. Jejich blok se jmenuje Elixír a s protagonisty jsme si povídali nejen o moderátorské profesi, ale také o české muzice, mladé generaci Čechů a malých českých poměrech.
Tak pánové, v kolik hodin a jak se vám vstává tak brzo ráno?
Dr.Jam: Zrovna dnes se mi zdálo o hezkých kočkách. Byl to velmi nemravný sen a i když takové mívám dost často v mých letech, tak mě velmi nepotěšilo, že ve čtyři ráno udělal můj mobil pípípí, jako vždycky, když jdu do sprchy. To bylo hodně nepříjemný. Jinak vstávám i ve čtyři třicet, když se nesprchuju. Je to tak 1:1. :) Večer mám rád, když neplánovaně usnu, většinou tak kolem 23. hodiny.
MC Yogurt: To je zajímavý s těmi sny, protože od té doby, co brzo vstávám, tak se mě sny vůbec nezdají. Nevím proč, možná by to chtělo nějakýho doktora, třeba Jama, ale jinak já vstávám většinou o třičtvrtě na pět, protože to mám do rádia kousek. Konkrétně dnes jsem vstal až na druhý budík, který mě vzbudí v pět. Než jsem začal dělat ranní blok, nikdo v rádiu nevěřil, že budu schopen vstávat tak brzo a dokonce se na mě uzavírali sázky. No ale o to víc mě to motivovalo a nemám s tím problém. Už tak vstávám sedm měsíců. Na večer mám dvě varianty a to první, když přes den nespím, tak usnu mezi osmou, devátou večerní a druhá varianta je, že si schrupnu na dvě hodiny přes den a v tom případě usínám pravidelně po relaci Branky, body, sekundy ve 23 hodin.
Co říkáte na vaši klesající výkonnost, myslím samozřejmě nejčerstvější poslechovost Kiss Hády (denní 86 tis.)?
Jam: To je spíš otázka pro programového, ale od těch dob, kdy mělo Kiss v Brně vysoká čísla, byla tehdy nereálná, se rozrostl trh, čísla analyzujeme, testujeme…Ty čísla jsou spíš inspirací, co dělat dál.
Yogurt: Teď se to zrovna živě probírá, osobně prostě klidně spím, i když se poslechovost snižuje a spíš se soustředím na to, abych to zvládal já a my ve dvojici, grafy sleduju, vždycky se na ty čísla těším a těžkou hlavu mi to nedělá.
Kdy jste nastartovali hvězdnou kariéru moderátorů, co jste dělali před tím?
Jam: Já mám za sebou několik vývojových fází, kdy jsem odešel z rodinné firmy, byl jsem půl roku bez práce, to už je sedm let. Potom mě oslovil kamarád kameraman, jestli nechci zkusit práci v TV, tak jsem dělal produkčního pro regionální studio a taky redaktora. Pak jsem se osamostatnil, ale zjistil jsem, že bez finančního zázemí to nelze, měl jsem z toho dost splín, ale další známý mě upozornil na místo v Kiss, kde jsem po konkurzu začal dělat v nočních směnách, ale pracoval jsem ještě jako regionální zpravodaj pro Impuls a slovenské rádio Twist. To trvalo asi dva roky a byla to pro mě super doba. Moderování mě ale drželo víc, protože já jsem člověk trochu blázen a zpravodajství mě dost svazovalo. Potom přes moderování Lunaparku, což byl pořad o hudbě, taková crazy show, která měla celkem úspěch u posluchačů, v současnosti na ni navazuje Kissmánie, jsem dostal nabídku moderovat ranní blok, kterej už dělám tři roky a jsem moc rád.
Yogurt: Má cesta do rádia vedla přes alternativní divadlo. Hrál jsem od 14-ti let na Provázku v dětským studiu, tam jsem de facto přičichl i k muzice. Začal jsem hrát v různých kapelách, hrál jsem v Narvaně, pak kolem dvacátýho roku skončilo divadlo. V muzice jsem chtěl hrát funky a rap, jenže pro tento styl se lidi hledají těžko, protože to musí být v člověku, nedá se to naučit. V jednadvaceti jsem pověsil baskytaru na hřebíček a šel dělat do Semilassa v Brně programového referenta. Pak mě přetáhli do klubu Fun Favorit, kde jsem taky produkoval a čichl jsem poprvé k deejayingu. Dál přišel klub Mersey, tam jsem dělal snad všechny funkce. Pak přišla zkušenost v Kanadě, kde jsem strávil čtyři měsíce a vrátil jsem se s nadšením, plnej pozitivního myšlení a elánu. Vrhl jsem se zase na kluby, ale v hlavě jsem měl myšlenku dostat se k moderování. Na Silvestra 2000 jsem si řekl, že udělám všechno proto, aby to vyšlo. Po Novém roce jsem zašel do Kiss, kde jsem znal nějaké lidi a oni mě jako deejaye. Zkusili mě posadit do nočního vysílání, které jsem samozřejmě hrozně podělal, načež mi šéf Kozlovský řekl, že to záleží jen na mně, když to po druhé bude lepší, tak jedeme dál, když to zkazím, tak se rozloučíme. Po druhé to bylo lepší, i když jsem taky hodně filozofoval a měl blbý manýry, ale za dva měsíce jsem dostal smlouvu s tím, že jsem prošel nočním vysíláním a po roce a půl jsem dostal nabídku dělat speciál o taneční muzice, coby aktivní deejay. Možná jsem se tím pořadem profiloval trochu jako blázen, protože v pořadu nevládly žádný hranice, až jsem z toho byl trochu skeptickej. Měl jsem pocit, že už ta cesta v rádiu nikam nepovede. Začal jsem to dost flákat, možná i proto, že jsem měl nejen tvůrčí krizi v rádiu, ale i osobní. Pak přišel zlom, postavil jsem se zas na nohy a začal jsem to brát poctivěji a ono se to vyplatilo v podobě nabídky dělat s Doktorem Elixír. Takže od 13. října 2003 v tom jedeme spolu.
Jam: Já bych doplnil Yogurta, že když jsme začínali v Kiss my, tak ještě byla šance začít v rádiu od nuly, kdežto dneska ty lidi už nemaj takový výhody.
Proč vystupujete v médiích a na veřejnosti pod pseudonymy? Chráníte tím svoje soukromí nebo tajíte vaši minulost :)
Yogurt: Vzniklo to tak, že když bylo rozhodnuto, že my dva máme být ranní tým, tak jsme se shodli na tom, že uděláme tlustou čáru za minulostí.
Jam: …byl to ten důvod, že jméno Pavel Šimonek a René Kevrič vedle sebe ve znělce zní otřesně a proto se zvolila cesta udělat zvučnější jména blízká ranní tématice, jinak to nemá hlubší smysl.
Yogurt byl hned jasnej, chybělo jméno pro mě a já, protože jsem hypochondr, tak doktor, a ke snídani bývá marmeláda, to je blbý výraz, takže Jam …
Yogurt: On je chytřejší a já větší…(smích)
Proč došlo k výměně Jany Radoušové za MC Yogurta?
Jam: Bylo to rozhodnutí čistě Jany Radoušové.
Yogurt: Děkuju Jano.
Jam: S ní jsem vysílal dva a půl roku, byli jsme perfektně sehraná dvojka, ale u ní to byly rodinné důvody spojené s časem, ve kterém Elixír běží.
Nápady, na kterých stavíte Elixír vymýšlíte spolu, nebo kde berete inspiraci?
Jam: Styl, kterým moderujeme, nám oběma sedí, je to jiné než s Janou samozřejmě, ale já jsem byl víc do toho, jak se říká americky, crazy, tak mi to vyhovuje.
Yogurt: Já bych k tomu řekl, že mám dobrý zkušenosti dělat věci ve dvojicích, někdy jsem se pravda hodně spálil, ale na druhou stranu jsem získal i přátele.
Jam: Lidi třeba říkaj, kdy už konečně budeš dělat to sólo, jenže to je mylná představa v tom, že dělat ve dvou je jednodušší. Naopak, sehrát se a najít člověka, se kterým se doplňuješ, beru jako, že je to výš, ne že jsem někde na nižší laťce.
Nekopírujte trochu jiná rádia?
Jam: Nechceme kopírovat jiná rádia a myslím, že nekopírujeme. Je pravda, že nás lidi přirovnávají k ranní show E2. Taky je pravda, že já jsem je ráno na Evropě nikdy neslyšel, protože zrovna vysílám taky, vím o testu věrnosti, Kajdžas jsem zaslechl, pokud to reprízovali odpoledne. Ve vysílání jsou dva body, aby to nebylo úplně unylý – doprava a počasí. Toho se chytá víc rádií, například už dávno, dávno, dávno to dělalo rádio Černá Hora.
Yogurt: My jsme se nesešli, abychom si prostě řekli, že budeme druhej Patrik a Leoš.
Jam: Co je důležité, nás E2 fakt nezajímá, co vysílaj ráno…
Yogurt: …my jdeme svým směrem.
Jam: Ono se to může potkat, ale určitě nezávisle na nich.
Píšete si scénář nebo jde jen o improvizaci?
Yogurt: Myslím, že sázíme hodně na intuici a spontánnost.
Jam: A na emoce. My jsme oba expresivní typy, padesát procent nápadů vzniká přímo u mikrofonu.
Yogurt: Devadesát pět procent nápadů vzniká ráno, třeba cestou do práce. Jde o to, si vytvořit nějaké schéma, musíme mít záchytné body a taky máme podobný náhled na humor – ta chemie mezi náma funguje.
Jam: Když něco nevyjde, tak jedinej, kdo řekne ne, je programovej a to až po vysílání…
V programu vystupuje Mirko Topič, proč zrovna Srb a co je to za postavu?
Yogurt: Mirko Topič mluví v podstatě řečí mého otce, který pochází z Bosny a neumí moc česky, takže já tuhle mluvu znám odmala a není to nic umělého. Když jsme přemýšleli, koho nahradit v klasické dopravě, napadlo nás toto. Je to koření Elixíru a protože zájmem všech Balkánců jsou rychlý auta – proto Topič v dopravě, balí krásný holky, zajímá je, co kde koupit a pak dobře prodat. Všichni znají, že obchodují se zlatem, jezdí v bavorácích a že se všichni neživí úplně poctivě. Není to navážení se do jejich komunity, jen na to děláme parodie.
Nedávno jste měli soutěž, který z vás dvou víc zhubne. Připadáte mi po roce, kdy jsem vás viděla naposled, že Jam je poloviční a Yogurt jednou tak narostl.
Jam: Já jsem pořád ryl do Yogurta, že je prostorově významnější a říkal jsem mu, ať s tím něco udělá, tak vznikl tenhle nápad. Nakonec vyhrál Yogurt o čtyřicet deka. Zprvu to probíhalo lážo plážo, až posledních 14 dní jsme hodně zapli, ale já jsem od loňska, tehdy byla ještě jedna sázka, shodil celkem 8 kilo.
Yogurt: Já mám těch kil víc, tak je pro mě jednodušší zhubnout. Doplatil jsem na noční život, protože jsem chodil ve čtyři ráno domů, nacpal se a šel spát.
Co vás na posluchačích nejvíc otráví a vytočí?
Jam: Jak to říct slušně a ne sprostě. My tomu říkáme zaprdění posluchači.
Jak mám rozumět termínu „zaprděný“ posluchač?
Yogurt: Já to řeknu jinak. Lidi se dneska bojí říct svůj názor, neumí se na věci podívat s nadhledem. Točil jsem třeba pro zpravodajství anketu na téma: Kam jedete letos na dovolenou? Chodil jsem čtyři hodiny po městě a měl jsem sehnat asi šest příspěvků. Horko těžko se mi to povedlo, protože lidi většinou nechtějí říkat nic, ani kam jedou nebo už vůbec se představit jménem. Bojí se mluvit na mikrofon a přitom vůbec o nic nejde. Vytočí nás nejvíc, když při soutěži odpovídá volající jednoslovně ano, ne, nevím, jo. A odnese si výhru. Já bych prostě takovému člověku výhru nedal.
Jam: Lidi jsou čím dál víc pasivní a chtějí se nechat jen bavit a nechtějí se zapojit. Co nás naštve nejvíc, když se hraje třeba o 20 000 Kč nebo o auto a posluchač reaguje…jo…hm. A tím to skončí.
Yogurt: Lidi tady hrozně trpí nedůvěrou. Atmosféra výstupu neodpovídá tomu okamžiku výhry nebo zážitku. Člověku v rádiu to pak bere iluze. Nebo prozvánění do studia. Naprosto nechápu, proč někdo zavolá do rádia, nechá to zvonit a pak to položí. Těchto lidí je spousta. Co je to za demenci? Oni se baví tím, že hahaha, teď jsme toho moderátora dostali, on tam měl trapas, měl hluchej telefon.
Dělají to většinou teenegeři, ale právě od nich bych to nečekal, protože jsou generace, která nebyla pronásledovaná uličním výborem KSČ, tak bych očekával, že nás překonají a řeknou takový fórek, že odlítneme.
Jam: U současné generace nefunguje, pojďme se bavit, bude to fajn, ale jen čekají, co bude.
Yogurt: A je to hodně spojené s regionem. Jižní Morava, Brno. Prostě všude jinde je to lepší. Ve velkoměstech jako v Praze a Ostravě to funguje líp.
Jam: Výraz zaprdění je úplně přesný. Oni si otevřou pivo a tím to končí.
Váš největší průšvih naživo v rádiu?
Jam: Měli jsme jeden výstup asi před týdnem, kdy byl na telefonu zase jeden brněnský zaprděnec a já pak říkal, to snad není možný do pí…, bohužel jsem nestáhl šavli pro mikrofon, ale naštěstí to bylo už do muziky. Taky se mi kdysi stalo, dokonce v živém moderování na náměstí Svobody, kde bylo plno lidí a já pod logem našeho rádia popřál všem pěkné Vánoce za tým konkurenčního rádia. Nejhorší bylo, že se mi to přihodilo ještě dvakrát a přitom jsem v tom rádiu nikdy nedělal. Naštěstí to kolegové vzali s humorem.
Yogurt: Když jsem na Kissu začínal, bylo to o půlnoci, tak si kolegyně při střídání stěžovala na chlapy a já na poměry v práci, kde jsem před tím pracoval a taky jsme mluvili tři minuty do éteru. Zjistili jsme to, až odešla.
Druhá část rozhovoru bude zveřejněna během týdne.
