O Českém rozhlase, o „Šestce“, o neexistující veřejnoprávní stanici pro mladé, o české digitalizaci, o volbě, ale i o možném střetu zájmů a vlastním názoru. RadioTV si povídalo s novým členem Rady Českého rozhlasu a redaktorem Britských listů Štěpánem Kotrbou.
Jste novým členem Rady Českého rozhlasu (ČRo) od konce února letošního
roku. Už jste se stačil seznámit s novým prostředím, jste plně etablován a
můžete už naplno pracovat?
„Etablován“ budu, až budu mít za sebou minimálně oněch „sto dní hájení“. Prozatím „očuchávám terén“ – etabluji se. Etabluji se na změněné podmínky – více práce a více odpovědnosti. Už si nemohu stěžovat na nedostupnost některých informací a pokud se nyní o čemkoliv z rozhlasové praxe vyjadřuji, už to není vnímáno pouze jako vyjádření někoho „zvenčí“. To zavazuje k větší pregnantnosti a větší uměřenosti.
S jakým cílem, popř. vizí jste kandidoval do Rady ČRo?
S vizí přispět k přežití veřejné služby i v době globalizace, hodnotové, sociální i ekonomické liberalizace a minimalizace sociálního státu a veřejného prostoru. Přispět k přežití veřejné služby v době digitalizace a konvergence médií.
Kdy, popř. jak dlouho jste se připravoval na to, že se budete ucházet o post radního? Prozradíte, zda jste byl osloven politickými stranami, nebo jste se jim nabídl sám?
Milý pane redaktore, nechci být na adresu novinářů stejně kousavý, jako bývalý premiér Zeman. Kdybyste si přečetl zákon, znal byste proceduru volby radních. Vysvětlím vám ji. Radní nenavrhují politické strany, ale organizace společenské. Zákon však radnímu zapovídá reprezentování zájmů – byť zájmů navrhovatelů. Mne navrhly organizace čtyři. Nájemníci, Romové, novináři a právníci. Podpořily mne v mé kandidatuře tři politické strany, z toho dvě koaliční a jedna opoziční. Nikomu jsem se nenabízel, protože na rozdíl od „lidí z ulice“ nemusím. Mé názory na politiku či politiky, média či sociální spravedlnost a cesty k jejímu dosažení jsou známy z mých článků. K politice se vyjadřuji už dvě desítky let. Stále stejně „neřiditelně“.
Jak dlouho se věnujete problematice veřejnoprávních médií? Čtenářům připomenu, že jste aktivním dlouholetým redaktorem serveru Britské listy.
Od roku 1995, kdy jsem se začal podílet na přípravě státní informační politiky. K informatizaci společnosti patří i obsah, tedy i média. K problematice médií patří i obsah pojmu veřejná služba či veřejný prostor – public domain. To není pouze licenční zásada, ale životní styl. To je budoucnost obsahu v síti sítí, to je budoucnost vzdělanosti, to je
budoucnost demokracie. Britské listy vnímám jako první pokus o privátní médium nekomerční veřejné služby.
Jste znám kritickým postojem k ČRo a dá se říci i takovým „hlídacím psem“ této instituce. Domnívám se, že přece jen jako novinář jste nemohl moc ovlivňovat tento veřejnoprávní subjekt. Nyní už jako radní ano?
Jako komentátor bez odpovědnosti lépe než nyní jako radní s odpovědností. Ale pokusím se vytrvat a naopak zesílit tlak na to, aby Český rozhlas i další média veřejné služby přežily budoucnost. Aby přežily snahy o rozvrat, rozkulačení a následné vytunelování. O privatizaci ČTK se už mnozí pokoušejí a její komercionalizace už probíhá. Za lhostejnosti všech.
Jak jste spokojen se současným Českým rozhlasem?
Jak v čem a jak kde. Počkejte si na Výroční zprávu, která se už bude lišit od očekávaní výroční zprávy v předešlém roce.
V odborné veřejnosti jste se proslavil údernými kritikami na ČRo6. Ta stanice se od února změnila. Jste se současným stavem spokojen? Myslíte si, že nová „Šestka“ se zlepšila?
Začíná se lepšit. Ivan Štern by ale měl vědět, že jde správným směrem. Měl by mít ale sílu být důslednější. Podporu pro svou důslednost najde spíše, než pro kompromis. V celé Radě. Ke spokojenosti mám ale doposud daleko. Vyčkávám a pozoruji změny…
Jak se vy, jako radní ČRo, díváte na stav, kdy tu není veřejnoprávní stanice pro mladé posluchače? Domnívám se, že v Evropě není veřejnoprávní rozhlas, který by takovou stanici neměl. Nebo máte jiné informace?
Budou-li peníze a budou-li schopní lidé, bude i stanice veřejné služby pro tento segment posluchačů. Čekáme-li ale omezení veřejné služby z „vyšší moci“ Sněmovny, nenalézající sílu k navýšení prostředků do veřejné domény, lze ztěží uvažovat o specializaci stanice, jejíž uvedení na trh bude znamenat nemalé náklady a komplexní změny v celé instituci včetně zkoordinování kmitočtů.
Jak se díváte na českou digitalizaci? Vím o vás, že se i tomuto tématu hodně věnujete…
Skepticky, pokud ji budou vést diletanti, jakým je ministr Mlynář. Doufám, že se ztracený čas podaří co nejdříve nahradit. Vnímám v této věci nedělitelnou personální odpovědnost premiéra. A to nejen vůči programu své
vlády či své strany, ale vůči občanům a této zemi. Nechci být ještě několik týdnů skeptický… Jak říkala ta těhotná, jsem v naději…
Původně jste novinář a jistě jím zůstanete i nadále. Pozice radního ČRo je placená a stále jste redaktorem serveru Britské listy? Nevidíte v tom případný střet zájmů?
Ne. Ač už smrdím jako lovná zvěř, stále se cítím být členem lovecké smečky. Své názory hodlám říkat se stejnou nezávislostí, s jakou jsem se vyjadřoval doposud, když jsem měl pocit, že můj názor je postaven na reálných základech znalostí a kompetence. Nejsem lobbistou žádné strany – a to ani té, jejímž zůstávám členem. Čili – hodlám zůstat stejně
politickým jako doposud, stejně „neukočírovatelným“ jako doposud a stejně kritickým jako doposud. Nehodlám se stát neviditelným úředníkem bez názoru. Nehodlám umřít. Hodlám komunikovat i nadále s politiky všech stran, včetně těch, „se kterými se nemluví“, hodlám chodit na tiskové konference a vyžadovat odpovědi na otázky, které budu považovat za přínosné pro čtenáře… Pro mě se nemění nic, než to, že musím dodržet mlčenlivost o informacích, které jsou z veřejného projednávání Radou vyloučeny pro kolizi s právními ustanoveními. Nehodlám polemizovat s ostatními členy Rady mimo půdu Rady. To jsou jediná dvě omezení, které vnímám a považuji je za součást mé vlastní mediálně-politické kultury.
Čili nemám s nimi problém, neb jsem si je takto definoval sám. Kdyby
problém nastal, budu se muset rozhodnout. Pak mne suďte, zda jsem se
rozhodl správně či ne.
