Často nízká profesionální úroveň pracovníků přijatých na vedoucí místa v první polovině sedmdesátých let začínala přinášet neblahé důsledky, které si postupně začalo uvědomovat i normalizační vedení Československého rozhlasu ve druhé polovině 70. let.
Koncem sedmdesátých let docházelo k další personální obměně. Ta ale není natolik zajímavá a tak se věnujme jiným tématům tohoto období. Dnes to bude směs témat.
Význam vysílání zahraničních stanic v českém jazyce postupně narůstal. Zejména Hlas Ameriky a Svobodná Evropa přinášely informace o vnitropolitických i zahraničních událostech. Toto vysílání bylo velmi bedlivě sledováno tzv. monitorovacím střediskem Čs. rozhlasu, které sídlilo v objektu v Nuslích a bylo zřízeno k 1.1.1974 při Zahraničním vysílání. Hodnocením účinnosti zahraničních stanic se zabývaly četné interní materiály.
Poslechu zahraničních stanic na našem území se stát snažil zabránit zřízením a neustálým rozšiřováním sítě rušiček. Jejich působení skončilo až v roce 1988.
Skutečnost, že rozhlas nabízel vedle neobjektivního a ideologicky podmíněného zpravodajství a tendenční publicistiky stále ještě řadu hodnotných pořadů, způsobila, že se od poslechu jeho programů houfně neodvrátili a jeho sledovanost v průběhu doby dokonce narůstala.
Výzkum poslechovosti se v té době ještě neprováděl systémem srovnatelným s dnešním. Proto dokladem vysoké sledovanosti se mohou stát údaje o počtu platících posluchačů. Například v roce 1975 došlo v celé ČSSR k celkovému nárůstu evidovaných radiopřijímačů o 5684 ks (pouze za 1.čtvrtletí). Celkový počet evidovaných přijímačů byl k témuž období 3 244 759.
Organizačně byl Československý rozhlas v 70. letech členěn takto: Útvary generálního ředitele, Český rozhlas (složen z Hlavní redakce programu, hudebního vysílání, literárně-dramatického vysílání, vysílání pro děti a mládež, redakce zábavy a Ústředí krajských studií), Slovenský rozhlas (podobná struktura, ale mnohem autonomnější než ČRo), Zahraniční vysílání, technické, ekonomické a správní složky. Rozhodující odpovědnost nesl šéfredaktor, jemu odpovídali vedoucí dílčích redakcí, těm pak jednotliví redaktoři.
Dne 11. září 1973 byly – už poněkolikáté – zahájeny přípravné práce a předprojektové práce pro výstavbu střediska na Pankráci. Státní plánovací komise rozhodla, že k zahájení výstavby dojde v roce 1977. Ve skutečnosti byla výstavba dalšího pankráckého mrakodrapu zahájena 12. dubna 1978. Slavnostní poklepání na základní kámen učinil předseda vlády ČSSR Lubomír Štrougal. Zatímco v Bratislavě byla stavba nové rozhlasové budovy dokončena v roce 1984 a od roku 1985 byla dána do provozu, rozhlasový komplex na Pankráci byl v hrubé podobě dokončen v závěru osmdesátých let. Svému účelu nikdy nezačal do dnešních dnů sloužit.
V roce 1972 vedení rozhlasu projednalo hlavní směry rozvoje rozhlasu do roku 1985, v polovině 70. let pak vznikl materiál, který nastínil vývoj rozhlasu do roku 1990. Z materiálů lze vypíchnout konstatování, že technické vybavení rozhlasu je neuspokojivé.
Koncepce rozvoje vysílačů pracujících na středních a dlouhých vlnách měla podle prognóz spočívat na sítích založených na principu velkovýkonových vysílačů (750-1500 kW). V rámci tohoto požadavku byly některé vysílače rekonstruovány a jejich výkon zvýšen (Liblice, Mělník, Topolná, Dobrochov). Sítě VKV vysílačů byla v sedmdesátých letech stále považovány za doplňkové.
Významný byl postupný přechod z vysílací normy OIRT (tzv. VKV I) na vysílací normy CCIR (VKV II), tedy na rozsah frekvencí 87,5-108 MHz, pásma běžná v západní Evropě. První vysílání v této normě se uskutečnilo 20.3.1985 na frekvenci 102,5 MHz. Na této frekvenci začal šířit Cukrák bratislavskou stanici Melodie.
K podstatné obměně došlo u reportážní techniky. Od roku 1976 se zaváděly do provozu malé rychlé reportážní vozy s vysílačkami s možností přímých vstupů do vysílání. Kromě tradičních magnetofonů Nagra, obsluhovaných přenosovým technikem, dostali redaktoři k dispozici kvalitní západoněmecké přenosné cívkové magnetofony Uher s možností stereofonního záznamu. Později se používaly kazetové reportážní přístroje Sony.
