Určitou pluralitu v programové nabídce zaručuje ve většin zemí duální systém. To znamená, že tedy kromě veřejnoprávních médií ještě fungují privátní. Ani tento systém ale není úplně ideální. Např. v Německu, Rakousku, Švýcarsku nebo Dánsku existuje ještě tzv. třetí pilíř. Tím jsou různé otevřené kanály, občanský rozhlas, svobodná nebo komunitní rádia (v podstatě různé názvy pro jednu věc, i když odchylky tu jsou) a pak ještě univerzitní rádia, i když ta jsou trochu jiného ražení. Otevřené kanály a svobodná rádia dávají možnost všem si jednak vyzkoušet jaké to je sedět za mixážním pultem a sám vysílat a zároveň umožňují jedincům říct veřejně svůj názor.
Radio Dreyeckland – Pionýr
Všechno má svůj začátek. V dobách, kdy monopol na rozhlasový éter měly v Evropě veřejnoprávní rozhlasy, se začaly objevovat první pirátské stanice. Viz Historie Radia Veronica – piráti přepadeni piráty nebo Radio Caroline – pirát v éteru na moři. Kromě stanic, které vysílaly z moře se objevují i rádia, která vysílala z pevniny. Známé jsou tyrolské stanice a nebo Radio Verte Fessenheim, které původně vzniklo jako stanice bojující proti výstavbě jaderné elektrárny ve Fesenheimu. Radio Verte vysílalo od 4. června 1977 z Elsassu.
Vysílání se ozývalo každou sobotu a přinášelo informace z ekologického hnutí na horním Rýnu. Vysílání bylo samozřejmě nelegální. Tou dobou ještě v Německu ani nemohla vznikat soukromá rádia. Legendární Radio Luxembourg proto vysílalo právě z Lucemburska. První pokusy legalizovat vysílání se objevily v říjnu 1982, kdy byl založen Kroužek přátel Rádia Dreyeckland. V dubnu 1983 vytvořil tento kroužek společně s dalšími podobnými iniciativami z celého Západního Německa Asociaci svobodných rádií, která se pokoušela prosadit ukončení kriminalizace všech svobodných rádií. Asociace dokonce požádala vládu o licenci k vysílání. CDU reagovalo výsměchem. Stejně tomu bylo i při druhém pokusu v březnu 1985. V dubnu téhož roku se proto Radio Dreyeckland (RDL) rozhodlo řešit nastalou situaci svépomocí. V rámci tzv. Radiojara došlo k předem avizovanému obsazení frekvencí živým vysíláním z Freiburgu.
Radiojaro (název trochu připomíná naše Pražské Jaro) začalo 20. dubna 1985 a trvalo 5 dní. Potom tvrdě zasáhla státní moc. Policejní razie zastavila vysílání z Freiburgu. Lidé podezřelí ze spolupráce s RDL byli pozatýkáni a postaveni před soud. Vysílání ale pokračovalo. Už krátce po policejní razii se Freiburg opět objevil v éteru. Den po policejním zásahu proti němu protestovali 3 tisíce lidí. I přes opakované pokusy objevit místo, ze kterého se vysílá, se to státní moci díky ochraně stovek lidí nepodařilo. Jedním z hesel těchto ochránců svobodného vysílání bylo:
„Éter se nedá vyklidit.“ Nejenže pokusy stanici umlčet byly neúspěšné, ale dokonce se podařilo vysílání rozšířit. Soudy tou dobou vynášely rozsudky nad údajnými provozovateli rádia a těmi co ho podporovali. I tady ale měli lidí hájící RDL navrch. Dvě osoby byly osvobozeny. Třetí rozsudek byl soudem vyšší instance zrušen a ostatní procesy byly nakonec zastaveny. Regionem se zatím šířila petice za přidělení frekvence RDL a ukončení kriminalizace vysílání. Petici podepsalo 12 tisíc lidí.
Stále více bylo zřejmé, že pokračovat v ilegálním vysílání bude nadále obtížné. A navíc undergroundový styl vysílání se míjel s konceptem, jak by mělo takové svobodné rádio vypadat. To by totiž mělo být přístupné široké veřejnosti. Díky ohromné podpoře obyvatelstva se podařilo nejen vysílání udržet při životě, ale docílit toho, že Radio Dreyeckland získalo v roce 1988 licenci. Po delších právních tahanicích, dalších demonstracích a politických rozepřích o rozdělení frekvencí ve Freiburgu začala stanice 23. července 1988 konečně vysílat. Program byl šířen z veřejného studia ve Freiburgu na Grether-Gelände, odkud se vysílá dodnes.
Program a podstata svobodných rádií
Svobodná rádia (Freies Radio) jsou neziskovými organizacemi. Nejedná se tedy o komerční stanice. Zároveň ale nejsou tato rádia ani veřejnoprávní. Jejich smyslem je umožnit občanským sdružením, místním hudebním skupinám i jednotlivcům přístup k rozhlasu a možnost se vyjádřit. Tuto příležitost zde dostávají různé skupiny obyvatelstva, které jsou mnohdy jinde utlačovány z rasových, sexistických, náboženských, národnostních či jiných důvodů. Objevíme tady proto pořady zaměřené na lesbičky, homosexuály, vysílání v jazycích národnostních menšin, pořady o lidských právech, ekologii, feminismu, represích atp. O těchto tématech se informuje a také veřejně diskutuje. Stanice jsou tedy jakýmsi Hyde parkem v éteru.
Svobodná rádia zároveň nabízejí prostor pro nekonvenční nápady a experimenty, které neodpovídají zažitým vysílacím a posluchačským zvyklostem. Jednotlivé obsahy se totiž dají prezentovat různou formou a ty tak nemusí odpovídat jednotnému schématu. To samé platí i o muzice. Místo je tu pro jazz, techno, punk stejně tak jako pro klasiku. Důležité je, že všechna rozhodnutí jsou transparentní.
Svobodná rádia se podílejí i na mediální výchově obyvatelstva. Tím že každý má možnost si tady zkusit práci za mikrofonem, může lépe pochopit fungování médií a naučit se i mít určitý odstup od toho, co konzumentovi jednotlivá média nabízejí. Z tohoto důvodu se tady pořádají i určitá školení,semináře a workshopy, ve kterých má možnost veřejnost se naučit potřebné dovednosti. Ty tady člověk získá ve všech možných oborech, protože jak se píše v programovém statutu stanice Freies Radio für Stuttgart, stírají se zde rozdíly mezi redaktory, techniky, lidmi, kteří mají na starosti správu a posluchači. I posluchači mají možnost vytvářet sami své příspěvky do vysílání. Díky tomu, že si zde každý může všechno vyzkoušet, je takové svobodné rádio dobrým startem pro zájemce o práci moderátora. Viz K moderaci cesta dlouhá.
Důležitou devizou svobodných rádií je nezávislost. Jejich vysílání v žádném případě neovlivňuje stát, žádná politická strana nebo církev. Politické strany samozřejmě nesmějí podobná rádia ani provozovat. Pestrost zajišťuje početný tým redaktorů. Už zmiňované Radio Dreyeckland jich má více než 200.
Kromě těchto svobodných rádií existují i tzv. otevřené kanály (Offener Kanal). Ty můžou být jak rozhlasové tak televizní. Princip je zde v podstatě stejný. Vysílací rada dá k dispozici techniku, město nebo obec prostory a každý, kdo má zájem si sem může přijít zavysílat. Takže tady není taková organizace jako u svobodných rádií. Ve většině německých spolkových zemí je snaha tyto kanály zrušit a nahradit je soukromými vzdělávacími rádii. V březnu 2002 tak došlo ke zrušení otevřeného kanálu v Sársku a v červenci 2003 v Hamburgu. Tento typ stanic například vůbec neexistuje v Bavorsku a Sasku a ve Šlesvicku-Holštýnsku došlo ke změně struktury. Větší důraz je teď kladen na další vzdělávání a lokální zpravodajství.
Financování
I když jsou peníze až v první řadě, je o nich zmínka až na konci tohoto textu. Svobodná rádia a otevřené kanály nevysílají žádnou reklamu. Nejsou zřizována za účelem zisku a lidé, kteří v nich pracují, vykonávají svou práci bez nároků na honorář. Stejně jako je tomu například u lidí, kteří pracují v nemocničních rádiích. Viz Nemocniční rádia – hudba je nejlepší medicína.
Přesto má ale každá stanice nějaké výdaje. Například workshopy vedou profesionálové, které je potřeba zaplatit. Občas je potřeba koupit techniku, zaplatit proud, telefon, vodu, topení, nájem atp. Problémy, které zná každý, kdo kdy vedl nějaký kroužek nebo jiné zájmové sdružení. Peníze se tak získávají jednak od členů rádia, které může mít formu občanského sdružení, dále od členů různých podpůrných spolků fanoušků dané stanice, od dárců a sponzorů. Další peníze pak je možné získat i z různých grantů a fondů. Právě kvůli tomu se teď vedou spory ve Vídni. Zdejší svobodné rádio Orange 94,0 získalo státní dotaci 320 tisíc euro. Tu stanice získala díky hlasům SPÖ, Zelených a BZÖ (Spolek budoucnost Rakouska). ÖVP tak kritizuje nezávislost tohoto rádia, které by se mohlo snažit se zavděčit těm, díky kterým dotaci dostalo.
V SRN jsou svobodná rádia v celkem 12 spolkových zemích. Za všechny stanice jmenujme například FreeFM nebo Radio Z. Další nalezneme v Rakousku (např.: Agora, FH-Radio, Helsinki, Radiofabrik, Freirad a další) a ve Švýcarsku .
Během mediální konference v Hattingenu v listopadu 1993 byl založen Bundesverband Freier Radios (BFR), který sdružuje německá svobodná rádia a každý rok pořádá jejich kongres a festival Mozek a Srdce. V Bádensku Württembersku existuje navíc ještě Assoziation Freier Gesellschaftsfunk, která je zemskou obdobou BFR. Obdobnou organizaci mají už zmiňované otevřené kanály, které získávají zhruba jednudesetinu procenta příjmů z koncesionářských poplatků. Podobný spolek funguje od roku 1990 i v Rakousku. Verband Freier Radios Österreich (VFRÖ) sdružuje celkem 13 rádií. Ve Švýcarsku existuje Unie nekomerčně orientovaných lokálních rádií UNIKOM (Union nicht-kommerzorientierter Lokalradios) už od roku 1983. Svobodná nebo též komunitní rádia nalezneme na celé planetě.
V Chartě BFR se uvádí, že každé svobodné rádio má právo na vlastní lokální frekvenci (zpravidla se jedná o vysílače s výkonem v řádu stovek Wattů). Tento nárok musí jednotlivé spolkové země zohledňovat při tvorbě své mediální legislativy. Vzhledem k tomu, že tato rádia jsou službou veřejnosti, ačkoliv nejsou veřejnoprávní, mají nárok na veřejnou podporu. Mají tedy i určité úlevy při placení za autorská práva na hudbu. Spolupracovníci těchto rádií požívají stejnou právní ochranu jako novináři. A v případě že dochází ke změnám zákonů, které se dotýkají sdělovacích prostředků, mají zástupci těchto rádií právo se takových jednání zúčastnit a ovlivňovat je.
Zatímco komerční média se snaží si konkurovat, zde naopak panuje čilá spolupráce. Jednotlivé stanice si mezi sebou dokonce i vyměňují některé pořady.
