Nepochybně výstižný název nově otevřené výstavy v hlavní budově Národního muzea v Praze přiláká nejen každého spolutvůrce veřejného mínění, ale dá se vřele doporučit i konzumentům nabízeného díla – tedy divákům, posluchačům
a čtenářům. Noviny, časopisy, rádia, televize a počítače žijí s námi a my s nimi. Nabízejí napětí i uvolnění, zábavu i nudu, přesně a rychle informují, bezpochyby tvoří názor, občas i dějiny a někdy také lžou. Pokud tedy nelitujete stokoruny za vstup (pro úplnost informace – přidáte padesát korun a dostanete samolepku opravňující vás k fotografování, jediná slabina je v zákazu použití blesku, v muzeích běžné pravidlo), budete v prvním patře budovy dostatečně odměněni chronologickou přehlídkou informací o mediálním dění u nás.
Tisk, rozhlas, televize, internet. Tato masová odvětví prochází bezpochyby doposud nejsvobodnější a nejrychlejší vývojovou etapou, o zpomalení zpracování a přísunu informací samozřejmě nemůže být řeč, bez médií je pro tuto společnost život takřka nemyslitelný a z toho také vychází koncept výstavy…
Vstupte a jste „in“, zvlášť pokud i vás na úvod přesvědčí fakt, že vám doma nechybí nic průmyslového, resp. máte rádio, televizi, nejpozději letos k vánocům PC a někdy zbývá i čas na přečtení novin. Bývalo to jinak a dřívější způsob využití médií v denním životě je už záležitostí druhé – historické části výstavy – Od Gutenberga k internetu. Mimo standartní historické údaje stojí za pozornost dostatek oživujících informací. Příkladem je stať o vývoji rozhlasu, kdy do roku 1925 poslouchali lidé vysílání většinou na podomácku sestavovaných přijímačích a riskovali tím podle zákona o telegrafu až rok vězení. Ještě v roce 1931 vyplácela poštovní správa odměnu 40 Kč za oznámení nekoncesované stanice. Poslechnout si vysílání z roku 1930, vidět začátky televizní produkce, číst prvorepublikové noviny, procházet kolem haldy prehistorické mediální technologie, je ve 21. století zkrátka zábava.
Role médií ve vývoji společnosti 19. a 20. století, vztah vládnoucích režimů a politiků k médiím i zázraky elektroniky samotné odvádí návštěvníka do třetí části výstavy – Práce v médiích. Kdo nebyl nikdy ani v provizorním vysílacím studiu, bude překvapen a zaskočen vybavením druhého výstavního sálu. Zkuste si sednout do news roomu a přečíst nahlas zprávy. Zkuste si repliku televizního studia s vědomím, že máte před sebou miliony diváků, posluchačů, kritiků a těch, kdo chtějí být baveni. Nebo máte novinářské choutky? Vaše titulní stránka novin ukáže, co je ve vás. Ať je člověk veřejně činný talent od přírody, nebo konzument nabízených textů a pořadů, hlavním záměrem akce je vysvětlení možnosti manipulace se skutečností, kterou médiím nabízí digitální technologie zpracování informací. Vzhledem k uvědomění, že možnosti vývoje informačních technologií jsou nevyčerpatelné, se i digitální svět jednou sice stane historií, která baví.
Závěrečná, čtvrtá část – Média v umění a ve vědě – bude otevřena v únoru 2006, přesnější data zatím nejsou známa,
ale jisté je, že nejedn z nás chce dalších sto korun obětovat ve prospěch muzea, nikoli tentokrát médií, úsměv…
Zbývají tedy aktuální informace o přístupu výstavy: Národní muzeum, Václavské náměstí 68, Praha 1,
ve dnech od 25.11. 2005 do 31.3. 2006. Vstupné pro jednotlivce 100, rodinné 150, děti 50 a zvýhodněné osoby zaplatí 80 Kč a to v zimním čase od 9 do 17 hodiny. Pozor, první pondělí v měsíci můžete využít vstup do muzea zdarma, první úterý v měsíci je vždy zavírací den. I vám přeji příjemné zpestření letošní zimy teplem mediálního krbu tentokrát mimo bezpochyby nejmasovější televizní prostředí domova. Zlaté časy médií stojí za prozkoumání.
