V mnohých kancelářských budovách někdejších národních a státních podniků, ve školách, nemocnicích i na dalších místech dnes ještě můžete vidět staré chrchlající reproduktory závodního nebo školního rozhlasu. Některé úřady tyto rozvody používají dodnes. Jednak pro různá hlášení a pak namísto rozhlasových přijímačů v jednotlivých místnostech. Zaměstnanci podniku pak musí poslouchat to, co jim naladí vedení. Například v nemocnicích by se takový rozhlas dal použít pro speciální rádio, které by vysílalo speciálně jen pro danou nemocnici. Nemocnice v Německu takto vybavené jsou.
Provoz nemocničního rádia není žádným výnosným obchodem. Jedná se o dobrovolné instituce, kde všichni pracují bez nároku na odměnu. Pracují zde nadšenci různého stáří. Většina nich má své povolání a práci v takovém rádiu berou za svého koníčka, stejně jako někdo hraje ochotnické divadlo nebo je dobrovolným hasičem. Hlavně pro mladší generaci je takové rádio možností, kde nasbírat první zkušenosti s prací moderátora. Spousta moderátorů německých rádií tak začínala. Nemocniční rozhlasy tak odstraňují handicap začátečníků, kteří by se rádi dostali za mikrofon, ale žádná stanice je nechce přijmout, protože nemají žádnou praxi. Oproti univerzitním rádií má nemocniční rozhlas tu výhodu, že je otevřen i těm, co vysokou studovat nechtějí. Nevýhodou zase naopak může být, že zde většinou chybí odborník, který by mladé talenty cvičil. Veškeré zkušenosti tak pocházejí jen od straších kolegů a z vlastní praxe. I ta se ale počítá.
Nemocničních rádií najdeme celou řadu. Namátkou se o pár z nich zmíním, abyste si udělali obrázek, jak takové stanice fungují. Například v nemocnici v Grevenu začali vysílat už 25. října 1967. První studio bylo na střeše nemocniční budovy a 10 minut prvního vysílání přenášel ve svém poledním magazínu i veřejnoprávní rozhlas WDR. Ze střechy se studio stěhovalo 31. října 1972. Čas běžel dál a 22. listopadu 1977 se necelý měsíc po desátém výročí zahájení vysílání, toto jubileum slavilo speciálním programem. K dvacetinám dostalo rádio nové studio a součástí oslav by l i den otevřených dveří. Nová technika pak přišla v květnu 1992. Když se 11. října 1992 slavilo 25. výročí, pozvání na oslavy přijaly i některé hvězdy a slavnost se odehrávala na místním tržišti. V roce 2000 pak byly spuštěny nové internetové stránky. Jejich obsah si mohli v den jejich spuštění pacienti nemocnice prohlédnout pomocí jednoho televizního kanálu přímo na svých pokojích. Nemocnice Maria-Josef-Hospital v Grevenu má totiž kromě vlastního rádia i svůj televizní kanál.
Podívejme se na program. Zcela logicky se nevysílá celých 24 hodin denně. Písničky na přání pro pacienty, zábava a místní sport se objevují každou neděli od 16 do 18 hodin ve Víkendovém koktejlu. To a ono je relace, kde si pacienti můžou zasoutěžit a to každou první středu v měsíci od 19 do 20 hodin. O hvězdách showbyznysu je Double T-show vysílaná každou druhou středu v měsíci. A každou třetí středu v měsíci pořad XXL s největšími hity. Uprostřed čtvrtého týdne Zábava ze Studia 1. Vysílá se z legendárního studia jedna nemocničního rozhlasu a kromě zábavy je tady prostor pro informace z Grevenu a okolí. Podobně je koncipován i Grevenský Magazín vysílaný o týden později. Na výrobě programu se v současné době podílí 12 lidí ve věku 16 až 36 let.
Většina takovýchto rádií má i svou vlastní webovou prezentaci. Některé stanice mají jednoduchou stránku a kvůli nedostatku finančních prostředků je i jejich technika na vysílání poměrně chudá. Všechny programy tak vznikají doslova na koleně. Finanční situace závisí na tom, jak štědří jsou dárci. V nemocnici Barmbek příliš štědré dárce nemají, a tak si tady musí vystačit jen s minimem techniky. Díky nadšení a zručnosti mužů, kteří celé rádio provozují, používají porůznu opravený mixážní pult, na který si sami udělali rychlé starty CD přehrávačů. Většinu hudby ale odbavují z počítače, který slouží jak pro moderátora při práci (např. pro psaní vstupů) tak pro odbavení vysílání.
Aby se mohly vysílat písničky na přání, tak nechybí ani telefonní hybridy, které jsou napojené na vnitřní linky nemocnice. Volající pacienti tak za hovory nic neplatí. Vysílání posluchači poslouchají na televizi. Nadšení dokládá nejen to, že si členové rádia sami opravují veškerou techniku, ale i slova jednoho z moderátorů, který tvrdí: „K čemu vlastně hudbu, mnohem raději bych mluvil.“ Vysílání je hodně omezené. V neděli od 9 do 11.30 písničky na přání. Pořad dva ve tři je na programu každou sobotu od 15 do 20 hodin. Kromě hudby je tady mnoho mluveného slova. A nakonec ještě středeční večer od 18 do 19.30 pořad Gut aufgelegt. Hraje se klasická hudba, lidová a ke každé skladbě se posluchačům dostane zasvěceného výkladu.
V Městské klinice v Solingenu mají trochu bohatšího dárce. Nejenže na Studiowelle 2 jsou vybaveni poměrně kvalitní technikou, ale rádio má celkem dvě studia. Jedno je vybavené tak, aby si moderátor odbavoval vysílání sám. V druhém je jen hovorna a vedle za sklem režie. Rádio vlastní i takové vybavení, že může pořádat přímo před publikem různé pořady mimo prostory rádia a zvuk z nich přenášet do studia.
Vysílat se začalo 4. března 1978. Po 21 letech 4. března 1999 začalo nonstop vysílání. Jako odbavovací software se používá WinAmp, v archivu je cca 2 700 songů. Tato nemocniční stanice je v Německu první, která vysílá 24 hodin denně. Protože zde pracují pouze neplacení dobrovolníci, je živě odbavována jen malá část programu. Na jeho přípravě se podílí 15 lidí. Živě se vysílá večer a o víkendech. Přes den běží pouze předtočené hudba a anonce na večerní vysílání. Signál se šíří do přijímačů umístěných na nočních stolcích pacientů, v ambulancích a na operačních sálech. Na provoz přispívá klinika, další peníze platí sami jeho pracovníci a část pochází od dárců a sponzorů.
Každé nemocniční rádio je jiné. Liší se například způsobem šíření signálu, vybavením studií apod. Záleží i na tom kolik lidí ho dělá (ve Švýcarsku má jedna stanice 60 dobrovolných spolupracovníků), jak jsou vytížení, kolik peněz se daří na provoz sehnat a jak na úrovni jsou ti co ho dělají. I když se nemusí výběr hudby líbit úplně všem pacientům, v každém případě je taková práce určitě záslužná. A to nebereme v potaz výsledky výzkumů, podle kterých hudba léčí.
Ani dnes není zrovna jednoduché nalézt nové nadšence, kteří by rádio chtěli dělat zadarmo. I přesto takových stanic existují celé desítky. Ačkoliv začátky nebyly vůbec jednoduché. Například když v roce 1978 v Bonnu vznikalo nemocniční Radio City, museli jeho zakladatelé bojovat s vedením nemocnice, které se jim příliš nesnažilo vyjít vstříc a také s legislativou. Tehdejší mediální zákon totiž zakazoval v Německu jakékoliv soukromé vysílání. Provozovatelé nakonec směli vysílat, ale jen s podmínkou, že informace zaplní maximálně 5 procent vysílacího času. Tehdy vznikl i slogan Hudba je nejlepší medicína. Parta nadšenců, která se dala dohromady díky inzerátu v novinách, přesto dokázala vysílání zahájit. Veškeré vybavení si museli rozhlasový nadšenci zařídit sami ze své kapsy. V současnosti už obsahuje archiv 13 tisíc titulů. Za 27 let existence si už vysílatelé vyslechli mnoho chvály. Uznání se jim dostalo i v podobě návštěv prominentních osobností, které redaktorům rádia pro pacienty rády poskytly rozhovor. Stejně jako na začátku i dnes vysílá Radio City pouze v sobotu a to vždy od 10 do 15 hodin.
