Indická televize a rozhlas vysílá pro více než miliardový stát. Nejčastějším zdrojem informací je tady rozhlas. Zprávy je možné si poslechnout i po telefonních linkách. Díky jazykové rozmanitosti se vysílá v řadě jazyků a dialektů. Stejně jako v evropských zemích i v Indii funguje duální systém. Rozhlasové vysílání začalo v Indii v roce 1927 na dvou soukromých vysílačích v Bombaji a Kalkatě.
Rozhlasové vysílání začalo v Indii v roce 1927 na dvou soukromých vysílačích v Bombaji a Kalkatě. Už v roce 1930 došlo k jejich znárodnění a vzniku Indian Broadcasting Service. Pod tímto názvem fungovalo indické rádio pouze do roku 1936. kdy došlo ke změně jména na All India Radio zkráceně AIR. Ačkoliv pak se název ještě jednou změnil, označení AIR se používá do dneška. Když v roce 1947 získala Indie nezávislost, disponovalo AIR sítí šesti stanic a osmnácti vysílači, které pokrývaly dvě a půl procenta země a jedenáct procent obyvatelstva. Roku 1957 se začal používat název Akashwani. V současnosti má AIR (vlastně Akashwani) k dispozici síť 215 stanic (z toho 139 na VKV), které pokrývají 91,42% území a přes 99 % populace. AIR vysílá celkem ve 24ti jazycích a 146ti dialektech. Od devadesátých let už nemá AIR monopolní postavení. Ve velkých městech se komerčním stanicím, jako je Radio Mirchi, Radio City nebo Red FM, podařilo ve velkých městech dosáhnout větší poslechovosti než má All India Radio. To ale stále zůstává nejvýznamnějším zdrojem informací i zábavy, protože rozhlasové přijímače jsou relativně levné a dostupné. V Indii ale přesto existuje řada dalších médií včetně kabelové televize. AIR nyní vysílá z přibližně dvou stovek studií, odkud zásobuje programem přes miliardu lidí.
AIR vysílá řadu stanic se zaměřením na různé regiony a jazykové oblasti. Jednou z nejznámějších je Vividh Bharati Seva. To se dá hodně volně přeložit jako Multiindické vysílání. Jedná se o nejvíc komerční program, který je oblíbený hlavně v Bombaji a dalších městech. Tato stanice nabízí řadu pořadů včetně zpráv, filmové hudby, komediálních shows atd. Vividh Bhart Seva vysílá na řadě frekvencí v pásmu středních vln. Filmové songy přináší pořad Cibaca geet mala (původně Binaca geet mala). Hawa-mahal paroduje některé hry nebo novely. A vtipy a humor všeobecně přináší pořad Santogen ki mehfil.
Trochu experimentálním programem je Yuv-vani. Tady se různě experimentuje a na tvorbě programu se podílí mladí lidé. Některé pořady tady běží už třicet let. Řada významných osobností indické mediální scény začala svoji kariéru právě tady. Mezi ty nejvýznamnější odchovance patří dokumentarista Praful Thakkar, slavný moderátor soutěží Roshan Abbas, VJ Gaurav Kapoor, DJ Kaushal Khanna, DJ Pratham a další.
25. února 1998 zavedlo AIR zprávy po telefonu. Jednoduše je možné si zavolat na určité číslo, kde se volajícímu přehraje aktuální zpravodajská relace. Zprávy v angličtině a hindštině je možné si i kdykoliv pustit na internetu jako mp3 na adrese http://www.newsonair.com. Pokud se k této adrese ještě přidá /BulletinInd.html je možné si zprávy přečíst přepsané do textové podoby. Zpravodajské bulletiny jsou dostupné celkem v devíti regionálních jazycích. Tamil, Kannada, Gujarati, Bengali, Marathi, North East, Punjabi, Telugu a Urdu.
All India Radio je jedním z největších rozhlasů na světě. Sídlí ve stejné ulici jako indický parlament. V této ulici a také přímo v rozhlasové budově se natáčela řada scén Bollywoodského snímku Dil Se., který vypráví o reportérovi, který pracuje právě na AIR.
Rozhlas je součástí organizace Prasar Bharati, která pod sebou má ještě indickou televizi Doordarshan. Prasar Bharati existuje od 23. listopadu 1997. Dříve byla majitelem televize i rozhlasu vláda. Už v roce 1990 vydal parlament nařízení o tom, že mají být vysílatelé autonomní organizací. Tuto autonomii ale dostaly až 15. září 1997. Stejně jako je AIR jedním z největších rozhlasů na světě, je Doordarshan (též Durdarshan, což je dur daleko a dashan vidět) jednou z největších televizí, co se počtu studií a vysílačů týká. V poslední době se navíc ještě rozmáhá digitální vysílání.
Experimentální vysílání v Dilí začalo v září 1959. Televize tehdy spadala pod rozhlas. Druhým městem, kam se televizní vysílání rozšířilo, byla Bombaj. V roce 1976 se televize oddělila od rozhlasu. Televizní studia spadala pod jiné generální ředitelství v Novém Dilí než rozhlasová a tím pádem vlastně vznikla organizace Doordarshan. Celoplošné vysílání bylo zavedeno až v roce 1982, kdy se v Indii zároveň začalo vysílat v barvě. Prvním barevným pořadem byl přenos oslav Dne nezávislosti 15. srpna 1982. Následovaly Asijské hry v Dilí. V osmdesátých letech ovládaly obrazovky indické televize mýdlové opery. Hum Log nebo Buniyaad, mytologická dramata jako Ramayana vysílané v letech 198-88 nebo Mahabharat (1988-89). Miliony diváků přitáhly další pořady.
Více než 90 procent diváků může v současnosti přijímat program DD1 (DD jako DoorDarshan). Ten terestricky šíří více než 1 400 vysílačů. Celoplošně vysílá Doordarshan celkem dva programy. Dalších 11 běží v různých jazycích na satelitu,v provozu jsou i čtyři státní sítě, mezinárodní kanál, sportovní program a dva kanály, které živě vysílají jednání parlamentu. To všechno vzniká ve 46 studiích. Na DD1 se v určitý čas vysílají regionální a dokonce i lokální odpojovaná okna. 3. listopadu 2003 začal fungovat 24tihodinový zpravodajský kanál DD-News, který nahradil stanici DD-Metro Entertainment. Sportovní kanál se zaměřuje na události národního a mezinárodního významu a jako jediný vysílá různé venkovské sporty jako třeba Kho-Kho, Kabbadi atd., které nejsou pro privátné televize dost atraktivní.
Doordarshan je kritizována kvůli nízké kvalitě programu. Obhájci veřejnoprávního vysílatele namítají, že musí plnit potřeby národa a zábava je až druhořadá. Konkurencí jsou stanice jako Zee TV, Sony TV nebo Star TV. Zee TV vysílá v hindštině i jazyce Urdu. Vysílání můžou přijímat i diváci v Evropě, Severní Americe, Africe, Austrálii nebo východní Asii. Zee TV vysílá od října 1992, kdy se stalo prvním satelitním kanálem v hindštině. Od roku 1995 nahrazuje Zee TV ve Velké Británii TV Asia, která stále vysílá v USA. Tam se Zee TV dostalo v roce 1998. Od roku 2001 se jedná o placený kanál. Kanadská společnost ATN vysílá kanadskou verzi nazvanou ATN Zee TV. Program obsahuje hlavně mýdlové opery. Najdou s tady i muzikály nebo pořady o vaření. Síť Zee obsahuje i zpravodajský kanál Zee news. Svoji zpravodajskou stanici má i síť Star. Životním stylem se zas zabývá Zee Trendz.
Mezi další populární programy patří Sony TV, též SET (Sony Entartainment Television). Seznam indických televizí je opravdu dlouhý. Namátkou jen některé. Zábavu přináší Sab TV, Sahara One, Star One, Star Plus (za posledních šest let číslo 1), Star Utsav a už zmiňovaná Zee TV. Zábavu v angličtině přináší ABC Asia Pacific, AXN, Star World a Zee Café. Zpravodajství a informace z obchodu přináší Aaj Tak, Awaaz (hindský kanál od CNBC TV18), Channel 7, India TV, NDTV India, Sahara Samay, Star News a Zee News.
Zpravodajství v angličtině vysílá BBC World, CNBC TV18, CNN, CNN-IBN, Headlines Today, NDTV 24×7, NDTV Profit (zaměřený na informace z obchodu) a Times Now (provozovatel Times Group a Reuters). Bollywoodské filmy servírují divákům kanály B4U Movies, Filmy (tato stanice s názvem, který zní jako český, patří do skupiny Sahara India), May (součást Sony Entertainment Television), Star Gold a Zee Cinema. Filmy v angličtině nabízí Hallamrk, HBO, MGM, SET Pix, Star Movies, Turner Classic Movies a Zee Studio. Hudbu nabízí B4U Music, Channel V India, ETC, MTV India, VH1 a Zee Music.
Životním stylem se zabývá Zee Trendz a Zoom. Sport nabízí ESPN, Star Sports, Ten Sports a Zee Sports. Dokumentární pořady vysílají stanice A1, Animal Planet, Discovery Channel, Discovery Travel & Living, National Geographic a The History Channel. I v Indii existují stanice pro nejmenší diváky. Animax, Cartoon Network, Disney Channel, Hungama TV (jediný původní indický kanál pro děti), Nick (ze skupiny Nickelodeon), Pogo a Toon Disney.
