Letos je tomu přesně 15 let, co se v českém rozhlasovém éteru začali postupně objevovat první soukromé rozhlasové stanice a lidé tak přestali být upjatí na většinou čtyři zachytitelné okruhy Československého rozhlasu. V roce 1991 bylo uděleno Radou pro rozhlasové a televizní vysílání prvních 15 licencí k šíření rozhlasového terestrického vysílání na území Československa. A v roce 1991 už bychom mohli najít v éteru více jak 25 rozhlasových stanic.
I v našich krajích tehdy vzniklo tzv. „duální vysílání“ – tedy vysílání, které zajišťuje veřejnoprávní médium i soukromý sektor. Vůbec první stanicí bylo tehdy ještě ilegální pražské Rádio Stalin – dnešní Rádio 1, to se ozvalo už na podzim roku 1990 během výstavy Totalitní zóna v podzemí bývalého Stalinova pomníku v Praze na Letné. Ilegálně se ale vysílalo třeba i v jihočeské metropoli – zde měli své Rádio Podzemí. Na počátku 90. let se tak náhle v éteru objevil zcela nový typ rozhlasu a lidé tak začali poslouchat takové stanice, jako třeba FM Plus, Faktor, Rádio 1, Evropa 2 Praha, Country radio, Contact Liberec, Orion, Haná, Bonton, City a v neposlední řadě i rádio Egrensis. Podívejme se tedy teď společně, jak jsou na tom tito „průkopníci“ dnes – podívejme se na to, jaké prodělali změny a osvětleme si i jejich historii….
Dnes se zaměříme na první z řady průkopnických stanic – začneme hezky zeměpisně na západě – v Chebu v rádiu Egrensis.
Rádio Egrensis se od samého počátku svého vysílání profiluje jako hudební stanice s vysokým podílem české hudební produkce.
„Zahájení vysílání rádia Egrensis se datuje k 1.prosinci 1991, kdy spolu s námi zahájilo své vysílání na tzv.zkušební licenci dalších 27 soukromých rádií. Zahájili jsme s vyzářeným výkonem 100 wattů na kmitočtu 93,2 MHz (na tento kmitočet byla Ministerstvem kultury vydána licence) ze „Špitálského vrchu“ (517 m n.m., severozápadně od Chebu)“ píše se na webových stránkách tohoto rádia. Nutno také ještě podotknout, že je to dnes jedno z mála soukromých stanic, která je v „rukách obyčejného Čecha“ a doposud nezakotvila pod žádnou z velkých mediálních skupin. Podobně je na tom dnes již jen hrstka rádií, např. Haná, Rubi, Contact nebo Helax.
Prapočátky své rozhlasové éry objasní asi nejlépe sám majitel společnosti RTV Cheb – tedy rádia Egrensis Antonín Hofmann:
„Zanedlouho to bude již 15 let,co se poprvé v éteru ozvala stanice rádio Egrensis. Na tuto chvíli se zapomenout nedá, protože celé to byla směs neznalostí, očekávání i doufání, že tento krok do neznáma dobře dopadne. Cestu k rádiu jsem si vyzkoušel v roce 1965. Jako spojovací důstojník jsem s vojenskou technikou na kmitočtu 1500 kHz po dobu několika měsíců provozoval vysílání rádia Kleopatra. Na kotoučáku Sonet duo jsme měli nahrané fláky z “Laxíku“ a jiných zahraničních rádií, které jsme pro známé pouštěli do éteru. Když se na to přišlo, byl to opravdu obrovský malér, ale protože podíl mluveného slova byl nula, tak to kontráši raději zahráli do autu. Být rozhlasákem jsem pak v roce 1990 zaměnil za televizi a s partou „zločinců„ jsme vysílali pořad, Svobodné volby. Byly to diskuze všech kdo tehdy do voleb šli a nám se podařil žert, že naše vysílání bylo na devátém TV kanálu, kam byli v Chebu naladěny veškeré společné antény, takže z našeho vysílání nebylo úniku. Fotky pomalu žloutnou a kazety z vysílání jsem dal do městského archivu. Shrnuto, asi jsem měl první Československé soukromé rádio a také televizi…
Po těchto černých puntících které jsem si vysloužil, jsem byl osloven lidmi z Radiokomunikací abych to zkusil i legálně a tak jsem se dozvěděl o přípravách na zkušební provoz duálního vysílání. Když jsem přijel do „Strakovky“ tak nám pan Mikloško vysvětlil o co jde a tam jsem také po prve poznal tu dvacítku zoufalců co do toho šli.
Jakmile bylo jisté, že rádio bude a to prosím legálně, začali přípravy, které měli asi tento charakter – na čem budeme vysílat, odkud budeme vysílat a s kým budeme vysílat.
Peníze jsme neměli, strýčka na západě také ne a o tom kde se dá co sehnat ani páru. Postavili jsme pod stožár s anténou 3 maringotky a kadibudku, z městského rozhlasu po drátě jsem dostal vyřazený pult a od radiokomunikací jsem si vypůjčil 50ti wattový budič. Anténu nabídli Radiokomunikace a tak se mohlo začít. V této vyhrocené době, zcela náhodou jsem se seznámil s panem Renningerem , který v Norimberku obchodoval s rozhlasovou a televizní technikou a který když jsem mu popsal jak se chystáme rádio dělat, nabídl pomoc která byla sice za peníze, ale spoustu věcí dal navíc zcela nezištně. A tak jsme začali.
Obrovský úspěch v začátku byl, když bylo na elektřínu a mzdy pro lidi. To byli opravdu slastné chvíle, řekl bych že bez hloupostí a chyb které jsme nadělali, bychom to asi nemohli tak dlouho vydržet. Je jisté, že když opadli první emoce a dostavila se krutá skutečnost, našli by se okamžiky, kdy jsem pochyboval. Mám ale v životě i trochu štěstí protože mám perfektní rodinu, která nejen že makala jako divá, ale uměla v těch těžkých dobách podržet.“
Rádio Egrensis tedy zahájilo své vysílání stejně jako většina ostatních regionálek doslova z ničeho a na zelené louce jen díky svépomoci a darů okolí – nebo tady spíše na poli – na Špitálském vrchu u Chebu se tak lidem naskýtal zajímavý pohled do nitra rádia včetně vysílacích systémů propůjčených od Radiokomunikací. A právě Egrensisu se podařilo prolomit další bariéru – od roku 1992 si veškeré vysílání provozuje samo prostřednictvím vlastních vysílačů. „Jsem technik,vystudoval jsem elektrotechniku sice vojenskou, ale Marconi s tím problém neměl a já v tom také problém nevidím. Problém je vždy jen v monopolech a regulátorech. Od první znělky až do současna si provozujeme vysílání sami tedy od 1.12. 1991. To, že provoz vysílače nebude v režii Radiokomunikací, sice nesli těžko, ale na druhou stranu ani oni nebyli na věc připraveni a tak jim to jakoby nevadilo. To, že z hubeného výdělku nemusíme platit ještě za vysílače, byla výhra a kupodivu na to přišli i někteří kolegové. Snažil jsem se jim poradit a pokud čas dovolil i pomoci. Snad to ocení,“ vzpomíná, doufá i objasňuje Antonín Hofmann.
Vaše rádio se vyznačuje také jednou zvláštností. Je pochopitelné, že jste se nespokojili jen s Chebskou kotlinou a vaše ambice mířily dále, v roce 1994 se vám podařilo odkoupit od armády objekt bývalé strážní věže na vrcholu hory Dyleň (dominanty širokého okolí) a po schválení kmitočtu 92,5 jste se z městského rádia stali rádiem regionálním a svým způsobem tak trumfli odvěkého rivala – karlovarský Dragon. Jak jste vůbec přišli na nápad vysílat právě z Dyleně? A byl odkup objektu na Dyleni obtížný?
„Co se týká radia Dragon, nikdy jsem jej za rivala nepovažoval, je to rádio kolegy s kterým se dobře znám a také jsem si vědom toho, že to co platí dnes nemusí být zítra pravda… Znalost problematiky a letité zkušenosti z oboru jsem samozřejmě zúročoval. Pořádný kopec je pro každé teresteriální vysílání rozhodující a kopce s tak výtečnými fyzikálními vlastnostmi jako má Dyleň se tak často nevyskytují. Konec konců to věděla armáda a já jako voják s ní. Když pak vojáci rozhodli o prodeji, nezaváhal jsem a šel do toho. Podařilo se zkoordinovat i poměrně kvalitní kmitočet a jen je škoda, že požadovaný výkon 10 kW Rada neschválila. My ale nejsme jen provozovatelé dvou stanic Českého rozhlasu, ale též jsme vybudovali 10 kW vysílač pro TV Prima, který jsem řadu let i provozoval. To byla neslýchaná odvaha a to mělo mnoho kritiky ze strany tradičního provozovatele.“
I přesto, že Dyleň je pro rozhlasáky velmi výhodná lokalita, má i své stinné stránky. Jednou z nich je to, že vrchol s věží leží jen pár set metrů od stání hranice. Navíc právě na Německou stranu je geografický výhled z Dyleně mnohem výhodnější, než do vnitrozemí Čech. Západní Čechy jsou velmi členité a ještě k tomu pár kilometrů na sever od Dyleně se zdvihá mohutný hřeben Slavkovského lesa, který svými vrcholky, z nichž ten nejvyšší – Lesný ( 982 m.n.m.) převyšuje Dyleň o více jak 40 metrů, tvoří značnou překážku…
I přesto, že ¾ signálu „odlétne“ do Německa, je slyšet signál z Dyleně velmi daleko – můžete ho poslouchat nejen v Plzni, ale třeba i na Klatovsku, nedaleko Zdic u Berouna, na Lounsku nebo i na Strakonicku. Fakt o výhodně pozici si uvědomili i němečtí „broadcasteři“ a usilovali o tuto lokalitu, ovšem narazili na Českém telekomunikačním úřadě…
„Těší nás že i z této strany máme hodně posluchačů kteří nám píší i telefonují a fandí nám. Dnes hodně posluchačů po Německu cestuje a nebo tam pracují a ti všichni nám říkají – jsme u Norimberku, ale nevadí slyšíme vás a už jsme doma…“ raduje se Antonín Hofmann a dodává: „Bavorský rozhlas pochopil, že pokud budou na Dyleni vysílat, mohou vypnout víc než desítku malých dokrývačů, vyčistit eter od kmitočtového marastu a venkoncem zlevnit provoz. Celou dobu jim říkám, pánové na mně to nezáleží.“
V poslední době došlo k poměrně významnému zlepšení příjmu signálu z této kóty 940, Egrensis totiž získal povolení na zvýšení výkonu na 5kW. Usiloval sice o 10kW, ale Radiožurnál i ČRo Plzeň odsud vysílají „jen“ s jedním kilowattem, přesto je zlepšení znatelné – může za to i výměna anténního sytému, která zde před pár lety proběhla. Egrensis tak značně rozšířil své „pole působnosti“, ovšem Antonín Hofman náš server ujišťuje, že se zatím expandovat dále nechystá: „Změnu může přinést pouze povolovací úřad v případě,že povolí další kmitočty se kterými se dostaneme do kolize.Toto se nám již stalo dvakrát a v takovém případě nám nic jiného nebude zbývat. Bylo by asi hodně furiantské kdybych řekl,že je vše OK, spokojen nikdo být trvale nemůže ,jenže vím že pokud budu chtít třeba Plzeň nebo něco jiného, možná si polepším málo ale určitě poškodím jiného a to hodně. Takový jsem nikdy nebyl a pokud to nebude nutná sebeobrana ani být nechci.“
Vzhledem k tomu, že v Karlovarský kraj je na počet obyvatel jedním z nejchudších v Česku, je nutné zde oslovit co nejvíce posluchačů. Co se týká programu, je hudební skladba vysílání velmi pestrá. Jeden čas zde mohli posluchači najít třeba i dechovku, country či další žánry. V písničkách na přání uslyšíte vše, od klasického popíku, přes metal, rock, country až po nějaké to oldies. Večer si pak přijdou na své vyznavači alternativních žánrů, třeba černošské muziky, elektronické či taneční hudby. V programu ale najdete i fiktivní potřeštěnou mexickou radionovelu v níž vystupují takové osobnosti jako jsou: Doňa Mimoňa, Juan Perveréz či Don Seladon. „Doňa Mimoňa je pro odlehčení a nemá v programu jiný význam, fakt je ten, že někomu se to líbí a někdo říká, že je to pěkná konina.“ Stručně komentuje majitel rádia.
Vraťme se taď ale trošku k technice a legislativě. Určitě i vás musí zajímat digitalizace, co o ní soudíte vy? Jak se na ni chystáte a co připravujete?
„Digitalizace budoucnost má, to co nemá jsou posluchači. Osobně mohu digitální vysílání spustit v řádu měsíců protože se o technický problém nejedná. Co však chybí, to jsou podmínky za kterých do toho soukromá rádia půjdou. Určitě by ale rozhodující roli měl sehrát Český rozhlas,“ soudí Antonín Hofmann.
Leckdo jistě zaznamenal, že v posledních letech se v českém éteru událo spoustu změn. Nadnárodní společnosti skupují regionální rádia a ty se slučují do všemožných sítí – Hitrádií, Fajnrádií, Kissrádií apd. Český posluchač tím přišel o řadu hudebních stylů a může si na svém přijímači leckde naladit třeba i 4 stanice, které hrají naprosto stejné písničky, liší se jen vstupy moderátorů a svými názvy. Rádio Egrensis zatím odolává, ovšem události jsou tak rychlé, že se dnes každý znalý posluchač o svojí součastnou stanici bojí. Proto jsem se i já zeptal majitele Egresnisu, jak vidí budoucnost svého rádia on. „Každé rádio je svébytný samostatný subjekt,má proto právo rozhodnout jaký program bude vysílat. Duální vysílání bylo spouštěno také proto, aby přece jenom nešlo éterem: posloucháte pořad Prahy 1 a ostatních připojených stanic. Toto co se děje je především problém Rady. Bůh ví, že odolávat chceme a za svojí samostatnost budeme vždy bojovat, ale je pravdou, že cesty Páně a rozhlasového signálu jsou nevyzpytatelné.“
Rádio Egrensis má za sebou tedy 15 úspěšných let a je to dlouhodobě nejposlouchanější soukromá stanice v Karlovarském kraji. Na závěr mám ale pro Antonína Hofmanna ještě jednu záludnou otázku. Řada lidí vzpomíná na každoroční tradiční výstup na Dyleň – vždy jednou do roka se brány objektu otevřeli a lidé se mohli většinou poprvé v životě rozhlédnout z po desetiletí zakázané zóny nejen věže, ale pohraničí vůbec okolo sebe na krásnou krajinu v níž žijí. Ovšem jednoho dne se brána neotevřela a výletníci musí až dodnes končit svojí pouť za mohutného doprovodu psího štěkotu před branou objektu pod vrcholem hory. Má obyčejný smrtelník nějakou reálnou šanci se z věže opět rozhlédnout?
„Dyleňský areál je především radiokomunikační středisko, tomu je podřízen i režim ochrany a zabezpečení. Jsou zde provozovatelé sítí, které mají vysokou důležitost a jejich poškození by mělo fatální důsledky.
Pochody a setkávání na Dyleni skončilo proto, že odbor životního prostředí v Mariánských lázních a Lesy České republiky –správa polesí si to nepřejí a nepovolují tato setkávání nadále organizovat,“ vysvětluje příčiny majitel rádia Egrensis Antonín Hofmann a loučí se jak jinak než správně po radioamatérsku „Vy 73 Hofmann OK1UTH“
