ČT nahradila reklamu teleshoppingem, díky zákonu jí to může projít

Česká televize má problémy s teleshoppingem. Regulátor, tedy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, totiž zahájila s veřejnoprávní televizí řadu správních řízení, která by pro ni mohla do budoucna znamenat výrazné snížení příjmů. Právě teleshopping je totiž pro ČT, po té co přišla o příjmy z klasické reklamy, podstatným zdrojem příjmů. I když zdrojem zlehka obcházejícím zákon.

Místo reklamního bloku teleshopping

Celý problém začal novelou zákona o poplatcích 348/2005 Sb., který připravil Českou televizi o příjmy z reklamy. Podle této novely se veřejnoprávní televize musila připravit na fakt, že reklamu nebude moci vysílat a z příjmů jí tak zbudou především koncesionářské poplatky. Taková byla alespoň představa zákonodárců. Novela tak měla podpořit nově vznikající digitální televize, které by z uvolněného reklamního balíku profitovaly.
Paradoxem je, že digitální nováčci nemají nakonec z tohoto postupně uvolňovaného balíčku téměř nic. Dílem za to může opožděná digitalizace, dílem velká nedůvěra zadavatelů reklamy k novým stanicím. Jednoduché přelití inzerentů z jistoty reklamních časů na ČT k nabídkám nových stanic zkrátka vypadá lépe od stolu než v praxi.

Ať už dopadla původní myšlenka podpory digitálních nováčků jakkoli, České televizi nastaly horší časy. Přišla o alespoň částečnou finanční nezávislost a její budoucnost, respektive naplněnost jejího rozpočtu, měla záviset čistě na blahovůli zákonodárců. Právě v tu chvíli, ČT objevila teleshopping a sponzoring. Tedy ne že by si těchto forem nevšímala už dřív, ale teprve s příchodem zákona 348/2005 Sb. nabraly na důležitosti.
ČT přišla na to, že zákon definuje reklamu a teleshopping natolik vágně, že lze tyto formy propagace v praxi velmi snadno zaměnit a teleshopping veřejnoprávní televizi zapovězen nebyl. V teleshoppingu se tak postupně začaly objevovat kromě Horsta Fuchse s jeho legendárními nesmysly, které nemohou chybět v žádné domácnosti, i klasické reklamní spoty.

____________________________________________________

Reklama, teleshopping a sponzoring – jak je vidí zákon

____________________________________________________

Až neuvěřitelně nekonkrétní zákon

Pojetí teleshoppingu jako náhrady za omezení reklamních časů, které začala veřejnoprávní televize praktikovat, se ale nepřekvapivě nelíbí Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Celkem logicky usoudila, že spoty na produkty T-Mobile, AXA Bank, nebo CK Fischer prostě nejsou shodné s klasickým teleshoppingem a zahájila s ČT správní řízení pro možné porušení zákona.

I kdyby ale RRTV rozhodla, že ČT opravdu porušila zákon, tato správní řízení pravděpodobně nakonec skončí po klasickém soudním kolečku v koši, stejně jako devadesát procent všech správních řízení, která Rada za poslední léta zahájila. Ano, převážná většina všech pokut, o kterých média v minulých letech psala, nakonec skončila soudním zamítnutím rozhodnutí Rady. Na vině přitom není nic jiného, než naše zákonné normy.

Počínaje zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání a konče nejnovějším legislativním výdobytkem, zákonem o audiovizuálních službách na vyžádání, jsou naše zákony asi tak použitelné v praxi, jako boty bez podrážek, auto bez kol, nebo letadlo bez křídel.  Jen mediální zákony v sobě mají tolik děr, že by nebyl problém je s úspěchem používat k cezení těstovin.
Samotná definice teleshoppingu, která říká: „teleshoppingem (se myslí) přímá nabídka zboží, a to včetně nemovitého majetku, práv a závazků, nebo služeb, určená veřejnosti a zařazená do rozhlasového či televizního vysílání za úplatu nebo obdobnou protihodnotu“, je natolik obecná, že můžete v rámci teleshoppingového bloku klidně vysílat klasické reklamy a jen těžko budete hledat soud, který by to bral jako porušení zákona.

Udělala tedy Česká televize chybu, když do teleshoppingových bloků zařadila klasickou reklamu? Rozhodně ne. Chová se pouze ekonomicky a využívá děr, které jí zákon nabízí. Udělala tedy chybu Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, když zahájila s ČT správní řízení? Rozhodně ne. Je její povinností tyto případy prošetřovat, i když je z praxe jasné, že nemá šanci prosadit případné rozhodnutí. Jediná chyba je, že naše mediální zákony oplývají velmi pochybnými kvalitami a díky tomu všichni, prostřednictvím daní, platíme zbytečné snažení Rady a případně i následné snažení soudů. Třeba by sněmovna v novém složení mohla alespoň uvažovat o vytváření zákonů, které by skutečně k něčemu byly.