Když ze sebe moderátor v pět hodin ráno unaveným hlasem vysouká pozdrav dobrý večer a není schopen říct, jak bude, zprávař se rozesměje při zprávě o ohořelých mrtvolách, moderátor zapomene zapnutý mikrofon a jadrně okomentuje nepodařený vstup nebo si reportér na telefonu myslí, že ještě není v živém vysílání a povídá si s moderátorem jen tak nezávazně mimo éter případně někdo strčí mluvčímu do úst lízátko nebo někdo prostě přijde do práce značně pod vlivem alkoholu, tak z toho vznikají někdy dost komické situace. Posluchači některé z nich sotva zaregistrují, některé je pohorší nebo pobaví. Člověk který si je zažil k nim také přistupuje různě. Záleží na kolezích a nadřízených. Někdy je z toho trapas, někdy průšvih a pokuta (nebo snad vyhazov?) případně historka k pousmání.
Ať už to dopadne jakkoliv, škodolibost existuje všude. Protože veškeré rozhlasové a televizní vysílání musí být podle zákona archivováno, najde se občas někdo, kdo z nahraného airchecku povedený kousek zkopíruje a mailem ho rozešle kolegům. Takto škodolibý nejsou jen češi ale i němci nebo švýcaři. V Německu se na takové zaškobrtnutí rozhlasových spíkrů a také techniků zaměřují německé stránky www.radiopannen.de a švýcarské www.radiopannen.ch. Tyto stránky mají dva různé autory a nejedná se o nijak propojenou aktivitu. Ale na německém webu jsem našel jeden příspěvek převzatý ze Švýcarska. Německé stránky provozuje Thomas Christes, švýcarské Christian Beck. Oba dva působí v rozhlasové branži.
Oba projekty jsou nekomerční, dělané pro radost tvůrců a také návštěvníků. Na stránkách se sice objevuje reklama ale jen v omezené míře. Německou verzi navštíví denně 2000 lidí. Zvuky jsou uložené ve formátu MP3 o délce od několika vteřin až po tří i více minutové ukázky, které mají řádově stovky KB až jednotky MB. Takové množství informací musí být logicky někde uloženo a to není zadarmo. K 1. listopadu 2005 byl proto server ve ztrátě 1 627,91 Euro. Aby se tento deficit nějakým způsobem zmenšil, prosí provozovatel stránky o dobrovolné finanční příspěvky. Dárcům, kteří na bankovní konto serveru pošlou i sebemenší finanční příspěvek a uvedou také svůj email, pošle webmaster jako dík přístup k části stránek chráněných heslem s exkluzivním obsahem.
Obsah dodávají především sami rozhlasáci. Buďto přímo autor nějakého záseku nebo jeho škodolibý kolegové případně posluchači. Webmaster považuje zaslání za automatický souhlas se zveřejněním, pokud je odesílatelem posluchač, snaží se provozovatel webu získat povolení ke zveřejnění alespoň od protagonisty zaslaného příspěvku. Kdo nahrávku zaslal ale nikomu webmaster nesděluje. Pokud by ho k tomu samozřejmě někdo nenutil právní cestou. Někdy se objevují žádosti těch, kteří jsou protagonisty některých uveřejněných příspěvků, o odstranění nahrávek. V rozhovoru s autorem webu Thomasem Christesem na Deutschlandradiu se jeden moderátor vyjádřil tak, že to je naopak čest míst svůj přeřek nebo jiný nepovedený výstup na Radiopannen.de. Mezi oblíbené patří ty, které pocházejí z veřejnoprávních médií. Veřejnoprávní rozhlas a televizi totiž většina lidí považuje za dosti suchá média a o to větší radost pak udělá chybička (někdy spíš pořádná chyba), která se vloudí.
Jednotlivé příspěvky jsou pro lepší orientaci rozdělené do kategorií. První jsou případy, kdy se někdo ve vysílání rozesmál. Samozřejmostí je sbírka přeřeků. Nechybí trapnosti, hlouposti, reportérské vstupy nebo neočekávané události a na německém webu, který je oproti švýcarskému trochu bohatší, je ještě kategorie Zákulisí. Tam přispívají hlavně technici, kteří s redaktory nahrávají různé pořady. Zde je totiž vystavena řada nepovedených pokusů namluvit příspěvek. Německý web má navíc i vyhledávání, díky kterému si člověk může nalézt to, co už jednou slyšel a chce si to zopakovat.
Radiopanne.ch doplňuje každý aircheck ještě krátkým textem, který například vysvětluje pozadí celé události. Např. že zprávařku rozesmál moderátor, který pantomimicky předváděl jednotlivé zprávy nebo že ve studiu byl přítomen pes. Německé Radiopannen.de umožňují návštěvníkům webu jednotlivé příspěvky hodnotit a psát k ním komentáře. Aby někdo jen neseděl a neklikal na známky, je zde ochrana, která neumožňuje odeslat během deseti sekund více jak jeden hlas. Jeden příspěvek je možné z jedné IP adresy hodnotit a komentovat během 24 jen jednou. Aby se na stránkách neobjevovaly běžné přeřeky nebo obyčejné a nevtipné případy, kdy například moderátor pustí jiný zvukový soubor než měl, prochází všechny zaslané příspěvky před zveřejněním kontrolou. Nejprve si je poslechne webmaster Thomas Christes, který je oznámkuje. Pak je pouští i svým známým, přátelům a kolegům, kteří se stejně jako on pohybují v rozhlase nebo televizi a ty nejlepší pak při up-datu, který probíhá přibližně jednou za tři až čtyři měsíce, vystaví na internetu. Airchecky můžou škodolibý přispívatelé posílat mailem, na CD, datkách, minidiscích případně i na páscích. Některé uveřejněné exempláře pocházejí totiž ještě z dob, kdy se pásky běžně používaly.
Na stránkách Radiopanne.de se webmaster svěřuje s tím, že při hodnocení u něj mají šanci především tyto situace: Stručně řečeno výtlemy, kdy se někdo za mikrofonem rozřechtá a trapné situace, kdyby se moderátor hanbou nejraději propadl do země. Tedy ty situace, kdy se ukáže, že i profesionál z rozhlasu je jen člověk. Oblibě se těší i příspěvky s náznaky sexu. Často jde o dvojsmysly. Ale najdeme tady i zprávaře veřejnoprávního MDR, který se odboural při zprávě o nebezpečí, které může hrozit těm, kteří používají kondomy bez čísla ze zkušebny. Pro trošku otrlejší je tu jeden záznam z jakési americké ranní show (není to show Howarda Sterna, ačkoliv ho obsah vstupu připomíná), kdy posluchačka na telefonu v přímém přenosu onanuje. Moderátorské duo jen občas okomentuje její sténání a čeká až do vyvrcholení. Třetím oblíbencem, jsou pak chaotické situace, kdy se stane něco vskutku neočekávaného. Je tu záznam zpráv, během kterých začalo padat ze stropu obložení. Hlasatel se ale nenechal nijak rozhodit. Text, který kvůli hlomozu padajících desek nebyl slyšet zopakoval a četl dál, jako by se nic nestalo. V jednom nemocničním rádiu (viz Nemocniční rádia – hudba je nejlepší medicína) se zas dělníci provrtali během vysílání přímo do studia.
Technické problémy jsou častou příčinou různých kiksů. Kromě případů, kdy opravdu selhala technika a někomu ujely nervy (rozuměj: sprostě si zanadával do vysílání) je tu i případ lidského selhání. Kávu si do studia nosí většina moderátorů o konzumaci kávy ranními moderátory raději ani nemluvit. Rannímu moderátorovi hr1 se podařilo kafe během vstupu vylít do mixážního pultu, který v mžiku přestal fungovat tak jak má. Mezi patrně nejstarší úlovek patří úryvek ze zábavného pořadu Stará láska nerezaví prvního programu východoněmeckého rozhlasu DDR 1 z 19. května 1978. Stejně jako v Čs. rozhlase se i v NDR téměř všechno předtáčelo. 19. května se výjimečně vysílalo živě. Součástí pořadu byla i soutěž, kdy starosta města X mluvil o svém městě a posluchači měli poznat, co to je za město. Místo jména starosta (předseda Národního výboru) používal jen označení Město X. Poté co vyjmenoval úspěchy, s jakými místní dělnicí plní plány osmého stranického sjezdu, řekl i jméno města. V ukázce nechybí ani smích a potlesk diváků v sále, ze kterého se pořad vysílal.
Ke stažení jsou tady všelijaké přeřeky a záseky, kýchnutí moderátorů a hlasatelů, a některé trochu nevyjasněné zvuky. Jako například udýchaný hlasatel zpráv, který dorazil do hlasatelny se zpožděním a celé zprávy profuněl. Je tu i nahraný telefonát s posluchačem, který více než minutu vyjmenovával, koho chce pozdravit. Další se pro změnu rozzuřil kvůli chybné výslovnosti jednoho místního názvu. Ale i Vy sami určitě znáte spoustu různých zaškobrtnutí ze svého okolí a některá jste asi i zažili na svoji kůži. Nebo ne?
