Tak jsem zase jednou ráno vstával a naladil jsem si k tomu Zlatou Prahu. Jeje, to jsem byl rychle na nohou!A jak jsem od rána pulsoval! Ještě dávno po skončení předmětné hodiny jsem sebou rytmicky cukal …
Zlatá Praha
Datum: 25.9. 2000
Čas: 6:35 – 7:45
Tak jsem zase jednou ráno vstával a naladil jsem si k tomu Zlatou Prahu. Jeje, to jsem byl rychle na nohou!
A jak jsem od rána pulsoval! Ještě dávno po skončení předmětné hodiny jsem sebou rytmicky cukal! No, abych
pravdu řekl, trochu jsem trénoval ty ranní poslechy i pár dnů předtím, abych nepsal povídání v šoku a abych se
ujistil, že jsem náhodou nekápl na jedno výjimečně slabé či výjimečně silné ráno. Ale ne, jedna hodina jedno
ráno je dostatečně reprezentativní, chlapci (Michal Jagelka a Filip Švarc) mají koleje vyjety dostatečně hluboko, aby z nich nevypadli.
Moderování
Dvojice mladých mužů v ranním vysílání není právě obvyklá věc a možná že je to pro ně trochu štěstí, přeci jen
se to díky té neobvvklosti poslouchá lépe než smíšená dvojice. Bohužel ale nemají dost výrazně rozdělené
úlohy, a tak to někdy dopadá tak, že jeden řekne všechno, a druhý mu přizvukuje, jen aby se neztratil a dal o
sobě vědět.
Moderování ve dvojici pak na jednu stranu přináší zmírnění „třeskutosti“ některých vtipností, na druhou stranu ovšem se pánové neubránili „rozkecávání“ byť na počátku podařených slovních gagů. V místě, kdy se jim povede dobrý vtip by měli skončit, ovšem oni z radosti nad jokem ho opakují, vytvářejí variace, no prostě babrají se v něm, až to ztratí vtip, pointu a navíc je to dlouhé (diskuse o vánocích, z níž nakonec nic nevypadlo, prostě jen tak mluvili).
Chvílemi to zavání podceňováním posluchačů — podle hesla: Řekněte jim co jim řeknete, pak jim to řekněte a pak jim řekněte, co jste jim řekli. Nene, ani teenageři
nejsou ani po ránu tak natvrdlí. Ale fakt je, že jsem se během hodiny dvakrát spontánně a upřímně zasmál
(slovní hříčky na téma Putín-Lenín), což se mi při poslechu rádia moc nestává. Aspoň tedy působí bezprostředně.
Samostatnou kapitolou jsou soutěže: je jich dost ( já slyšel ty v 6.50 a 7.20) a vypadaly nápaditě — mimochodem, já žasnu, jak dlouho se už „Lodě“ drží v rádiích!
Při soutěžích oba působí, jako by to chtěli mít rychle za sebou, zřejmě jsou si vědomi, co věková skupina posluchačů, na kterou se zaměřují dokáže bez
rozpaků říct do éteru a tak drží otěže pevně v rukou ( to jim slouží ke cti, vynikne to zejména ve srovnání s
„ukecaností“ vstupů, ve kterých jsou sami). Ke cti jim budiž i to, že šestiletou Terezku doslova dotlačili ke
správné odpovědi, ovšem v téže soutěži se nechali vymáchat kombinací vlastní nedoslýchavosti a kvality
mobilního spojení — než jim Terezka vysvětlila (se slovníkem svých 6ti let) že nevolá z muzea, ani z metra , ale z mobilu, začínalo mi být trapně.
Další specialitou jsou předtočené scénky — 6.40 Jak to vidíme my , kde hovoří počítačem konfekčně upravenými hlásky skřítkové, semelou páté přes deváté a působí dojmem pokročilé infantility nebo senility (račte si vybrat), no a potom Cukrman v 7.40, což je zřejmě kultovní sci-fi seriál stanice.
Mimochodem, na to že běží denně mi přijde od moderátorů zbytečné 4x opakovat, že teď bude Cukrman. Mohl
zbýt čas na další písničku. I Cukrman je tak krátký, že nestačí začít nudit a pravděpodobně vystačí až do
neobnovení licence (třeba za tisíc let). Tento seriál je charakteristický tím, že dosahuje vtipu absurdním
kombinováním témat, skákáním od motivu k motivu, ostrými střihy. Jen mi tam chybí to typické: „A co Jan
Tleskač?“ Když připočteme reklamy, zprávy a muziku (viz dále) je jasné že oběma pánům zas tak moc prostoru
nezbývá.
Také byla Diskusní placka (6.45) — prostor pro názor posluchačů, vypadalo to jako kdyby chtěli dodat
vážnost jinak nevázanému průběhu rána, ale vyšel z toho takový obyčejný nezajímavý telefonát. Možná je to
nakonec dobře, protože pánové mluví jazykem velmi hovorovým, místy až nespisovným, používají berličky,
nejraději: no, no a, no právě a intonují jako u kolotoče. Jistě, je to jazyk generace, na kterou se stanice orientuje,
kdyby mluvili spisovně, asi by posluchači utekli, ale zas na druhou stranu se bojím, že to posluchači přijmou
jako normu, aniž by tušili, že čeština pláče. No, nepláče, ale občas pofňukává.
Celkově řečeno, ani nevím,
jestli tohle musí být zrovna ráno. Ničím to nebylo na ráno specifické, mělo to takový univerzální „ksicht“,
mohl by to být zrovna tak podvečer, ale je pravda, že podvečer duchem svižný, sympatický, mladý. Čas sdělili
při každé příležitosti, ve většině případů i ohlásili, co se hrálo a čeho se dočkáme. Sebe představili jen jednou
(což dostačuje, vzhledem k jejich specifičnosti).
Redakce
Tady bych viděl asi největší slabinu. Skoro jsem nevěřil svým uším, když se v sedm ozvaly zprávy. Tak nějak
neurčitý úvod, říkal jsem si, jsou to zprávy, nejsou to zprávy, pak tedy jako že ano a po úvodní anonci smutná
nesmělá paní s neposazeným hláskem přečetla něco, čemu sama ani moc nerozuměla, a vybrala to zřejmě
losováním. Korunovala to zprávou o duchovní hudbě — to už myslím nevěřili ani teenageři.
Předěly byly ty nejjednodušší, co nějaká samohrajka nabídla, a na závěr pecka: Pěkný den přeje redakce zpravodajství. Tak
nevím, co je křestní a co je příjmení té dámy (Redakce křestní nebude, v kalendáři jsem to nenašel, ani
Zpravodajství tam není). Že by se styděla za to co předvedla? Notabene, jestli jich na přípravu bylo víc? Vypadalo to, jako když sama nevěří, že by teenageři vůbec nějaké zprávy poslouchali. Že si myslí, že to je prostě
taková úlitba licenci. Že to tak musí být. Škoda, právě na zprávy jsem byl zvědav nejvíc, jak se dělají, aby to i
mládež poslouchala. Tak tady jsem recept nenašel.
Vůbec to nebylo spojeno s okolím, paradoxně by snad bylo
lepší, kdyby si oba moderátoři se zprávařkou povídali, i tu ukecanost bych jim odpustil, nemohlo by to být horší.
Dalšími informacemi byly zprávy o dopravě — velmi formální, jen několik hlavních ulic, působilo to dojmem, že
posluchači stejně vzhledem ke svému věku ještě autem nejezdí a je jim to tudíž jedno, a tak je to jedno i tomu
kdo dopravu připravuje. Jiné informace v zásadě nebyly — něco se naznačovalo o čtení z novin, ale to zřejmě byl
jen nějaký bonmot. No nakonec, oni školáci ráno nepotřebují nic víc než vstát, obléknout se a odejít do školy a to
vše v rytmu. Jen jestli je na Zlaté Praze nepodceňují.
Muzika
Vesměs muzika pro ráno velmi vhodná, přesně na té hranici kde se intenzita mění v agresivitu. Přestože jsem
čekal, že mě spíš rozčílí, opak byl pravdou. Nějak podvědomě jsem vstával v tempu té muziky a přitom mě to
přišlo úplně normální (nevím jak se teď vrátím ke své oblíbené nejmenované ospalé ranní stanici). Většina písní
tedy se zvýrazněnými rytmickými dobami (bráním se použít pejorativní „tuc-tuc-tuc“ protože to by zlehčilo
působení té muziky po ránu – fakt to bylo přesně cílené pro ráno), nechyběly dvě-tři české záležitosti volnějšího
tempa (Baroko, Jsi sexy), zaslechl jsem něco ze svého mládí v současné úpravě (J.Sommerville – Heart so good) a poučil jsem se i o tom, co v současnosti v této hudební oblasti letí (Like Drum, I.C.M.S, Unabomber, …). Je znát, že ta muzika je přeci jen to nejdůležitější i ráno, skladby jsme si pěkně vychutnali, dokud zní písnička, všechno ostatní čeká. Žádná časová znamení, žádné dvouminutovky, „aby se to stihlo“.
Reklama a obal
Fakt je, že co šlo prodat, je prodaný. Prakticky každý vstup je rámován nějakým sponzorem. Reklamní bloky byly tři, nebyly extrémně dlouhé, ovšem nepostřehl jsem, čím jsou ohraničeny na začátku, takže to zpočátku vůbec jako reklama nevypadalo (pozor na to!), naopak na konci mě jingl „Zlatá Praha“ docela prudil, zvlášť když zněl i v celou a vlastně byl jediným identifikačním jinglem – ono je pěkné mít jeden jasný rozpoznávací signál, ale i horší stanice jej mají ve více mutacích. Anebo se mi ty ostatní míchaly s hudbou — i to je však špatně. Zvláštní byly v 6.45 Informace pro spotřebitele — skutečně nevím, jestli to byla legrace, reklama nebo informační publicistika. Nejspíše to byla pěst na oko… vlastně na ucho.
Závěr
Formátem se stanice celkem přesně trefuje do cílové skupiny – posluchači přicházejí od rozhlasového Hajaji a odcházejí ve věku, kdy se už nechtějí jen bavit, ale i něčím zabývat. Tak jak rostou, Zlatá Praha nemusí růst s nimi, protože jí dorůstají stále noví posluchači.
Jak tedy u mě Zlatá Praha dopadla? (1 je nejhorší a 5 je nejlepší)
- Moderování – 3
- Muzika – 4
- Redakce – 1
- Reklama a obal – 2
