„A co děti, máme jim co hrát?“ Nemám na mysli různé hudební žánry, ale spíše pořady, které by byly určeny dětem. V 90. letech rostly soukromé rozhlasové stanice jako houby po dešti. Nejeden posluchač si určitě myslel, že i nabídka pořadů učených dětem se zvýší. Bohužel se tak nestalo, až na výjimky nebyli dětští posluchači pro komerční stanice zajímavé. Vraťme se do historie a připomeňme si některé rozhlasové pořady, které si oblíbily generace rodičů a prarodičů dnešní mladé generace.
Počátky rozhlasového vysílání pro děti jsou spojeny se jménem Jana Vavříka – redaktora dětské rubriky v Národní politice. Jeho besídky a soutěže na rozhlasových vlnách byly zahájeny 1. září 1925. Získaly si oblibu nejen mezi dětskými posluchači, ale i jejich rodiči. Velký ohlas jeho pořadů vedl Radiojournal a ministerstvo školství k úvahám o pravidelném vysílání pro školy. 29.listopadu 1926 se návrh proměnil ve skutečnost. Mezi 10. a 11. hoidnou dopolední byla odvysílána první rozhlasová relace pro školy.
Za připomenutí určitě stojí i oblíbená Pionýrská jitřenka, která začala na stanici Československo vysílat v úterý 6. ledna 1953. Na každé vydání netrpelivě čekaly tisíce dětských posluchačů. Postupem času byl založen Klub Pionýrské jitřenky, jehož členy se staly děti, která zaujala rozhlasová práce. Ve vysílání byly zadávány úkoly, děti je plnily a nejlepší příspěvky byly odvysílány. S redaktorskou prací se zde seznamoval například Miroslav Karas, redaktor České televize v Polsku nebo Radka Páleníková, vedoucí redaktorka zpravodajského a informačního servisu sdružení dětí a mládeže adam.cz.
Dalším významným dnem se ve vysílání pro děti stal 2. leden 1961, kdy se z éteru poprvé ozval Hajaja. O premiéru pohádky na dobrou noc se postaral Vlastimil Brodský. Tento pořad se jako jeden z mála vysílá na Českém rozhlase 2 – stanici Praha dodnes. Počátkem 60.let vykonával praxi v Hlavní redakci pro děti a mládež Petr Hora – Hořejš, který napsal Toulky českou minulostí. Jako vysokoškolský student tenkrát dělal různé malé publicistické pořady pro mládež – například Podvečery s písničkou. S nápadem vysílat Hořejšovy „Toulky“ v rozhlase přišel Bohumil Kolář, zakladatel moderního rozhlasového vysílání pro děti v České republice. Je autorem úspěšných pořadů Domino a Radio na polštář, které vznikly v 80.letech.Obě relace byly mezi dětmi velmi oblíbené. Domino existuje dodnes. Podoba Radia na polštář, jakou znaly děti od roku 1982, zanikla v roce 1997.
V předcházejících řádcích jsme si připomněli některé důležité mezníky ve vysílání pro děti. Vzhledem k tomu, že do 90. let neexistovaly na našem území soukromé rozhlasové stanice, pořady pro děti uváděly pouze stanice Československého rozhlasu. I když si v současnosti posluchač může vybrat z několika desítek radií, v jejich programu byste pořady pro děti hledali těžko.
Jednou z výjimek je křesťanské Radio Proglas. Vysílat začalo na podzim 1995 zprvu malým vysílačem z Hostýna, na jaře dalšího roku posíleného vysílačem brněnským. Postupně začaly přibývat vysílače další – Praděd, Ještěd, Drahlín, Uherský Brod, Nové Hrady, České Budějovice, Písek, Tábor, Žďár nad Sázavou a Velké Meziříčí. Kromě toho, že Radio Proglas má ve svém programu zařazeno několik pořadů určených dětem a mládeži, vysílá bez reklam. Nejde jen o to, že by reklama rušivě zasahovala do klidného tónu pořadů, ale také proto, že raději než na reklamních agenturách, chce být přímo závislé na svých posluchačích.
