Mediální zákony většiny zemí se snaží několika opatřeními snížit negativní vliv médií na děti a mládež. Jak se jim to daří nebo nedaří nechám na posouzení laskavému čtenáři případně divákům, rodičům nebo odborníkům. Jisté je, že i to, co je zákonem povolené, není pro děti úplně to pravé ořechové. Nebojte se, nebudu Vám nabízet obyvklá klišé o násilí na obrazovce, ani o používání sprostých slov nebo o sexu a erotice před desátou.
Německý server Digitalfernsehen.de přinesl výsledky jedné americké studie, kterou provedli odborníci ve státě Illinois. Podle jejich výsledků televize mate děti v tom, které jídlo je ve skutečnosti zdravé a které ne. Slova jako dieta, light, se sníženou hladinou tuku nebo pomáhající zhubnout staví děti na rovinu výrazům výživný a zdravý. Spoustu dětí si tak například myslí, že Cola Light je zdravější než pomerančová šťáva. Kristen Harrison z Univerzity v Illinois, která výzkum prováděla, zjistila, že 97, 5 procenta reklamy na potraviny, která se vysílá o víkendu, propaguje nezdravé výrobky. Děti tak nemají šanci toto prohlédnout a nakonec neví, co je opravdu zdravé.
Chránit děti před televizí se v Německu pokouší občanské sdružení Flimmo. O tom jste už mohli číst v Jak je to s hvězdičkami u nepřístupných filmů?. Tato instituce prodělala dvě drobné změny. Adresa její iternetové stránky se změnila z flimmo.de na www.flimmo.tv a oblast působení se územně rozšířila na Rakousko. Začátkem roku se do projektu Flimmo zapojil rakouský spolek Pro Juventute Kinderdorfvereinigung. Spolupráce je prospěšná oběma stranám. Rakušané získají know how potřebné pro tento projekt a informace o německých televizních pořadech, které je možné v Rakousku sledovat přes satelit a naopak účastníci projektu v Německu získají informace o rakouských programech ORF1 a ATV+, které mají řadu diváků i v SRN.
Jen pro upřesnění Flimmo je organiazce, která provádí určitou klasifikaci televizních pořadů podle vhodnosti pro děti ve věku 3 až 13 let. Tato klasifikace se pak objevuje na internetu a v brožurách, které Flimmo vydává. Na internetu i v brožurkách je také řada užitečných informací o tom, jak dětem pomáhat rozumět a chápat to, co vidí v televizi. Brožurky s těmito informacemi jsou k dostání zcela zdarma v knihovnách, lékárnách a školách
Zatímco Flimmo se zabývá jen televizními pořady a má v podstatě jen takový poradní hlas, existuje ještě FSK, které je pověřeno Nejvyšším zemským úřadem pro mládež provádět klasifikaci všech filmů, které se dostávají na německý trh. Tato klasifikace je podle zákona na ochranu mládeže povinná. Zákon nenařizuje aby tuto kontrolu provedlo právě FSK, ale sdružení německých filmařů SPIO se usneslo, nabízet veřejně pouze ty produkty, které přezkoušelo FSK. FSK je Freiwillige Selbstkontrolle der Filmwirtschaft tedy dobrovolná autokontrola filmového průmyslu. Historie tohoto orgánu se začíná psát v roce 1949. Od té doby se FSK z čistě kontrolního grémia stalo akceptovanou institucí, která kromě svých úkolů kontrolora, přebírá také mediálně politickou a mediálně pedagogickou odpovědnost. Věnuje se například výzkumům mládeže a jejího vztahu k médiím. FSK spolupracuje s řadou výborů a komisí, účastní se diskuzí na jednáních atp.
Už v roce 1946 pozvalo město Wiesbaden renomovaného režiséra Curta Oertela, který byl mluvčím filmových producentů v Americké zóně a Ericha Pommera, který byl pověřen obnovou filmového průmyslu. Nápad na vznik dobrovolné kontroly filmů byl inspirován americkým Production Code 1930/34. Navíc filmovým průmysl byl toho názoru, že státní dozor je v této oblasti zbytečný a je potřeba zabránit tomu, aby každá spolková země měla jiná pravidla. Otázkou ohrožení mládeže filmem se začátkem roku 1948 zabývali ministři kultury spolkových zemí okupovaných západními mocnostmi. Zájem mít vliv na tuto instituci samozřejmě projevila i církev.
FSK začalo pracovat 18. července 1949 v relativně nepoškozeném západním křídle Biebrichského zámku ve Wiesbadenu. Prvním posuzovaným filmem byly Intimnosti s Victorem de Kowa a Camillou Horn, které režíroval Paul Martin. Tento film byl natočen ještě v roce 1944 a tehdejší NS-Filmprüfstelle, které mělo na starosti filmovou cenzuru ho zakázalo. Spojenecká vojenská cenzura film v roce 1947 uvolnila. Spojenci totiž postupovali pouze podle třech pravidel: Security – zachování vojenské bezpečnosti, Reeducation – politická převýchova a Screening – očištění od nacionálněsocialistických a imperialistických obsahů. O ochranu mládeže se nikdo nestaral.
FSK o filmu Intimnosti rozhodovala hned po svém založení a posudek zněl takto: Možno veřejně promítat, ale ne mládeži pod 16 let a ne na Velký pátek, na Všechny svaté, tzv. Bußtag (připadá na 17. listopadu) atd. Ostatně na spoustu křesťanských svátků je v Německu řada omezení, která se dotýká nejen filmů ale i zábav, výstav atd. Oficiální předali pravomocí kontrolovat filmy Spojenci FSK 28. září 1949 na zámku Biebrich za účasti zástupců spolkových zemí, církví a filmového průmyslu. Sovětská zóna se do FSK nezapojila. V nově vzniklé NDR se o cenzuru staral stát. K FSK se východní Německo připojilo až po pádu Berlínské zdi a znovusjednocení Německa.
Hlavní činností jsou dobrovolné zkoušky filmů, videokazet a dalších obdobných nosičů. Např tedy DVD, které jsou určené pro veřejné promítání a šíření v Německu. V souladu s osnovami FSK se pak vydá doporučení, od kolika let je možné daný film sledovat. FSK kontroluje nejen samotné filmy ale například i trailery. Kromě určování vhodnosti daných pořadů pro mládež má FSK na starosti i určování vhodnosti filmů, které se mají objevit např. při různých svátcích a významných dnech. Stejně tak jak se mění mravy a pohledy na to co je a co není přípustné, mění se i rozhodnutí FSK. Např. německý film Hříšnice z roku 1950 byl v roce 1951 uvolněn pro mladistvé od 16 let. V roce 1957 pak nový posudek zpřísnil podmínky pro tento film. Vidět ho už mohli jen ti, co oslavili osmnáctiny. Podobně tomu bylo i u švédského filmu Mlčení režírovaný Ingmar Bergman.
Podobně jako naše mediální rada se potýká se spoustou chybných rozhodnutí, která končí u soudu, i řada rozhodnutí FSK musel řešit soud. Případem, kdy naopak po letech došlo k uvolnění, je italský film z roku 1945 Řím – otevřené město, který byl v roce 1950 zakázán s tím, že ohrožuje vztahy s Itálií. Při přezkoušení o deset let později ho už mohli vidět všichni, kterým bylo nejméně 16 let. Film se zatím stal klasikem neorealismu a dá se tedy předpokládat, že by při dalším rozhodování v dnešní době, byla veškerá omezení zrušena. Uvolňování při revizích, tedy opakovaných kontrolách filmů, souvisí s liberálnějším pohledem na věci spojené hlavně se sexualitou.
Mezi diskutovaná rozhodnutí patří například film Hannibal, který nebyl schválen pro mladistvé pod 18 let, protože prý ukazuje příliš mnoho samoúčelného násilí. Diskusi vyvolal i Harry Potter, který smějí vidět děti od šesti let. Pokud se rozhodnutí komise výrobci filmu nelíbí, má šanci na různé opravné prostředky. Případ se totiž může projednávat znovu. Zjednodušeným procesem pak procházejí filmy, které už jednou byly někam zařazené a např. po deseti letech se o nich jedná znovu. Zkrácené řízení se dělá i u zábavných pořadů, kreslených filmů kratších 60 minut a seriálů.
Ročně FSK kontroluje skoro 4 000 nosičů. Od začátku své působnosti prošlo kontrolou přes sto tisíc titulů. Původně se FSK zabývalo pouze filmy určenými pro kina. Postupně se ale přidala i televize a pak také video. Později přišly i nové nosiče jako DVD nebo CD-ROMy. V případě že CD-ROM nebo DVD obsahuje nějaké filmové sekvence, musí projít zákonnou klasifikací.
V případě, že je film označen jako naprosto nevhodný pro mládež, smí se v televizi vysílat pouze mezi 23:00 a 6:00. Pořady, které jsou nevhodné pro mládež mladší 16 let, se smějí na obrazovce objevit jen v čase 22:00 až 6:00. A pořady, které nejsou vhodné pro osoby mladší 12 let musí televize při zařazování tohoto pořadu brát v potaz dobro dětí. Případné výjimky uděluje obdobná organiazce jako FSK pro televize FSF. Filmy jinak dostávají tyto stupně: Bez omezení, pro diváky od 6, 12, 16 nebo až 18 let.
FSK je dceřinou společností filmařského svazu SPIO. Jedná se o společnost s ručením omezeným, která není na svazu finančně závislá. SPIO do činnosti nezasahuje. FSK se financuje z poplatků, které filmaři platí za provedení přezkoušení a zařazení do určité věkové kategorie. U FSK pracuje 190 dobrovolníků. Necelá polovina z toho jsou ženy. Každý den pracují paralelně tři výbory. V každém jsou zastoupeni psychologové, učitelé, novináři, odborníci na média, filmový historici, studenti, sociální pracovníci, ženy v domácnosti, soudci a státní zástupci. Mnoho z nich má zkušenosti s dětmi a mladistvými. Výbory o filmech diskutují a pak hlasují. Zdržet se hlasování není možné. Rozhoduje se prostou většinou a členem výboru nesmí být někdo, kdo má jako hlavní zaměstnání práci u filmu. Členové výborů jsou jmenování zčásti filmovými svazy a z části veřejným sektorem vždy na tři roky. Činnost se řídí jednak zákonem na ochranu mládeže a pak ještě sedmnáctistránkvým dokumentem jakéhosi vnitřního řádu.
