První televizní studio na Moravě a ve Slezsku oslovilo své diváky poslední den roku pětapadesátého v Ostravě pod věží. Podle slov pamětníků bylo vybaveno několika černobílými kamerami a jedním filmovým snímačem a vysílalo 3x týdně.První televizní studio na Moravě a ve Slezsku oslovilo své diváky poslední den roku pětapadesátého v Ostravě pod věží – pod ochranou rukou ostravského rozhlasu. Podle slov pamětníků bylo vybaveno několika černobílými kamerami a jedním filmovým snímačem a vysílalo 3x týdně. Postupně se rozšiřovala nejen tvorba, ale vyvíjelo se i technické vybavení, přibývalo diváků i zaměstnanců. Dnešní televizní studio Ostrava vyrobí kolem 700 hodin pořadů ročně, disponuje třemi moderními studii, devíti střižnami, dvěma pracovišti pro úpravu zvuku, režijním komplexem pro natáčení, střih a živé vysílání, jedním pětikamerovým a jedním dvoukamerovým přenosovým vozem a osmi dalšími kamerovými soupravami, které zcela jistě nezahálejí.
Pro nový rok 2006 připravilo ostravské studio čtveřici nových pořadů. Na tiskové konferenci o nich hovořila Jolanda Pilařová. Jde o animovaný seriál Pytlíkov, o nový publicistický magazín Případ pro reportérku, o dokumentární cyklus s názvem Příběhy železné opony a o folklorní magazín, který se bude v plné šíři zabývat lidovou tvorbou a opomíjet nebude ani národopisné tradice. Hovoří se o reportážích z festivalů, přehledu o folklorním dění, o kalendáriu akcí či o portrétech lidí, kteří svůj život zasvětili lidové kultuře. Vznik třináctidílného animovaného rodinného seriálu Pytlíkov vyprovokovala podle slov Pilařové obliba populární dvojice Karel a Maruš z magazínu o vaření Pod pokličkou, který je rovněž z produkce ostravské televize. „Diváci ve své korespondenci navrhovali, aby tito dva měli víc prostoru pro své dialogy,“ podotkla Pilařová. Animované postavičky se zde pohybují na pozadí fotokoláží reálných míst Ostravy.
Po ukončení některých „problematických“ pořadů na České televizi by mohl být ostravský magazin Případ pro reportérku zajímavým publicistickým počinem veřenoprávního formátu. Zkušená reportérka Jana Lorencová, známá z pořadu Klekánice, k projektu říká: „Kdysi jsem v pořadu Klekánice začínala příběhy lidí, které složité okonosti zatlačily do kouta. Často v tom sehrála jejich bezmoc při komunikaci s úřady nebo nějaký handicap, který podstataně
ovlivnil jejich život. Mám navíc i z jiných složitějších kauz zkušenost, která mě naučila jít energicky za pravou příčinou, souvislostmi a možným řešením. Velké případy mají často složitý a zdlouhavý průběh, spravedlnost
bývá někdy v nedohlednu. Ale takzvaně obyčejný život není o nic méně složitý. Jenže!! Chce to odvahu, informace a také neústupnost, aby na konci byl uspokojivý výsledek….“
Zda se ony předpoklady odvážné reportérky a komentátora Ivana Hoffmana potvrdí, budou moci posoudit sami diváci. A doufejme, že to udělají dříve, než nekontrolovaná „vyšší moc“ ukončí další dílo veřejnoprávního fomátu a nahradí ho formátem předvolebním.
