Už od začátku sedmdesátých let baví německé diváky kriminální seriál Místo činu (Tatort). Jeho první díl (Taxi do Lipska) se vysílal 29. listopadu 1970 na německé ARD. Od té doby se už uvedlo přes 600 dílů. Kromě ARD ho uvádí …Už od začátku sedmdesátých let baví německé diváky kriminální seriál Místo činu (Tatort). Jeho první díl (Taxi do Lipska) se vysílal 29. listopadu 1970 na německé ARD. Od té doby se už uvedlo přes 600 dílů. Kromě ARD ho uvádí i rakouská ORF, dále německé veřejnoprávní regionální stanice a také švýcarská televize, která v letech 1990 až 2001 produkovala některé díly. Seriál se samozřejmě dostal i na obrazovky dalších televizí a také do ČR.
Cyklus kriminálních příběhů Místo činu byl koncipován jako pokračování série ARD Stahlnetz a konkurence k seriálu Der Komissar na ZDF. Stahlnetz z produkce NDR se vysílal v letech 1958 až 68. Příběhy se zakládaly na skutečných událostech. Celkem se natočilo 22 dílů. Další 4 epizody vznikly v letech 1999 až 2001. Ty už ale u diváků nesklidili takový úspěch. Der Komissar se vysílal od ledna 1969 do ledna 1976. Celkem se natočilo 97 dílů. Ačkoliv se poslední díly točily už v době, kdy existovala barevná televize, byly černobílé. Seriál byl divácky úspěšný a při opakováních si ho oblíbila i mladší generace. Dva díly byly zakázané. V 82. části říká jeden obchodník s vínem, že Náměstí Červeného kříže v Mnichově není dobrým místem pro francouzskou restauraci. Protože zde ale taková restaurace byla a po odvysílání jí klesly tržby, rozhodlo se ZDF bez soudního sporu s majitelem, díl stáhnout. Vysílat se začal teprve, až když daná restaurace zanikla. 83. část se nevysílá do dneška. Na požádání je ale možné ji dostat na videu. Turci i turecké velvyslanectví si stěžovalo, že v tomto díle byl vrahem člověk z turecké ambasády ve Vídni.
Každý díl se odehrává na jiném místě a vyšetřuje v něm jiný tým. Místní kolorit se tak stará o zpestření. Každý z členů ARD natáčí své díly ve svém regionu a má povětšinou svůj jeden tým vyšetřovatelů. Například NDR mělo celkem tři týmy a točilo na třech místech. V Kielu, Hamburgu a Hannoveru. Koncepce vychází z toho, že by se do děje nějak měl zapracovat region. Seriál tak má více hlavních představitelů a V současnosti jde celkem o 15 týmů, což čítá dohromady 70 protagonistů seriálu. Na seriálu pracuje i několik scénáristů a několik režisérů.
Pravděpodobně nejznámějším komisařem byl legendární Horst Schimanski z Duisburgu, kterého ztvárnil Götz Georg (vlastním jménem Götz Schulz). Toho diváci mohli vidět v 27 dílech a dvou kinofilmech natočených v letech 1981 až 91, kdy Schimanski svoji službu ukončil. Velice svérázný komisař narozený v Polsku byl původně vykradačem aut. Dostal se ale na policejní školu a stal se z něj úspěšný kriminalista. Jeho metody ale vzbudily vlnu nevole. Už během premiéry prvního dílu z Duisburgu volali rozhořčení diváci, kterým se nelíbilo, jak je v seriálu jejich region líčen. Bild am Sonntag napsal: V Porúří to vře: Jsme všichni vrazi nebo pijáci? Neue Ruhr Zeitung požadovaly: Stáhněte toho ranaře z programu!. Vedoucí duisburské kriminálky jen potvrzuje: „U mě by tenhle chlápek nesměl vyšetřovat ani krádeže jízdních kol.“ I další noviny se přidaly a Schimanskeho vůbec nešetřily. Výjimkou byly pouze tageszeitung. Ty nadšeně napsaly: Takovéhle chlápky země potřebuje! V devadesátých letech už Schimanskemu Porúří děkovalo, že dokázal ukázat i jeho krásy a také poukázat na problémy, které ho sužují. V roce 1992 se dokonce objevil ne příliš vážně míněný návrh, o kterém se ale dlouho diskutovalo, pojmenovat po Schimanskem jednu vysokou školu.
V jedné epizodě Schimanski tvrdí, že se narodil 9. října 1938 ve Štětíně. To se divák dozvídá, když Schimanski diktuje svoje údaje jednomu vesnickému policistovi. Horst se ale rád dělal o pět let mladším a tak v jedné epizodě tvrdí, že se narodil 2. listopadu 1943 ve Wroclawi.
Obsah jednotlivých epizod stejně jako postavy vyšetřovatelů se od začátku výrazně změnily. A to proto, aby odrážely realitu. Měnil se i způsob zobrazování vyšetřovatelů. V prvních dílech byly v popředí postavy podezřelých, svědků a pachatelů. Policisté byli v pozadí. Jejich soukromí život se neukazuje vůbec. Divák často nezná ani jejich křestní jména. To se změnilo začátkem osmdesátých let s nástupem Horsta Schimanskeho. Ke změně došlo i v obsazování žen. První komisařka se do seriálu dostala v roce 1978. S komisařkou Buchmüllerovou byly sice natočeny jen dva díly, od tohoto okamžiku se ale ženy staly běžnou součástí vyšetřovacích týmů. Změnil se i jazyk. Aby bylo ještě více podtrženo místo děje, natáčelo se původně v nářečích jednotlivých regionů. Výjimku tvořily už od začátku epizody z dílny SWR a rakouské ORF. To ale vedlo k tomu, že jeden z dílů z roku 1982 natáčený v Bavorsku se na severu Německa musel částečně titulkovat. Dnes se už proto používá výhradně spisovná němčina.
V NDR vznikl podobný seriál a to Polizeiruf 110. Ten byl výjimečný tím, že ukazoval společenské nešvary o kterých se do té doby příliš nemluvilo. Alkoholismus, zneužívání dětí, znásilnění, vloupání, vydírání, podvody, krádeže a kriminalita mladistvých. Zatímco v Místě činu se v pozdějších dílech už ukazoval i soukromý život komisařů, východoněmecký Polizeiruf 110 se zaměřil na osobu pachatele, jeho psychiku a pozadí jeho činu. Akční scény nebyly běžné.
Seriál byl samozřejmě přísně kontrolován. Některé díly se musely kvůli cenzuře zkrátit, jiné se před revolucí nevysílaly vůbec. Režisér dílu, který kritizoval nedostatek bytů v NDR, dokonce dostal zákaz činnosti. Společenské poměry se ale většinou kritizovaly tak, že zloduch vznášel kritiku a některá z kladných postav mu kontrovala. Komisaři byli ukazování jako velice bezúhonní lidé. Mj. nekouřili a nepili alkohol.
Po převratu a po zrušení východoněmecké státní televize DFF se produkce seriálu ujalo ARD. Polizeiruf 110 se vysílá do dneška. Polizeiruf 110 a Tatort se na obrazovce střídají v nedělním prime-timu.
