RECENZE – Zatímco detektivní seriál Kriminálka Anděl a série Soukromé pasti jsou počiny, které svými formáty navazují na seriály a televizní filmy z dob minulých, Comeback je původní sitcom a těm se u nás moc nedaří. Všechny dosavadní pokus skončily naprostým krachem. Comeback by měl být jiný a lepší. Po zhlédnutí dosavadních dílů však cítím silné rozpaky a roste ve mě pocit, že revoluce se nezdařila.
Nováci, Hospoda a Policajti z předměstí – tyto názvy se staly synonymem pro Waterloo českých pokusů o původní sitcom. Na prvním z nich si vylámali zuby spisovatelé Vojtěch Steklač a Ondřej Neff, Hospodu nezachránila ani armáda prvotřídních herců a Policajti z předměstí se stali jedním z nejobskurnějších projektů v dějinách české televizní tvorby (O prvenství se může přetahovat třeba s památnou Senzibilšou Luďka Soboty.).
Policajti z předměstí vznikli před devíti lety a televizní divák už slastně zapomněl na tyto pokusy a spokojil se s tvrzením, že sitcom prostě neumíme. Raději se nerušeně bavil u amerických nebo britských majstrštyků. Mezitím však vyrostla další generace tvůrců, jež pocítila silné nutkání poprat se s tímto úkolem spadající v české kotlině do kategorie Mission Impossible. Tato odvaha je ctí a přiklání na jejich stranu dostatečné množství sympatií. Největší překážkou se stal fakt, že český divák je „rozmlsán“ kvalitou ze zahraničí a bude porovnávat, i když bude vnitřně vědět, že to není zase až tak fair. U nás je tradice na nule, kdežto v USA a Velké Británii točí tento formát několik desetiletí.
Dnešní recenze se týká 5. dílu Comebacku s názvem Pravidla rodinného provozu, ale dá se bez větších problémů vztáhnout na všech pět dosud odvysílaných dílů.
Schéma je v pořádku, ale…
Budoucí scénáristický tým prošel čtyřdenním workshopem u Johna Vorhause, kde mu byly vštěpeny základní principy fungování sitcomu. Teoreticky už zbývalo naplnit formu vtipnou kaší a vítězství mohlo být na dosah. O tom, zda se to povedlo mám pochybnosti, ale v tomto ohledu jsem schopen přijmout fakt, že se to tvůrci opravdu učí a věřím, že s postupujícími díly bude mít scénář větší švih a gradaci. Zatím mi Comeback přijde velmi těžkopádný, humor v něm je upocený a každý povedený vtip je vydřený až na kost. Například fórek o jaderných elektrárnách byl v různých obměnách prezentován čtyřikrát, i když jeho potenciál byl skryt v jedné nenápadné repetici. Větší množství explicitních zdůraznění jej zcela vygumovalo. Doslovnost do sitcomů zkrátka nepatří.
Herecké výkony? Kde?
Nevím, jak začít. Možná tím, že když jsem viděl Comeback, začal jsem kulit oči stejně jako všichni herci na obrazovce. U sitcomu se po hercích vyžaduje uchopení postavy s nadsázkou, ale ta musí stát na pevném reálném základu a ne viset ve vzduchu. V Comebacku herci v podstatě jen poulí oči, Matouš Ruml v úloze puberťáka Alexandra Bůčka k tomu přidává ještě několik neuvěřitelně trapných gest a Martin Dejdar jako Ozzák rádoby metalově hází hlavou, což spíše vypadá, že mu v maskérně špatně nasadili paruku. Celkově se dá mluvit o podprůměrných hereckých výkonech všech zúčastněných, a to bohužel bez výjimky. Samozřejmě i zde lze argumentovat, že hraní v sitcomu má svá specifika. Má, ale ta nejsou tak veliká, jako u scénáře a režie.
Zásadní problém? Prázdný prostor
Režijní trio Petr Fišer, Jaroslav Fuit (seriál Letiště) a Zdeněk Dušek (herec v několika desítkách filmů, např. Evžen mezi námi) se s režií Comebacku pere jako neozbrojený hrdina se šestnáctihlavou saní. Nadšení je patrné, ale tím bitvu nevyhrají. Zásadním problémem je prázdná mizanscéna. Na první pohled je patrný nízký rozpočet celého projektu. V kulisách je chladno, n
eútulně a herci se po prostoru pohybují jakoby byli na nepříjemné návštěvě, z níž chtějí, co nejrychleji zmizet. Z obýváku ani z obchodu nedýchá příjemná „domácká“ atmosféra. Několik elpíček vystavených po obvodu situaci nezachrání, protože prostor musí být vyřešen do posledního detailu. Mizanscéna je jako plátno, na kterém musím být barvou pokryto každé místo, pak teprve lze mluvit o obraze. A v Comebacku je bílých míst více než těch barevných. Nejde jen o věci. Prostor je také potřeba zaplnit lidmi – tento problém z prázdnotou nejvíce ční ve scénách v hospodě U jezevce, kde je vždy totálně liduprázdno. Když se třeba podíváte na seriál Přátelé, uvědomíte si, že v kavárně, kde se odehrává spousta děje je vždy úplně plno (až na výjimky vynucené dějem), žije to tam jako v mraveništi. V Black Books je zase obchod vyplněn do posledního místečka knihami a dalším nepořádkem a atmosféra je pro oko diváka o poznání přívětivější.
Idea Comebacku byla velice odvážná a smělá, protože chtěla divákům ukázat, že i Češi umí vyrobit sitcom, na nějž se bude dát dívat. Oproti předchozím zoufalým pokusům můžeme skutečně vypozorovat posun, ale rozhodně nejde o zlom, spíše o mírný pokrok kolem něhož byl vytvořen solidní mediální humbuk. Sitcomy jsou výlučně televizní žánr a televize útočí na diváky v teple jejich domova. Comeback zatím nabízí chladné zpracování, nestravitelné herecké výkony, dostatek namixovaného hurónského smíchu a jeden až tři povedené vtipy na díl. Osobně zastávám názor, že to je žalostně málo. Je však možné, že Comeback je startovací bod, z něhož se časem zrodí opravdu solidní a vtipný český sitcom. Comeback jím ale zatím není.
Hodnocení (maximum je 10 bodů)
●●○○○○○○○○
Comeback
5. díl Pravidla rodinného provozu
premiéra 2. října ve 21:25 na TV Nova
Režie: Petr Fišer, Jaroslav Fuit, Zdeněk Dušek
Kamera: Viktor Smutný
Scénáristický tým: Tomáš Baldýnský, Zdeněk Dušek, Silvie Dumalasová, Helena Fišerová, Tomáš Holeček, Miroslav Holubec, Kateřina Krobová, Ondřej Ládek, Richard Malatínský, Jiří Růžička, Petra Soukupová, David Smoljak, Vladimír Škultéty, Jiří Vaněk
Producenti: Tomáš Baldýnský, Michal Wondreys
