RECENZE – V neděli proběhl na obrazovkách ČT1 masivně propagovaný, a proto i silně očekávaný návrat Dagmar Havlové na obrazovky. Upoutávky lákaly na silný a jímavý příběh servírovaný jako komorní drama rodičů, kteří ztratí svého syna daleko za oceánem. Dagmar Havlová je bezesporu výborná herečka, a Kanadská noc jí poskytla všechno možné jen ne důstojný návrat k divákům.
Podle agitační masáže, jaká probíhala na obrazovkách České televize, lze říct, že televizní film Kanadská noc bude událostí podzimu ve své kategorii. Nebylo divu – měl ve svých rukou velký trumf – návrat Dagmar Havlové (Veškrnové) před kamery. Také její herecký partner Viktor Preiss patří do české herecké extraligy. Slibně je jevilo také silné téma filmu. Rodičům odjede syn na výměnný pobyt do Kanady, kde zahyne, společně se svými „adoptivními rodiči“, při autonehodě. Jediný, kdo přežije je syn zemřelých rodičů. Zákonitosti výměnného pobytu a snaha o návrat k normálu jej pošlou do Česka.
Menší nadšení už vyvolávala informace, že režie tohoto komorního dramatu byla svěřena rutinérovi Zdeňku Zelenkovi.
Schematický a prostoduchý scénář dostal právo na život
Kanadská noc trpí mnoha nedostatky. Jednou ze slabin je scénář, jenž napsala Hana Cielová. Jeho úroveň se pohybuje někde ve výši intelektuální prvotiny mladé studentky gymnázia. Je plný bezduchých promluv, rádoby hlubokých vět a naivních dialogů. Hyperbolizovaný rodinný ideál z úvodu není ničím vyvážen a původní záměr, kdy zřejmě vzorné vztahy v rodině měly být v silné opozici k druhé části filmu, vůbec nevyšel. Scenáristce se ve spolupráci s dramaturgem Bedřichem Ludvíkem nepodařilo vybudovat smysluplný a uvěřitelný dramaturgický oblouk. Nejjasněji se jevil nepochopitelný zlom v postavě Luďka (Viktor Preiss). Ten se zničehonic začal chovat agresivně a hystericky. Pro tuto proměnu chybělo jakékoliv zdůvodnění.
Popud k napsání scénáře dal Haně Cielové právě dramaturg Bedřich Ludvík. Možná to je tím, že se při psaní až moc u obou tvůrců odráželo to, že námět vychází ze skutečné události. Jenže film není realita, film je film a poukazování na výchozí skutečné události jsou scestné a zbytečné.
Netvrdím, že scénář Kanadské noci je špatný, je naivní a povrchní, což dobrý dramaturg rozezná zasadí se o odstranění těchto nedostatků. Na druhou stranu je důležité zmínit, že se scenáristka dokázala držet v mezích jednoho žánru. To bývá pro režiséra často tím nejhlavnějším pevným bodem, s nímž „dokáže pohnout Zemí“.
Režijní bezradnost
Režie Kanadské noci byla přidělena Zdeňku Zelenkovi, jehož tvůrčí dráha je až na výjimky (Čarovné dědictví, Jsi falešný hráč, Freonový duch a Nesmrtelná teta) spojena výhradně s prací pro televizi. Jeho výkonnost je až neuvěřitelná, jen za posledních pět let se režijně podepsal pod 15 televizních projektů. Zdeněk Zelenka je bohužel také příkladem nepřímé úměry mezi kvantitou a kvalitou. Jeho rutinní a nenápaditá režie dusí původní dramatickou tvorbu na České televizi už delší dobu a Kanadská noc je pouze další dílem skládačky.
Zdeněk Zelenka seřazuje jednotlivé obrazy fádně stejně jako posunovači skládají z jednotlivých vagónů vlak. Kanadské noci nevdechl žádnou živoucí myšlenku. Celá jeho režie se dá shrnout slovy šedivá rutina bez chuti a bez zápachu. Odhalení záhady, kdo řídil osudné auto nebylo napínavé, bylo směšné. Vrcholem potom byl závěr, kdy vše se v dobré obrátilo, všechno bylo odpuštěno a všichni se mají rádi.
Samostatnou kapitolou pak byly užité symboly. Černý pták znamenající smrt a povrchní čerpání z indiánské mytologie byly tím nejvýraznějším. Vlastně chyběla jen tekoucí voda jako symbol plynutí času.
Špatný zvuk a jedovatá hudba
Častým problémem u televizních filmů české výroby bývá zvuková složka filmu. Zatímco obrazová složka filmu funguje spolehlivě a selže jen málokdy, se zvukem to bývá těžké. Kanadská noc dosáhla v diletantské práci se zvukem „velkých výsledků“. Těžko snesitelné byly dialogy v jedoucím autě, které bily do uší svou studiovou čistotou postsynchronů, ještě horší byl dialog na loďce při rybaření, kdy ani vlnka nešplouchla a opět bylo možno slyšet jen studiovou sterilitu. Vrcholem byl dramatický dialog v lese, kdy se Luděk společně s Yanem (Filip Cíl) válí po zemi pokryté listím. Jestli si někdo myslí, že během rozhovoru to šustilo jako v lese na uschlém listí, je na omylu. Dramatické věty zněly z televize krásně čistě a srozumitelně.
Filmová hudba může být dvojího druhu, buď jde s dějem a podporuje ho, a nebo je v kontrapunktu vůči němu. Hudba Jiřího Škorpíka vytvořila novou „nadkategorii“, která vychází z prvně jmenovaného druhu. Jednak bylo muziky příliš mnoho, zněla téměř pořád. Tklivé lesy smyčců udusily i ten sebemenší náznak dramatu a kýčovitost – zejména v „mohutném“ finále – mohla jemnějším povahám vyvolat i fyzickou slabost.
Smutný návrat
Dagmar Havlová i Viktor Preiss rozhodně patří k české herecké špičce. Ale ani tito vynikající herci nezachránili Kanadskou noc. Hraní se utápělo v prázdných pohledech z okna, či kamkoliv jinam, občasné věty byly zhusta deklamovány s takovým důrazem, že i sebemenší maličkost zněla jako slavný výrok Julia Ceasara. Herci potřebují režijní vedení a pokud to neexistuje, výborní herci dokáží najít oporu ve scénáři. Je-li i scénář chabý, není záchrany a herci jednoduše neví a tápou. A když je herecká bezradnost vidět na takových osobnostech jako jsou Dagmar Havlová a Viktor Preiss, ještě hůř dopadli mladí herci, Jakub Grafnetr, Filip Cíl a Tereza Voříšková.
Pro Dagmar Havlovou byla Kanadská noc návratem před diváky a bohužel, ne její vinou, velmi nezdařeným návratem. Postavíme-li například Kanadskou noc vedle filmu Tatínkova holčička (ze série Soukromé pasti), lze vyvodit závěr, že zatímco u Novy jde původní dramatická tvorba kvalitativně nahoru, potápí se tato vlajková loď České televize rychle ke dnu. Důvod je nasnadě – Nova staví na zelené louce, kdežto ČT musí vycházet z chiméry tradice, historických souvislostí a personálního propletence.
Hodnocení (10 bodů je maximum)
●○○○○○○○○○
Kanadská noc
premiéra 14. prosince ve 20:00 na ČT1
scénář: Hana Cielová
dramaturg: Bedřich Ludvík
kamera: Karel Fairaisl
šéfdramaturg: Jan Otčenášek
režie: Zdeněk Zelenka
