Jsem rád, že jsme se dožili 17.listopadu 1989, ale nevím, máme-li právo dnes – 17.listopadu 2001 – něco slavit. Dvanáct let poté dochází ke zmatení jazyků – pan Štěpánek, který se jistou dobu nechával veřejně nazývat „tajtrlíkem“, představuje nejnověji mě jako údajnou „bolševickou domovnicí“ – to se povedlo.
Petr Štěpánek, rocker okresního významu, neúspěšný kandidát na senátora a stále ještě místopředseda Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, poněkud nepřípadně pálí od boku hlava nehlava. Zastupitelé a radní, kteří ho do funkce zvolili, by se měli zajímat, zda svým vystupováním nesnižuje vážnost vysokého úřadu, který zastává.
Jeho otrávený šíp zamířil tentokrát na občana Martina Vadase, který se opovážil požádat zastupitele – poslance a senátory, aby se pokusili v demokratické společnosti obvyklou formou veřejného slyšení vnésti nám občanům více světla do situace na českém mediálním trhu, aby zjistili více o motivech jimi volených radních RČR RTV, kteří jim nedávno své funkce hodili na hlavu, přestože byli k jejich výkonu motivováni nemalým platem.
Petr Štěpánek zřejmě umí číst, a proto se musím domnívat, že vědomě lže, když tvrdí, že „Otevřený dopis Martina Vadase, ve kterém volá po parlamentním šetření. . .“. Místopředseda mediálního úřadu by měl vědět, že mezi jeho „šetřením“ a mnou navrhovaným „slyšením“ je jistý rozdíl. Neví-li to, musím se domnívat, že pro svůj úřad postrádá kvalifikaci – nejen slušnost, ale i elementární rozlišovací schopnost.
Bez této kvalifikace se pan Štěpánek pouští do účelových výkladů mého textu. Vadas ve skutečnosti žádnou radu NE“obviňuje“, jak píše pan radní Štěpánek, Vadas pouze konstatuje s odvoláním na tvrzení premiéra ČR, že zde existuje poměrně reálná hrozba potřeby úhrady částek požadovaných mezinárodní arbitráží. Podle Štěpánka je „arbitráž jako arbitráž“ a klidně si tedy píše: „Londýn neexistuje, ať žije pochybný Stockholm“ a přičiní si i vykřičník.
V rozhlasovém Radiožurnálu pan místopředseda bez potřeby důkazů dokonce prohlašuje, že si vrabci na střeše cvrlikají, že výsledek mezinárodní arbitráže ve Stockholmu byl ovlivněn korupcí! Štěpánka bolševicky nezajímá, že v jedné arbitráži stála proti České republice fyzická osoba, zatímco ve druhé se jednalo o ochranu investice právnické osoby. Nezajímá ho, že mimo jeho rodnou vísku v právních sporech obvykle v soudním nebo arbitrážním řízení bývá právo nalézáno a není jednou pro vždy nadekretováno Štěpánkovým „ústředním výborem“ – to je a zřejmě i nadále bude pod jeho rozlišovací schopností.
Konec legrace. Štěpánek si fabuluje zcela bez ohledu na skutečnost: „. . . Vadas však jinými slovy – a tady už přestává legrace – říká: ing. Martin Muchka, předseda RRTV a předseda odborové organizace hromadných sdělovacích prostředků je zločinec. RNDr. Josef Musil, CSc., první místopředseda RRTV, vědec a ekolog, bývalý náměstek ministra životního prostředí je zločinec. Prof. ing. Jan Uhlíř, CSc., donedávna děkan elektrotechnické fakulty ČVUT je zločinec. Jiří Novotný, filmový historik a polistopadový náměstek ředitele zlínských ateliérů je zločinec. Doc. Mgr. Ing. Daniel Novák, CSc., advokát a akademický právník je zločinec. . .“
Tady opravdu legrace přestává – tyto nehoráznosti napsal o svých kolezích radní Štěpánek a nikoliv občan Vadas.
Vyzývám ho tímto, aby se omluvil nejen mně, ale zejména i svým kolegům v radě. Sprostota, arogance a manipulace státního úředníka nezná mezí, myslím, že by jeho jazyková konstrukce stála za pokus o diagnózu a včasnou terapii na odborném pracovišti. Můžeme se jen domnívat, zda jde o „pracovní úraz“ či nikoliv?
Spojuje-li Petr Štěpánek moji neúspěšnou kandidaturu na generálního ředitele televize veřejné služby s mým otevřeným dopisem ze dne 14.11.2001, je goebelsovským manipulátorem a lhářem. Bez uzardění si píše: „Příznačné je také, že pan Vadas se podobným způsobem zviditelňuje až poté, co ve výběrovém řízení neuspěl. . .“.
Většina odborné veřejnosti včetně radních i poslanců a senátorů měla příležitost seznámit se s mojí polemikou se zásadami nedávno přijatého zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání a řada z nich to také učinila. Připravil jsem ji naposledy jako teze ke čtvrtletníku Českého filmového a televizního svazu FITES, konaného v MATu v březnu t.r. – tedy dávno před výběrovým řízením na GŘ ČT. Skutečnost, že se pan radní Štěpánek neúčastní veřejných diskusí o oboru, ve kterém pobírá svůj plat státního úředníka, není omluvou pro jeho účelové pomluvy občanů ČR, za které by měl stát na hanbě v koutě.
K pokusu pana Štěpánka o podsouvání politických motivací mému dopisu a odstřelování mé osoby jako údajného trojského koně Štěpánkem nenáviděné čtyřkoalice se mohu jen shovívavě pousmát. Několika zastupitelům z různých částí politického spektra, kteří reagovali na můj otevřený dopis, jsem odpověděl:
„Děkuji za Vaši promtní reakci na můj zoufalý výkřik. Obrátil jsem se na všechny – „Vás“ – senátory a poslance, protože „Vaše“ nedávné většinové rozhodnutí schválilo stávající zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, který – přes všechny dosavadní nedobré zkušenosti – pokračuje v české tradici rozdávání omezených veřejných statků „zdarma“ a v následném kupčení s „levně“ získanou licencí. Tento princip je dle mého názoru zřejmým návodem k následným korupčním a jiným kriminálním vztahům, včetně ovlivňování médií politiky a naopak. Nemá nic společného s liberálním pojetím veřejného zájmu v demokracii a nepřináší žádný prospěch občanům jako celku.
Nejsem a nechci být nosičem témat vybraným politickým subjektům, abych proti zřejmému veřejnému zájmu neobrátil ty ostatní – své občanské podněty jsem dával a dávám zdarma k dispozici všem zastupitelům – je na „Vás“, kdo některý z nich zdvihne a dokáže ho věcně prosadit v politické mlýnici. Přeji Vám mnoho úspěchů“.
Nemám důvod se domnívat, že by Dr. Milan Šmíd z H.N. a FSV U.K. byl pod vlivem politiků kterékoliv strany, a mj. i proto sdílím jeho znepokojení: „. . . Zdůvodnění, které Schildberger poskytl MF DNES v sobotu 27.10., dalo nahlédnout do zákulisí rozhodování v Radě a to nahlédnutí nebylo ničím, co by mohlo důvěru v nestranné rozhodování Rady posílit. . .“ (viz. www.louc.cz 30.10.2001). Koleduje si snad také – jinak uznávaný expert na mediální legislativu – o odstřel z pera radního Štěpánka?
V jeho nepřiměřené reakci – vidím skutečný kámen úrazu. Po jeho reakci je evidentní, že v době, kdy se autor pomlouvačného pamfletu podepisuje jako místopředseda vysokého státního orgánu, nemůže být člověk jako já zvolen generálním ani jiným ředitelem – i bez toho se naštěstí dá docela dobře žít.
Je na uvážení ctihodných členů rady, zvolí-li si za místopředsedu „tajtrlíka“.
Situace na mediální scéně je zřejmě ještě vážnější, než jsem se domníval, když jsem psal otevřený dopis. Těším se, že na semináři svolaném SPKSP PS PČR na 28. listopad 2001 v 19 hod. do Sněmovní č.1 se veřejnost doví, co na nevinné žádosti o veřejné slyšení bývalých zodpovědných státních úředníků rozpálilo do běla radního Štěpánka.
Věřím, že do té doby se pan místopředseda ochladí, rezignuje a přijde s veřejnou omluvou.
Praha, 17.11. 2001
Martin Vadas
martin.vadas@volny.cz
