Je to Nova, není to Nova, jsou to Události

RECENZE: Už od ohlášení nové podoby Událostí jsem se bál dvou věcí. Nepovedené podoby naklíčovaného pozadí v kombinaci s reálnou dekorací a obsahového posunu směrem ke komerčnímu pojetí. První Události v novém hávu tyto obavy minimálně z části potvrdily. I když lze předpokládat, že jejich podoba ještě není definitivní a bude se časem vyvíjet, už teď je patrná touha jejich architektů přiblížit se, někdy i předběhnout, komerční konkurenci jak vizuálními prvky, tak i obsahovým pojetím. Vezměme si ale nové Události hezky popořádku.

Zábavnější, ale méně zpravodajské

Koncepce Událostí nově staví ještě tvrději než doposud na tom, že je potřeba porazit oba komerční konkurenty. Události tak začínají tři minuty před sedmou krátkým avízem, na které bezprostředně navazuje počasí. Cílem nepochybně je, aby divák získal dojem, že jsou Události v běhu a nepřepínal. To je koncepce velmi rozumná a může přinést České televizi pouze zisk.
K novinkám ale patří i změny obsahové a ty už tak potěšitelné nejsou. Pokud lze soudit podle premiérové relace, která vyšla na neděli, tedy zpravodajsky relativně atypický den, přiblížila se hlavní veřejnoprávní zpravodajská relace skladbou i zpracováním příspěvků výrazně komerčnímu pojetí.

Jestliže bylo v minulosti spolehnutí na to, že si ČT nebude začátek zpravodajství plést se zábavnou publicistikou, s prvním dubnem tato jistota nejspíš padla. Jen tak si mohu vysvětlit, že se hned druhá zpráva věnovala hodině, po kterou města zhasla část osvětlení. To je sice pěkné, ale nějak se mi nechce věřit, že se na celém světě nic podstatnějšího nestalo.
Řazení příspěvků posouvající podstatné zprávy z domácí politické scény za dvacátou minutu zpravodajské relace, řazení příspěvků, které mi nakonec nabídne dojemný příběh pěti sirotků, nebo „zvířátko“ v podobě náhledu do dutin Karlova mostu, mi k Událostem České televize prostě nějak nesedí, nelíbí se mi a vadí mi.

Mírně klaustrofobní studio.

Takové chodbové studio

S kombinací virtuálního prostředí a reálných kulis bývá velmi často jeden problém. Výsledek může snadno vypadat až příliš uměle. Studio Událostí sice nedopadlo zas až tak špatně a o vyloženém neštěstí mluvit rozhodně nelze, jenže nejde ani o inovativní přístup, ze kterého by zahraniční televize padly úžasem na zadní části svých audiovizuálních těl. Česká televize prostřednictvím Událostí nyní dospěla tam, kde byla řada zahraničních (nikoli Českých) televizních stanic před nějakými pěti, osmi lety.

Výrazným problémem nového studia Událostí je ale bohužel stará známá bolest většiny našich televizních pořadů. Stometrové sklepní studio totiž opět nezajišťuje to nejdůležitější, tedy dostatek prostoru. Sto metrů čtverečních, do kterých se kromě dekorace musí vejít i kamerová technika, nebo světla, zkrátka rozhodně není dostatečných pro moderní zpravodajské studio a je to vidět. Mírně klaustrofobní dojem doplňuje i virtuální část studia, která prostor ještě uměle protahuje.  Tato kombinace tak, řečeno s mírnou nadsázkou, vytváří zdání jako by byla hlavní zpravodajská relace ČT vysílána z chodby. Mimochodem, všimněte si, že v některých momentech je za moderátorem opravdu naklíčována chodba, na jejímž stropě je k vidění několik piktogramů označujících exit.

Tak trochu zbytečná prostná.

Grafika pěkná, ale nijak průlomová

Jestli jsem z podoby studia tak trochu nejistý, potom z grafiky jsem rozpačitý. Ona není úplně špatná, jenže, není ani nijak zvlášť zapamatovatelná.  Pokud bych ji měl přirovnat k restauraci, potom by to byla taková ta hospoda, která sice není úplně špatná, vaří se v ní docela obstojně, ale rozhodně se do ní kvůli excelentnímu kulinárnímu zážitku vracet nebudete. Nicméně pravdou je, že mezi zpravodajstvím tuzemských stanic patří nová grafika Událostí k tomu nejlepšímu. Zkrátka jednooký mezi slepými…

Právě na grafice mě ale mrzí opět ona stará známá bolest kontinuity grafického obalu a reálu. Při každé změně grafiky doufám, že už konečně uvidím vizuál, který bude kontinuální, tedy který bude do reálného obrazu vstupovat a opět z něj vystupovat aniž by k tomu potřeboval ostré střihy, nebo crossfade.  Ani nová grafika Událostí ale kontinuální přístup nezná. Tak snad příště.
Co už je přeci jen o poznání lepší, nápaditější a vyváženější, to je infografika v samotných příspěvcích. Ta, i když mi tak trochu připomíná Novu, je poměrně jednoduchá, ale při tom nepostrádá zajímavé prvky.
O něco povedenější než samotné Události mi připadl grafický obal Branek bodů vteřin. Působil totiž o něco čistším a zároveň výraznějším dojmem. Také v něm byla patrná výraznější snaha o zmíněnou kontinuitu.

Sportovci se bojí, autor tohoto článku trochu také. Snad zbytečně.

Nová inspirace, nebo inspirace Novou?

Události ale nepřinesly jen nové studio a novou grafiku. Nový je i systém jejich moderování a tady se s autory podoby hlavní zpravodajské relace opravdu myšlenkově zatím nedokážu ztotožnit. V průběhu premiérové hodiny se mi například nepodařilo pochopit, proč je nutné, aby moderátor prováděl prostná u dotykové obrazovky. Nutnost dotknout se obrazovky evidentně moderátorky vyváděla z konceptu, a jelikož je nepochybně možné ovládat obrazovku i z režie, tak celá dotyková show působila zbytečně a mírně „novácky“.
K dojmu spartakiádního moderátorského cvičení přispěl i fakt, že moderátorka mění průběžně, místo odkud příspěvek uvádí. Připouštím, že jde nejspíš jen o zvyk, ale nemohl jsem se po celou dobu zbavit představy studiem pobíhající Marcely Augustové.

Inspirace Novou nebyla cítit jen v onom zbytečném používání dotykové obrazovky. Podobný, snad ještě intenzivnější pocit jsem získal ve chvíli, kdy se s živým vstupem ohlásil už třetí reportér. Ve všech třech případech šlo totiž o vstupy, které byly naprosto zbytečné. Informace v nich prezentované neměly charakter informací bezprostředně aktuálních, reportér neprezentoval, ani neukazoval aktuální dění. Jediným rozdílem mezi vstupy Novy a České televize tak byl fakt, že se neodehrávaly na střeše, na chodbě, nebo v zahradě sídla televize. Vím, a věřím, že i většina diváků ví, že Česká televize přímé přenosy umí, že na ně má techniku, že pro ni trasy nejsou problémem. Dokazovat to tedy opravdu nemusí.

Musím přiznat, že si nejsem tak úplně jistý co si o nové podobě hlavní zpravodajské relace České televize myslet. Nepochybně jde o posun kupředu, jenže když ony posuny vzad by bylo možné čekat jen těžko. Bohužel ale po grafické stránce nejde o tak masivní posun, jaký by si veřejnoprávní zpravodajství zasloužilo, či jaký by potřebovalo a po obsahové stránce jde o posun sice masivní, ale rozhodně špatným směrem. Zábavný pořad s názvem zpravodajství už je k vidění na Nově, nebo na Primě. Od veřejnoprávní televize bych čekal opravdové zpravodajství bez zbytečných slz nad sirotky, zvířátky a podobně.