JUDr. Petra Buzková, JUDr. Vlasta Parkanová, Vladimír Mlynář, JUDr. Karel Kühnl, Ing. Jan Kasal, Mgr. Bohuslav Sobotka
Parlament České republiky
Poslanecká sněmovna
Sněmovní 4
118 26 Praha 1 – Malá Strana
Vážený pane poslanče,
V souladu s § 114 zák. č. 90/1995 Sb. o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se na Vás obracím s tímto podáním:
Žádám Vás, abyste v nejkratším možném termínu navrhl Poslanecké sněmovně PČR projednání následujících podnětů:
1) Odvolání prof. Milana Knížáka z funkce člena Rady České televize podle §6 odst. 2b zákona č. 39/2001 Sb. o České televizi.
2) Návrh předsedovi vlády ČR na odvolání Mgr. Petra Štěpánka z funkce místopředsedy a člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání podle §7 odst. 7c zákona 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání.
Zdůvodnění:
Oba jmenovaní svoji publicistickou činností zaměřenou jednostranně proti České televizi a jejím zaměstnancům soustavně zpochybňují svoji nestrannost a tím porušují výše zmíněné zákony.
Jako příklad uvádím seminář „Televize a mediální rady“, pořádaný sdružením CEVRO 3.12.2001 na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, jehož přepis přikládám v příloze č. 1.
Hlavní cíle sdružení CEVRO (přílohy 2+3), složení orgánů CEVRO (příloha 4) a dosavadní aktivity tohoto sdružení (příloha 5) mne vedou k přesvědčení, že se jedná o vzdělávací institut jedné konkrétní politické strany.
Domnívám se, že tento jediný případ je dostatečným důvodem k odvolání pana Štěpánka, protože formulaci zákona „dopustil-li se takového jednání, které zpochybňuje jeho nestrannost, nezávislost nebo nestrannost rady“ je možné chápat též jako „nesmí se nikdy dopustit takového jednání“.
Obdobně je tomu u pana Knížáka („narušil-li závažným způsobem důstojnost funkce člena Rady nebo dopustil-li se takového jednání, které zpochybňuje jeho nezávislost nebo nestrannost při výkonu funkce člena Rady“), navíc jeho vyjádření v deníku Super ze dne 18.1.2002 (příloha 6) lze chápat jako výhrůžku násilím proti skupině obyvatel, která vzhledem k jeho funkci nemusí být pochopena jako nadsázka a mohla by oprávněně u odborářů v ČT vzbudit strach z nějakého druhu šikanování.
Vážený pane poslanče,
věřím, že se budete mým podnětem vážně zabývat a přeji Vám mnoho úspěchů ve Vaši další práci.
S pozdravem
Jiří Černý
Čimická 769
181 00 Praha 8
Přílohy:
1) Přepis zvukového záznamu „semináře“ „Televize a mediální rady“
2) Z projevu předsedy CEVRO 29.5.1999 (z propagačního letáku CEVRO)
3) Cíle sdružení CEVRO
4) Složení orgánů CEVRO
5) Dosavadní aktivity CEVRO
6) Článek prof. Milana Knížáka v deníku SUPER ze dne 18.1.2002
Příloha 1:
Zápis z besedy Milana Knížáka a Petra Štěpánka,
pořádané sdružením CEVRO v Hradci Králové dne 3.12.2001
Moderátor: Dovolte mi, tedy abych tady mezi námi srdečně přivítal profesora Milana Knížáka, člena Rady ČT a našeho absolventa Mgr. Petra Štěpánka, místopředsedu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. A protože Petr Štěpánek je zkušený mediální pracovník, tak mu tedy rád předávám slovo a on už si to odmoderuje sám. Takže vítejte pane kolego, i vy pane profesore!
Štěpánek: Takže dámy a pánové, ještě jednou dobrý večer, já jsem rád, že Pedagogická fakulta nám poskytla tento krásný azyl a že společně se sdružením CEVRO, což je Sdružení pro celoživotní vzdělávání a rozvoj osobnosti, je pořadatelem dnešní besedy, na které jsme hosty tedy my dva, ale já přeci jenom bych raději snad větší prostor nechal panu profesoru Knížákovi, protože my se asi nevidíme naposledy, protože povídání o médiích by tady mělo být více, minimálně by to mělo být taková třikrát s… a tím mým prvním hostem, kterého jsem nějakým způsobem zařadil je tedy pan profesor Knížák, příští povídání by mělo být s komentátorem rádia Svobodná Evropa Jefimem Fištejnem a to třetí povídání by mělo být s Janou Bobošíkovou a můžeme si povídat o nejrůznějších věcech, které jsou s ní a s jejím působením spojeny . Já nemám žádný zvláštní scénář toho, o čem si dneska budeme povídat, myslím si, že by asi nejlepší bylo, kdybychom oba dva na začátku řekli pár slov, takový úvodní vhled do té problematiky, která se nás nějakým způsobem dotýká a potom je to všechno na vás, jaké položíte dotazy. Takže děkuju, pane profesore, jsem rád že jste mé pozvání přijal.
Knížák: Dobrý večer. Mám mluvit o televizi?
Štěpánek: O čem chcete, asi, jmenuje se to: Televize a televizní rady, takže… nebo mediální rady, tak možná o té Televizi.
Knížák: Tak v České televizi je všechno špatně. To si myslím, že je věta, která vystihuje velmi přesně situaci, která tam nastala. Zdálky to vypadá poměrně špatně, ale zdaleka ne tak, jako když přijdete blíže. Především problém je ten, že Televize je velký kolos, který je asi nereformovatelný.Současné nové vedení možná udělá nějaké kroky k tomu, aby se něco v Televizi zlepšilo, Rada, které jsem členem se snaží, aby došlo k racionalizačním krokům, ale myslím si, že dohlédnout až do konce si ten způsob, kterým Televize funguje, který je skrz na skrz postkomunistický, to znamená že v něm v podstatě nikdo nemá zájem se o tu věc starat tak, aby do posledního místa, do posledního člověka, který tam je, nějakým způsobem šetřil, aby přijal věc Televize za své, to samozřejmě nejde. Já jsem nedávno objevil problém v jednom odboru České televize, kde manželka vedoucího nebo vedoucího firma, která později byla přepsána na manželku, která tam pracovala na zakázkách pro ten samý odbor, navíc ta firma byla fiktivní, nebo je fiktivní a za tu firmu to dělali zaměstnanci České televize, čili zaměstnanci toho vedoucího přímo v pracovní době a pak to samozřejmě zároveň od sebe tu hotovou práci přijali. Já jsem na to poukázal, přinesl jsem důkazy a dnes jsem se dozvěděl, že toho člověka, který mi to řekl, chtějí vyhodit. Takže to je mechanismus, kterým to prostě funguje. Česká televize, já jsem tam působil jako komentátor v pořadu Přesčas a musím říci, že to bylo velmi obtížné, poněvadž ti lidé, kteří tam pracovali, mně vlastně nikdy, nebo velmi málo chtěli dát ty osobnosti, o které jsem požádal. Říkali, že nemohou, že nemají čas, že tam jsou příliš často v televizi a když jsem se jich zeptal, jestli opravdu nemají čas, tak jim třeba vůbec nevolali. V okamžiku, kdy jsem se zeptal na něco, co jsem se ptát údajně neměl, nebo jsem se naopak nezeptal… Jsem přesvědčen, že kdybychom to opravdu mysleli s Českou televizí vážně, tak jediný způsob, kterým by se dala trochu dát do pořádku by bylo jí asi rozpustit a znova jí složit. To se samozřejmě nestane a je tady malá naděje, že tímto postupným reformováním se to dostane do nějakého takového nulového stavu, kdy se to bude převalovat a bude to jakoby, jakoby fungovat za mírných propadů a mírných dotací a za neustálého zvyšování poplatků, poněvadž to je to prvotní, co v České televizi je stále slyšet, že poplatky jsou nízké a do vnitřních rezerv se šahat nesmí. Třeba smlouva s odbory je opravdu jak z padesátých let, jsou tam pionýrské tábory a další a další věci. Je to zkrátka způsob instituce, která nemůže fungovat dobře. Může fungovat tak, že bude nějak přežívat, ale podle mě budoucnost v nějakém jasném a racionálním fungování tu já bohužel nevidím.
Dotaz z publika: nesrozumitelné
Štěpánek: My jsme tady než jste přišel, tak jsme tady řekli, že na začátek oba dva něco řekneme a pak že to bude mít naprosto volný průběh, takže budete mít příležitostí, kolik bude libo. Já jsem chtěl říct jednu věc, že já mám pocit že jsem dneska už skoro pomalu nejstarší funkčně mediální radní v týhle zemi, což je co říct, protože ta úmrtnost je poměrně dost velká a nebezpečí nejrůznějších odvolání a tlaků a tak dále, nicméně můj základní pocit z toho všeho dnes je takový, že všechno je jinak. Že ta míra vzdálenosti té reality skutečné, jak se ty věci opravdu mají, pokud je znáte do hloubky ze studia dokumentů a míra toho, jaký obrázek si o tom vytváří veřejnost na základě té reality virtuální, kterou naše média vytvářejí, že se tak strašně od sebe vzdálila, že kdyby to tak mělo být i v jiných oborech lidské činnosti než-li jsou média, tak mě to skoro až děsí. Média, říká se o nich, že je to hlídací pes demokracie, ale tenhleten pes nějak nekouše, když má kousnout do ocasu sám sebe. A ať už tedy vezmeme kausu České televize, především tu loňskou krizi nebo ať vezmeme kausu NOVA nebo teď kausu TV 3, všechno je jinak než-li ten obrázek, který má možnost si o tom utvořit normální smrtelník na základě toho, že si kupuje nějaké noviny nebo že si pustí rádio a nebo že se kouká na televizi. A to je to, co mě děsí, to je to, co mě děsí dvanáct let poté, co žijeme ve svobodných poměrech, je obtížné pro normálního člověka si o tom utvořit normální obrázek, protože on si ho vytváří na základě toho obrazu, na základě té virtuální reality a nikoli na základě té skutečnosti. To je to, co trápí mě nejvíc.
Knížák: Já bych k tomu ještě dodal, mohu něco? Já si myslím, že to bohužel není jenom problém nás, u nás je to možná ještě trochu horší, ale jinak mám pocit, že média obecně na celém světě vlastně suplují nebo chtějí nějakým způsobem vládnout, to znamená, že, a oni svým způsobem vládnou, poněvadž ovládají veřejné mínění, mohou je ovlivňovat a mám pocit, že to je trochu nezdravá situace a je třeba se přitom také zamyslet nad hodnotou informace. Co vlastně, jakou hodnotu informace má. Zda-li vůbec je informace vždy vhodná. Jestli máme právo, použít informaci vždycky. Já si myslím, že tohle je obrovský problém, který média znají málo, u nás téměř vůbec a je tady obecná honba za tím, co nejvíce zveřejnit, co nejvíce se zadloubat do, pod jak vrstvu čehokoliv, to znamená média jakoby nezvažují, média říkám média jako řada lidí, složená , média to je řada lidí, kteří se starají někteří méně, jiní více, jiné lépe, jiní hůře o to, aby fungovala nějaká informační sféra, ale málokdy se zamýšlejí ti lidé při tom pracují, jestli ty informace, které získávají za prvé jestli mají právo je získávat, za druhé jestli mají právo je zveřejňovat. Já si myslím, že ten obrovský informační šum, ta skutečnost, že se dovíme instantně, co se děje na opačném konci světa, to přináší obrovskou zodpovědnost. Zodpovědnost pro nás, kteří to vnímáme, poněvadž tím okamžikem přejímáme zodpovědnost i za ten děj, který se děje úplně jinde a odpovědnost pro ty, kteří nám o tom ději něco říkají. Víte, já si myslím, že hodnota informace by měla být ta základní diskuse, kterou by média měly sami se sebou vést.
Štěpánek: Takže děkuju a teď se tedy otvírá prostor, ptejte se skutečně na co chcete, jestli se někdo stydí, jsou tady dámy asistentky nějaké s papírky, tak můžete také napsat, ale kdo chce, může promluvit, takže támhle pan šéfodborář Dekoj z České televize byl první a první se dral ke slovu, tak pane Dekoji, prosím.
Dekoj: Já jsem se nedral ke slovu, já jsem se chtěl jenom zeptat pana Knížáka na dvě věci. Za prvé, kde bere tu troufalost říkat, že Česká televize je naprosto nefunkční celek a že ho spasí tak zvaná spásná privatizace. Já Vám řeknu proč, samozřejmě my jsme připraveni….
Dohady publika + Knížáka , zda-li to tak řekl či nikoliv.
Dekoj: …dobře, já jsem zapomněl, že jste na předvolebním mítinku, promiňte prosím. Tak se ptám jinak. Dovolíte mi, abych se ptal jinak, prosím vás? Já ze zeptám jinak ve slušné společnosti, věřím že jsem, já budu se ptát slušně. Pan profesor Knížák zřejmě dospěl ke svým názorům na základě nějakých racionálních zjištění. My jsme mu dali tabulky, které byly na základě údajů vypracované Evropskou vysílací unií EBU a tyto tabulky se dopouštěly toho, že srovnaly Českou televizi v její racionalitě srovnaly s evropskými televizemi. Ta Televize vychází velice dobře, já bych skoro řekl v některých ukazatelích nejlépe. Samozřejmě nikdy se nebráníme snižování počtu zaměstnanců tam, kde se činnost přestane vykonávat, protože si myslíme, jestliže činnost se nevykonává, není potřeba, aby tam někdo zbytečně byl. V okamžiku, kdy se propustní zaměstnanec a ve stejné vteřině se najme zvenku tak zvaným outsourcingem jiná pracovní síla, myslíme si, že to je pokrytectví. Ještě vám řeknu jednu věc, jestli dovolíte. Financování České televize je nastaveno špatně, mluvíme o výši a znova říkám, že jsme nikdy nemluvili a priori o tom, že chceme vyšší poplatek televizní, chceme jenom, aby ho platili všichni ti, kteří jsou ze zákona povinni. Na to prosím upozorňujeme pět let. Pět let nám v parlamentu říkají: „Není politická vůle“, pět let nám říkají, že je před volbami. A díky tomu, že neplatiči, ti kteří jsou ze zákona povinni, nám utíkají velikánské peníze. Podle zjištění, které třeba nemusí být úplně přesné, protože se to těžko zjišťuje, neplatí asi 600 000 domácností. Což vynásobeno je asi půl miliardy korun, 540 milionů Kč. Takže samozřejmě my bychom byli rádi, aby financování bylo jednou provždy stanoveno, a aby byla případně diskuse, veřejná diskuse o tom, zda občané chtějí televizi veřejné služby, co má ta televize zajišťovat, protože ze zákona má nějaký seznam, řekněme tomu seznamu nákupní….
Štěpánek: Pane Dekoji, jestli dovolíte, jestli to tady mám řídit…
Dekoj: To je ta otázka…
Štěpánek: Já vím, ale kdyby každý kladl takhle dlouhé otázky…
Dekoj: Ne, tak to jsou dvě otázky, já se snažím vysvětlit to financování…
Štěpánek: Ale, tak už to prosím vás směřujte k nějakému konci.
Dekoj: Směřuju to ke konci, já jsem si bral včera z vás příklad, tak já se směřuju ke konci, já skutečně chci říci, že věřte mi, že není nic, co bychom si přáli více, než aby Televize byla přísně hodnocena, na druhou stranu spravedlivě, veškeré výroky, které mají směrem k občanům býti vyřčeny, nechť jsou také doloženy. Já mám tady ty tabulky, budete-li mít někdo zájem, rád vám je dám. Udělejte si úsudek sami a jinak vám děkuji za pozornost.
Štěpánek: Takže pane profesore, slov se ujměte vy.
Knížák: Bylo to o tom, ty tabulky, tabulky…samozřejmě, statistika se dá dělat různě a pokud ta statistika není doplněna tisíci dalšími údaji, které to dávají do nějakého relevantního vztahu, tak je zbytečná a já si jí samozřejmě nikdy nevšímám, ani v tomto případě, poněvadž znám tisíce dalších jiných statistik. Co se týká poplatku, teď je a my jsme to podali do parlamentu znění nového zákona nebo novely o tom, jak mají být placeny poplatky nebo lépe vybírány, ale domnívám se, že není možné bohužel vybrat všechny poplatky tak, jak by bylo správné. Rád bych jenom k tomu řekl všemu, že co se týče počtu zaměstnanců, no tak tam není žádná vůle, tam v rozpočtu je, že počet zaměstnanců se zmenší o tři a čtvrt. Zaměstnanci na příští rok jsou plánováni 2 903 a čtvrt a 3 a čtvrt zaměstnance je plánováno tedy, o tolik bude snížen počet zaměstnanců. Tak si udělejte obrázek sami, jestli je to opravdu vůle po snižování. Já jsem samozřejmě své informace čerpal z rozpočtu, který jaksi bohužel Rada schválila jako ještě schodkový, ten rozpočet je samozřejmě špatný a není, Česká televize nebyla schopna, pětkrát to přepracovávala, jaksi udělat takový rozpočet, který by opravdu nějakým způsobem sáhl do její struktury. To znamená, že práce na rozpočtu byla mojí informací, mimo jiné bych vás chtěl upozornit, že Česká televize ve svém průměru, to znamená všichni, od já nevím uklizeček, od vrátných až po generálního ředitele, mají průměrný plat vyšší než plat pedagogů Karlovy university, což je, myslím pedagogů, čili asistentů, docentů a profesorů, takže to, myslím si, že říká hodně. Co se týká etického kodexu, já si myslím, že etický kodex je v České televizi velmi zastaralý a teď znovu opět Rada, který já jsem členem ,pracuje, ale já si myslím, že žádný etický kodex bohužel nenahradí dobré, logické a racionální fungování. Já jsem samozřejmě o privatizaci vůbec nemluvil, i když si myslím, že by možná mohl být jeden kanál privatizován, mně připadá, že první program České televize se nebezpečně podobá všem ostatním kanálům i soukromým jako má Prima či Nova a nevidím tam tak velký rozdíl. Já bych uvítal, kdyby Česká televize byla víc veřejnoprávnější, kdyby byla víc minoritní, kdyby byla víc vzdělávací, aby zkrátka plnila to, co veřejnoprávní televize plnit má, ale rozumím tomu, že má dva kanály, že chce ty věci rozvrstvit, ale čerpám své vědomosti z práce v Radě, z toho, jak vidím, jak jsou dělány smlouvy, jakým způsobem Česká televize pracuje, kdy jsme předvolali právě člověka z jedné firmy, kterého Česká televize najala, před asi rokem a půl nebo rokem a třičtvrtě, aby dohlížel na průběh a zkontroloval zakázky stavebním firmám, tak tam se dovídáme věci, že Česká televize má jednu polovinu pláště slabou, druhou silnou, než se přišlo na to, že ta firma podvádí, navíc tam byly samozřejmě, byla zaplacena částka třeba, dělají se zbytečné práce , vy jste je sám řek, pilotní zeď, zakopaná v zemi, která je zcela zbytečná v ceně pěti miliónů a tak dále, těch informací je obrovská spousta, čili Česká televize, bohužel, jako každý téměř velký kolos tohohle typu pracuje velmi neekonomicky a já si myslím, že je to proto, že ta struktura té Televize není v pořádku, čili proto říkám, že jediný způsob, kterým by se asi ta Televize dala nějakým způsobem nastartovat, by byla, by byla, samozřejmě by bylo její rozpuštění a racionální složení. Já si myslím, že, a pan Dekoj to dobře ví, že oni neustále kladou nároky na Českou televizi, neustále chtějí valorizovat platy, chtějí rozpouštět rezervy do platů a tak dále a já si myslím, že v okamžiku, kdy ta Televize nefunguje, tak , jak má, tak rozpouštět rezervy je nemravné.
Štěpánek: Já jenom, hned vám dám slovo, já jenom doplním jednu takovou, jedno čísílko. Zajímavé srovnání. Finanční náročnost výroby srovnatelných pořadů v České televizi a jestliže hovořím srovnatelných pořadů, tak mám na mysli třeba některé diskusní pořady, kde máte studio, několik kamer a moderátora, tak ve srovnání se soukromými televizemi se tyto pořady ve veřejnoprávní televizi, odborníci spočítali, točí 2,4 x dráž. Takže ta efektivita nakládání s prostředky v tom privátním sektoru je prostě vyšší. Prosím.
Dekoj: Pan profesor tady uvedl cituju 16.11., že měli bychom nechat ČT svému osudu a spásné privatizování přišlo samo. Takže to je jenom na to zprivatizování. Jinak pane profesore, vy víte velice dobře, že nám nejvíce v rozpočtu vadilo, že nebyly tzv. zapojeny, já nevím, co to znamená zastoup., prostě, že nebyly použity rezervy, které jsme si v minulosti vytvořili na digitalizaci České televize, cituji pan předseda Rady Mrzena řekl, že pro příští rok byl proces digitalizace zastaven, což znamená, že Televize nebude konkurenceschopná a nebude moci digitalizovat, nebude vysílat za dva roky digitální vysílání, to je podstata toho co bylo na Radě. Kdybyste vyšel…(nesrozumitelné).
Knížák: Já myslím, že to je zbytečné, abych diskutoval s panem Dekojem, poněvadž to je vždycky o něčem jiném . Víte, my máme tak zvanou dozorčí radu, dozorčí komisi, což je řada ekonomů, kteří samozřejmě pracujou a analyzujou materiály České televize, otázka rozpočtu je celkem daleko komplexnější a o něčem zcela jiném, digitalizace tam hraje podružnou roli, jako vůbec jí hraje, poněvadž problém digitalizace je, a jakým způsobem k tomu přistupovat, je na velmi dlouhou dobu a Česká televize to samozřejmě ví, poněvadž problémy, které s sebou digitalizace přináší jsou velmi složité. Navíc co se týká technického vybavení, tak Česká televize sama prohlásila, že má na digitální vysílání už dnes velice dobře vybavený technický park, ale já si myslím, že tohleto jsou věci, které jsou zbytečné, podívejte se na rozpočet, rozpočet samozřejmě je pořád špatný, ale poslední varianta, co ho Rada přijala už běží mimo mě, já jsem hlasoval proti, je jedinou přijatelnou variantou a přijala ho s tím, že bude každý měsíc vlastně ten rozpočet opravovat, což mně připadá trochu nesmyslné, ale bohužel je tomu tak, v České televizi není vůle k tomu, aby to fungovalo racionálně. Tu větu, kterou řekl pan Dekoj, já jsem prohlásil, že kdyby Česká televize fungovala tak jak fungovala dosud, což znamená, kdyby přijímala takový rozpočet jako má, že by za tři roky byla privatizována, na tom trvám, poněvadž Česká televize, kdyby hospodařila způsobem, který ona sama si nastavila, v kterém ona sama jede, tak by do tří let, a to je ekonomická úvaha, kterou vypracovala naše dozorčí komise, do tří let maximálně, musela přestat fungovat a pak by nezbyla jiná varianta než privatizace. To si Česká televize nepřeje, čili by tedy měla udělat všechno pro to, aby fungovala racionálně. Ale bohužel to nedělá.
Štěpánek: Takže teďka tam vzadu a potom vy jste se hlásil.
Dotaz z publika: Já bych se chtěl skutečně zeptat, vy jako hlavní téma máte hospodaření České televize, mohl byste mi říci jedinou veřejnoprávní korporaci, která podle vás funguje stejně efektivně jako soukromý sektor? A pokud byste jí nenašel, můžete mně říct, jestli veřejnoprávní televize plní úplně stejné funkce, jaké by dokázala plnit komerční televize? Jinými slovy potřebujeme vůbec veřejnoprávnost jako něco, co je třeba určitým způsobem zaplatit nebo si myslíte, že to privátní sektor dokáže nahradit, to je první otázka, druhá otázka, přes to všechno, že máte tisíce jiných statistik, moh byste mně říct, kolik zaměstnanců mají televize typu BBC? A jestli skutečně platí teze, že když má něco 3 000 zaměstnanců je to kolos, který se vůbec nedá řídit? A třetí otázku jsem naštěstí zapomněl.
Knížák: Já si myslím, že potřebujeme veřejnoprávní služby, to znamená takové služby, jako jsou edukativní pořady, pořady pro všechny typy minorit, zkrátka dokonalé zpravodajství, absolutně nezaujaté, čehož se nám nedostává, ale to je potřebujeme, publicistické pořady různého typu, zkrátka, pokud by soukromý sektor byl nějakým způsobem smlouvami od základu zavázán tak, aby tyto smlouvy uměl poskytovat, tak by, asi by to bylo jedno. V současné době neumíme to udělat tak, aby soukromý sektor tyto služby poskytoval, asi ho neumíme také zavázat k tomu, aby plnil tyto věci, poněvadž asi na to nemáme právo, tak si myslím, že je třeba, zatím, neznám jinou cestu, aby tady určitý veřejnoprávní kanál fungoval. Pokud bychom našli jinou cestu, proč ne. Ale zatím mám pocit, že v povědomí lidí, kteří se tím zabývají taková cesta není. Ale samozřejmě třeba to, co produkuje první program České televize, to je zcela srovnatelné se soukromými televizemi a tam nevidím téměř žádný rozdíl. Co se týká srovnatelnosti s BBC nebo s jinými televizemi, já si myslím, že na srovnávání je třeba uvádět mnoho, mnoho parametrů, poněvadž jinak srovnáváme věci, které fungují třeba na jiném základě, jiným principem, jiným cílem a to samozřejmě každé srovnání pokulhává, to znamená, že, já si myslím, že statistická jiná čísla pokud nejsou obaleny jaksi dalšími fakty a pokud nezvažujeme situaci historie a tak dále vlastně nevypadají pravdivě, a co se týká kolosu tří tisíc, já si myslím, že tři tisíce, to neznamená, že když má něco tři tisíce zaměstnanců, že to je taky kolos a nedá se zvládnout, jsou na světě podniky, kde jsou daleko větší a fungují racionálně, ale já nemluvím o tom, že Česká televize má 3000 lidí a že pro to je neovladatelná, ale proto, že tím co dělá, co produkuje a jak to dělá je podle mého názoru 3 000 moc a prostředky, které na to vynakládá jsou přebujelé, čili já nehovořím o tom, že je 3 000 jako absolutní částka, absolutní počet moc, ale že je to moc teď pro Českou televizi.
Štěpánek: Já jenom doplním, že zákon bohužel ne zcela přesně a nějakým obsáhlejším způsobem definuje, co to ta veřejnoprávnost je, kdekdo se veřejnoprávností nebo veřejnou službou se ohání a ono to není definováno. Možná, že kdyby to bylo přesně definováno a kdyby se dalo spočítat, za co se která služba dá dělat, tak potom možná leccos z toho, ať už je to zpravodajství, publicistika nebo ať už jsou to edukativní pořady nebo ať už jsou to třeba náročné filmové pořady, tak leccos se možná dá pořídit skutečně lacinějc a to je to, že když by byla dána zakázka a nějaká soutěž a ucházely se o to soukromé subjekty, možná by uměly tuto službu vyrobit levněji, ale oni by na to dostávali nějaké peníze, jestliže by stát zadával, že chce, aby někdo takovouto službu dělal, tak by také tomu dal příslušné peníze, nebo nějakým způsobem my občané bychom si to zaplatili, zrovna jako si teďka platíme veřejnoprávní televizi těmi 75,- Kč každý měsíc. Takže chcete ještě doplnit, vzpomněl jste si na třetí?
Dotaz z publika: Vzpomněl jsem si na třetí a před tím, já vám zatím rád řeknu, co znamená veřejnoprávní a proč si jí platíme. To je taková instituce, která je odstíněná od politických tlaků mediální rady, kde je reprezentantem občanů pan profesor Knížák a je odstíněná…
Knížák: Já nebyl v mediální radě, pane, já jsem v Radě České televize, v mediální radě je…
Dotaz z publika: Vy jste taky… to je taky mediální rada, akorát souvisí s veřejnoprávní televizí a je oddělena od komerčních tlaků tím koncesionářským poplatkem. Právě proto si je platíme, abychom neměli problémy s tím, jak vysílají komerční televize například o kause IPB. Proto si je platíme. A to, že část těch peněz se využije neefektivně, to je vis major. Já jsem informatik, poměrně dost dobře rozumím tomu, jak televize funguje a dělal jsem si přes své známé rešerše, jak vypadá hospodaření v České televizi. Zdaleka nemám tak katastrofální obrázek a docela by mě zajímalo, z jakých údajů čerpáte vy vaše informace a zajímalo by mě, jestli tam je tedy sled, jestli tam jako dochází k nehospodárnosti, jak byste jí hodnotil v tom sledu, zpětně jako ten rozpočet. Jestli řeknete, že pět miliónů bylo vynaloženo neefektivně, bavíme se o bromu. To je prostě nevýznamné. Čili samozřejmě, že určitá neefektivita se u takové instituce očekávat dá, jak jí hodnotíte, je tam miliarda pryč, je tam půl miliardy pryč, je tam 200 mil. pryč, to mě zajímá.
Knížák: Tak já nejsem odborník na ekonomiku, ale tato čísla my samozřejmě máme, my čerpáme totiž z materiálu, který nám předkládá Česká televize a my si můžeme vyžádat všechny materiály, které potřebujem. To znamená máme k dispozici veškeré materiály, které Česká televize jaksi ve svých archivech a ve svém účetnictví vlastní, čili my máme materiály, ke kterým se vy těžko dostanete a pokud se k nim dostanete, tak je to velmi zvláštní. Takže tyto..tuto rešerši, o které já mluvím vytvořila naše dozorčí komise, což je podle mne velmi schopný…schopná skupina lidí, kteří jsou ekonomové, je tam několik právníků a ekonomové udělali velice jasnou analýzu, kterou já tady nedovedu zopakovat, poněvadž jsem netušil, že je třeba jí s sebou přinést, klidně bych jí přinesl, ta není nic tajného a na základě té analýzy právě, ta analýza ukázala, že Česká televize, pokud bude hospodařit způsobem, jakým hospodaří, tak nutně musí vést ke krachu, který je viditelný, to znamená, který je v perspektivě několika málo let. To jsem hovořil, abych ukázal panu Dekojovi, že to je to, proč by se musela Česká televize privatizovat, ne proto, že bych jí privatizovat v tomto okamžiku chtěl, ale že by neměla jiné zbytí. Co se týká veřejnoprávnosti, já nevím, vy říkáte, že nám to řeknete, co je to veřejnoprávnost, to je velmi obtížné, já nevím, co jsou to politické tlaky, poněvadž žijeme ve světě, který svým způsobem je politický, já pojem nepolitická politika považuju za nesmysl jako nemrkvová mrkev nebo něco podobného, taková věc samozřejmě neexistuje. My máme tak zvanou nepřímou demokracii, to znamená, že si volíme své zástupce, kterým dáváme důvěru a pokud si je zvolíme špatně, tak samozřejmě za nás špatně rozhodují, ale měli bychom si je zvolit správně, jsou to naši zástupci. Já si myslím, že to je zcela standardní, normální systém, já lepší neznám, já netoužím po přímé demokracii, já netoužím, abychom v přímé demokracii zvolili prezidentem Karla Gotta, či rozhodli nějaký jiný věci, já o spoustě věcí nevím a nechci o nich rozhodovat a chci, aby o nich rozhodoval ten, kdo má čas a sílu se s nimi podrobně seznámit, čili já si myslím, že způsob je naprosto normální a že každá televize i samozřejmě ta veřejnoprávní a ta především, by měla reflektovat celou škálu naší společnosti, tedy i tu politickou a hovoření o nepolitické televizi je samozřejmě nesmysl. Televize nesmí být ovládána nějakou jednou klikou, ať je ta klika z jakékoliv oblasti, z politické či nepolitické, ale politický život by měl mít v televizi naprosto… jako v reflektování, myslím, to znamená v televizní publicistice, v televizním zpravodajství, naprosto jasné místo. A nevidím na tom nic špatného, nic nenormálního. Dneska jsme zrovna měli diskusi o volbách, o předvolební kampani, kterou jako… všichni víte co bylo teď na Slovensku, kdy vlastně bylo zakázáno elektronická média vůbec, se omlouvám, zmiňovat, což je absurdní. To je situace, jak se mají lidé dovědět o tom, kdo má jaké názory, koho má volit a tak dále, když se s ním nemůže řádně seznámit. Naopak, před volbami by měla být velká plocha vymezená představování kandidátů a stran, abysme věděli, jakým způsobem si máme vybrat, aby naše volba byla co nejlepší, čili apolitičnost médií a podobné vize já si myslím, že jsou opravdu téměř utopické, nesmyslné a především nefunkční.
Štěpánek: Já bych polemizoval s výrokem, že samotná existence veřejnoprávního média odfiltruje ty politiky, já si naopak myslím, že někteří politici se k některým redaktorům, nechci to paušalizovat na všechny, k některým redaktorům se profiltrovávají velmi dobře a že samotná existence České televize jako veřejnoprávního média zárukou té apolitičnosti není, navíc si myslím, že ta apolitičnost je naprostý nesmysl a to vytváření zdání, že tady vytvoříme nějaký apolitický… nějakou apolitickou organizaci, že tady vytvoříme apolitický orgán typu Rada České televize nebo apolitický orgán jako je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, to je utopie, to je nesmysl, já daleko víc věřím na vyvažování, na to, že není tady nekonečný počet politických vyznání, vezmeme-li to zleva a zahrneme-li sem třeba i komunisty tak přes sociální demokraty tak se potom přes lidovce dostaneme k nějakému liberálnějšímu pohledu na svět a skončíme u nějakých pravicových občanských a pravicových křesťanských stran a toto jsou základní lidské pohledy, tyto pohledy se mají střetávat také v těch radách. Ale představa, že přijde apolitický ředitel České televize, který bude odfiltrovávat toho světa, ve kterém žijeme, že na něj nebude činěn žádný nátlak, ne, to má být taková persona, že pokavaď ty politici na něj tlačí moc, tak se má umět vzbouřit a naopak když ti politici mají pravdu, tak má být taková skvělá, aby si v té televizi udělal pořádek. Ale že přijde někdo, kdo ten svět, který je kolem nás odfiltruje od veřejnoprávních médií, to si nemyslím.
Knížák: Já si navíc myslím, že to by bylo protizákonné, poněvadž každý máme právo na nějaký politický názor, na politickou příslušnost a když řeknete, že zkrátka ten člověk nesmí mít žádnou politickou příslušnost, tak mu vlastně berete jeho práva, já si myslím, že to je samozřejmě nesmysl a špatně. Tam se hlásí teď pán…
Dotaz z publika: Jak to teď poslouchám, podívejte se já jsem neobhajoval nepolitickou politiku, odstínění od politických tlaků znamená, že zabráníte tomu, aby ta televize preferovala určitý názor. Pokud obhajujete pluralitu všech názorů, je to naprosto správně a to je váš úkol, to je naprosto v pořádku, ale to neuděláte v komerční televizi, pane kolego, asi, já to vidím, to se na mne nezlobte.
Knížák: Já také neříkám, že to udělám…já to ani nemohu v soukromé televizi dělat, to jsem si vědom, ale já jsem hovořil o tom, že kdyby bylo možné některé věci s tou televizí nasmluvnit, nějak , kdyby existoval, dejme tomu, nějaký zákon, způsob, jak by to šlo, tak by možná to fungovalo lépe, ale já jsem neřekl toto, co říkáte vy, nebylo předmětem toho, co jsem říkal já.
Štěpánek: Takže teď vy.
Dotaz z publika: Já se dovolím zeptat, pana, tady, protože ten mluvil nejdříve, kdo vám povolil další dvě diskuse tohoto typu na škole. Je tady rektor, je tady děkan a podobně, čili se zeptám, kdo z konkrétních lidí takovéto dvě další diskuse vám povolil, vy jste povídal, že tady budou, to je první otázka, druhá otázka je panu profesoru Knížákovi. Vy jste se hnedka od začátku pustil do Televize, připadá mi trošku podivné zrovna na pluralitní půdě, že ten, kdo je tvrdě kritizován tu nemá svého regulérního zástupce, to znamená někoho, koho by mohl jmenovat generální ředitel Televize, aby vám tady oponoval, to tady provozují lidé z publika, ale tohle je řekl bych jedna k jedné, čili ptám se, proč tu není regulérní zástupce Televize. Aby seděl s vámi v panelu a diskutoval s vámi. Samozřejmě, že to nemusí být člověk jenom z Televize, může to být někdo, kdo se zabývá teorií médií na Karlově universitě a podobně. Čili dvě otázky, děkuji.
Štěpánek: Tak já se ujmu té první otázky, já to nevím, já to tady nepořádám, já jsem byl osloven, zda-li bych to nepomohl zařídit, aby zajímavé osobnosti z mediálního světa se tady představily hradeckým občanům, já jsem ani nezařizoval to, že se to bude spoluorganizovat s Pedagogickou fakultou, já jsem to bral jako fakt a neprotlačuju to, vždyť je to tak nějak jedno jako jo, je-li tady o to zájem, nebo domluví-li se pořadatelé, tak to tak bude, jestliže se nedomluví, tak to bude jinak, ale já o tom nerozhoduju a ani jsem to neovlivňoval.
Dotaz z publika: Musím protestovat, vy když řeknete, že tady budou další dvě besedy, tak to konstatujete jako fakt a takový fakt si musíte ověřit, jinak mluvíte tak, že manipulujete s posluchači.
Štěpánek: Tak v tom případě jsem byl i já mylně informován, protože já měl za to, že se tady má pořádat série takovýchto besed se zajímavými lidmi, nevím, nevím, neumím vám odpovědět. Já to nepořádám, já si to nevymyslel.
Dotaz z publika: To není jenom pro posluchače školy. Jestli to je panelové nebo tadyto, to snad je jedno, ne?
Štěpánek: Konec konců jestli se to Pedagogické fakultě… já nevím, za koho mluvíte, vy teďka, jestli se to Pedagogické fakultě nelíbí, no tak jako…to pořadatelé uspořádají příště někde jinde, nevím, prostě já vám nemohu odpovědět.
Dotaz z publika: Já jsem se ptal jednoduše, kdo vám to povolil, jako další besedu zde, na universitě.
Štěpánek: Mně nikdo nic nepovoloval, já jsem tady hostem, pane! A jestli se vám to nelíbí, tak já můžu odejít, třeba.
Dotaz z publika: Já neříkám, že se mně to nelíbí, já říkám, že se vás ptám, kdo vám povolil další dvě debaty.
Štěpánek: Nicméně, vaší otázce tedy nerozumím.
Dotaz z publika: Já mám návrh aby příště ty besedy, který pořádá CEVRO byly někde jinde.
Dotaz z publika: A proč?
Štěpánek: Ale že mi někdo vyčte, že jsme tady hosty, že tady máme zají.., že jsem přivedl zajímavé hosty, no jako opravdu, já nestačím zírat. Prosím, pane profesore.
Knížák: Ale já jsem tady opravdu host a o České televizi jsem mluvil proto, že tato debata, já jsem byl pozván, že má toto téma. Jsem tady pozván, nikoli jako Milan Knížák osoba, ani Milan Knížák ředitel Národní galerie, ale Milan Knížák člen Rady ČT. Čili jsem proto mluvil o České televizi. A budu s daleko větší chutí mluvit o něčem jiném. Já jsem zvyklý přednášet a mluvit na různá témata a musím říci ČT není moje oblíbené téma. Čili pokud obecenstvo zajímá něco jiného, já budu velice rád mluvit o něčem jiném. Ale já jsem se ještě na začátku zeptal, jestli mám mluvit o ČT, protože toto je debata o ČT.Čili tady je buď špatná informovanost nebo jakési zmatení pojmů.
Štěpánek: Takže teďka tady pán asi v sedmé řadě a potom pan Kovařík.
Dotaz z publika: Já jsem občan Hradce a divák televize zcela řadový. Oba pánové mně jsou velmi milí a jsem velice rád, že jsem na jejich besedě. Jestli se to vám, pane, nelíbí, že jsme v Pedagogické fakultě, tak se to třeba potom udělá jinak, nebo vám to vysvětlí někdo, že se mýlím. Teďka tedy bych chtěl… já se jmenuju Milan Knytl a vy jste se nepředstavil a teďka k tý televizi, mám na pány dvě otázky, jednu takovou z minulosti, jednu do budoucnosti. Ta z minulosti je asi taková: už tady padlo slovo televizní krize, to bylo to, jak páni redaktoři měli ty stužky, jak byla stávka a tak dále a byly tam záběry, jak ležej na zemi ve spacáku a tak dále. Pro mě jako řadového diváka a řádně platícího účastníka to byla nehoráznost a čekal jsem, kdy to policie vybílí a nastanou normální chvíle. A otázka zní, jestli nebyla politická vůle nebo proč se to nestalo. Z jinýho soudku. Mluvilo se tady o rozpočtu, to je velice důležitá věc, a nás jako občany a můj ročník, jako důchodce, to zajímá obzvlášť, a tam si já myslím, že Česká televize nemá vůbec co produkovat například film. Na to jsou jiný společnosti, na to jsou jiný orgány, proč má Česká televize produkovat celovečerní film, když se já na něj pak třeba ani nedívám protože se mi nelíbí. Já jsem proto, aby produkovala to co tady mluvil o tom pan prof. Knížák, ty veřejnoprávní pořady, ale to přece není film. Děkuji.
Štěpánek: Začnete?
Knížák: Klidně. Co se týká televizní stávky, já jsem naprosto s vámi, já si myslím, že to neprobíhalo správně a především si myslím, že zásadní věc byla v tom, že pracovníci České televize zneužili veřejnoprávních prostředků k propagaci vlastních cílů. Já jsem naprosto souhlasil s tím, že mají nezadatelné právo na stávku a pokud se rozhodnou stávkovat, nechť stávkují, ale nechť stávkují způsobem, který máme k dispozici my všichni ostatní, což znamená, že není možné, aby toto veřejnoprávní médium použili k propagaci své… svých vlastních cílů. To myslím, to kdyby dělali všichni, tak by to bylo velmi špatné. Tam vidím zásadní chybu, která vznikla ve stávce, v rebelii a potom stávce České televize, a vidím chybu našich orgánů činných, vlády a podobně, že nezakročila. Já si myslím, že měla proti tomuto zakročit. Nehovořím o žádném zakročení proti stávce a stávkujícím, ale proti zneužívání prostředků České televize. Co se týká produkce filmů, Česká televize má několik mechanismů, jak může získávat peníze. To znamená nejen tím, že má určité procento reklamy, má ještě možnost spekulovat se svými financemi a tak dále, čili se klidně může stát, že Česká televize vydělá víc peněz, které by jí…. samozřejmě může použít tímto nadstandardním způsobem to znamená na výrobu filmů. Ale pokud nemá dostatek prostředků na ty základní věci a chce neustálé navyšování, tak by samozřejmě tato produkce měla být omezena nebo zastavena.
Štěpánek: Já jen řeknu, co je náš díl odpovědnosti, to znamená Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ve vztahu k té takzvané televizní krizi. I v té naší Radě sedí lidé, kteří mají nejrůznější politické názory a názorů na ty události z přelomu roku v České televizi, i u nás byly rozdílné názory. Ale když se nám posléze to dostalo na stůl a nějakým způsobem jsme se s tím museli vypořádat, my jsme si jeden každý své politické názory na to museli nechat před jednací místností a celou věc jsme posuzovali jen a pouze podle zákona o vysílání, protože Radě pro vysílání není nic do toho, co se dálo na Kavčích horách, co se dálo v objektu Televizních novin, ale do kompetence Rady pro vysílání patří pouze to, co se děje na televizní obrazovce a tady Rada přísně podle zákona nechala vypracovat poměrně rozsáhlý…..rozsáhlý soubor všech… všech nenormálních jevů, nebo nestandardních jevů, které se během toho přibližně jednoho měsíce vyskytly ve vysílání České televize na televizní obrazovce. Posléze jeden každý tento jev zhodnotila, zda-li byl v souladu se zákonem, nebo jestli byl v nesouladu se zákonem. Došla k přibližně jedenácti nebo dvanácti okruhům, kde se Česká televize ocitla v rozporu se zákonem a dokonce musím říct, že jsme ani nehodnotili zvlášť, protože je to stále jedna firma, jestli za to mohli oni vzbouřenci nebo jestli za to mohl tým pana Hodače, všechno to padá na jednu hlavu jedné firmy jménem Česká televize. A na základě vyhodnocení všech těchto věcí, jsme posléze konstatovali, že došlo k mnohanásobnému porušení zákona, který se týkal především paragrafu o vyváženosti a objektivitě vysílání a za další, a bohužel za to nebylo lze udělit pokutu, žádnou, nebo nějakoukoliv sankci, zákon, který byl zde v tu dobu v platnosti, žádnou takovouto pokutu nebo sankci za porušování objektivity, vyváženosti, v případě veřejnoprávní instituce nepřipouští, soukromá televize by přišla o licenci, ale veřejnoprávní nic, jestliže poté přišla sankce, a já tvrdím, že je svým způsobem směšná sankce ve výši dvou miliónů korun, protože to je hranice, výš se…výš se jít nemohlo, tak ta byla za porušení zákona, která se týkala ustanovení, která souvisí s reklamou a to porušení zákona bylo tak mnohačetné, že znova opakuji, kdyby se to mělo za každé to porušení načítat, tak by to bylo mnohem více. Takže já tu pokutu dva milióny korun považuji více méně za symbolickou, protože mnohačetnost porušení zákona byla skutečně obrovská. Ale znova zdůrazňuji, nebylo to politické hodnocení, bylo to hodnocení toho, co bylo či nebylo v rozporu se zákonem a přes ten zákon platné. Takže támhle, mladý pán…
Černý: Já bych se chtěl zeptat, mluvil tady pan Knížák o odpovědnosti, já si myslím, že spousta pravomocí musí býti jaksi v souladu s mírou zodpovědnosti. A já se ptám, protože třeba Rada České televize, sbor patnácti lidí, mají velkou pravomoc, ty můžou tý instituci buď pomoct a nebo jí totálně zlikvidovat svým rozhodnutím, jakou mají zodpovědnost a jakou vlastně mají… co je vlastně žene k tomu, aby jaksi do toho taky vložili něco svýho, aby rozhodli správně?
Knížák: Já vám rozumím, ale to je velmi obtížná otázka, je to sbor patnácti lidí, to znamená je tam patnáct názorů, ti lidé jsou většinou velice silně profilováni, to znamená mají nějaký názor, zda-li mají či nemají zodpovědnost, to samozřejmě je…se nedá asi takto říct…prosím.
Černý: Já bych to doplnil.. jo, třeba ku příkladu vy jste tady teďka dost zpochybnil některé statistiky, je o vás známo, že říkáte, že některá čísla vás nezajímají, když vás některá čísla nezajímají a spoléháte jenom na jiná čísla, já vám to neberu, je to vaše plné právo, abyste si vybral zdroje, kterým budete věřit, ale když tyto zdroje budou, později se třeba ukáže nějakým způsobem nevěrohodné a vy na základě těchto zdrojů špatně rozhodnete, té instituci uškodíte, uškodíte jí zásadně, protože jaksi z funkce radního, byť jedné patnáctiny, nebo dneska čtrnáctiny té rady, prostě máte pravomoc do jistých věcí vstupovat a můžete je hodně ovlivnit, a ukáže se, že to bylo špatně, tak jako co vy z toho vyvodíte za důsledky? Vy, jako osoba, která to ovlivnila na základě těchto informací, třeba mylných.
Knížák: Tak já nevím, jestli víte, jaké má Rada pravomoci. Rada nemá žádné výkonné pravomoci, pouze schvaluje rozpočet a volí generálního ředitele, jinak jsou její pravomoci omezené, spíš kontrolní. Co se týká rozpočtu, tak tam jsou naprosto jasná čísla. Já jsem hovořil, že nevěřím statistickým číslům, pokud nejsou uvedena do naprosto jasných, konkrétních a srozumitelných souvislostí a to žádným, to nemyslím jenom těm, co jsou od České televize, to myslím obecně. Ale co se týká rozpočtu, tam jsou jasná čísla, která… nebo měly by být jasná a my se snažíme, aby nám Česká televize dala ta nejjasnější čísla a na jejich základě rozhodnem. Já si myslím, že Česká televize, samozřejmě… rozhodovací pravomoci má její vedení. My se snažíme, aby toto vedení se chovalo podle zákona, aby to… aby nový generální ředitel naplnil to, co měla ve svém projektu a aby se podařilo získat kvalitní nový management. Pokud toto zkrachuje, tak jako…já se domnívám, že Rada klidně může odstoupit, na tom nevidím nic tak zas hrozného a nepochybuju, že bych odstoupil okamžitě, kdyby se tyto věci ukázaly jako nefunkční, ale já si myslím, že oni se ukážou v podstatě jako ne dostatečně funkční, poněvadž ty mechanismy, které Rada má, a které vůbec… a ta vůle České televize, to nejsou dostatečné mechanismy k nějaké jasné změně.
Štěpánek: Takže vy a potom tam…
Dotaz z publika: Pane profesore, prosím vás pěkně, kdybyste byl tak moc hodnej a vysvětlil některé případy z nedávnej stávky a vůbec práci v Českej televizi. Jde mně vo to, čí kapitál tam vládne, ten větší kapitál tam asi nějaký je, protože nechápu proč pan myslím že Czermak, nebo jak se jmenuje byl v Izraeli dokladovat, co se to děje v Českej televize, proč určitý pracovníci Českej televize nepříjmů někoho mezi sebe, my vás nechceme, my vás nepřijímáme a tak dále, za třetí, co dělal pan Zelinka, kterýho tato televize, více méně, no, však to víte, zlynčovala a tak dále. A ještě dokonce kněz, tak zvaný kněz, Halík, jim dává…slúží mši a dává jim chlastat víno pod já nevím, pod způsobem nějakej mši a Krista, to se…to se provádí. A tomu řiká Česká televize, jak je nezávislá, jak je…jak je…, přitom ještě další věc. Řikáte, pane Dekoj, že nemáte peníze, a jak to, že u vás podniká kde kdo. Že zkrachovalý politik si udělá…pozve dva hosty, Krásný ztráty a už ho platíte a kolik ho platíte, kolik on za ty Krásný ztráty dostává, týdně, za ten svůj pořad? A proč on si může udělat takový pořad a proč třeba já nevím…jinej nemůže? Prostě podniká za naše peníze, když už chcete vědět, já taky poctivě platím televizi, od první hodiny, ne od prvního dne, co jsem si jí koupil a platím poctivě, ale to, co se dělo v Televizi…ovšem vy máte kůži, já nevím jakou, já chci odpověď, proč pan Czermak byl v Izraeli dokladovat co se děje v Televizi, proč pan Halík Zelinkovi vyhrožoval disencí a zničení rodiny a proč pan…proč pan…Féro Gál, v rádiu jedině, já jsem to slyšel, Féro Gál se zastal Zelinky a řikal prostě že…chtějí prostě pana Zelinku zlikvidovat celou rodinu.
Štěpánek: Tak děkuji i za tento dotaz, pane profesore!
Knížák: Já nevím, tak já myslím, že tam dochází k určitému zmatení pojmů, Česká televize, tam podnikání není, samozřejmě, to co říkáte vy, je věc dramaturgie, jestli vybere pořad pana Prokopa nebo jiného, já třeba bych ten pořad také nevybral, ale to je myslím už daleko součást nějaké dramaturgie, která tam je, já vás…ten pán…to je…ten problém neznám, nevím, ten problém opravdu o tom nic a….co se týče pana Zelenky taky. Pan Zelenka…byla to vypjatá doba a já vím, že mu, protože se dal do toho antivysílání, že mu bylo vyhrožováno, ale já si myslím, že v této vypjaté době se vyhrožovalo různě, na všech možných stranách, já bych tohle…takto emocionálně bych situaci nehodnotil, hovořme racionálně o tom, co se opravdu děje nebo neděje, ale já nevím, jestli se mohu (nesrozumitelné).
Štěpánek: Já jenom…pan Zelenka tuším učí na nějaké škole, novinařinu a myslím si, že to je škoda, protože pan Zelenka byl oceněným novinářem, když působil v Radiožurnálu a mám pocit, že to nebyl novinář, který jaksi takhle nosil na talíři svůj politický názor, že naopak, on byl z těch novinářů, který si svůj politický názor vždycky nechával před barákem, tím myslím Vinohradskou 12, a já jsem se v době krize poprvé v životě dozvěděl, že pan Zelenka byl členem ODS, já to nikdy nevěděl a nikdy jsem to z jeho vysílání nepoznal na rozdíl od mnoha jiných redaktorů Českého rozhlasu, kteří možná nejsou v žádné politické straně, ale koho preferují, z toho jak vysílají, z toho jaké dělají diskusní pořady, vím. Takže nevím, kdo se zachoval špatně. Podobně, škoda, že pan Zelenka už v České televizi není, nebo že není viditelnější a pan Zelenka není jediný, já bych se zmínil o naší krajance královéhradecké moderátorce Daně Makrlíkové, která se podle mě teďka za poslední měsíc stává hvězdou soukromé televize PRIMA, mohla být hvězdou v České televizi, je to škoda, je to talentované děvče, a to že měla v době krize nějaký názor, to je její věc, jestliže odboráři nebo redaktoři z České televize cítí, že někdo je postihován za svůj názor, tak přesně tato mladá dáma byla postihována za svůj názor, že netáhla za jeden provaz se vzbouřenci.
Knížák: Tak bohužel fakt je ten, že Česká televize nebo v České televizi jsou samozřejmě zájmové oblasti a že třeba v oblasti zpravodajství a publicistiky jsou určité názorové skupiny, které samozřejmě mezi sebou někoho chtějí, jiného nechtějí, to je problém, který bohužel je na více místech, nejenom v České televizi a který samozřejmě by ta nová struktura měla nějakým způsobem odstranit. Je to spíš problém lidí, než problém toho systému, ale jedině nějakým novým, lepším systémem to lze odstranit, poněvadž představa, že se všichni lidi propustí a budou tam všichni noví, to asi je představa nereálná, poněvadž profesionálů je opravdu málo. Ale fakt je ten, že právě proto, že profesionálů je málo, tak by rezidua té stávky neměly dopadat jenom na jednu stranu. Což se bohužel stalo. Ale to je myslím celý ten problém, celý ten komplex těch problémů.
Štěpánek: Takže pan docent …
Dotaz z publika: …tady to padlo, já se obracím k vám trošku neslyšně, abych byl slyšen…
Štěpánek: To nevadí…
Dotaz z publika: Mně..pan profesor Knížák těm mladým nahrál, tím, že se začalo hovořit o lidech…když se začalo mluvit o lidech, o jejich kvalitách. Mně nejde snad o to, že o politické, v této chvíli o politické souboje nebo skupinky z tohoto hlediska, ale spíše o odbornost, mám na mysli zpravodajství a publicistiku, nejenom televizi nebo televizní, ale i v rozhlase a dalších médiích. Domnívám se, a nejsem sám, že nejednou redaktoři, řekněme publicistiky a zpravodajství nejdou pod povrch věci, to je jedna věc a že nakonec nejdou ani k věcem nejzávažnějším. Já se domnívám, a nejsem sám, vedu diskuse i se studenty, vedu diskuse s desítkami svých známých, téměř jednohlasně se shodujeme v tom, že to může být způsobeno třemi věcmi. Jednak určitými nedostatky kvalifikovanosti těchto lidí, to je jedna věc, určitými nedostatky v míře odvahy, druhá věc a třetí věc je syntéza obou. Ptám se tedy, zde přítomných pánů jaký je jejich názor a je-li nějaká perspektiva…předpokládám, že ano.
Knížák: Tak je-li nějaká perspektiva, tak věřme, že je, já jsem optimista. Ale fakt je ten, že Česká televize by měla samozřejmě vychovávat své zaměstnance publicistiky a zpravodajství v tomto duchu, že by tam měl existovat nějaký nepsaný kodex, podle kterého ti lidé budou fungovat, ale na druhé straně je to velice obtížné v tomto zmateném světě a specielně v naší společnosti, která zápasí ještě s mnoha pozůstatky toho, co tady bylo a s mnoha novými jevy, s kterými si nevíme rady, čili, já si myslím, že samozřejmě Česká televize by měla dělat všechno pro to, aby ta… tento způsob zpravodajství nebo ten správný způsob zpravodajství, který bude obsahovat ty aspekty, o kterých jste hovořil nebo vznikl…ale myslím si, že to není ani otázka změny managementu, ani otázka jako ten… nebo ne jenom otázka změny struktury. Ty struktury musí být tak nastaveny, aby tam opravdu docházelo k tomu, že tyto věci jsou jasně preferovány, že jsou jasně požadovány. Ale je to, já bych řek, je to otázka lidí, to znamená pokud si nevypěstujeme jasnou skupinu lidí, kteří toho budou schopni, tak si myslím, že zatím nemáme šanci. A lidí je bohužel vždycky málo, to určitě víte, všude, na všech frontách.
Štěpánek: Jenom drobný příklad, před časem jsme dělali nějakou analýzu nějakého problému, kterým se Česká televize zaobírala a já jsem s hrůzou zjistil, že ve zpravodajství se na této jedné kause vystřídalo asi dvanáct redaktorů. A jeden každý z nich zůstal na povrchu. Jako to, že nebyla nějaká užší specializace těch redaktorů, že to prostě tuhletu základní organizaci že nemají, to jsou organizační věci. To že nefunguje, nefunguje nějaký motivační systém, že by ti lidé, které si Česká televize vychová v ní také zůstávali a posléze postupovali, tady se spíš stalo praxí to, že se zcela běžně překračujou ony hranice mezi novinařinou, mezi fungováním v roli tiskových mluvčích na nejrůznějších politických institucích a pak ještě třetí hranice je, fungování v PR agenturách, což je vůbec fenomén zatím nedoceněný veřejností a možná veřejností ani nepoznaný, do jaké míry PR agentury ovlivňují naší realitu, ovlivňují podobu zpravodajství a do jaké míry to, co se běžný smrtelník o některých kausách dozví, je limitováno právě existencí PR agentur, které umějí zařídit to, že něco v těch médiích je a něco v nich naopak není. Takže tohleto překračování z jednoho světa do druhého, které se běžně děje a lidé, kteří donedávna fungovali ve vrcholných pozicích PR agentur, které jaksi zařizují, aby někdo vypadal lépe, než-li…. nebo nějaká firma či instituce, aby vypadala lépe než ve skutečnosti vypadá, to potom se dostáváme do světa, kdy de facto to, co se bude vysílat potom, co se týká třeba kausy NOVA, tak z povzdálí řídí pan Michal Donat, o kterém jsem si v novinách přečetl, že je to dvojnásobný estébák, vedený jednou jako Kurt a jednou jako Don, to je ten pán, který zastupuje dneska ČNTS a CME a o tom, co se vysílá o kause TV3 víceméně v zákulisí rozhoduje pan Hrabovský. Já musím říct, že pan Hrabovský dělá skvěle svoji práci, protože de facto média vysílají to, co chce on, ale on dělá svoji práci stejně dobře, jako když byl moderátorem v komunistické televizi. Takže to jsou problémy, které…systémové problémy, které by si taková instituce jako je Česká televize měla umět, měla umět vyřešit a pakliže by si to vyřešila, tak bychom na tom vydělali my všichni jako občané, protože ta služba by byla kvalitnější. Jestliže by Česká televize byla s to si vychovávat své lidi a kdyby ti lidé tam měli zaručený nějaký postup pracovní, ale i finanční. Takhle ti lidé, jestliže chtějí finanční postup, tak překračují ty hranice, protože oni jsou v té PR oblasti jsou placeni mnohonásobně, mnohonásobně lépe.
Knížák: Tak já myslím, že je to tak jako tak věc profesionality, zkrátka Česká televize bohužel a já to vidím třeba z kulturních pořadů, že mnohé jaksi akce z oblasti kultury a umění se objevují v televizi proto, že ti lidé jsou nějakým způsobem přáteli redaktorů nebo redaktoři se k ním dostali jiným způsobem, to znamená, že ta…vyžadování věcné profesionality, která je rozvrstvená podle oblastí je samozřejmě strašně nutná a ta výchova těch lidí k tomu, aby rozuměli tomu o čem jednají je strašně důležité.
Štěpánek: Tak, napřed támhle, takhle pan Dekoj a potom pani nahoře a ještě vy tady dole.
Dotaz z publika: Vy sice řídíte schůzi, ale řada lidí se tady hlásí, pan Dekoj počká. On už slovo měl….
Štěpánek: Dobře, dobře, já nechci, aby pan Dekoj si o nás myslel v Hradci Králové… když sem vážil takovou cestu, že mu tady nebude dáno slovo. Takže prosím!
Dotaz z publika: Jestli dovolíte, já neříkám přímo jenom otázky, já mám nějakej názor, ten bych vám chtěl nahodit, ale chtěl bych slyšet, co vy tomu říkáte. Tak první věc: tady ta první řada – je tady hodně mladejch lidí, viděli jste to sami, nemusím k tomu nic říkat, zatleskali jsme jim. Kdyby se mně toto stalo v komunismu, tak zítra letím. A kdo to podepíše? Závodní výbor. Kterej bude jeden z prvních, kterej k tomu dá souhlas abych vyletěl. Za dva dny sháním místo, kádrováci jsou domluvený a řeknou: „Jo pane, to jste měl udělat něco proto, abyste tam zůstal. Místo nemáme. Jestli to, tak pojďte do kotelny.“ To, co jste už slyšeli. Takže to. Demokracie. Čili jsou dvě možnosti. Zůstat tady, nebo ne. Kdyby tady zůstali, tak jsme se třeba pobavili, protože bysme slyšeli krásný názory, že jo a dohadovali bysme se nějak. Takhle je to tady fádní, není to ono. Dokud pan Dekoj to nerozjede. Já bych chtěl teda říct, že ta demokracie je fajnová v tom, že si buďto pustím knoflík a poslouchám tu televizi a nebo ho sundám a neposlouchám tu televizi. Já vám řeknu že tu Českou televizi moc neposlouchám, ale pokud byla ta krize, tak jsem jí hodně poslouchal. Dost mně vadilo to, že jsme slyšeli názory všechny možný, to já jsem bral, ale neslyšel jsem skutečnosti. Tam nebyly nikde říkaný fakta, co vlastně se děje. To jenom každá strana prostě něco mlela a nebylo to ono. Můžete se k tomu vyjádřit. To je takovej nějakej názor. To mám i názory kolem lidí kolem mně. A teďka bych chtěl říct jednu věc. Říkáme, že Česká televize je nějakej velikej moloch, kterej je nezvládnutelnej a k ničemu a že se tam dělaj jiný věci a tohleto. Prosím vás, já nevím, ale asi tady se taky učíte ekonomii a víme, že je to nějaký výrobní prostředky, výrobní síly a jejich přerozdělení, jo, a když to ještě takhle vezmu, tak třeba tady kolem sebe mám samý živnostníky a samý podnikatele nebo malopodnikatele, který maj svý živnosťáky, maj svý výrobní prostředky a živěj se a jde to. Proč třeba ty chytrý novináři musej bejt zaměstnaný, proč nejsou na svý noze, nestaraj se o sebe, proč není zavedenej systém, se ptám, prodeje informací, proč teda Česká televize není jenom nějaká skupina, která hodnotí a prodává, protože v tomhletom případě by ty lidi museli pracovat a nebyli by zaměstnaný, tam totiž platí heslo socialisticky pracovat, kapitalisticky žít. To my dáte doufám za pravdu. A…
Štěpánek: Pan profesor krátce k tomu něco,jo?
Knížák: Ne, já chci říct, že samozřejmě v některých případech tomu v České televizi tak je, některé věci jsou nasmluvněny, jiné jsou prostě dělaný se zaměstnaneckým kádrem, takže právě problém je v tom, že nejsou jasně nastaveny parametry. Moderním slovem se tomu říká benchmarking, po staru je to vlastně normování, to znamená nikdo neví, kolik má určitý typ pořadu opravdu stát, to znamená, že ty částky jsou velmi často nastavovány naprosto nepravděpodobně. A v tom je ten problém. Čili je třeba nalézt a právě srovnáváním s pořady jinými podobnými jinde a tak dále, najít, kolik jaký pořad má stát, rámcově a podle toho potom hledat ten nejoptimálnější způsob, jak ho nechat vyrobit. A to se obávám, že Česká televize dělá málo.
Dotaz z publika: Já jsem to tady řek tak jenom jako shrnutě, to je otázka nějakýho rozjezdu, rozmyslení, ale tam jde hlavně o tu myšlenku těch výběrovejch řízení, nejenom na ten vlastní denní program, to je zas nějaká jiná věc, ale zase si myslím, že jsou tam programy, na který dneska peníze nejsou a říkají: mělo by to bejt pro důchodce, mělo by to bejt pro támhlety…když by se dělaly výběrový řízení a ty peníze se tedy řádně používaly bylo by určitě i na tyhlety ostatní věci. Jo.
Štěpánek: Já se omlouvám, já jsem vynechal tady mladou dámu, takže teďka by chtěla srdečně před…před našimi pány tedy slovo mladé dámě.
Dotaz z publika: Můžu ještě…ještě.. no…
Štěpánek: Tak to dokončete a…
Dotaz z publika: Já platím příspěvky, musím platit, jo, z toho jde část na odbory. Beru. Kdyby byli živnostníci, novináři a chtěli bejt odborově zajištěný, tak by si ty odbory platili ze svýho, takže když chtějí jít někdy na Václavský náměstí, tak zavolají odborům, ať to zorganizujou a z krizovýho fondu, ať tu celou akci zaplatěj, ať to pak neplatí Televize.
Štěpánek: Děkuju. Takže mladá dáma, omlouvám se, že jsem vás nenechal předtím.
Dotaz z publika: Ne to je v pořádku, já bych akorád měla takovej dotaz, jestli byste mohli zodpovědět, kterej… dotaz, který tady jednou byl…mně to totiž celý připadá jakoby taková pseudodiskuse. Ono je to o nás bez nás. Všichni se tady baví o České televizi a není tady žádný zástupce České televize, takže to by byla taková první věc, která by mi vadila a pokud vy říkáte, že vy to tady nepořádáte a jste tady jenom host, tak proč tady není nikdo za to CE.. CEVRO, nebo co to je a kdo by to tady teda zařídil, a… pak taková další věc, možná jsem si to spletla, jestli tady náhodou není nějaký politický mítink jedné politické strany, klidně když tady vidím čím tady na mě pan Knížák neustále mává tím papírkem, to hlavou i srdcem, nebo já nevím co to je a tamhle slečna….má tady ten papírek…
Knížák: Já jsem to tady…to mám papíry na psaní a píšu si na to poznámky, já nemám….
Štěpánek: To jsou letáky. Ne, tak na mítinku nejsme. To jsou moje letáky, co zbyly z dřívějška, já to používám jako kartičky na psaní, takže nelekejte se. Nelekejte se. Já nevím, my tady nepořádáme, nebo CEVRO a Pedagogická fakulta tady nepořádá panelovou diskusi. Tady si pozvali dva hosty, jednoho člena jedné rady, jednoho místopředsedu druhé rady a ti tady dostávají otázku, jako pokavaď chcete hovořit s lidmi z České televize nebo s kýmkoli jiným, tak nechť oni něco uspořádají nebo ať jsou někde hosty, ale tady nikdo nepořádá panelovou diskusi, tady jsou dva hosté a ti odpovídají to, co si myslí. Tak. Támhle nahoře napřed a potom vy. Ještě pan profesor…
Knížák: Já bych jenom řekl, aby takové otázky nám nebo mně nebyly kladeny, já jsem zkrátka byl někam pozván, přijel jsem z Prahy, je to pro mě bych řek velmi namáhavé, poněvadž mám strašně málo času a připadá mi tak jako…jako… bylo to tady děláno takhle, tak jsem jako přijel, čili představa, že bych měl protestovat, že tady není ten či onen, když jsem byl někam pozván, je pro mě absurdní. Nechápu.
Štěpánek: Připojuji se k témuž.
Dotaz z publika: Dovolte tři stručné poznámky. První poznámka, já bych vřele souhlasil s tím, že by Česká televize měla mít specializaci co se týče publicistiky a zpravodajství, ovšem to znamená, že to stojí peníze, to je poměrně drahá záležitost, pokud prostě Rada bude trvat na tom, že má hospodařit s tím, s těmi prostředky které má, kdybychom se podívali, co udělala inflace s koncesionářskými poplatky, těžko můžete vaši velmi rozumnou myšlenku realizovat. To je první poznánka. Druhá poznámka k tomu pánovi, co mu vadí, že Česká televize točí filmy. Zásadní první úkol, mnohem důležitější mu přijde férová publicistika a zpravodajství jako původní poslání veřejnoprávních institucí. Kriste pane, kdo jiný by točil české filmy, jak by vypadaly české filmy, kdyby je nefinancovala Česká televize. Že toho pána ty filmy nezajímají, to je jeho věc, ale upřímně řečeno asi jako s ním nebudou všichni souhlasit. A třetí poznámka, slyšel jsem docela zajímavou informaci, zajímalo by mě, jestli je to drb nebo fakt, že radní budou mít místo třinácti tisíc korun čtyřicet tisíc korun měsíčně. Pane profesore, mýlím se ve svých informacích nebo ne?
Knížák: Mýlíte se, bylo by to báječné, kdybysme měli čtyřicet tisíc, ale bohužel je asi mít nebudem. Byla debata, že…poněvadž jsou to čísla, samozřejmě musí všechno rozhodnout parlament, zda-li budeme mít, kolik budeme mít…musím říct, že ten plat, co bereme, je opravdu minimální na tu nesmírnou námahu, která je tomu vynakládaná, ty stohy materiálů, který musíme….můžete se klidně smát, ale já bych vám to nepřál. Ty stohy materiálů…co já vím, ta skripta, který tady studenti mají k dispozici, jsou jaksi vůči těm materiálům, které musíme my prostudovat opravdu minimální. A já znám velmi dobře co to je studovat na vysoké škole. Ale chci říct ještě k tomu, co jste říkal, že mají dělat
