1. Úvod
Pojmy hudba a divadlo představují velmi širokou škálu kulturních aktivit, často značně protichůdných. Velmi obtížně se na shodném estetickém názoru domluví příznivec dechovky s návštěvníkem koncertů orchestru Agon, příznivec Divadla Na zábradlí s návštěvníkem Hudebního divadla v Karlíně či návštěvník Divadla Ponec se ctitelem klasického baletu. Ti všichni, ale především všichni televizní diváci podobného estetického vyhranění, by však v nabídce ČT měli nalézt programy, které jejich vkusu budou konvenovat. Službu veřejnosti – neboť především z tohoto zorného úhlu je třeba při úvahách o naplnění programového centra pohlížet – spatřujeme především v naplnění tří základních úkolů:
– v uspokojení diváckého zájmu o danou kulturní oblast
– v souvislé činnosti dokumentační povahy, která uchovává pro budoucnost obrazové a zvukové záznamy významných událostí či osobností
– v rozvíjení tradice televizní hudebně-dramatické tvorby
2. Dramaturgický záměr
Hlavním úkolem a záměrem centra bude soustavné mapování dění na hudebním a divadelním poli tak, aby nedocházelo k absencím jakýchkoli žánrů, které do této škály patří. Jsme si vědomi toho, že oba druhy umění jsou zaměřeny spíše na minoritní část divácké obce, nicméně hlavní důraz naší produkce bude kladen na pořady pro majoritní část této minority.
2.1 Hudba
Z oblasti hudby jde především o symfonické koncerty (a to jak živě přenášené, tak i vysílané ze záznamu), jejichž počet se v posledních letech bohužel snížil. Je třeba konstatovat, že z vysílání ČT zmizely i některé vrcholné hudební události, jejichž absenci na televizní obrazovce pociťovali především diváci mimo velká kulturní centra (např. koncerty festivalu Pražské jaro).
Z obrazovek zmizely i velmi oblíbené a relativně značnou sledovanost vykazující přímé přenosy koncertů komorní hudby, jichž byla ČT pořadatelem (koncerty z Anežského kláštera). I na tomto poli bychom rádi programové spektrum hudebních pořadů rozšířili. Další část hudební produkce by ve formě dokumentů, koncertů a magazínů měla pokrývat veškeré hudební žánry, tedy např. i folklór, který znovu ožívá a zcela jistě je nezpochybnitelným výrazem naší národní identity. V návaznosti na to by bylo možné se zaměřit i na ostatní projevy etnické hudby u nás.
Z obrazovek zmizela také kvalitní dechovka, představovaná nejen vojenskými orchestry, ale i špičkovými orchestry amatérskými. Není jistě třeba zdůrazňovat, že skladatelské osobnosti Julia Fučíka, Karla Kmocha či Karla Vacka jsou neodmyslitelnou součástí české hudební kultury a obliba tohoto hudebního žánru je u určité konkrétní skupiny diváků dlouhodobá a trvalá.
Neměli bychom ovšem zapomínat na žánry, které jsou zcela jistě také součástí českého hudebního spektra, ale které se vždy objevovaly a asi objevovat budou spíše na jeho okraji. Zde máme na mysli kupříkladu oblast rocku a heavy metalu. Na ČT chybí pořad, který by se této oblasti systematicky věnoval.
Pokud to programové schéma a také rozpočet dovolí, nebude jistě od věci uvažovat o kvalitním klipovém pořadu, který by divákům zprostředkovával průřez hudebními novinkami. A to jak na českém trhu, tak i na zahraničním.
Česká televize má také velkou tradici v tvorbě hudebně dramatických děl. Jako jedna z mála veřejnoprávních televizí se tomuto žánru soustavně věnuje. Tuto tradici je zcela jistě potřeba udržet a tvořivě ji rozvíjet.
Abychom divákům poskytli skutečně vyrovnanou nabídku, tedy nezúženou pouze na domácí prostředí, budeme usilovat o rozšíření možností nákupu pořadů ze zahraničí a o převedení rozhodovací kompetence o těchto nákupech do našeho programového centra. Zde máme na mysli především dramaturgickou supervizi těchto akvizicí. Opíráme se při tom o skutečnost, že především hudební a taneční pořady jsou doménou určitého okruhu producentů, s nimiž budeme v úzkém kontaktu i v souvislosti s festivalem Zlatá Praha a budeme tedy mít v této oblasti velmi dobrý přehled. Pokud jde o finanční stránku věci, přikláníme se k tomu, aby i rozpočtem byly nákupy začleněny do centra divadelní a hudební tvorby. Přispívalo by to k mnohem větší flexibilitě při rozhodování. Neumíme v této chvíli odhadnout do jaké míry tato skutečnost může komplikovat „výhodnost“ ostatních nákupů, realizovaných odpovědným programovým centrem, ale jsme přesvědčeni, že případný problém by byl řešitelný vzájemným přeúčtováním nebo podobnou interní operací.
2.2 Divadlo
V poslední době se na ČT objevily kvalitní pořady, které se dění v oblasti divadla (a to nejenom českého) systematicky věnují. Je to kupříkladu velmi vkusný magazín o divadle „Divadlo žije“, uváděný kreslenou paní Millerovou nebo páteční dokumenty z cyklu Evropané (byť se tento cyklus svými posledními díly tématu divadla vzdaluje). V tomto nastoleném směru budeme pokračovat i my.
Rádi bychom ale také pokryli oblasti divadelního umění, které nestojí vždy v popředí diváckého zájmu, ale které též bezpochyby mají své příznivce: jedná se především o mimopražská představení a o různé druhy alternativních produkcí.
Naše programové centrum se také zaměří na význačné divadelní akce s mezinárodní účastí, které jsou již v Čechách pevně etablovány a které se vždy těší obrovskému diváckému zájmu. Zde máme například na mysli festival Tanec Praha, Pražský divadelní festival německého jazyka nebo festival v Plzni.
Stručně řečeno je naším hlavním záměrem v oblasti divadla zajistit, aby se Česká televize stala pro diváka garantem kvality při výběru produkcí, které na obrazovce prezentuje. S trochou nadsázky je možné říci, že divák bude moci zůstat sedět u obrazovky a neztratí přehled o tom, co se na tomto poli kulturního dění koná.
Záměry, které jsme naznačili v obou předchozích sekcích, bychom rádi začlenili do programového schématu příštích let. Pokud jde o nejbližší měsíce, obecně se dá konstatovat, že počítáme s převzetím všech pořadů, které nyní vznikají v tvůrčích skupinách Radim Smetana-Vítězslav Sýkora a Ondřej Šrámek.
3. Programové nasazení a vyváženost
Za velmi důležité považujeme vytvoření takového vysílacího schématu, které bude vycházet z uvážlivého rozlišení diváckých potřeb, vymezí cílové skupiny jednotlivých žánrů a s ohledem na životní rytmus a styl příslušníků těchto skupin zařadí jednotlivé typy pořadů do vysílání tak, aby bylo dosaženo optimální sledovanosti.
Jsme si vědomi toho, že naše programové centrum není v ČT jediné a že celkové programové schéma je potřeba velmi pečlivě vyvažovat tak, aby byly uspokojeni i diváci, kteří nejsou příznivci kultury obecně. Budeme se ale snažit o maximální a efektivní naplnění poskytnutého prostoru, který vzejde z diskuse s vedením programu ČT.
Důraz při tom budeme klást nejenom na příznivější časové zařazení, které mnohdy předem odsuzuje mnohé hudební pořady k diváckému nezájmu, ale také na periodicitu stěžejních programů. Při zachování těchto principů by divák měl mít vždy jistotu, že své oblíbené programy nebude muset složitě v televizním programu hledat.
4. Výrobní záměr
Výroba České televize je financována zejména z koncesionářských poplatků a jako taková by měla být co nejefektivnější, transparentní a přístupná kontrole.
Ve výrobě se tudíž budeme snažit uplatňovat následující principy a pravidla, která by tuto efektivitu měla pomoci zajistit. Týká se to zejména těchto oblastí:
4.1. Práce vedoucího produkce
Především bude třeba stanovit optimální počet vedoucích produkce a vymezit jejich odpovědnost. Rozvržení produkčních a jejich vytížení by mělo samozřejmě odpovídat celkové koncepci centra a jeho práce.
Vedoucí produkce bude zodpovědný za několik konkrétních projektů (pořadů) a to od počátku přípravy natáčení, přes uzavírání smluv až po samotné vyúčtování pořadu. O konkrétním přidělení vedoucího výroby na pořad bude rozhodovat šéfproducent centra a to po zvážení dosavadních zkušeností pracovníka. To vše samozřejmě v případě, že pořad nebude zadán do výroby na zakázku či se nebude jednat o koprodukci. Za důležitou považujeme motivační složku mzdy produkčního, ale i možnost případného postihu.
Výraznější změnou oproti dosavadnímu systému „nasazování“ produkčních by mělo být dlouhodobé přidělení konkrétních pracovníků k programovému centru. Jsme přesvědčení, že specializace, která tímto vznikne, bude přispívat k celkové výsledné kvalitě pořadu.
Celkové plánování výroby by pak mělo probíhat v koordinaci se studii v Brně a Ostravě, tak aby nedocházelo k duplicitnímu natáčení.
4.2 Zakázková výroba
Práce programového centra by hned z počátku měla začít detailní revizí stávajících smluvních a finančních vztahů (týkajících se centra) a to jak uvnitř ČT, tak především mimo ni. Před zadáním výroby externí firmě na zakázku je zapotřebí vždy pečlivě zvážit, zda je k tomu důvod, tzn.:
– zda jsou interní kapacity momentálně vyčerpány
– zda je případný námět (idea) externího producenta natolik výrazný, že ČT stojí o spolupráci
– zda cena nabízená producentem odpovídá realitě.
V takovém případě musí producent předložit detailní rozpočet akce a po jejím skončení také detailní vyúčtování. Vztah by měl být doložen smlouvou s možností konkrétních sankcí v případě pochybení. Postupem času by mělo dojít ke sjednocení smluvních vzorů pro všechny zakázkové a koprodukční vztahy. V každém případě bude externí producent podléhat dramaturgickému dohledu ČT. V případě vyúčtování a výroby samotné pak vedoucímu výroby, který bude zodpovídat za zakázkovou výrobu.
4.3 Tvorba rozpočtu, jeho dodržování a controlling
Rozpočet centra bude tvořen s ohledem na celkový, v dané chvíli známý, dramaturgický záměr a bude samozřejmě odrážet skutečný výsledek rozpočtu z předešlého období. Musí vycházet z reálných cen „na trhu“, tak aby nedocházelo přeplácení či naopak nedocenění některých profesí či služeb. Pravidelným a pečlivým controlingem, přesnou evidencí každého pořadu a jeho následným vyúčtováním je potřeba nastavit systém, který by usnadňoval dodržování a případnou optimalizaci rozpočtu. Za podstatné považujeme dodržování rozpočtové kázně, podpisových oprávnění (daných interní směrnicí) apod.
4.4 Úsilí o snižování nákladů
Budeme usilovat alespoň o částečné snížení nákladů na výrobu. Rezervy je zapotřebí hledat především v již zmíněném využívání vlastních zdrojů, v případném přehodnocení výrobních postupů a také v jednání se subjekty, kterých se natáčení týká. Záznam představení by měl být pro divadla přínosem (zejména díky kvalitní archivaci a prezentaci díla) a natočení by mělo být umožněno za co nejvýhodnějších podmínek.
5. Závěrem této úvahy snad jediné. Sloučení hudby a divadla do jednoho producentského centra má zcela určitě logiku. Obě formy umění k sobě mají velmi blízko a naším hlavním cílem bude soustavné mapování dění na tomto poli. Budeme usilovat o to, aby se tak dělo způsobem, který neodradí běžného diváka, přestože jde spíše o minoritní část divácké obce, přičemž budou efektivně využívány finanční i technické možnosti České televize.
Praha, duben 2002
Tomáš Šimerda
Petr Nezval
