Radim Vaculovič se jako vůbec první novinář v desetileté historii České republiky dostal do před nedávnem do Korejské lidovědemokratické republiky. Jak se dostal za hranice jedné z nepřísněji sledovaných zemí světa? Co jej na jeho cestě po Severní Koreji nejvíce zaujalo? Co chybělo a co přebývalo? Zeptali jsme se po jeho návratu do ČR, kdy jen sršel dojmy.
Když se normální český turista rozhodne jet do Severní Koreje, podaří se mu tam dostat?
Teoreticky to možné je, ale pokud vím, tak severokorejská ambasáda víza vlastně nedává. Ne, že by za posledních 10 let nevydala žádné vízum, ale to moje mělo číslo 12… Poslední dobou se sice v KLDR turistický ruch začíná objevovat, ale já jsem tam byl týden a během té doby jsem potkal jen asi 20 zahraničních turistů.
Ještě v Čechách jsme tedy napsali jakousi žádost, že bychom chtěli do Severní Koreje točit, jak tam zacházejí z humanitární pomocí z České republiky. To bylo v roce 1999, tedy před třemi lety! Vysvětlili nám, že se letos už připravit program nestihnou, ale příští rok jistě. Za rok se nám cesta opět nepodařila, protože místní průvodci nemohli být uvolněni z prací na poli. Díky nejrůznějším průtahům se mi podařilo až nyní získat povolení i plán cesty. Všechno šlo najednou velice rychle a během čtrnácti dnů jsem měl vízum v pase.
Jak jste se v Severní Koreji domluvil? Anglicky tam lidé asi příliš nemluví…
Samozřejmě ne, veškeré nápisy, cedule na silnicích jsou pouze v korejštině. Severní Korea není země, kde by lidé mohli volně cestovat. Je uzavřená. Nelze jen tak cestovat tam a ven. Je to dost podobné, a přitom o mnoho horší, než v Československu před rokem 1989.
Zmínil jste se o plánu cesty – ten byl už předem někým určen, nebo jste si jej mohli vytvořit sami?
V Praze nám řekli, že točit budeme smět cokoli budeme chtít, ale plán cesty se dozvíme až později. To datum se pořád odkládalo a nakonec jsme se jej dozvěděli až na místě. Hned na letišti se nás ujali tři průvodci, kteří nás měli na starosti 24 hodin po celou dobu naší návštěvy. Říkali nám, co můžeme točit a co ne a vlastně nás hlídali. Hned cestou z letiště jsme se zastavili u vítězného oblouku, který je ještě větší než Vítězný oblouk v Paříži a poté jsme šli rovnou k bronzové soše prvního komunistického vládce Severní Koreje Kim Ir-sena kde se každý návštěvník velkému vůdci ukloní a položí květiny. To prostě patří k dobrému vychování.
Takže nemůžete do Severní Koreje jen tak přijet a pak chodit kudy chcete?
Přesně tak, když jedete do Severní Koreje, musíte si koupit balíček, který zahrnuje hotel, průvodce-tlumočníky, program a vstupné na veškeré kulturní akce a do muzeí, kterými projdete, jídlo, dopravu – prostě kompletní servis.
S jakými představami jste jel do Severní Koreje? Evidentně jste o tu cestu měl zájem, když jste čekal dva roky.
Když jsem tam jel, měl jsem docela jasnou představu, ale udivilo mne, do jakého stavu je tam budování socialismu, komunismu, nebo jak to přesně nazvat, dovedeno. Já si ten československý socialismus až tolik nepamatuju, ale v Severní Koreji vidíte na každém kroku Kim Ir-sena. Plakát velkého vůdce Kim Ir-sena jak hledí do dálek, v zápětí socha v nadživotní velikosti a jak projíždíte městem, všude jsou další plakáty a sochy. I když jsme byli ve filmovém studiu, ukázali nám sochu Kim Ir-sena a pod ní text o tom, jak právě velkého vůdce napadlo točit v Sevrní Koreji filmy. Takové sochy a vysvětlující popisky o vůdcových zásluhách najdete na každém kroku.
Stálo mluvíte o kultu Kim Ir-sena, změnila se nějak Severní Korea po nástupu Kim Čong-ila? Proběhla nějaká demokratizace?
Já nejsem politolog a nemůžu tedy dění v Severní Koreji odborně komentovat, ale tendence ke spojení Korejského poloostrova jsou zřejmé. Probíhají setkání rozdělených rodin, ovšem rozdíly mezi oběma zeměmi jsou obrovské, takže bude cesta ke spojení určitě trvat dlouho a že by to bylo příští rok si rozhodně nemyslím.
O Kim Ir-senovi mluvíváte jako o „velkém vůdci“, to je nějaký oficiální titul?
Ano, Korejci, nikdy neřeknou jen Kim Ir-sen, ale vždycky „velký vůdce“ Kim Ir-sen. Kim Čong-il je nazýván „drahým synem“ nebo „drahým“.
Petra Fickerová
PR koordinátor Prima TV
tel.: 66 700 281
fax: 66 700 123
