Pokračujeme v sérii článků inspirované materiálem Komunitní média, který uveřejnila na svých webových stránkách Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Tentokrát se zaměříme na financování startu a provozu komunitních, neziskových médií. Podíváme se, jaké možnosti financování navrhuje původní materiál a zhodnotíme reálnost jejich použití v našem mediálním prostředí
Předstartovní a startovní náklady
I když se financováním samotného startu stanice materiál vyloženě nezabývá, je dobré začít právě jím. Jde přeci jen o trochu něco jiného, než financování samotného provozu a právě regulátor by měl s různými variantami financování startu komunitní stanice počítat. Velmi výrazně se totiž liší od financování stanic soukromých. O vysílatelích ze zákona ani nemluvě.
PŘEČTĚTE SI: RRTV zahájila diskusi o terciálním systému
Není mnoho způsobů jak reálně financovat start a provoz neziskových médií. Ještě relativně snazší je otázka financování u samotného startu. Tady je nutné, aby si budoucí provozovatel našel buď vhodné grantové řízení, nebo v lepším případě partnera, který nezbytné finance na nákup techniky, úpravu prostor a podobně poskytne. Třetí, i když ne příliš pravděpodobnou možností je shromáždění prostředků mezi členy komunity, pro niž bude dotyčné, dejme tomu rádio, vysílat.
Financování partnerem: Varianta financování startu partnerem je pochopitelně vždy pro budoucího provozovatele ideální. Jako jediná totiž dává možnost nejen rozpočet sestavit, ale především jej i dodržet. Tato varianta je v podstatě nejpodobnější financování startu stanice provozované soukromým vysílatelem.
Jediným problémem, který může nastat, je následná provázanost na investora. Jde-li například o studentskou rozhlasovou stanici a investorem je vysoká škola, potom může tato investice zakládat prostor k nevhodným tlakům na obsahové směřování stanice a ze stanice komunitní se stává stanice řízená školou.
Grantové financování: Právě tento způsob financování startu neziskové stanice je nejpravděpodobnější a zároveň nejrizikovější. Je tedy důležité, aby s ním regulátor počítal a naučil se, se slovem grant počítat a pracovat. Rizikem grantového financování ale není pouze je fakt, že žadatel nemusí částku získat. Může mu být přidělena pouze její část, vyplacení grantu může být i z různých důvodů odloženo. RRTV se tedy bude muset naučit počítat nejen s tím, že se grantové financování stane běžnou součástí ekonomických rozvah, ale i s tím, že žadatel požádá o odložení startu právě z důvodu opožděného proplacení grantu, případně kvůli nutnosti dofinancování z důvodu krácení grantových prostředků.
Financování komunitou: Nejméně pravděpodobným scénářem, i když ne zcela nemožným, je financování startovných nákladů samotnou komunitou. To by jistě bylo nejjistějším způsobem, ale v praxi se může týkat nejspíš pouze komunitních stanic zaměřených na bankéře.
Financování provozu
Otázce prostředků na provoz komunitní, neziskové stanice už se materiál RRTV věnuje. V zásadě zmiňuje celkem tři možné varianty financování. Procentem, či jinou částí z koncesionářského poplatku, z vládního fondu, či fondu vytvořeného samotným regulátorem, případě opět komunitou, pro niž dotyčný broadcaster bude vysílat. Vezměme tentokrát jednotlivé možnosti odzadu.
Financování komunitou: Opět jde v řadě případů o nejméně pravděpodobnou variantu. Je jen málo komunit, které jsou natolik disciplinované a soudržné aby byly schopny pravidelně přispívat na provoz svého média. Vyjímku budou nejspíš tvořit pouze náboženské stanice (u rádia Proglas a TV NOE tento systém funguje dlouhodobě) a národnostní menšiny.
Financování podílem z koncesionářských poplatků: Jde o variantu v zahraničí hojně používanou a v zásadě ideální. Komunitní média totiž plní veřejnoprávní úlohu tam, kam třeba Český rozhlas nemá šanci informačně dosáhnout. Ovšem takový způsob financování by nejspíš znamenal zvýšení koncesionářských poplatků, a tady může nastat problém, Jen málokterý politik rád ohlašuje zvýšení přímých plateb občanů a po sérii zvyšování nepřímých i přímých daní rozhodně není ve společnosti nálada na navyšování čehokoli.
V tomto případě už by ale také bylo třeba připravit systém, na jehož základě by byly prostředky přerozdělovány. Nabízejí se varianty buď nějakého paušálního příspěvku, nebo příspěvku formou grantů na jednotlivé pořady, případě další projekty.
Financování vládním fondem: Vlastně jde o stejnou variantu jako předchozí, pouze peníze by putovaly více zatáčkami. Zde by pravděpodobně veřejnost nic nenamítala, co či nevidí, srdce nebolí.
Nabízí se ale i varianta, že by takový fond nebyl plněn pouze z veřejných prostředků. Zajímavý návod dává například současný, byť ano, blbě načasovaný, systém financování českého filmu. Jestliže tedy televize, plus poskytovatelé audiovizuálního obsahu na vyžádání a kina přispívají na českou filmovou tvorbu, proč by nemohly soukromé rozhlasové stanice přispívat na provoz svých nekomerčních kolegů. Nakonec, pokud se pamatuji, tak prezident mediální skupiny Lagardére ČR Michel Fleischmann se nejednou nechal slyšet, že by komunitní rádia rád podpořil, jen kdyby byla, jednou jsem byl dokonce svědkem takového prohlášení.
Variant financování komunitních médií je zkrátka víc než dost. Jediné co může budit obavy je aplikace typicky českého přístupu, který se vyznačuje schopností zkomplikovat legislativně vše, co je v základu jednoduché a funkční.
Příště se podíváme na kritéria, která by zájemci o provozování komunitních, neziskových médií měli splňovat, pro získání licence.
Ilustrační foto, (c) 2010 MuniMedia.cz
