Otázka by mohla znít, kolik domácích stanic může na českém trhu reálně fungovat. I přes těžké časy v mediálním světě jsou u nás podnikatelé, kteří si troufají vložit své prostředky do nových projektů.
Když se podíváme na český televizní trh, vedle poměrně bohaté nabídky lokalizovaných placených kabelových stanic tu máme i poměrně slušný počet „domácích“ televizí vytvořených pro český trh a provozovaných tuzemskými společnostmi. Skupiny Nova a Prima generují několik kanálů, dále je tu několik menších mediálních skupin a jednotlivých projektů a neustále vznikají nové. Příkladem může být zrod nové celoplošné televize Pětka, kterou připravuje vlastník TV Metropol a spolumajitel Mostecké uhelné Luboš Měkota, nebo vstup skupiny firem podnikatele Jaromíra Soukupa do televize Barrandov. Právě tento krok totiž může ovlivnit další podobu českého televizního trhu. Jenomže je tu i další hráč – vznik nové televize totiž připouští i třetí nejbohatší podnikatel v Česku Andrej Babiš.
Ten má samozřejmě dostatek zdrojů a rovněž už provozuje i vydavatelství AGF Media. Jenomže kdokoliv si troufne vložit své prostředky do televizního byznysu, musí počítat s tím, že výraznou část peněz na televizním trhu „spolknou“ skupiny Nova a Prima bez ohledu na to, kolik nových televizí se na trhu ještě objeví. Jenomže zdá se, že provoz televize v dnešních podmínkách lze přece jen financovat i z jiných příjmů než jen ze samotné reklamy. Jak jinak lze vysvětlit, že na českém trhu může působit bezmála dvacítka původních programů?
Odpověď je jednoduchá. Pohybuji se v tomto prostředí od prvních snah „rozjezd“ duální systém rozhlasového a televizního vysílání. První rádia, která dostala licence České národní rady, dostala na rozjezd pobídku jeden až čtyři miliony korun. Jistě si vzpomenete kolik rádií vzniklo a kolik jich v krátké době zaniklo. To když vyčerpala peníze a zjistila, že další neumí vydělat. A nyní jsem u otázky z nadpisu. Odpověď zní – krátkodobě mnoho. Uvedu příklad, jak se to dělo v minulosti. Založila se dvě eseróčka, ta si udělala akciovku, jejíž „byznysplán“ předhodila Radě RTV v žádosti o licenci na celoplošné rozhlasové vysílání na středních vlnách. Chytří o tuto licenci nežádali. Bylo by to pro slušné sebevražedné, jenže ctižádost a konexe se starými rozhlasovými pardy (tehdy se říkalo struktury) otevíraly dveře při jednáních s dodavateli výpočetní, studiové a vysílací techniky. Byla to přece akciovka honosného názvu. Párkrát se vysílalo, ale provozovatel vysílačů nechtěl vysílat gratis, takže se udělala dlouhá pauza. Řeklo by se krach, ale omyl. Jen akciovka se zrušila, takže nebylo na kom vymáhat dluhy. Tehdy ke mě na licenční chodili ti, kteří s tímto rádiem přišli o peníze, ale Úřad ani Rada neměla žádnou „páku“ jak onen „neexistující“ subjekt donutit platit. Banky zkrátka nepřišly, stát ztráty tehdy kompenzoval. Tak si vyberte, kolik televizí náš trh uživí….