V první polovině minulého týdne se (touhle dobou už turisticky poněkud klidnější) podzimní Telč hemžila odborníky z mediální branže. Úterý a středa totiž patřily právě jim. A to v rámci konference Mediální křižovatky po dvaceti letech, pořádané Radou pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) v součinnosti s Českou televizí a s Českým rozhlasem.
Konference se uskutečnila v někdejší Jezuitské koleji, kde má brněnská Masarykova univerzita své centrum pro nadregionální spolupráci v akademických, kulturních, vědeckých a dalších projektech.
O vznik a realizaci tohoto centra (včetně rekonstrukce areálu bývalé Jezuitské koleje) se velikou měrou zasloužil také Václav Jehlička, bývalý ministr kultury, bývalý senátor, bývalý trojnásobný starosta Telče a nynější člen RRTV (a moc dobře se mi to říká – i můj starší kamarád z dětství). Po nějaké době jsem v Telči opět mohl „dobít baterky“ pozitivní energií a zavzpomínat na 80. léta minulého století, kdy jsem v zámeckém areálu hrával coby písničkář na letním folkovém festivalu „Prázdniny v Telči“, než se zpopularizoval a zvětšil natolik, že cenzoři tehdejšího režimu dali stopku mému účinkování jak na Prázdninách v Telči, tak i na pódiu jeho odnože v nedaleké Náměšti (podobně, jako i na ostatních velkých festivalech). Nicméně těmi zákazy mi Telč neznelíbili – ta byla krásná už tehdy (když jsme byli o čtvrtstoletí mladší) a když můžu, tak tam jedu. Mám vzpomínek přinejmenším na román. A mimochodem – všem co to ještě neznají, připomínám i nedaleké o něco menší Slavonice a ještě o něco menší Slavětín – stojí za to tenhle doslova pohádkový trojlístek genia loci a kumštu našich předků alespoň občas navštívit a nasát jejich atmosféru.
V roce 1963 s režisérem Jasným a s pohádkovým cirkusem do Telče přišel kocour a s ním i celá plejáda velkých hvězd stříbrného plátna tehdejší československé kinematografie: Werich, E. Vašáryová, Bohdalová, Chramostová, Zázvorková, Brodský, Effa, Menšík, Sovák a další. Řada z nich patří do zlatého fondu národní audiovizuální kultury a prakticky žádný tuzemský televizní program se bez nich neobejde (třeba o vánočních, velikonočních a dalších svátcích).
Svou malou symboliku tedy může mít i to, že po necelém půlstoletí do Telče přišla i aktuální česká mediální tématika, jejíž duální systém se po dvaceti letech dostal na křižovatku dalšího vývoje. Logicky například už jen v důsledku nových technologií. Ale například i v důsledku vývoje ekonomiky a všeho, co s tím souvisí (bez ohledu na přednost zprava, či zleva, apod.). Nedávno došlo k tuzemskému „switch off“ v televizním analogu (sice po česku nadvakrát, ale přece). V nějaké perspektivě se už možná rýsuje i směr digitalizace v rozhlasovém vysílání. Na dohled je i reálná možnost třetího pilíře v podobě komunitních médií. Rozjezd speciálních stanic pro děti už je realitou. Takže jsme na mediální křižovatce s pěkně rušným provozem a témat ke konstruktivním diskusím je víc, než dost.
A právě k otevření prostoru pro konstruktivní diskusi směřoval i záměr mediální konference v Telči, na kterou přijelo zhruba sedmdesát pět účastníků. Soudě podle prvních ohlasů by asi bylo dobré v téhle cestě pokračovat. Takže když všechno dobře půjde, tak by příští rok mohla být další mediální konference možná 24. a 25. září a možná, že zase v Telči. Osobně bych byl moc rád, kdyby to vyšlo. S díkem za součinnost České televizi, Českému rozhlasu, s díkem všem, co přijali pozvání a přijeli se svým názorem do konferenčních diskusí, i s díkem všem, co se podíleli na přípravě, organizaci i zajištění zdárného průběhu letošního ročníku.
Autor článku je místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
