Dvě rozhodnutí prezidenta mohou zásadně ovlivnit subjekty na televizním trhu. Václav Klaus podepsal zákon upravující zákaz hlasité reklamy a zároveň vetoval zákon o podpoře kinematografie, jehož součástí byly příspěvky kabelových společností pro filmaře.
O hlasitosti televizních reklam se toho popsalo už dost, na serveru RadioTV jsme vám dokonce nabídli seriál článků na toto téma. Že je reklama v programu komerčních televizí hlasitější než ostatní pořady, o tom není třeba dlouze polemizovat. Doporučujeme přečíst odborné závěry místopředsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, pana Pavla Foltána, který v několika článcích podrobně popsal, proč tvůrci reklamních spotů vůbec vytvářejí hlasité reklamy.
Potřebná míra hlasitosti? Spot vás doprovází po bytě
Potřebná hlasitost zvuku reklamního spotu má být tak velká, aby spolehlivě provázela diváka na cestě jeho bytem v průběhu reklamního brejku. Míra hlasitosti se odvíjí i od dalších parametrů. Jedním z nich je průměrná velikost a logistika uspořádání průměrného tuzemského bytu. Lze tudíž pro dané účely zásahu televizní reklamou vcelku dobře odhadovat akustické členění, plochu v metrech čtverečních i objem tzv. zvukového sloupce v metrech krychlových, či v litrech. A z toho lze pak odvodit i potřebnou úroveň hlasitosti zvuku reklamy v dB.
Divák, když vidí úplně nový nebo neznámý reklamní spot, ze zvědavosti si jej skoro celý přetrpí, čímž si ho zapamatuje. Pak už mu stačí, když takový jednou shlédnutý spot pouze slyší, byť i jen zpovzdálí. Efekt je stejný, jako kdyby ten samý spot viděl znovu. I proto se tvůrci snaží, aby jejich reklama byla hlasitější než zbylý program v televizi.
DOPORUČUJEME: Pátý díl o hlasitosti televizní reklamy: Když se chce, tak to jde
Reklama by už neměla být hlasitější
Nová právní úprava bude regulovat hlasitost televizních reklam a dalšího vysílání. Kromě této normy však prezident Klaus vetoval zákon o podpoře kinematografie, jehož součástí měly být příspěvky kabelových společností pro filmaře. Ty měly odvádět procento ze svého ročního obratu právě v prospěch filmařů. Jejich hospodaření by to zásadně neovlivnilo, pouze by se vícenáklady přenesly na koncové uživatele, tedy na abonenty kabelové televize.
Kabelové společnosti by ale nemusely nutně zvyšovat ceny z konkurenčních důvodů a ve snaze udržet si zákazníky. I přesto ale zástupci kabelových společností rozhodnutí prezidenta vítají. Filmový průmysl je podle prezidenta standardním obchodním odvětvím, nikoli veřejným statkem, který by měl být financován z veřejných zdrojů. Prezidentské veto ještě mohou přehlasovat poslanci.
