Monodrama Mileny Štráfeldové s názvem „Osamělé večery Dory N.“ dotočil Český rozhlas na konci března. Samotářská, plachá a stydlivá dívka Dora Němcová byla zohyzděná jizvami po tuberkulóze mízních uzlin, ve svém životě zažila řadu světlých chvil své matky, ale též jejího selhání. Rozhlasovou podobu v režii Michala Bureše uvede v neděli Dvojka Českého rozhlasu.
Monodrama Mileny Štráfeldové „Osamělé večery Dory N.“ se odehrává roku 1912 v Jičíně. V jedné ze zdejších vil žije stárnoucí a opuštěná žena, dcera slavné spisovatelky. „Máma pořád krvácela, potila se, páchla… Věčně jsme ji museli převlékat. A toho prádla, co tehdá bylo! Přitom to ani nešlo usušit. Mrzlo, až praštělo. Prostěradla jsme věšeli v síňce. Když ji naposled přišel navštívit Erben, úplně se do nich zamotal…“
Takto líčí vzpomínky samotářská, plachá a stydlivá dívka Dora Němcová, již zohyzdily jizvy způsobené tuberkulózou mízních uzlin. Během svého života musela být svědkem nejen světlých, nýbrž i temných chvil a selhání své matky, mezi které se počítají milenecké vztahy, bída či vzdor proti šosácké vlastenecké společnosti.
Dora N. zažívala domácí hádky svých blízkých, dokonce bitky rodičů. Z nejbližší spisovatelčiny rodiny zůstala poslední, přežila své tři bratry. U ní nakonec skončila i korespondence Boženy Němcové (čítá přes 600 listů).
Vila Dory Němcové, zdroj: Český rozhlas
„A jednoho dne večer, padesát let po matčině smrti, se slečna učitelka Theodora Wilhelma Rozálie Němcová těmito listy probírá. Není to veselé čtení. Jeden takový večer s Dorou N. prožívají i diváci na Malé scéně Divadla pod Palmovkou v Praze. Osamělé večery Dory N. tu měly premiéru v říjnu 2012. Dceru Naší Slavné Spisovatelky tu v režii Adama Skaly hraje Marta Sovová. Spoluhráčem samotářské slečny učitelky je přitom hlávka zelí,“ vypráví pro RadioTV.cz režisér monodramatu Michal Bureš.
Rozhlasovou podobu hry Mileny Štráfeldové si zájemci mohou poslechnout v neděli sedmého dubna od 20:00 ti, kteří na svém rozhlasovém přijímači naladí Dvojku Českého rozhlasu. Hlas propůjčila projektu Taťána Medvecká. Její Dora je v jednu chvíli nešťastná a vzápětí výsměšná, plná lítosti i ironie. Je nedůvěřivá vůči okolí: „Koho skutečně zajímá, jaká jsi byla ty? Jací jsme byli my? A jaké to doopravdy bylo, žít vedle tebe? Jen samé drby, klevety, pomluvy, to chtějí slyšet! Ale ne ode mne! Ode mne teda ne!„
