Celkem dost se toho popsalo o vzniklém a pak i rychle staženém týdeníku Agenda. V době krize tištěných médií hodlal tým tohoto časopisu žít převážně z parafrází cizího obsahu. Vzbudil hodně vášní a vleklou diskuzi. Kde udělali autoři projektu chybu a proč musel být týdeník po dvou číslech stažen z trhu?
Dnes je první týden, kdy nevyšlo nové číslo týdeníku Agenda. Je pravda, že včera, tedy v pondělí 1. dubna byl svátek, a tudíž je logické, že by se třetí číslo nemuselo objevit ve stáncích. Nicméně autoři projektu včetně vedení vydavatelstva Sanoma trvají na tom, že vydání pouze dvou čísel bylo předem plánované a týdeník Agenda měl být celou dobu pouze „fiktivní“. Několik poznámek, proč toto tvrzení nelze brát příliš vážně.
Varianta první – děláme pokus
Pokud by šlo skutečně o „provokaci“ a předem plánovanou autentickou studii s cílem vyvolat diskuzi o autorském právu, podle všeho by nemohlo jít o akci velkého vydavatelství. Představte si, že máte nápad, jak vyhodit odhadem milion korun „do luftu“. Oslovíte vedení velkého vydavatelství s následujícím konceptem:
1) Chci založit týdeník, který bude mít jen dvě čísla, v nákladu přibližně 40-tisíc kusů za lidovou cenu 20 korun.
2) Zajistíme mu malý, ale profesionální redakční tým, marketing, tisk i distribuci. Obsah získáme ze všech dostupných zdrojů.
3) Naštveme několik ješitných novinářských individuí a vydavatelských domů, které nás následně zahrnou desítkami žalob pro porušení autorských práv
4) Ve druhém čísle vydáme případovou studii, která zrekapituluje předchozí dění
5) Vydávání týdeníku ukončíme a budeme tvrdit, že šlo o záměr…
Ano, je to šílené. A nebyl to vtip…
Taky vám to přijde šílené? Ano, zvláště ve spojení s vydavatelským domem typu Sanoma. Obvykle by se podobná šílenost zastavila už při úvodním brainstormingu. Pokud ne, tak by celý nápad zavrhl některý z příčetných manažerů v průběhu schvalovacího procesu. A pokud by se už někdo do podobné věci opravdu pustil, bylo by to jen v malém rozsahu, s minimálním nákladem a rozhodně ne v placené distribuci. Fakt, že Sanoma chtěla na cizím obsahu přímo vydělávat, totiž staví celý případ do úplně jiného světla.
Navíc, pokud by skutečně šlo jen o případovou studii, nejspíš by se to už dávno někde „profláklo“. Česká novinářská obec není tak moc široká a navíc v tomhle případě ani nebyl důvod držet tajemství. Lze předpokládat, že vydavatelství by se proti případným žalobám pojistilo i tichou dohodou s konkurenčními vydavateli. V takovém případě by šlo uvěřit tomu, že mělo jít pouze o cílenou provokaci a vyvolání diskuze o autorském právu v době internetu. Jenomže taková provokace by byla velice drahá a je otázkou, zda by jakékoliv větší vydavatelství do takového projektu vůbec šlo.
Varianta druhá – myslíme to vážně
A teď připusťme, že týdeník Agenda měl být vážně míněným projektem, který chtěl vydělávat na cizím obsahu. Osobně na této myšlence nevidím nic závadného, a lze ji realizovat i v českých podmínkách. Zástupci týdeníku Agenda mají pravdu v tom, že nejen na internetu, ale i v tištěných médiích se opisuje a krade jedna myšlenka za druhou. Že dnes je přinejmenším vzácnost narazit na skutečně původní obsah. Jenomže, i „vykrádání“ lze dělat kultivovaně. Zde je několik tipů:
1) Domluvte se s autorem a vydavatelem
Chcete přetisknout cizí obsah? Není problém, pokud se korektně domluvíte. Jak toho docílit? Většina velkých vydavatelských domů sice podobnou spolupráci odmítne, ale část menších internetových obsahových firem bude ráda, že někdo jejich původní texty vydá na papíře a zřetelně uvede zdroj. Nebudete mít k dispozici texty elitních novinářů, nicméně je na vás vybrat kvalitní a původní obsah z toho, co se vám nabízí.
2) Plaťte autorům nebo alespoň vydavatelům
Druhý bod souvisí s tím prvním. Řada menších vydavatelů vám s radostí licencuje svůj obsah za úplatu. Pak je už jen na vás, jaké podmínky si vyjednáte. Určitě by bylo rozumné platit za články i samotným autorům, pokud oni sami vlastní autorská práva k dílům, jež publikují pod hlavičkou vydavatelství.
3) Vytvořte si komunitu tvůrců obsahu nebo přispěvatelů
Pokud potřebujete mít k dispozici širší obsahové portfolio, můžete pozvolna vytvářet komunitu přispěvatelů. Vytipujte si kvalitní blogery, nabídněte jim spolupráci. Nemusí nutně psát na zakázku, ale mohou vám dát souhlas převzít jakýkoliv text, který publikují na svém blogu. A hlavně jim za každý použitý text zaplaťte. V takovém případě bude vše v pořádku a všichni budou spokojeni. Navíc, psaní blogů dostane pro některé autory nový smysl.
4) Přetiskujte články ze zahraničí
Pokud nehodláte ztrácet čas nebo peníze s výše uvedeným, máte ještě jednu možnost – přetiskovat texty zahraničních časopisů a překládat je do češtiny. Na podobném principu funguje například i úspěšný polský „papírový agregátor“ Angora, na nějž se zástupci týdeníku Agenda odvolávali. Pokud text zahraničního časopisu dostatečně „ozdrojujete“, kvalitně přeložíte do češtiny a přidáte k němu vlastní myšlenky, je zřejmé, že nikdo nebude nic namítat. Jenomže Agenda „překládala“ texty z češtiny do češtiny, a to už byl pro mnoho vydavatelů problém.
Těším se na další podobný titul
Možností, jak vydávat printový titul založený na převzatém obsahu, je tedy víc. A nevěřím, že by Agenda byla posledním počinem tohoto druhu. Spíš očekávám, že v dohledné době přijde s podobným konceptem jiné vydavatelství, a celou myšlenku líp dotáhne do konce. Osobně se na další podobný titul i těším. Týdeník Agenda byl pro mě zajímavým čtením a zčásti i ukázal, že tento typ magazínu u nás skutečně chybí.
