TRAILER A FOTOGALERIE UVNITŘ – Společnost Film Europe Media Company, která provozuje stejnojmenný filmový kanál, v těchto dnech uvedla do kin kontroverzní švédský snímek Call Girl inspirovaný politickým a sexuálním skandálem ve Švédsku ze 70. let minulého století. Call Girl navazuje na tradici zajímavých thrillerů ze Skandinávie, které se v posledních letech objevily v našich kinech. Za všechny můžeme zmínit zejména knižní a posléze i filmovou trilogii Millennium, která se dočkala i hollywoodské adaptace.
Film Call Girl je celovečerním debutem švédského režiséra Mikaela Marcimaina. Odkrývá temnou stránku politicky neutrálního státu, ve kterém hnízdí svět třpytivých, erotických i striptýzových klubů a špinavých apartmánů, určených pro nelegální činnost, prostřednictvím příběhu mladé Iris z nejnižší vrstvy společnosti.
Snímek, který měl celosvětovou premiéru v listopadu 2012, vypráví příběh inspirovaný politickým skandálu ze 70. let minulého století, kdy byl ministr spravedlnosti, Lennart Geijer, obviněn, že si platil za sex s nezletilou prostitutkou. Deník Dagens Nyheter napsal v roce 1977 o tajné policejní zprávě, ve které stálo, že Geijer, společně s několika dalšími vysoce postavenými úředníky, mohl často navštěvovat nevěstinec s propojením na zahraniční zpravodajskou službu. Noviny byly za svůj článek kritizovány a nakonec dostaly pokutu poté, co Geijer – s otevřenou podporou Olofa Palmeho – odmítl jejich tvrzení. V roce 1991 byla tato tajná zpráva zveřejněna, i s potvrzením její pravdivosti. Navzdory tomuto však žádné vyšetřování neprokázalo, že Geijer nebo někdo další byl zákazníkem zmiňovaného nevěstince.
Syn bývalého ministerského předsedy Olofa Palmeho, jež byl v roce 1986 zavražděn, označil film Call Girl za pomluvu, neboť portrétuje politickou postavu podobnou jeho otci, jak si platí za sex. Mårten Palme předal svoji stížnost justičnímu kancléři. „Myslím, že není akceptovatelné šířit fámy bez pravdivých podkladů, zvláště pak obvinění z kriminálních činů, že byl můj otec vinen z pedofilie a že nezletilou zneužíval,“ řekl Mårten Palme tehdy pro televizi Sveriges.
Marcimain se nikdy netajil tím, že byl jeho film inspirován událostmi ze skutečného života, avšak ve zprávě pro tiskovou agenturu TT dodal, že: „Natočili jsme celovečerní film, dílo fikce. Thriller. Není to dokument. Nemám k tomu již další komentáře.“ Takto se také obhajoval u soudu, který v lednu 2013 žalobu rodiny Palmeovy zamítnul. Režisér se nakonec rozhodl, že film přestříhá a do distribuce dá pouze verzi, která bude zohledňovat připomínky Palmeových, což doložil i právní zástupce zmíněné rodiny, Lars Viklund. Pro online verzi deníku Dagens Nyheter řekl: „Velká část takzvané hotelové scény byla sestříhána. Byla předělána tak, že nikdo nemůže být identifikován.“
Navzdory své kontroverzi se však snímek dočkal uznání a ocenění z řad diváků i filmových odborníku. Švédský filmový institut jej nominoval v 11 nejvýznamnějších kategoriích na výroční ceny Guldbagger – Nejlepší film, režie, scénář, kamera, herečka ad. Tři z nich následně proměnil – za kameru, kostýmy a zvuk. Vizuální stránku filmu pak také ocenil festival v Turíně, který mu udělil ocenění za výpravu, která „skutečně působí, jako byste se ocitli v 70. letech.“ Na fillmovém festivalu v Torontě pak získal Mezinárodní cenu kritiků a na Filmovém festivalu ve Stockholmu cenu diváků.
Do českých kin se snímek dostal dostává v těchto dnech díky distribuční společnosti Film Europe.
Promítání probíhá v pražském Kinu Světozor (26. dubna 13:15 hod., 2. a 3. května 15:30 hod.) a v různých kinech napříč republikou. V multiplexech se snímek zatím neobjevuje.
