ANALÝZA – Nečekaný odchod dvou nejvýraznějších redaktorů Rádia BBC / ZET přinesl několik podnětů k zamyšlení. Končící redaktoři vyčítají novému vlastníkovi české BBC fakt, že kromě zařazování reklam hodlá vytvářet také pořady na míru inzertních klientů. Logickou otázkou tedy je, zda lze dělat seriózní zpravodajské rádio, pokud umožním inzerentům přímo ovlivňovat obsah vysílání.
Reklama a sponzoring je v pořádku, další formy jsou na hraně
Nejprve náhled do medializovaného ceníku – ve vysílání české BBC (budoucího Rádia ZET) lze koupit 90-vteřinový rozhovor či rubriku s vlastním obsahem, kterou provozovatel zařadí do vysílání jednou denně buď v dopoledním bloku, nebo v odpoledním vysílání. Týdenní cena za ráno mezi osmou a jedenáctou hodinou je 13 500 korun, v odpoledním bloku lze placený obsah odvysílat za 10 000 korun. Balíček 42 spotů týdně (tedy jeden spot každou hodinu) lze koupit za 17 640 korun, totéž množství sponzorských vzkazů u kurzů angličtiny stojí 25 000 korun.
Pokud jde o vysílání reklamy a sponzorských vzkazů, není na tom nic neobvyklého. Když ale v české BBC chtějí prodávat celé rozhovory nebo rubriky, to už je – mírně řečeno – nestandardní postup. Zpravodajství veřejných i privátních stanic má být ze zákona nezávislé a vyvážené. Pokud dáte sponzorovi právo koupit si celý pořad nebo rubriky, nezávislost dostává vážnou trhlinu. Reklamní rozhovor nebo i celá rubrika je sice legitimní součástí ceníku komerčních stanic, jenomže v případě čistě zpravodajského rádia je to už minimálně na hraně.
Všichni jsme závislí na penězích klientů a reklamních partnerů
Jak chcete garantovat nezávislost zpravodajských a publicistických relací, pokud se v nich objeví komerčně laděné rozhovory nebo příspěvky? Můžete opravdu nezávisle referovat o společnostech, které jsou vůči vašim sponzorům konkurenční? A co, když si u vás nekoupily reklamu? Budete o nich i tak referovat nezaujatě?
Další otázka rovněž je – může být privátní zpravodajské rádio vůbec nezávislé? Vždyť každé komerční médium je přirozeně závislé na penězích svých klientů… a privátní zpravodajské rádio na malém českém trhu má nejen úzkou cílovou skupinu posluchačů, ale i inzerentů, kteří by mohli mít zájem umístit ve vysílání svou reklamu. Proto si nemůže dovolit své potenciální klienty odlákat například tím, že by o nich referovalo negativně. Skloubit poctivou nezávislou žurnalistiku a obchodní zájmy provozovatele tak bude nesmírně složité.
DALŠÍ INFORMACE:
BBC a Rádio ZET opouští zkušení novináři a klíčoví editoři
Skupina Lagardere potvrdila odchod Ondřeje Černého a Petra Nosálka
Frekvence BBC? Dávám Lagardere rok. Maximálně dva.
Vzpomínáte na bílé a černé seznamy ze Slovenska?
Pokud k tvorbě programu přistoupíte čistě obchodně, může se lehce stát, že za několik týdnů budete mít na stole „bílé a černé seznamy“ firem, organizací nebo podnikatelů (politiků). O těch spřízněných budete vysílat vesměs pozitivně. A ti, co si u vás nekoupí reklamu, budou z vysílání vyloučeni. Na podobném principu prý fungovala před několika lety slovenská zpravodajská televize TA3. Existenci podobných černých a bílých seznamů sice nikdy nepřiznala, ale její bývalí zaměstnanci a dokonce i představitelé některých firem se o těchto praktikách zmiňovali mimo záznam.
A jak to mělo fungovat v praxi? Pokud jste si objednali reklamu alespoň za 400 tisíc korun, televize zvala vaše zaměstnance do běžných rozhovorů coby analytiky v rámci určitého segmentu. Významnějším klientům mohla být věnována reportáž nebo se je televize pokusila zviditelnit jinak. Pokud jste si ale reklamu neobjednali, nebo jste investice snížili, mohla se vaše firma ocitnout na černém seznamu a přátelství byl konec.
Redakční zájmy versus obchodní politika
Podobnou obchodní politiku prý v televizi TA3 odstartoval její třetí generální ředitel Ľubomír Belfi. Aféra vypukla v roce 2008. I když se pravdu ohledně bílých a černých seznamů nikdy nedozvíme, faktem je, že právě v té době se zpravodajská televize dostala do zisku.
Když jsem se před třemi měsíci ptal zástupců Lagardere, jakým způsobem chtějí projekt Rádia BBC / Rádia ZET financovat, dostalo se mi odpovědi, že na českém trhu je dostatek zajímavých partnerů, kteří rádi spojí své jméno s vysíláním jediné privátní zpravodajské stanice. Lze jen doufat, že se redakční zájmy nedostanou do konfliktu s obchodní politikou.
Tento problém skutečně existuje. Ale není to omezeno jen na „zpravodajské“ soukromé rádio. Je to problém médií obecně, soukromých i tzv. veřejnoprávních, rádií i televizí, novin, časopisů, zpravodajských serverů, …. Snaha manipulovat lidmi pomocí médií je stejně stará jako média sama. Ve skutečnosti neexistuje žádné objektivní a vyvážené zpravodajství, stejně jako neexistují žádní hlídací psi demokracie. Účinné řešení podle všeho neexistuje. Každý musí začít sám u sebe – opustit iluzi, že média mohou objektivně a vyváženě informovat, nebo snad, že je to jejich úkol a podstata. Přestat hltat tuny „informací“, které jsou pro každodenní život beztak zcela irelevantní. Mluvit s lidmi, používat rozum, věřit zejména tomu, čeho jsem sám svědkem. V otázce BBC/Zet lze jen litovat toho, že další kmitočty, tedy naše omezené přírodní bohatství, spadly do klína opět společnosti Lagardere, čímž se opět prohloubí úpadek naší rozhlasové scény.