Poslechnout si hodinové ranní vysílání této stanice se mi povedlo až na druhý pokus. Den předtím Radio Vox ráno (alespoň v úseku 6.50-7.20) nemluvilo, jen hrálo – to pak není co hodnotit. No a co jsem slyšel?
Radio Vox
Datum: 13.3. 2001
Čas: 6:50 – 7:50
Poslechnout si hodinové ranní vysílání této stanice se mi povedlo až na druhý pokus. Den předtím Radio Vox ráno (alespoň v úseku 6.50-7.20) nemluvilo, jen hrálo – to pak není co hodnotit. No a co jsem slyšel?
6.50: Moderátor Robin (Sobek?) právě oznamoval písničku na přání, přišel mi trošku udýchaný, poněkud nepřirozeně z toho důvodu sekal slova (ostré mezery mezi slovy), ale nemluvil rychle a měl příjemný hlas. Říkal jsem si, to je škoda, že neumí pracovat s dechem, ale další vstupy to napravily. Písnička na přání: Absolutely Everybody. Pak šel jingle, sestříhaný za začátků aktuálních melodií, moc tedy nešlapal, asi by se v těch samých písničkách dala najít dynamičtější místa. Ale špatný taky nebyl. Potom dvě melodie – Kyrie Eleison a nová verze (jak jinak) hitu mého mládí Girls Wanna Have a Fun – byly docela příšerně prolnuty, palma by tam vyrostla docela slušná a nestalo se to naposledy v průběhu hodinky. Buď Robin neposlouchá konce, nebo se nevěnoval jen muzice?
7.00: Zprávy čte Lucie Hněvkovská, mají titulky, předěl Uslyšíš to první a pak prakticky titulky rozvedené do delší věty. Docent zneužívající chlapce, Špidla někde něco řekl, Zemětřesení v Indonésii, hokej, počasí. Předěly mezi zprávami žádné, dokonce ani mezi zprávami a sportem a počasím. Podkres velmi nevýrazný – možná až příliš upozaděný. Ale to by celkem nevadilo, ony asi zprávy nebudou to podstatné, kvůli čemu teenageři stanici ladí. Nicméně Lucii nemůžu jen tak odbýt – má totiž značně výrazné nosovky spojené s hodně moc pražsky otevřenými a,e,i – skoro tolik, jako měla jedna její kolegyně z jisté nejsledovanější soukromé celoplošky – až to ta písmena téměř zkresluje. Je to fakt moc a je to škoda, protože jinak četla bez breptů a se seriózní intonací. Po zprávách předěl Hity nejnovější, nejaktuálnější, nejžhavější. A zase díra jak hrom a písnička.
7.07: Robin konstatuje kolik je, kolikátého je, kdo má svátek, že „jsme se převalili do další hodiny“ (originální, jen nevím jestli vhodné) a že nám za chvíli poví, co v této hodince uslyšíme (za chvíli bylo v 7.18, tedy po jedné třetině hodiny), už mluví normálně a pěkně.
Následuje mdlá písnička, pak předtočené (a proto bez problémů) Filmové novinky, které čte Katka Palajová. Má příjemný, energický hlas a pěkné je i echo u jména na konci vstupu – drobnost, ale je vidět že někdo u toho přemýšlí. Reklama oddělená nenápadnými předěly. Další písničku hrají Olson Brothers (jsou to titíž co znám já, nebo jen shoda jmen, nebo jsem špatně rozuměl?).
7.18: Opět se hlásí Robin, sděluje čas (z tohoto hlediska jsem byl toto ráno informován dostatečně a vcelku pravidelně, jen kdyby minutám neříkal sveřepě a stále „minutky“) a co tedy uslyšíme: Dido, Natalie Cool, Backstreet Boys a písničku na přání. Následuje Sing it (Can you feel it), informace o soutěži Bon a další dvě písničky, ta druhá velmi pomalá, leč působila po hudební stránce jako přirozený předěl a zklidnění. Bohužel se v ní zpívalo Merry Christmas – já vím, splňuje kritérium které si toto rádio dalo: nic staršího víc jak rok, ale vánoční písničky teď na začátku jara nezahraje už ani mé oblíbené užvaněné rádio.
7.31: Máme tu krátké, jednověté zprávy: opět docent, debata ČSSD-4K, zahraniční výbory, zemětřesení, hispánci v USA se množí nejrychleji a sport: Slávie. Vyřízeno ani ne za minutu, jingle Uslyšíš to první a další pomalá: Dido.
7.37: Robin čte zajímavost o koncertě Lucie v Mostě, čte pěkně, ale má tam dvakrát spojovací „no a“ a přeci jenom by při čtení možná nemusely být koncovky přídavných jmen na -ej (při volném mluvení je to něco jiného, Robine). Přichází duet Natalie Cool a Boba Sinclaira potom Robin vyzývá k telefonování na písničku na přání. Tady koncovky na -ej ruší méně, ale stejně… Raději bych se obešel bez nich. Další písnička: Atomic Kitter.
7.44: Přichází telefonický rozhovor s posluchačkou Blankou, která se dovolala na písničku na přání. No, nedá se nic dělat, bylo to přesně podle zásady: To nejlepší na konec. Robin: 2x „nooo“, „věcička“ (ve vztahu k písni), „no tak“, „tak jo“. To po stránce formální. Po stránce obsahové uznávám, že to měl těžké, posluchačka byla taková mdlá a Robin moc nápadů na otázky taky neměl (někdy méně je více, lepší je se neptat) – Co děláš? (leží a poslouchá). Co budeš dělat? (vstane a půjde do práce). Co mi to chceš říct? (že jsi hodnej a máš pěknej hlas). Tady už to Robin nevydržel a smál se do mikrofonu. Naštěstí se směje způsobem, který i přes mikrofon zní jako smích a ne jako funění. Posluchačka si přála Natalii Oreiro. V 7.51 ještě jedna písnička na přání, zdálo se mi to, nebo Robinovi skutečně zvonil mobil do vysílání? Ještě slyším kousek Paralel od Chinaski (jediná česká píseň za celou hodinu) a musím do práce.
Závěr
Všimli jste si, jak jsem tentokrát za chytrého, co se týče hraných písniček? A to jsou to aktuální hity, ne starší jednoho roku. Prostě je Robin přehledně a srozumitelně uváděl. A že tentokrát jsem naladěn vcelku pohodově i když to není muzika mého srdce (ačkoliv tam bylo docela dost cover verzí, které pamatuji v originálech)? Hudební proud působil jednolitě a na ráno byl příjemně čerstvý, aniž by byl zbytečně dusavý a hektický, jak by slogan Uslyšíš to první mohl napovídat.
Asi právě ta striktně stanovená časová hranice k tomu přispívá, ale i tak se selektor předvedl z té lepší stránky. A také jsem ke svým poznámkám popsal daleko méně papírů než obvykle – opět známka toho, že vysílání plynulo hladce a bez výkyvů (až na ty palmy). Jen ty jingly jsou možná, až na dvě tři výjimky, moc krotké, vzhledem k formátu a cílové skupině posluchačů. Celkem je ráno s Voxem vkusné a posluchači žádnou újmu neutrpí. Jen „mimo soutěž“ poznamenám, že to bylo ráno daleko lepší, než jsem čekal na základě náhodného nedělního večerního poslechu.
A jak u mě tedy Vox dopadl? (1 je nejhorší a 5 je nejlepší)
- Moderování – 4
- Muzika – 4
- Redakce – 2
- Reklama a obal – 2
