Česká televize by ráda spravovala multiplex sama. Vidíme tu výhodu, že sami jsme schopni efektivně rozhodnout o technických parametrech vysílání.
V první řadě je nutné nejprve definovat jaká digitalizace je tímto míněna. V obecném měřítku ji lze v pojetí televizní výroby a vysílání rozdělit na dvě základní oblasti:
– digitalizace vlastní výrobní technologické základny
– distribuce digitálního signálu k divákům
Podívejme se nyní na problematiku obou oblastí ve vztahu k České televizi.
Digitalizace vlastní výrobní základny
Je dlouhodobý proces, který byl započat již v průběhu 80. a 90. let, logickým nástupem počítačových technologií do oblasti zpracování televizního signálu. Řada komplikovaných procesů nebyla již v té době řešitelná analogovou cestou a proto byl nastartován proces digitálního zpracování obrazového a zvukového signálu. Je nutné si uvědomit, že digitalizace televizního řetězce je naprosto nutnou záležitostí, která vedle obvykle vyšších technických parametrů signálu, přináší ale i nové možnosti pro tvůrčí pracovníky.
Z druhé strany nelze ani opomíjet ten fakt, že určité soubory zařízení jsou vyráběny již pouze na této bázi, přičemž v mnoha případech nemusí jít ani o výrobky dražší než v původní analogové verzi. Opravdový masivní nástup digitalizace pak přichází v druhé polovině devadesátých let v rámci konvergence počítačových technologií, schopných zvládnout vysoké nároky na přenosy audio a video souborů v reálném čase,zavádění systémů televizní počítačové grafiky, propojování multimediálních technologií, umožňujících další rozšířené poskytování informací až po nástup satelitního, ale i internetového vysílání.
Česká televize v tomto procesu vždy hrála významnou roli, kdy díky své účasti v mezinárodním sdružení evropských televizí – EBU, byla schopna na základě zkušeností z ostatních zemí, vyhodnocovat jednotlivé technické postupy a až na ověřeném základě se pak rozhodnout pro taková řešení, která v rámci omezených finančních možností, zajistí optimální řešení, bez nutnosti nákladného experimentování. Je nutné si uvědomit, že právě díky zapojení ČT do evropských struktur výměny pořadů je technická kvalita prvním nezbytným požadavkem proto, aby naše výroba mohla být v zahraničí akceptována. Za příklad mohou sloužit nejrůznější typy sportovních pořadů, které v rámci televizních přenosů ČT realizuje, kdy by díky nezajištění technických podmínek snímání takových pořadů, byla ČT vyřazena ze hry a tím přišla o značné finanční částky.
Stejná situace je i u prodeje našich uměleckých pořadů do zahraničí, kdy naopak vysoká technická kvalita je zásadním požadavkem. Proto také veškerá investiční činnost je směřována hlavně pro obnovu stávajícího zařízení, kde je logické, že původní systémy jsou nahrazovány novým digitálním zařízením. Příkladem toho je např. výměna analogového kazetového odbavovacího zařízení Betacart (pořízeného 1988) v redakci zpravodajství, které bude nahrazeno systémem pracujícím na serverové bázi, který umožní redaktorům operativnější zpracování příspěvků a rozšíří další možnosti televizní žurnalistiky.
Za nevýznamný faktor posuzování technické kvality a spolehlivosti vysílání nelze ani nebrat ohled na domácího diváka. Se zvyšující se technickou kvalitou přijímačů, které jsou v současné době na běžném trhu, vnímá divák mnohem zřetelněji sníženou kvalitu vysílání než dříve a kromě vyjímečných případů (např. starší materiály, nebo jiné unikátní záběry) není ochoten sníženou kvalitu tolerovat. Toto dokládá i řada připomínek diváků, které jsou do ČT doručovány.
Distribuce digitálního signálu k divákům
Pod pojmem digitalizace televizního vysílání, je v současné době, ponejvíce chápána tato problematika. Blíže je možné ji ještě rozdělit podle způsobu šíření na satelitní (DVB-S), kabelovou (DVB-C) a pozemní (DVB-T), která se ještě skládá z části primární tj. distribuce z televizního studia na vysílač a sekundární tj. šíření z vysílačů přímo k divákům.
První etapu, kterou musela ČT řešit, bylo zajištění digitální satelitní distribuce DVB-S, se kterým započala v roce 1997, kdy bylo nutno pro rozvoj vícekanálového zvukového vysílání (stereo-duo), zajistit dopravu této modulace na jednotlivé vysílače Českých radiokomunikací, ale i dopravit signál do dalších lokalit, kde to klasickým způsobem bylo velmi obtížné (většinou převaděče tv signálu v členitém terénu).
Nemalou roli hraje i fakt, že signál veřejnoprávní televize byl tak zprostředkován pro zastupitelské úřady ČR v rámci Evropy. Po dalším intenzivním tlaku krajanských spolků a dalších institucí (Senát ČR, Ministerstvo kultury ČR), bylo v roce 2000 započato s vysíláním zpravodajských a publicistických pořadů v nekódované formě, umožňující sledování těchto pořadů v celé Evropě, ale i přilehlých oblastech Asie a severní Afriky, což bylo spoluobčany žijícími v zahraničí velmi kladně přijato. Současně je tato forma poskytování informací nejlepším spojením pro tyto lidi se svoji vlastí, opět jeden z úkolů veřejnoprávního subjektu.
Tou opravdu revoluční etapou, která je nejvíce skloňována pod pojmem digitalizace televizního vysílání, je zavedení pozemního digitálního vysílání DVB-T. Protože technické otázky tohoto problému spojeného s provozováním multiplexního vysílání jsou všeobecně známé, řada záležitostí zvláště právního a legislativního charakteru je v současné době řešena, zaměřme se pouze na problematiku úlohy ČT v tomto procesu.
Jak vyplývá z poznatků v ostatních evropských státech má zásadní vliv na rozšíření této technologie postup veřejnoprávních televizí. Právě veřejnoprávní subjekty, které na daném území provozují volné (tj. nekódované ) vysílání hrají klíčovou roli pro motivaci diváků pro přechod na tuto technologii. Proto také ČT již v roce 1999 podepsala smlouvy o spolupráci při experimentálním vysílání DVB-T s oběma subjekty (Česká radiokomunikace a.s. a Czech Digital Group), které získaly od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání souhlas pro tento způsob distribuce. Česká televize, tak bez finanční spoluúčasti, ale za přispění svých odborníků se aktivně zapojila do průběhu obou experimentů.
Je zapotřebí si uvědomit, že se nejedná jen o vnitřní problematiku v rámci ČR, ale vzhledem k přípravě na členství ČR v Evropské unii na splnění řady dokumentů EU vydaných Radou Evropy a Evropským parlamentem. A právě i z těchto materiálů vyplývá úloha veřejnoprávních televizí při prosazování tohoto vysílání. Proto je též ČT jako jediná z provozovatelů tv vysílání v ČR členem organizace DVB a dalšími úkoly je vázána v rámci členství v EBU. Na těchto zasedáních je pak hodnocen postup v jednotlivých evropských zemích, je v rámci veřejnoprávních televizí prováděna i koordinace poznatků tak, aby televize, které do projektu vstupují mohly využít zahraničních poznatků a tím se vyvarovat omylů ale i zbytečných investicí při zavádění nové technologie. Dalším trendem spojeným se zavádění tohoto způsobu vysílání je vznik nového druhu služeb, daného konvergencí mutimediálních technologií. Je to logický proces, zajišťující zvýšení užitkové hodnoty a vlastností spojených s televizním přenosem a vysíláním na datové bázi s možností interaktivního přístupu.
Proto v souvislosti s přípravou na zavedení tohoto vysílání, ale i pro nutnost nahrazení současných nevhodných primárních distribučních okruhů, přistoupila ČT k realizaci projektu primární distribuční sítě technologií ATM. Na základě provedeného výběrového řízení v roce 2000 byl vybrán Český Telecom pro realizaci tohoto projektu. Tím se ČT přiblížila k ostatním evropským zemím, které přechod na tyto technologie již realizovaly.
Otázku správcovství multiplexu bude řešit zákon. Česká televize by ráda spravovala multiplex sama. Vidíme tu výhodu, že sami jsme schopni efektivně rozhodnout o technických parametrech vysílání. To umožňuje vysokou flexibilitu v poskytování služeb a možnost přizpůsobování jejich kvality dosaženému stupni technického rozvoje .
Jak bylo uvedeno, plánuje se zahájení DVB-T vysílání v září 2003 v roce 50-tého zahájení vysílání tehdejší Československé televize. Velmi finančně náročná bude přechodná doba současného analogového a digitálního vysílání, která se pro naše podmínky plánuje do roku 2010 – 2012. Je pochopitelné, že pro veřejnoprávní televizi bude toto období nejdelší, neboť musí zajistit vysílání jak pro všechny skupiny obyvatelstva, tak i sloužit jako informační medium např. v případě ohrožení obyvatelstva apod. a analogové vysílání tak bude ukončeno až při dosažení kvalitního pokrytí digitálním signálem. Ze studií vyplývá, že jsou skutečně oblasti, kde to nepůjde řešit jinak než náhradou služby starší službou novou. Přesný scénář ještě není znám, hlavně ve velkých aglomeracích je jasné, že duální vysílání bude. Náklady na spojové služby tvoří značnou část rozpočtu ČT, takže je evidentní, že bude snaha toto přechodné období co nejvíce zkrátit. Vše bude dáno také tím, jak se parlament postaví k financování digitálního vysílání.
