Co znamená digitální televize? Jaký to přinese užitek divákům u nás? Jsme připraveni? Po úplné digitalizaci může v ČR existovat až šest multiplexů. V rámci jednoho multiplexu může vysílat až pět různých televizí.
Digitální televize je bezpochyby médiem budoucnosti, plně využívající nových možností. Současný pokrok v technologické úrovni telekomunikací umožňuje postupnou konvergenci telekomunikačních a mediálních oblastí. Zejména v posledních 3 letech probíhají v České republice přípravy umožňující rozvoj digitálního vysílání v transparentních technických, obchodních a legislativních mezích.
Současný a aktuálně doplňovaný zákonný rámec by měl definitivně potvrdit odpovídající kompetence jednotlivých subjektů, které se budou účastnit celého dlouhodobého procesu – především Český telekomunikační úřad (ČTÚ) a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). K řešení této problematiky vznikla již v roce 1999, na základě pověření RRTV, meziresortní odborná komise pod názvem Skupina pro digitální vysílání (SDV). V roce 2000 Rada předložila parlamentu materiál Koncepce přechodu na digitální vysílání v ČR, který byl následně schválen. V roce 2001 byl společně s dalšími příslušnými orgány v návaznosti na vstupní dokument zpracován rozšířený Koncept digitalizace jako podklad pro vládu ČR a příslušné instituce. Vláda potvrdila prioritu perspektivy digitálního vysílání a stanovila konkrétní úkoly schválením usnesení č.691 v červenci roku 2001.
Digitální systém přenosu zjednodušeně znamená rozložení obrazu nebo zvuku do velkého počtu elementů ke kterým je přiřazena určitá číselná hodnota. Přenášený signál se tak mění na řadu čísel, která jsou transportována. V dekodéru přijímače jsou pak jednotlivá čísla převáděna opět do příslušných prvků zvuků a obrazů. Přenášení digitálních signálů je mnohem spolehlivější a z hlediska potřeby kmitočtů velmi úsporné (při využití komprese). Digitální systémy kromě zlepšení kvality tak díky své kapacitní úspornosti dovolují v daných pásmech umístit vetší množství programů. V ČR je doposud možnost dalších TV programů při využití současného analogového systému omezena. Základní nevýhodou digitálního systému jsou pak náklady spojené s rozvojem nových sítí a obměna TV a rozhlasových přijímačů.
Digitální vysílání je realizováno v systému digitálních multiplexů, které jsou tvořeny komplexním datovým tokem obsahující jednotlivé televizní a rozhlasové programy spolu s doplňkovými datovými telekomunikačními službami. Předpokládá se existence 1 privátního a 1 veřejnoprávního celoplošného multiplexu, a případně možnost i dalšího doplňkového multiplexu (např. pro regionální provozovatele nebo placené TV). Po úplné digitalizaci může v ČR existovat až 6 multiplexů. V rámci jednoho multiplexu může vysílat až 5 různých televizí.
Po technické stránce se v ČR počítá s použitím systému DVB-T (Digital Video Broadcasting – Terrestrial) pro vysílání, přenos a šíření televizního vysílání a systému T-DAB pro rozhlasové vysílání (Digital Audio Broadcasting). Příprava vychází z mezinárodních dohod a koordinace kmitočtového spektra, především na základě koordinačních konferencí ve Wiesbadenu v roce 1995 a Chesteru 1997. Licence pro provozování jednotlivých digitálních multiplexů by měla udělovat RRTV a následně také dohlížet na plnění podmínek provozování (např. i stanovení povinných programů, objem dodatečných služeb ad.). Funkce RRTV zůstane tedy i nadále v zásadě v regulaci obsahu vysílání. Kompetence ČTÚ budou především v oblasti telekomunikační infrastruktury (přenosové a distribuční funkce) bez ohledu na programový obsah vysílání.
Od roku 1999 probíhá v ČR zkušební vysílání na základě licencí přidělených RRTV Českým Radiokomunikacím a.s. a Czech Digital Group a.s., a to s platností do konce letošního roku. Průběžně také probíhá vyhodnocování tohoto experimentu.
V současnosti platí tzv. mediální zákon č. 231/01, který již obsahuje prvky vytvářející prostor pro příchod digitálních technologií. Oproti původním předpokladům zcela nového komplexního digitálního zákona je nyní zpracovávána tzv. digitální novela současného zákona, kterou předloží Ministerstvo kultury v termínu, který vláda posunula z března 2002 na 30.6.2002. Její projednání tak připadne nově zvolené Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR až po volbách, tedy pravděpodobně nejdříve na podzim tohoto roku.
Jedná se celkově o rozsáhlou problematiku, která si i ve vyspělejších evropských zemích hledá svoji cestu. Mnohé potíže a problémy v zahraničí mohou být také poučením i pro nás. Nedávné ekonomické potíže jednoho z největších mediálních impérií v Německu se zcela jistě dotýkají i otázek digitalizace (L.Kirch, ITV-Digital ad.). Přes potíže je v zahraničí i u nás prioritou především zavedení systému DVB-T, rozhlas neklade zatím takové požadavky na vyšší technickou kvalitu vysílání a ani zde není takové omezení množství programů jako v případě televizního vysílání.
U nás lze z obecného hlediska vidět jeden z největších technických (a také investičních) problémů v otázce postupného přechodu ze současného analogového systému vysílání (a tomu odpovídajících přijímačů) na digitální vysílací technologie a potřebu mj. komplexní přeměny přijímacích zařízení. Otázkou zůstává rozložení finančních nákladů na transformaci včetně podpory přechodu na digitální přijímače v jednotlivých domácnostech, kde nemalou část nákladů zřejmě ponese stát. Celý proces postupného přechodu, který z technického hlediska může plně začít po roce 2005, lze odhadnou na 4 – 5 let. Kompletní digitální vysílání v plném komfortu se na základě aktuální znalostmi stavu příprav dá v ČR očekávat nejdříve okolo roku 2010.
Závěrem doplním, že v celém transformačním procesu osobně počítám s vůdčí rolí veřejnoprávní České televize a perspektivně i v samotném provozování digitální televize veřejné služby ( příp. po možném perspektivním spojení s veřejnoprávním rozhlasem pak také provozování digitálního rozhlasu).