Během posledních dvou let nebyla v ČR přijata žádná významná mediální norma. Zásadní norma (připravená k projednání ve Sněmovně) se týká českých médií veřejné služby – hlavně České televize. Návrh obsahuje mj. souhrn změn v základních definicích, z části změnu výše plateb koncesionářských poplatků, a také změnu fungování, postavení i volby Rady České televize a samotného postavení generálního ředitele. Z formálních oblastí není výrazně nově, oproti očekávání, řešena otázka efektivnějšího výběru koncesionářských poplatků. Obecně však stále chybí aktualizace koncepčního vymezení budoucnosti přechodu k digitálnímu vysílání v ČR. Před rokem byla dosud platná ( a vládou schválená) koncepce digitalizace převedena do formy návrhu zákona, ovšem se známým patovým výsledkem – ještě před samotným projednáním. Očekávání, spojená se vznikem nového ministerstva informatiky (MI), i přes počáteční rozpaky z období kolem veletrhu INVEX na podzim v Brně, a následující přerozdělení resortních ministerských kompetencí, dosud nebyla v oblasti digitálního vysílání zcela naplněna.
Šance na zvýšení plurality televizního vysílání v České republice, formou rozšíření možnosti počtu celoplošných kanálů spolu s rozvojem přidaných služeb, tedy zatím dostává konkrétnější obrysy poměrně pomalu. Možnost efektivního zhodnocení dosud nevyužitého a mezinárodními dohodami garantovaného „národní bohatství“ dodnes blokovaných kmitočtů zůstává. A to i přes stále rostoucí určité nebezpečí postupného technického omezování těchto kmitočtů v souvislosti s rychlým rozvojem a pokračujícím využití kmitočtového spektra v navazujících sousedních regionech maximálně využívající prostor daný mezinárodními dohodami ( tzn. „přeliv“ do našich příhraničních oblastí), tedy s hrozbou praktického zmenšení územního rozsahu využitelných frekvencí na naší straně.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) na svých zasedáních v průběhu března a dubna projednala a přijala plán reálného zrychlení procesu přechodu na digitální vysílání v úzké spolupráci s ČTÚ – v rámci platného zákonného rámce . V rámci této etapy se společně, vedle zintenzivnění odborné diskuze, předpokládala příprava a definování podmínek pro možnost výběru provozovatele celoplošného digitálního multiplexu. Postupné kroky této „aktivní“ fáze zahrnují od počátku rozšíření SDV (mezirezortní skupina pro digitální vysílání-poradní orgán Rady) o zástupce ČTÚ a MI. Právě tento subjekt by spolu s RRTV a ČTÚ mohl být akcelerátorem přechodových procedur digitalizace v roce 2003. K dispozici je jeden koordinovaný multiplex a následně je připravován druhý celoplošný multiplex. K dispozici je také dokončená studie TESTCOMu o využití stávající sítě vysílačů a jejich postupném přechodu z analogového systému na digitální. Předpoklady SDV a RRTV pro úspěšnost postupu vychází také z pozitivních zkušeností a zájmu dosavadních experimentálních provozovatelů digitálního vysílání v ČR – Czech Digital Group a Českých radiokomunikací. Miliardové náklady na vybudování a provoz digi multiplexu by měl řešit business plán budoucích provozovatelů s využitím jak příjmů za umístění a servisu provozu televizních a rozhlasových kanálů, ale především z komerčního využití a zhodnocení doplňkových datových a komunikačních služeb v rámci multiplexu – nikoliv tedy na dosud málo úspěšné bázi tzv.Pay TV (placené televize). Zde je tedy velká příležitost reálně zhodnotit i negativní zahraniční zkušenosti, např.nedávno prezentované španělskými zástupci na konferenci v Bratislavě.
V dubnu 2003 došlo k mediálně masivně prezentovanému odvolání RRTV spolu s řadou souvisejících, převážně však politických aktů vč. osobního napadání až diskreditaci zúčastněných i nezúčastněných aktérů mediální scény. Výsledkem je dočasná paralýza všech nastoupených trendů a zablokování systémových vazeb a především značné nejistoty všech účastníků ve složitém procesu přechodu na nové digitální technologie. Nezbývá než doufat v co nejrychlejší překonání této více méně politické etapy a znovuobnovení diskuze i reálných kroků umožňujících zahájení digitálního vysílání v blízké době i u nás. V legislativním výhledu je stále kompletně nová mediální norma (do konce roku 2003) a také novela telekomunikačního zákona, kde lze očekávat úpravy mj. i v budoucí roli ČTÚ (Českého telekomunikačního úřadu). Nejaktuálněji byla dosud z hlavních tezí nové normotvorby prezentována snaha o přeměnu stávající podoby nezávislého regulačního orgánu na spíše exekutivní podobu . Jak tento i další záměry ovlivní systémové vztahy subjektů zasahujících do fungování médií a hlavně jak konkrétně ovlivní procesy technologických přechodů na digitální přenos nelze zatím odhadnout.
Blížící se vstup do evropských struktur by snad poté, spolu s úpravou zákonných norem, mohl i pro nás znamenat připojení se k nedávné evropské „nové vlně“ digitálního vysílání (především Německo). A to i přes skutečnost, že v těchto dnech nebyla schválena ani dílčí tzv.euronovela mediálního zákona.
Dosud se v médiích objevují spíše jen útržkovité náznaky či spíše spekulace o záměrech nových kandidátů do mediálních orgánů, zatím však bez konkrétních informací o záměrech vztahujících se k digitalizaci. Nezbývá tedy než doufat, že nová odpolitizovaná Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (případně nástupnická organizace), složená z nezávislých odborníků, dotáhne celý proces přechodu k digitálnímu vysílání v ČR v reálně blízké době.
