Pořídili jste si CD vaší oblíbené zpěvačky či kapely, rozervete celofánový obal, vložíte do stroje a ejhle – dostaví se zklamání. nacházíte něco, co zní sice podobně, ale prostě to není ono…Před pár dny se sešlo v mé e-mailové schránce několik dopisů, které se zároveň staly námětem pro tento článek.
Už se to zřejmě stalo i vám, že jste si v rádiu oblíbili nějakou písničku či interpreta natolik, že jste si zašli do obchodu desku svého oblíbence koupit. Učinili jste tak zřejmě i přes nemravné ceny hudebních nosičů na tuzemských pultech. Pořídili jste si CD vaší oblíbené zpěvačky či kapely, přijdete domů, rozervete celofánový obal, vložíte do stroje a ejhle – dostaví se zklamání. Místo toho, aby se z reproduktorů linuly vám z rádia důvěrně známé tóny a melodie, nacházíte něco, co zní sice podobně, ale prostě to není ono… A přichází krutá pravda a zároveň téma tohoto článku: Remix! Na desce je proste jiná verze té vaší oblíbené skladby, než jakou jste slýchali v éteru. Rádio ji hrálo v remixovu.
Lidi zasvěcené do toho, jak na rádiích vybírá muzika, budu možná nudit. Těm ostatním snad alespoň trošku přiblížím jedno ze zákoutí rádiové kuchyně. Jak je to tedy z remixy a jejich zařazováním na playlisty v rádiích.
Všichni asi víme, že muzika se do světa „vypouští“ po jednotlivých singlech. Většina z nás ví, jak takový singl vypadá a že se špatně shání. Víme také, že singl obvykle obsahuje tzv. radio edit. Je to verze s ideální stopáží, tedy nějakých 3:40, žádná dlouhá intra ani outra, většinou se hodně blíží verzi skladby, která je uvedena z alba. Je tedy přímo nachystán a předurčen pro vysílání v rádiu.
Krom radio editu obsahují singly většinou i několik remixů téže skladby, někdy i skladby další, které se na „velké desce“ třeba ani nikdy neobjevily a neobjeví.
Remixy jako takové mají tu výhodu, že se většinou jedná o dílka nápaditá, zajímavá a z 95 % se nesou v tanečním rytmu. To ocení především svižná a duchem mladá hudební rádia, která je podle svého vkusu zařazují do playlistů. Nevýhodou, které musí každý hudební šéf čelit, je stopáž remixů, která se většinou pohybuje někdy mezi 5-ti a 10-ti minutami. To je na rádio samozřejmě neúnosně moc a každý si to řeší po svém.
V této souvislosti nutno podotknout, že ne všechno, co se v rádiích hraje, musí být nutně ze singlů. Někdy chce hudební šéf hrát muziku, která prostě na singlu k dispozici není a pak přichází na řadu schopný zvukař, pro kterého není velký problém upravit písničku tak, aby byla kratší, bez zbytečných pasáží, intra nebo outra. I když by se autoři asi hodně zlobili, děje se tak vcelku běžně.
Když jsem se o remixech bavil hudebními šéfy jednotlivých tanečních rádií, shodli se vesměs na tom, že pokud dostanou od vydavatelství singl a stojí před rozhodnutím, kterou verzi skladby nakonec na playlist zařadí, musí se řídit téměř výhradně svým citem. Verze songu, kterou dané rádio hraje, musí v první řadě vyhovovat jeho formátu, odpovídat jeho stylu a být přijatelné svou stopáží.
„Já osobně si remix skladby volím sám podle konkrétního titulu tak, aby neubral kouzlu a melodice nahrávky a spíš přidal tempo nebo energii a hlavně podle citu.“, říká Jiří Štepánek, hudební šéf boleslavského rádia Delta.
„V případě, že se jedná o taneční rádio, dá se vcelku předpokládat, že do vysílání bude spíše zařazena verze taneční. Dá se to udělat i tak, že se přes den bude hrát klasický radio edit a v noci pak remix pro fanoušky taneční muziky…“ prozrazuje fígle hudebních šéfů Jirka Cívka z Bontonu.
Celkem oblíbeným tahem tanečních rádií je nasazení skladby v radio editu a když z ní vyroste známý a úspěšný hit, hudební šéf nahradí v playlistu původní radio edit nějakým tanečním remixem, případně rotuje obě verze současně (Cher & E. Ramazzotti na Evropě 2).
Petr Kříček ze Zlaté Prahy, který si se mnou o těchto věcech povídal zdaleka nejochotněji, k remixům poznamenává: „Ve většině případů rozhl. stanice nasazují radio edity, které mají upravenou stopáž v rozmezí tři a půl až čtyř minut. Výjimky nastávají v několika případech. Jedním je například fakt, že albová veze skladby se liší od rádiové, a to v mnoha případech výrazně. Třeba singly a alba skupin M-People, Faithless, Jamiroquai, atd. jsou zcela rozdílné. Dalším případem je, že rádiová verze je zcela odlišná od video verze. Pak je spíše snaha nasadit videoverzi, která je pro posluchače snadno identifikovatelná. Krásným příkladem může být poslední singl Madonny (What it feels like for a girl), na kterém se objevila albová a singlová radio verze, která je pomalá. Přitom videoverze je rychlá a má daleko větší drive. Některé singly už běžně obsahují kromě singlových i taneční verze v radiové stopáži. To je zejména v případě popových interpretů, u kterých mají producenti jasný pocit, že hitová a taneční rádia by původní verzi vůbec nezařadila do svého vysílání.“
Není tak úplně pravda, že remixy se mohou uplatnit jen na tanečních rádiích. Jak mi řekl Dušan Kotora, hudební programátor Rádia City 93.7, „…City není taneční rádio, …ale přesto se občas stane, že před tzv. radio editem dáme přednost remixové verzi, která nám připadá hudebně lepší a pro hudební tvář rádia přijatelnější. Z poslední doby mě napadá například Orange Blue – When Julia Says (radio club mix) nebo po určité době hraní Leann Rimes – Can´t Fight The Moonlight. Jsou to ale spíše výjimečné případy. Většinou jsou remixy pro netaneční rádio nepřijatelné, ať už hudebně nebo stopáží.“
Můžeme tedy s klidem konstatovat, že zdaleka ne vždy platí rovnice to, co hraje rádio = to, co najdu na desce. Krásným příkladem tohoto tvrzení je třeba Tom Jones, který v poslední době natočil řadu úspěšných duetů, ať už třeba s Heather Small z M-People (You Need Love Like I Do), s The Cardigans (Burning Down The House) nebo s Mouse T. (Sex Bomb). Všechny tyto hity vyšly na singlech a taneční rádia je rotovala v tanečních verzích jako o život. Na desce Reload, kde jsou pěkně všechny pohromadě, však najdete vždy mnohem utahanější albové verze, které jsou od těch, jež zněly svého času éterem v áčkových rotacích, na hony vzdálené.
Pečlivě si tedy rozmyslete, za co svých šest (či více) stokorun v obchodech utratíte a buďte při nakupování připraveni i na eventualitu, že pokud si nekoupíte (nebo jinak neobstaráte) singl, oblíbenou verzi svého hitu třeba neseženete vůbec.
Závěrem bych rád poděkoval rádiím Zlatá Praha, Bonton, City, Delta a Evropa 2 za to, že jejich hudební šéfové byli ochotni si se mnou povídat o i věcech, které si každé rádio spíš snaží hlídat a držet samo pro sebe.
