Před dvěma měsíci to bylo přesně jeden rok od rozhodnutí vlády zpracovat nové principy digitálního vysílání. Úkolem aktualizovat dosud platnou Koncepci přechodu na digitální zemské vysílání z roku 2001 bylo pověřeno nové Ministerstvo informatiky. Přípravou se po celou dobu zabývala čtyřstranná pracovní skupina, do jejíž práce se kromě Ministerstva informatiky zapojili také zástupci Ministerstva kultury, Českého telekomunikačního úřadu a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Termín předložení Koncepce vládě byl několikrát přesunut, poslední variantu do 31.ledna letošního roku se již podařilo zvládnout. Kromě termínu se ale ve výsledném dokumentu, který jeho předkladatel ministr Mlynář sám označil za „velmi kompromisní“, nepodařilo splnit očekávání spojená se stanovením jasných principů a vztahů v perspektivním způsobu vysílání.
Nový a postupně zaváděný technologický systém digitálního vysílání může v konečném výsledku přinést až 6 celoplošných multiplexů, ve kterých bude vždy po 4 televizních programech. Součástí každého multiplexu může být množství doplňkových datových služeb, které umožní podstatně změnit možnosti oproti dosavadnímu způsobu vysílání. Technologická kvalita bude nesrovnatelně lepší, bez všech rušivých vlivů. Přínosem bude možnost interaktivního způsobu komunikace s divákem. Podmínkou pro diváka je pořízení nových dekodérů či nových přijímačů se zabudovaným tzv. set top boxem. S ohledem na jasný evropský trend přechodu na digitální vysílání je jasné, že i u nás bude dosavadní analogové vysílání postupně omezováno až k jeho úplnému ukončení (odhad nejpozději do roku 2015).
Od dlouho slibovaného koncepčního dokumentu se očekával zásadní impuls pro ukončení mnoholetého experimentálního vysílání a zahájení vysílání regulérního a plnohodnotného. Výsledek je nakonec opravdu až příliš kompromisní i když splňuje požadavek vysílat digitálně bez potřeby nových zákonů (v opačném případě by vzniklo značné časové zpoždění, uvědomíme-li si jak dlouho se v Parlamentu projednávají například nové normy k České televizi). Přesto mohl dokument přinést více, především blíže zakotvit principy transparentnosti při licencování a přinést pravidla a systém pro sestavování programů v digitálních multiplexech.
Aktualizovaná Koncepce mohla stanovit jasné garance pro účastníky digitálního vysílání a především propracovanější koncepční výhled. Místo toho je k dispozici omezená představa, co by se mohlo stát do roku 2006, ještě k tomu ve velmi nezávazné formě. Množství připomínek ze všech stran (včetně rozporných stanovisek i samotných členů pracovní komise), které se alespoň v těch obecných výhradách naprosto shodují, je poměrně vážné. Přestože nelze vyloučit politické vlivy v průběhu dalšího projednávání, vláda nakonec zřejmě vezme Koncepci dle návrhu tzv. „na vědomí“ a tím vyjádří spíše formální souhlas. Skutečný a praktický rozvoj digitálního vysílání a všech doprovodných služeb pak mohou i u nás zajistit především komerční provozovatelé vysílání a služeb, spolu s veřejnoprávními médii. V tomto musí být jejich postup společný, i když jejich poslání a cíle jsou odlišné.
Úspěšných příkladů pro společný konsensuální postup všech subjektů (v rámci duálního systému vysílání) i příslušných regulačních institucí je v zahraničí dostatek. Je správný čas na seriozní a kvalifikovanou diskuzi, tedy to, co dosud při přípravě Koncepce digitálního vysílání scházelo. Jistě dříve nebo později vznikne nějaká otevřená platforma pro společnou diskuzi a postup, a nejen ta ministerská, která je obsažena v dokončeném návrhu. Jen tak je možné splnit poměrně náročný a dlouhodobý úkol – společně získat zájem naprosté většiny diváků.
