Podezřelé machinace se nemusí vždycky vázat jen k tunelování podniků a investičních fondů. Objevit se mohou i ve spojitosti s digitalizací. Komisaři Evropské unie teď prošetřují financování přechodu na DVB-T v Berlíně a Braniborsku. Podobně na tom jsou i ve Švédsku.
Pojďme se podívat na obě kauzy trochu podrobněji. Nejprve zavítáme do nám bližšího Německa. Mediální rada pro Berlín a Braniborsko se snažila přechod na digitální vysílání soukromým televizím ulehčit a finančně je podpořit. Finanční podpora měla být motivací pro rychlejší přechod na digitál. Ten se v Berlíně a okolí úspěšně podařil. Objevily se ale pochybnosti kolem financování.
Digitální frekvence získala společnost Deutsche Telekom AG (Německý telekom). Na oplátku měla za povinnost vystavět síť DVB-T vysílačů a starat se o jejich provoz. Deutsche Telekom přenesl tuto povinnost na dceřinnou společnost T-Systems. Provozovatelé televizí platí Telekomu, zatímco o přenos signálu se stará T-Systems. Nárok na státní podporu, jako vyrovnání po přechodu na jinou technologii, měli ti provozovatelé, kteří přešli k T-Systems. Tyto platby představovaly jednak výhody pro vysílatele a pak hlavně pro T-Systems. Tento systém totiž umožňuje, aby T-Systems zaváděl nové technologie a služby, aniž by od televizí požadoval nějaké peníze navíc. Protože DVB-T je alternativou a tím pádem i konkurencí pro DVB-C a DVB-S, vytváří toto opatření nerovné podmínky. V hospodářské soutěži jsou pak znevýhodňováni provozovatelé digitálního přenosu po kabelu a přes satelit. Objevila se proto stížnost, kterou se komise musí zabývat.
Jedná se o první přezkoušení financování infrastruktury DVB-T. To je obzvlášť významné, protože berlínský model by se mohl použít i v ostatních zemích. Variantu berlínské modelu už přijali i v Severním Porýní Vestfálsku. Tam se digitálními boxy vybavilo během měsíce po zavedení DVB-T 100 tisíc domácností. Tento model se možná prosadí i ve Šlesvicku Holštýnsku, kde se rozeběhla licenční řízení na digitální frekvence. Tam zájem provilo 17 žadatelů. V Hamburgu se na digitál přejde 8. listopadu. O frekvence se tady uchází 19 zájemců. Účinek těchto opatření tak přesahuje hranice Berlína a Braniborska. Komise se bude snažit zjistit, zda opatření a státní příspěvky nejsou diskriminující a neohrožují investice do alternativních sítí.
Podobný problém trápí také jednu ze skandinávských zemí. Švédsko. Provozovatelé satelitů si stěžovali, že stát zvýhodňuje šíření digitálního signálu pozemními vysílači. 14. července proto začalo řízení, ve kterém se mají podmínky okolo financování terestrického digitálu vyjasnit.
Švédsko se rozhodlo v roce 1999 pokrýt více než 90 procent území signálem DVB-T. Síť se podařilo vybudovat a dnes ji provozuje státní společnost Teracom AB. Příbuzné služby pro digitální televizi zajišťují dceřinné společnosti Teracomu.
Veřejnoprávní SVT má ze zákona povinnost využívat služeb Teracomu a tomu také za přenos signálu platit. Poplatky, které SVT odvádí jsou ale očividně vyšší než skutečné náklady. Nedá se tak vyloučit, že Teracom podporuje SVT. Kromě toho získala společnost garance od švédských úřadů a od státu finanční injekci. Výše pomoci se dá jen těžko zjistit, ale mohla by se vyšplhat až na několik miliónů eur.
Všechny strany zatažené do procesu samozřejmě mají šanci se k celé věci vyjádřit. V každém případě chtějí komisaři Evropské unie udělat jak v Německu tak ve Švédsku pořádek. Jasnost a průhlednost. To chce Evropa. Zásahy politiků by měly být oprávněné, průhledné a přiměřené. To je třeba mít na paměti hlavně teď, protože v příštích deseti letech čeká přechod na digitální vysílání i další státy Unie.
