Může být příčinou rozvodů. Programoví ředitelé televizí mají strach, že je sestřelí. Přitom mu stačí vyndat baterky a můžeme se s ním dát leda tak vyfotit. Řeč je o dálkovém ovládání televize. O tom, co denně žmouláme v ruce, když rozhodujeme, čím si zpříjemnit večer. Ještě před takovými patnácti lety jsme tiše záviděli bohatému strejdovi nebo sousedovi, který už tuto vymoženost měl. Někdo na televizi s ovládáním holt neměl nebo ji za socialismu nesehnal a tak si poradil jako kutil a ovládání sestrojil sám. Těch nápadů bylo jen v kdysi tolik oblíbeném časopise pro kutily Udělej/Urob si sám víc než dost.
Dnes je dálkový ovladač naprostou samozřejmostí a ne jen zázrakem z Tuzexu. Málokdo ale tuší, že první ovladače se objevily ještě dávno před tím než celý Tuzex a zmiňovaný časopis pro kutily. Historie tohoto malého a mocného přístroje se začíná psát v roce 1948. Při příležitosti padesátého výročí zavlečení tohoto vynálezu do Německa o tom píše německý server Digitalfernsehen.de. Právě Němci totiž začali jako první ovládání používat. Ne u televize, ale pro své vojenské čluny bez posádky. To ale bylo před více než padesáti lety, padesát let jej používají v domácnosti. První mírové použití bezdrátového ovladače si připsali Američané, kteří začali v roce 1940 rádiem otevírat garážová vrata.
První ovladač z 48. roku umožňoval pouze zvětšovat a zmenšovat obraz. Přenos povelů obstarával obyčejný kabel. Jednalo se jen o pokusný vynález. Na trhu se ovladač poprvé objevil v roce 1950. Přišla s ním firma Zenith a představila ho pod jménem “Lazy Bones“ (líné kosti). Oblíbený nebyl. Uměl sice televizi vypnout a zapnout a přepínat programy, ale vyhazoval pojistky. Nutnost tahat za sebou dráty odpadla v roce 1955. Ještě nevyzrálé ovládání jménem Flashmatic fungovalo na přenosu světla. Jeho konstruktérem byl inženýr Eugene Polley. V rozích obrazovky byly čtyři senzory a tak televizi občas zapnulo, vypnulo nebo přepnulo jen obyčejné denní světlo.
Rakouský emigrant dr. Robert Adler přišel o rok později s modelem “Space Command“, který využíval ultrazvuk. Adler je znám jako otec dálkového ovládání. Absolvent vídeňské techniky působil od roku 1941 ve firmě Zenith a je držitelem více než 180 patentů. Jeho dálkové ovládání nepotřebovalo baterie a obsahovalo různě dlouhé hliníkové tyčinky. Každá emitovala zvuk o jiné frekvenci a starala se tak o jednu funkci. Například o vypínání, přepínání k vyššímu kanálu apod. Tato ovládání ale zvedla cenu televizorů o třicet procent. Na vině byly drahé vakuové trubice, které se používaly jako příjemce signálu. Celkem jich bylo potřeba šest. Snížit cenu televizí s ovládáním a zmenšit vlastní ovladače mohl až tranzistor, který se začal používat začátkem šedesátých let. Ultrazvuk ale ještě zůstal zachován. Celkem se prodalo devět miliónů ultrazvukových ovladačů. Ty tranzistorové už pracovaly jen s bateriemi.
Před zavedením ultrazvuku se uvažovalo o ovládání rádiovými vlnami. To ale mělo tu nevýhodu, že jedno ovládání přepnulo televizi i sousedům. Dalším uvažovaným způsobem bylo používání běžných slyšitelných zvuků. Tam ale hrozilo nebezpečí, že se někde náhodou ozve zvuk, který má nějakou funkci (třeba i přímo z televize) a televize si bude dělat co bude chtít. Navíc poslouchat při přepínání nějaká pískání a skřeky by určitě nebylo příjemné.
Infračervený přenos, který dnes známe z ovladačů televizí, DVD přehrávačů, věží, videí, klimatizací a dalších spotřebičů se objevil v osmdesátých letech. Neslyšitelné zvuky nahradilo neviditelné záření, které se používá například také v infraportu u mobilních telefonů. Tato technologie umožnila zvýšit kapacitu přenášených informací. A tak se na ovladači mohlo objevit více tlačítek. Bylo možné používat předvolby pro programy, ovládat teletext, časovač na vypínání a podobné věci, které jsou už dnes naprostou samozřejmostí. Nejsofistikovanější televize má dnes ovládání s přibližně padesáti tlačítky. Ostatně jedním ovladačem dnes můžeme ovládat jak televizi, tak třeba stmívání světel v místnosti.
Firma Zenith zároveň vymyslela Z-Trak. Ovládání, které funguje podobně jako počítačová myš nebo trackball u notebooku. Stačí jedno kliknutí a na obrazovce se objevují menu. Kuličkou pak divák vybere, jestli chce přepínat programy, ladit jas nebo hlasitost apod.
Zatímco u nás ještě televize nebyla vůbec, v USA už se starali o dálkové ovladače. V sousedním Německu se první ovládání objevilo v roce 1954. Neovládla se jím ale televize nýbrž rádio. První televizní ovladač si naši západní sousedé užili o dva roky později. Tzv. kouzelný spínač “Zauberschalter“ zavedený v roce 1956 byl s televizí spojen jen kabelem. Toto zařízení se nijak významně neprosadilo. Stejně tomu bylo i v roce 1959 u prvního ultrazvukového ovladače, který se v Německu objevil. Přepínání programů tehdy v Německu ještě sloužit nemohlo, protože druhý program začal vysílat až v roce 1963.
V polovině sedmdesátých let patřilo dálkové ovládání k technickému standardu. Významným členem rodiny se stalo teprve až v osmdesátých letech, kdy začal rozvoj soukromých stanic. Podle odhadů GFU (Gesellschaft für Unterhaltungs- und Kommunikationselektronik) společnosti pro zábavní a komunikační elektrotechniku je v současné době v německých domácnostech okolo 120ti miliónů ovládání od televizí, videí a hifi věží.
Podle maďarského vědce zabývajícího se kulturou Józsefa Tillmanna je dálkové ovládání “žezlem novověku“. Symbolizuje moc, protože se jím dají nechat zmizet světy a jiné se dají přivolat. József Tillmann si vzal dálkové ovládání za předmět filosofického zkoumání.
Ovladač se ale dá zkoumat i mnohem exaktněji než jen filosoficky. Podle údajů hamburského Institutu pro výzkum volného času používají dálkové ovládání každý večer více než tři čtvrtiny všech televizních diváků. Skoro každý třetí se známému projíždění všech programů věnuje průměrně pětkrát a každý desátý dokonce devětkrát za večer. (Vzpomeňme při této příležitosti na účetního Fantozziho, který vytvořil rekord 326 přepnutí za 26 vteřin – pozn. editora) Podle tvůrců tohoto výzkumu na to televize můžou zareagovat vytvořením “Fast-Food-TV“, což by mělo znamenat přinášet stále kratší pořady.
A jak to vypadá s budoucností dálkového ovládání. Díky digitalizaci se prosadí také MHP (Multimedia-Home-Platform) aplikace a dálkové ovládání tak nabyde na významu. Možná že bude vypadat jako mobilní telefon. Budou na nich i podobné klávesy, různé softkeys připomínající tak trochu joysticky apod. Možná že se pak budeme častěji přechmatávat a při zazvonění brát ovládání a naopak se snažit přepínat televizi mobilem.
A otec dálkového ovládání dr. Robert Adler může být jen rád, že ho kdysi vymyslel. Ve svých 91 letech by se mu asi nechtělo pořád běhat přepínat televizi.
