Začíná období arbitráží a soudních sporů. Roky 2001 a 2002 jsou plné nečekaných zvratů. Vše nakonec vyvrcholí tím, že český stát je nucen zaplatit CME 10 miliard českých korun. Noví vlastníci Novy pak v květnu 2003 dávají Vladimíru Železnému adie.
Co je to arbitráž? Důležité obchodní smlouvy obvykle obsahují články, v nichž se smluvní strany zavazují, že jejich případné spory bude řešit mezinárodní arbitráž. Postupuje se zpravidla takto: Dojde-li ke sporu, jmenuje každá ze stran svého arbitra, a ti dva se shodnou na třetím. Usnesení se pak dosahuje hlasy dvou arbitrů.
V případu televize Nova proběhly tři arbitráže – amsterodamská, londýnská a stockholmská. První řešila spor mezi společností CME a osobou Vladimírem Železným. Druhá mezi občanem USA Ronaldem Lauderem a státem Česká republika. Třetí mezi CME a Českou republikou.
Amsterodamská arbitráž
Rozeberme si nejprve první amsterodamskou arbitráž, která začala týden poté, co byl Vladimír Železný odvolán z funkce generálního ředitele ČNTS. Spor se zabýval Smlouvou o nákupu akcií (podrobné vysvětlení v předchozích dílech seriálu). Šlo o to, zda Železný tuto smlouvu porušil a pakliže ano, CME požadovala adekvátní náhradu (v předchozím díle popis celé arbitráže).
V únoru 2001 byl zveřejněn verdikt arbitráže konané v Amsterdamu. Arbitři zkonstatovali, že Železný nemusí CME nic platit (CME požadovala odškodné ve výši 470 mil. dolarů). Současně však uložila Železnému vrátit CME 23 mil. dolarů, které mu CME zaplatila za 5,8 procenta akcií ČNTS, jenž vlastnil. CME musí naopak Železnému tyto akcie vrátit. Zádrhel byl v tom, že tyto akcie v této době byly již prakticky bezcenné, proto Železný toto rozhodnutí arbitráže napadl u nizozemského soudu. Kdyby totiž soud vyhrál, nemusel by CME, jejímž hlavním akcionářem je Ronald Lauder, platit nic.
Železný se pro deník Právo 14.2.2001 vyjádřil takto: „Výsledek považuji za vynikající. Arbitráž potvrdila, že jsem žádné škody CME nezpůsobil. Bude zajímavé, jak CME nahradí znehodnocené akcie, které mi mají vrátit.“ Mluvčí CET 21 Martin Chalupský stejnému deníku pověděl následující: „Ukázalo se, že Nova, která vysílá více než rok samostatně, stojí na českém know-how, a ne na fiktivních investicích CME. Dnes je naprosto nezpochybnitelné, že společnost CET 21 je jediným oprávněným subjektem, který může na základě udělené licence provozovat vysílání komerční televize Nova, a že společnosti CME a ČNTS vůči ní nemohou mít žádné opodstatněné právní nároky.“
Fred Klinkhammer, prezident společnosti CME, další den požádal český stát, aby zabavil jejímu bývalému obchodnímu partnerovi Železnému veškerý majetek. CME tímto krokem chce Železného donutit, aby jí ihned zaplatil miliardu českých korun, kterou ji přiřkla amsterodamská arbitráž. Mluvčí CET 21 Chalupský okamžitě přispěchal s upozorněním, že jakmile Železný napadne verdikt u nizozemského soudu, může to mít vůči miliardové platbě odkladný účinek. Dále Chalupský uvedl, že „CME nemá žádný důvod vyzývat český stát, aby zabavil Železnému majetek, protože Klinkhammer zřejmě úplně zapomněl, že na základě rozhodnutí Vrchního soudu existují aktiva naopak na straně Železného a CET 21.“
Český stát asi dostal strach. Jak jinak si vysvětlit krok, který 22. února 2001 udělal Obvodní soud pro Prahu 1. Ten totiž nařídil zablokovat majetek Vladimíra Železného. Po zablokování může následovat i exekuce.
Soud tím totiž splnil požadavek CME. „Soud vyhověl návrhu společnosti CME na výkon rozhodnutí podle verdiktu rozhodčího soudu v Amsterdamu“, řekl pro Právo místopředseda Obvodního soudu pro Prahu 1 pro věci civilní Jaromír Jirsa. Pro Železného tento krok měl následující dopad: zákaz jakkoli nakládat s věcmi a právy, které jsou v rozhodnutí uvedeny. Železný se rozčílil a oznámil, že „nikdo nemá v této zemi miliardu korun v hotovosti, a proto mi bude trvat 5 až 7 týdnů, než se mi podaří celý obnos nashromáždit.“
Mluvčí CME Martin Donath sdělil, že CME neučinilo nic víc a nic míň, než, že „požádalo o zajištění výkonu arbitrážního rozhodnutí.“ Podle Donatha udělal Železný chybu, když od vynesení arbitráže nekomunikoval se CME.
Důsledky verdiktu amsterodamské arbitráže mají zajímavé pokračování. Železný dosud nezaplatil požadovanou miliardu korun společnosti CME, naopak, jak se později ukázalo, hledal možnosti, jak se tomu vyhnout.
Aleše Rozehnala, právníka Vladimíra Železného, v pondělí 6. listopadu 2001 obvinil vyšetřovatel z pokusu o poškozování věřitele. V případě, že mu bude skutek prokázán, hrozí mu trest odnětí svobody na dva až osm let. „Trestný čin spáchal formou účastenství, přičemž jeho trestná činnost souvisí s jednáním pana Železného,“ uvedla pro Právo Soňa Jindráková, mluvčí republikového úřadu vyšetřování Policie ČR.
O tři dny později byl skutečně vzat Rozehnal do vazby. Důvodem bylo, aby nemohl ovlivňovat tři svědky, kteří se v případu nově objevili. „Jedním z nich je Rozehnalův spolupracovník, příbramský právník Michal Janík. Ten byl spojen s činností nadace Astrona Foundation v Lichtenštejnsku“, sdělil Rozehnalův právní zástupce Josef Monsport. Vyšetřovatel Vladimír Machala potvrdil, že „nové skutečnosti vyplynuly z výslechu Waltera Schllegela, správce Astrony.“
Policie se zaměřila na téměř miliardovou transakci, která proběhla mezi Železným a lichtenštejnskou nadací Astrona Foundation. Tu považuje vyšetřovatel za předstírání neexistujícího závazku s cílem poškodit věřitele, tedy CME. Cílem celé transakce bylo vyhnout se zaplacení zhruba miliardy společnosti CME. Ta označila již v březnu 2001 smlouvu o odkupu Novy Consulting mezi Železným a Astronou za antedatovanou, to znamená, že měla být sepsána a podepsána právě v roce 2001, nikoliv před čtyřmi lety, jak se v ní uvádí.
Nový rok 2002 nezačal pro Železného dobře. Skončil ve vazbě. Po několika hodinách byl propuštěn, ale vyšetřovatel později znovu žádal, aby Železný byl umístěn v cele. Policie ho obvinila z poškozování věřitele a rovněž kvůli podezřelým převodům majetku. V cele skončili i další dva Železného právníci: Ondřej Kuchař a Edita Panušková. Po delším období byli všichni propuštěny na svobodu.
Deník Právo k tomuto tématu 15. ledna 2002 otisklo seznam převodů majetku ředitele televize Nova:
- 60% podíl v CET 21
- Pozemky a dům v Dlouhé ulici v Praze s odhadní cenou asi 78 mil. Kč
- Sbírka několika set obrazů nevyčíslitelné hodnoty, zejména českého umění 20. Století, období české a slovenské moderny, kubismu a meziválečné avantgardy
- Zámeček ve francouzské vesničce Langourian u Bretaně s odhadní cenou okolo dvaceti mil. korun
- Vinice a budova bývalého piaristického semináře v Mikulově na Moravě s odhadní cenou okolo pěti milionů korun
- Vinohradnická firma Tranzberg Mikulov, a.s., poskytující též ubytovací a hostinské služby
- Hotel Rohatý krokodýl v Mikulově
- Vila v Sibeliově ulici v Praze 6 s odhadní cenou okolo osmi milionů korun
- Budova v Thunovské ulici v Praze s odhadní cenou asi 110 milionů korun
Londýnská arbitráž
V Londýně se souběžně konala další arbitráž. Tentokrát šlo o spor mezi občanem USA Lauderem a Českou republikou. Pro český stát tentokrát dopadla dobře. Arbitři sice konstatovali, že ČR smlouvu o ochraně investic porušila, protože na samém počátku Lauderova investování v ČR nedodržela svou povinnost nevystavit investice diskriminačním a svévolným opatřením tím, že změnila své původní schválení kapitálového vkladu do CET 21 a trvala na vytvoření hybridu držitel licence-servisní organizace.
Jenže Lauder si tehdy nestěžoval a arbitři další činnost Rady nehodnotili jako snahu zníčit Lauderovu investici, ale jako starost o dodržení českého zákona.
Stockholmská arbitráž
Arbitráž CME versus Česká republika začala v únoru 2000 ve švédském Stockholmu a případ interpretovala jinak. Studovala chování Rady podrobněji. Tlak Rady na změnu původního uspořádání hodnotila jako přímý důvod, proč se investice CME stala rizikovou. Upozornila na několik věcí. Když Železný Radě sdělil, že potřebuje „poškodit“ ČNTS, firmu, jejímž je generálním ředitelem, spáchal podle arbitráže závažný trestný čin. Rada to měla oznámit a jakýmkoliv způsobem nepomáhat Železnému, aby se mohl vyvázat ze závazků vůči partnerovi. Tato informace je podle týdeníku Ekonom veřejně přístupná na serveru Ministerstva financí téměř dva roky.
Železný také měl podle předešlých verdiktů justice obnovit vztahy s ČNTS. On to ale ignoroval a požádal RRTV o souhlas, aby se změnily vlastnické poměry v CET 21. V té době už totiž platila novela mediálního zákona 137/1997, která platnost změn v majetkových poměrech držitelů licence vázala na předchozí souhlas Rady. Rada, přestože o předběžném opatření arbitráže věděla, dokonce i přes jednomyslné varování Stálé mediální komise Parlamentu ČR, aby nedošlo „k nevratné změně vlastnických poměrů v CET 21“, sice nejprve žádost odmítla, ale v prosinci 1999 odsouhlasila, že navýšením 10 milionu korun (!) klesl vliv Železného z 60% jen na 12. Společníky se přitom stali jeho blízcí spolupracovníci (mj. Rozehnal, Šmuclerová, Šmejc). Stockholmská arbitráž to hodnotila jako napomáhání při obcházení účinnosti příkazů arbitrážního soudu a krytí podvodného jednání dr.Železného a jeho společníků.
Pro pořádek dodejme, že mnozí radní nemuseli důsledkům svého jednání rozumět. Někteří však nepochybně dobře věděli, co dělají a proč to dělají.
Spolumajitelem Novy se stala PPF
Finanční skupina PPF 28. června 2002 oznámila, že se koupí společnosti Vilja stala čtvrtinovým spolumajitelem CET 21, držícím licenci. Vilju totiž prodali Josef Alan, Peter Hunčík a Vlastimil Venclík, přestože byli vázání předchozí smlouvou nabídnout ji přednostně společnosti MEF Holding ovládané Jiřím Šmejcem.
To byl šok jak pro Šmejce, tak především pro Železného. Zradil ho totiž jeho právník Rozehnal, který se chtěl Železného zbavit a sesadit z křesla generálního ředitele TV Nova. Vše přitom probíhalo v den voleb do Poslanecké sněmovny. Železný v tu dobu připustil, že Nova potřebuje silnou finanční injekci. Ve svém pořadu Volejte řediteli dokonce pronesl: „Může se stát, že současný tlak na naši televizi neustojíme. Nova možná klekne.“
Železný již byl smířen s odchodem z televize. Věděl moc dobře, že nemá možnost, jak ji majetkově ovládat. Ve funkci byl díky loajalitě Jiřího Šmejce. „Věřím, že se uvidíme u dalšího pořadu Volejte řediteli. Kdybysme se neviděli, tak na shledanou,“ pronesl Železný. Po skončení pořadu okamžitě z areálu televize odjel.
Všechny karty v Nově nyní překvapivě držel Aleš Rozehnal. Měl údajně připraveny tři varianty, co se bude dít. Ani v jedné neuvažoval se Železným. Aby všichni viděli, jak on je v pohodě, narozdíl od Železného, který byl evidentně z celé dramatické situace nervózní, ze soboty na neděli oslavil s přáteli svou svatbu na zahradě pražské barrandovské vily podnikatele Antonína Charouze (mj. vlastní pražskou hokejovou Spartu a agenturu BPA).
O Libuši Šmuclerové se uvažovalo jako o nové generální ředitelce Novy. Ta navíc svůj 13,89% podíl v Edikonu převedla na MEF Holding, zatímco druhou polovinu z 27,78% ovládal Aleš Rozehnal. Ten se spojil s Viljou, kterou už nyní vlastnila finanční skupina PPF Petra Kellnera.
PPF se nakonec se Železným domluvili a jeho post ředitele mu zůstal. Navíc za něj společnosti CME zaplatila miliardu českých korun. Železný byl v koncích, žádné triky mu nevyšly a Američané stále čekali na své peníze, které jim přiřkla amsterodamská arbitráž. Teprve ve druhé polovině roku 2002 se dočkali. PPF navíc obstarala úvěry u bank, stabilizovala financování Novy. Letos na jaře splatila půjčku České konsolidační agentuře.
Dny Vladimíra Železného v Nově jsou sečteny. Jakmile byl verdikt stockholmské arbitráže potvrzen, zaplatit CME 10 miliard Kč, spustila se mediální lavina na vedení Novy. Vláda ČR požadovala finanční spoluúčast na pokutě. Noví majitelé, PPF, odmítli. Přesto vyšli vládě vstříc. Odvolala s definitivní platností Vladimíra Železného. Ten si z Barrandova sbalil své věci a v tichosti odešel. Petr Kellner, majitel PPF, pro Mladou frontu Dnes na otázku, zda rozhodoval on osobně o odvolání Železného, odpověděl: „O odvolání rozhodli po vzájemné dohodě skupiny PPF a MEF. Můj osobní názor je, že v dané situaci byl tento krok nutný.“
Celý příběh je, zdá se, u konce. Vláda ČR odeslala 10 miliard korun na účet CME. Prezident Václav Klaus podepsal navýšení o tuto částku zákon o rozpočtu pro tento rok. A Vladimír Železný? Ten se uchýlil na jižní Moravu, věnuje se senátorství a nově se angažuje v erotickém byznysu. Čeká, jak dopadne vyšetřování a kdy jej Policie ČR ukončí a zároveň své podklady předá státnímu zástupci. Takových bylo 10 let s Novou…
