ROZHOVOR – VIDEO UVNITŘ. Více než milion posluchačů denně a přes dva miliony týdně – takové jsou výsledky poslechovosti lídra rozhlasového trhu – soukromého Rádia Impuls. Úspěch, dnes už dlouhodobého lídra, vidí jeho ředitel Jiří Hrabák v úspěšném skloubení programu s marketingem, ale i přítomností významných osobností ve vysílání. Z nového Radiožurnálu prý velké obavy neměl, spíš očekával, že by jeho nová podoba ubrala posluchače jiným stanicím. V rozhovoru pro RadioTV jsme se však bavili nejen o pozici a úspěších Rádia Impuls, ale i současném stavu české hudby, možnostech digitalizace rozhlasového vysílání a dalších cestách, kterými se může Rádio Impuls v budoucnu ubírat směrem ke svým posluchačům.
Úspěšná synergie programu a marketingu
RadioTV: Posledný prieskum Radioprojektu a podobne aj viaceré vlny pred ním vykazujú dlhodobý nárast počúvanosti Rádia Impuls. Ako sa pozeráte na tento nárast, a v čom spočíva to, že rádio, ktoré je už 9 rokov na trhu si udržiava prvenstvo napriek rastúcej konkurencii?
J. Hrabák: „Já si myslím, že je to dané především určitým konzistentním přístupem k programu a marketingu za poslední čtyři roky. My jsme měli dobré výsledky poslechovosti i před šesti-sedmi lety, pak postupně začalo docházet k určité stagnaci. Nemyslím, že by to bylo něco speciálního. Myslím si, že podobné věci vidíme i u jiných národních nebo i lokálních či regionálních rádií. Myslím, že jsme si vybrali nějakou přestávku, kde jsme hledali další cestu, ona ta další cesta byla de facto pokračováním té cesty předcházející, ale pokračování, nikoliv opuštění té cesty. To si myslím, že často bývá chyba řady rádií a té chyby jsme se dopustili i my, že jsme se v nějakém určitém období pokusili rádio kormidlovat úplně někam jinam. A před těmi čtyřmi roky jsme se pokorně vrátili k našemu základnímu směřování, a to je kombinace hudby a zpráv či informací, a když říkám kombinace, tak si myslím, že my těch zpráv a informací máme přece jen trochu větší množství než má většina ostatních soukromých rádií. Nechci to srovnávat s Radiožurnálem. Proč si myslím, že se to za ty 3-4 roky dostalo tam, kde to je…? Je to jednak tím, že jsme se pokorně vrátili k tomu, co jsme dělali předtím, akorát že jsme to dali do jiného kabátu, a myslím, že je to dané i tím, že se nám podařilo vytvořit jasnou sinergii mezi programem i marketingem. Jinými slovy, to co říká marketing, to taky děláme. Ono i v těch předcházejících letech, stejně jako teď, se Impuls snaží neustále vyplňovat určitou mezeru na trhu, a to je opravdu ta kombinace hudby a mluveného slova. Je to něco mezi množstvím mluveného slova na veřejnoprávních rádiích a množstvím mluveného slova na soukromých rádiích.“
RadioTV: Keď ste spomínali, že to čo robí marketing, to robí aj program… znamená to, že aj v predchádzajúcich rokoch ste ešte smerovali k intuitívnemu plánovaniu programu, alebo ste sa prieskumov držali výraznejšie aj v minulosti?
J. Hrabák: „My jsme se průzkumy prvních 4-5 let příliš nezabývali, bylo to opravdu velmi intuitivní programování, ale i velmi intuitivní marketing. Ale i v té době jsme se snažili o skloubení věci, které jsou v propagaci – když bych ten marketing zúžil jenom na propagaci – takže spojení propagace a programu bylo i v těch předcházejících letech. Co si myslím, že se nám podařilo více využít v marketingu – kromě hlavních programových prvků, které máme, to znamená, že hrajeme českou muziku, že věnujeme zpravodajství, dopravním informacím, že tady máme Václava Moravce v posledním roku a půl, ale myslím, že se nám podařilo pomoci externí komunikace, ale i komunikace v rádiu vytvářet pocit přátelského rádia. Samozřejmě ten pocit mám já, a řada lidí s tím může nesouhlasit.“
RadioTV: Vy ste boli vobec prvým súkromným médiom, ktoré predstihlo Radiožurnál ešte pred niekoľkými rokmi. V čom to je podľa vás, že Radiožurnál sa nakoniec dostal až o niekoľko pozícií nižšie, pretože vždy to bol jasná jednotka, nanajvýš dvojka na trhu, dnes mu patrí už dlhodobejšie to štvrté miesto. Vidíte vy nejaký výrazný posun v programe, ktorý by to mohol ovplyvniť, či už na vašej alebo na ich strane?
J. Hrabák: “Já hrozně nerad podrobuji veřejné kritice někoho jiného protože si myslím, že cokoliv vytvořit je hrozně těžké. A vždycky když čtu kritiky jiných rádií, ať už veřejnoprávních nebo soukromých, tak se vždycky ptám v duchu toho člověka, který tu kritiku napíše – Co ty jsi sám vytvořil? Co jsi sám vytvořil, ať už to mělo úspěch a co jsi sám vytvořil a úspěch to nemělo, protože třeba to mohlo být také dobré, a úspěch to nemělo z jiných důvodů, třeba že to bylo vytvořeno v nesprávném čase. A opravdu velmi by mě zajímalo, jak by ti jednotliví kritici na tuhle otázku odpovídali. Nicméně k tomu Radiožurnálu, protože Radiožurnál je nakonec věc veřejnoprávní, tudíž se k ni mohu vyjadřovat protože platím také koncesionářské poplatky… Možná to může znít velmi divně od člověka, který 17 let pracuje v soukromém rozhlasovém sektoru… ale já jsem opravdu velkým příznivcem veřejnoprávního rádia a já si myslím, že největší problém veřejnoprávního rádia celá ta léta je samotná definice té veřejnoprávnosti, o kterou se různí lidi pokoušejí. Ale ta definice tak, aby ji vnímali lidi vevnitř, kteří to rádio dělají. Co je ta veřejnoprávnost? Já se občas, musím říct, usmívám, když byla taková velká kritika věcí, které udělala paní Tachecí… a zase ta kritika byla úplně šmahem. Všechno co udělala podle lidí, kteří ji kritizovali, tak všechno bylo špatně. Ale bylo to opravdu špatně? Opravdu bylo špatně, že chtěla muziku udělat přístupnější pro širší skupinu lidí? Opravdu bylo špatně, že chtěla zprávy udělat trochu dynamičtější? Opravdu bylo špatně, že občas lidé začínali ve zpravodajství používat slova, která nejsou úplně z učebnice češtiny pro střední školu? A to jsou možná i věci, které říkají to, co já si myslím o Radiožurnálu. Já si myslím, že by se někdo měl dál pokoušet o změnu nebo spíš úpravu Radiožurnálu.”
Radiožurnál by nám ubral posluchače, ale ne výrazně
RadioTV: Položili ste si viacero otázok, na ktoré možno i sám poznáte odpoveď. Ja sa ich pokúsim zhrnúť do jednej – obávali ste sa Radiožurnálu v čase, keď pani Tachecí urobila tie úpravy, a obávate sa ho dodnes v tej novej podobe? Pretože viacerí analytici sa domnievali, že práve nový Radiožurnál mohol ubrať poslucháčov práve vám…
Jiří Hrabák mluví o obavách z Radiožurnálu
J. Hrabák: “Nečekal bych, že by tam došlo k velkému úbytku, což zároveň neznamená, že by jsme neztratili nějaké posluchače, ale čekal bych že by posluchače ztratila ještě některá jiná soukromá rádia. Protože i přes ty úpravy, to rádio bylo svým charakterem zaměřeno přece jenom na trochu starší věkovou skupinu než jsou naši posluchači. Nicméně myslím si, že by určitý úbytek mohl být. Ale bylo by jich 10 tisíc, 20 tisíc? Ale pak je otázka, neměl by taky Radiožurnál nějaký jiný úbytek ze svých řad? To je hrozně těžké teď zpětně říkat, co by to udělalo a co ne a pak také možná ještě ta základní věc na stole… Má opravdu veřejnoprávní rádio poměřovat tím, kolik ho poslouchá lidí ve srovnání s tím, kolik poslouchá lidí komerční rádio, nebo soukromé rádio? Protože Radiožurnál je svým způsobem také komerční, protože vysílá sponzoring a reklamu.”
RadioTV: A opäť sme pri definícii verejnoprávnosti a možno prípustnosti istých komerčných prvkov… Ale vráťme sa opäť k Rádiu Impuls a k vašej počúvanosti. Po poslednom Radioprojekte ste sa konkrétne pre server RadioTV vyjadrili, že vidíte ešte stále isté medzery v tej dennej počúvanosti, a že budete hľadať cesty, ako ich zaplniť. Prišli ste už na niečo za ten čas? Máte už konkrétnu predstavu, čo by ste chceli zlepšiť?
J. Hrabák: „Já si myslím, že ta mezera už možná není moc v počtu denních posluchačů, ale v prodloužení doby poslechovosti. My o nějakých nástrojích pro tohle prodloužení poslechovosti uvažujeme, jsme ve stádiu rozhodování, který nástroj použijeme, ale protože jsme se ještě nerozhodli, tak ho ani nemohu říct. A také, když ho pak použijeme, tak to ještě neznamená, že se to musí podařit.“
Sázkou na českou muziku jsem si byl téměr jist
RadioTV: Áno, to je tiež samozrejme… prejdime teraz k hudobnej stránke. Rádio Impuls vstúpilo na trh začiatkom roku 1999, a v tom čase česká a slovenská hudba neboli v médiách v takej miere zastúpené ako dnes. Boli ste v podstate priekopníkom v tomto smere, keď ste prišli s iniciatívou, že budete mať viac ako 60% českej hudby vo vysielaní. Nemali ste vtedy trochu obavy, čo to môže spôsobit, lebo v tom čase tu bolo riziko, že sa to nemusí uchytiť. Potom sa to chytilo a začali to samozrejme preberať aj iné rádiá…
Debata o české hudbě
J. Hrabák: „Já musím říct, že sem obavy moc neměl. Já jsem si byl tou sázkou na českou hudbu a kombinaci české hudby s dopravou a zprávami jsem si byl téměř jist. Musím říct, že jsem ale sám měl možná menší očekávání. Já jsem čekal rádio se stropem tak 800-900 tisíc posluchačů. Teď jsme se dostali za poslední dva roky někam jinam a už i v historii jsme byli přes milion asi jednou nebo dvakrát ještě výš ještě v Mediaprojektu. Byl jsem si tím téměř jist proto, protože i v jiných evropských zemích existují rádia, kde domácí hudba má velký význam. A myslím si, že my nejsme ničím výjimečným oproti celé Evropě, my si to jenom občas někdy myslíme, že máme naprostá specifika. Že Poláci jsou úplně jiní než my, že Maďaři jsou úplně jiní než my… asi ano, ale ten základ přemýšlení a té potřeby poslouchat domácí muziku je stejný. A u nás ten důvod byl ještě jeden.Většina populace přece jenom vyrůstala do roku 1989 v určitém bloku od anglické hudby. De facto, většina populace nebyla hudebně vzdělaná, ale to říkám ne s tím, že bych očekával, že vystudovali JAMU nebo FAMU ale myslím si, že neměli naposloucháno tolik zahraniční muziky a tudíž oni chtěli poslouchat tu muziku, které rozumějí. Samozřejmě po roce 1991 tady byl obrovský hlad po anglické pop-music, ale ten byl po pěti-šesti letech určitě nasycen. A možná ještě jedna věc – on Impuls nebyl první, kdo tu českou muziku hrál. Frekvence 1 hrála českou muziku už od roku 1993. Neměla 60 procent české produkce ve svém playlistu, ale troufnul bych si odhadnout, že to bylo 35 procent. To také není málo. Ale my jsme byli první, kdo tu českou muziku použil jako marketingový nástroj a byly jsme asi také první, kdo se nebál opravdu stavět ty speciální bloky jenom na 100-procentech té české muziky.“
RadioTV: A keď sa pozrieme na okolité trhy, či už Poľsko alebo Slovensko, tam tá domáca scéna až tak prím nehrá. V Poľsku Radio Wawa postupne upúšťa od tohto formátu a na Slovensku Radio Hey tiež zatiaľ nedosahuje nejaké výrazné hodnoty…
J. Hrabák: …kolik Rádio Expres vysílá slovenské hudby v hodine? 3-4 tituly jsou určitě v hodině…
RadioTV: …áno maximálne.
J. Hrabák: To není tak málo. V roce 1998 by to na Slovensku nikdo nehrál.
RadioTV: V tomto súhlasím. Ale neprekvapuje vás, že tie domáce formáty nie sú až tak úspešné, ako by sa očakávalo? Alebo si myslíte, že to nie je programom, ale trebárs marketingom?
J. Hrabák: „Já si myslím, že je to marketingem i programem, protože Rádio Expres je podle mně typickým příkladem, které využívá i domácí produkci. Je otázka, jak tu produkci využije. A Rádio Expres tu produkci slovenskou – české muziky tam moc není pokud to správně vnímám – já jsem to párkrát poslouchal na Slovensku protože tam jezdím několikrát za rok tak si to poslechnu… – a tam je jednoznačné využití slovenské hudby…“
RadioTV: …mal som skôr namysli médiá, ktoré sa špecializujú takmer výhradně na tú slovenskú hudbu, resp. ktoré ju majú minimálne v tom pomere v akom ju máte vy.
J. Hrabák: „Víte ale, my se taky nespecializujeme jenom na českou hudbu. Když si poslechnete Rádio Impuls, tak během dne je to vyvážené padesát na padesát. Bývaly časy, kdy jsme to měli 60 procent zahraniční a 40 procent české, a fungovalo to taky. Myslím si, že je to vždycky přizpůsobení se tomu, co lidi v ten daný čas chtějí. A v Polsku, pokud vím, tak Radio Zet, které je spíše zpravodajské rádio, ale je to velmi úspěšné rádio, tak hraje hodně polskou muziku taky. Radio Wawa bylo rádio, které je svým pokrytím a svou historii opravdu skoro trpaslík.“
Podíl české hudby bude muset klesat
RadioTV: Ale dá sa súhlasiť s tým, že Rádio Impuls zmenilo trh, lebo až po tej vašej iniciatíve marketingovej, v tých prvých rokoch prišli ďalšie stanice, ktoré sa na tú českú hudbu vyslovene začali špecializovať.
J. Hrabák: „To je asi pravda. Možná že v souvislosti s diskuzí nad českou muzikou může padnout otázka, jak dlouho může ještě být zájem o českou hudbu v našich médiích. Já si myslím, že to je generační záležitost. Myslím si, že v současnosti stále ještě v generaci lidí nad 25 let ten zájem o českou hudbu je opravdu silný. Budoucnost ukáže, co to bude dělat u lidí, kterým je dneska 20, jak se budou chovat až jim bude 26-27 let. Ale myslím si, že hodně záleží v tuhle chvíli ne na rádiích, ale na tom, jaká je domácí produkce. Jak kvalitní je česká produkce v současnosti. A když říkám kvalitní, tak zase tím ani nemyslím, že bych očekával, jak vysoko českou domácí produkci hodnotí hudební kritici, ale jestli ta domácí produkce posledních třeba dvou let, jestli skutečně je schopná uspokojit potřeby pětadvacetiletého, třicetiletého nebo pětatřicetiletého posluchače. Tím myslím, jestli jsou to věci, které jsou z posledních dvou let. A tam zatím moc optimismu do budoucnosti nevidím. Ale nejsem hudební kritik.“
RadioTV: Takže z vašej strany máte pocit, že ten podiel domácej produkcie vo vysielaní bude pozvoľna klesať, či ešte stále budú hrať prím tie hity z minulosti?
J. Hrabák: „Myslím si, že z dlouhodobého hlediska bude muset klesat ten podíl české produkce.“
Druhou část rozhovoru s generálním ředitelem Rádia Impuls Jiřím Hrabákem přinášíme zde.
