Pavel Kučera je muž mnoha zájmů a profesí. Známý je především jeho nezaměnitelný hlas, už 25 let totiž pravidelně usedá za rozhlasový mikrofon a promlouvá k posluchačům. V průběhu své kariéry působil na nejúspěšnějších rádiích. Naše povídání se tak věnuje především jim. Nesmíme však opomenout ani jeho další aktivity. Pavel je totiž také výtvarníkem.
Pavel Kučera – foto Marie Votavová
RadioTV: Za mikrofonem promlouváš k lidem prostřednictvím rádia skutečně pozoruhodně dlouhou dobu. Skoro bych tě mohl nazvat pamětníkem.
Pavel Kučera: Sice letos slavíme 95 let od prvního pravidelného vysílání, mne se ale týká ta mladší historie. 1.1.1993 odstartoval Český rozhlas, ve stejném roce jsem začal i já. Čtvrtstoletí za mikrofonem už něco do života přinese.
Rozhodně pamatuješ začátky vysílání soukromých rádií u nás. Tvá rozhlasová kariéra začala na ostravském Rádiu Orion, které bylo jedním z prvních soukromých rádií u nás a současně velmi poslouchanou stanicí. Posluchači tě tehdy mohli slyšet v odpoledním čase 12-16. Vzpomeneš si na svoje první vysílání?
Vzpomínám si na tréninky v produkčním studiu v létě 1993, tehdy ještě nahrávané na magnetofonovou kazetu. Zcela živě si vybavuji intro hitu Lennyho Kravitze It Ain’t Over Til It’s Over, do kterého jsem poprvé promlouval svým hlasem. Tam jsem věděl, že rádio je to pravé, v čem bych se chtěl realizovat. Rádio jsem poslouchal a vnímal intenzivně už předtím. Rozhlasové hvězdy jako Jan Pokorný, Pavel Kudrna, Miloš Skalka, Jitka Benešová a mnozí další už tehdy ovlivňovali mou cestu. O to zajímavější je potkávat tyto legendy rozhlasového éteru i v současnosti, a mít to štěstí s některými spolupracovat. A Lennyho Kravitze jsem si nedávno užil také osobně naživo.
Do rádia tě tehdy přivedl Jiří Körber, resp. jsi vyhrál konkurz na moderátora. Jak vzpomínáš na jeho osobu? Z moderátora se stal posléze programovým ředitelem Rádia Orion, většina čtenářů si jej vybaví především jako programového ředitele Rádia Impuls.
Orion byl s Evropou 2 nejposlouchanější. A Jirka patřil u posluchačů k nejpopulárnějším moderátorům. Na startu devadesátek vládla velká radost z práce v rádiu, nabízelo se mnoho možností dělat to s novou energií a spoustou nápadů. Posluchači byli vděční za živost a hravost. Jiří byl pro mne velká škola a inspirace, a je velká škoda, že už neslýcháme to jeho „zvonění“ v hlase. Myslím, že by to vše potvrdil i můj tehdejší kolega a současný programový šéf Orionu Mirek Pelegrin.
Pavel Kučera a Bára Basiková – foto archiv Pavel Kučera
Později jsi se odebral na vlny Rádia Nová Alfa a dostal se k mnohem více posluchačům. Co byl v té době pro tebe největší rozdíl? Čemu jsi se na Alfě věnoval?
Úspěch Orionu tvořila prima parta, dokonce jsme natočili píseň Happy Birthday s Borisem Urbánkem, který skládal a nahrával celý tehdejší zvukový obal stanice, zpívala s námi i Věra Špinarová… Bylo těžké se rozhodnout, jestli zůstat nebo přestoupit. Celoplošné vysílání bylo lákavé. Mladý muž se tedy ocitl v krásném historickém paláci Na poříčí v centru Prahy. Vysílal jsem rána a odpoledne. Rádio Alfa v té době šlapalo na paty Frekvenci 1. A báječné výsledky Impulsu, který na ni navázal, svědčí o dobré cestě.
Nejdéle jsi vysílal právě na rádiu Frekvence 1, deset let v kuse na jedné stanici je více než neobvyklé. Čím bylo toto rádio pro tebe výjimečné, že jsi na jeho vlnách zůstal celou dekádu?
Rád vzpomínám na velmi neobvyklý pořad a vlastně můj start na Frekvenci v pořadu Stop, anebo ještě?, kdy jsem tři hodiny byl i hudebním dramaturgem spolu s posluchači, kteří rozhodovali, kolik písniček od které hudební hvězdy uslyší. K tomu se dozvídali novinky o svých oblíbených interpretech.
Pravidelně jsem v éteru otevíral legendární Hudební kavárnu, kde se vystřídaly snad stovky známých hostů v hodinovém rozhovoru s vlastní oblíbenou muzikou, kterou si přinesli. To už se dnes snad nikde neodehrává. Pak přišly další pořady jako Autostop, Dvacítka, Na cestě, Klub F1, Quiz Show, Express F1, Rytmus plus a další. Naplňovala mě tvůrčí práce na této celoplošné stanici. Frekvence 1 pro mne byla skvělé zázemí, v pořadech bylo dost prostoru pro seberealizaci, posluchače to bavilo. Pestrá práce, skvělý tým.
Od roku 2004 jsi se rovněž pohyboval před kamerami a budil jsi diváky Snídaně s Novou, společně s Monikou Valentovou. Čím tě zlákala nabídka moderovat ranní televizní proud na nejsledovanější televizi?
Jak se říká, byla to výzva. Televize je lákavé a mocné médium. Mnoho věcí je při moderování před kamerou a za mikrofonem podobných, některé prvky jsou jiné. Vytvářel jsem také hudební dramaturgii v České televizi pro Dobré ráno, kde jsem poznal zákulisí ranního televizního vysílání. Na Nově to pak byla cenná zkušenost s velmi příjemnou, chytrou a vtipnou kolegyní.
Pavel Kučera a Lucie Bílá – foto archiv PK
Ohlédneme-li se o desítku let zpátky, vydal jsi se do týmu Rádia Blaník do prestižního času, tedy do rána 5-8. To jsi své příznivce budil každé všední ráno. Moderátorský tým byl menší, zároveň jste pořádali řadu venkovních akcí. Změnil se pro tebe nějak kontakt s posluchači? Byl v té době intenzivnější?
Opět jsem dostal skvělou příležitost ukázat moderátorskou osobnost. Bavilo mě mít zásadní vliv na to, aby posluchač vyrazil do nového dne s úsměvem a v pohodě. Posluchačská základna Blaníku je věrná a vděčná. Off-air akce jsem absolvoval už s předchozími rádii, takže zkušenosti ze setkání s posluchači face to face už tu byly. Příjemná zpětná vazba.
Pak přišla nabídka do Českého rozhlasu, na Dvojce jsi provázel ranním i odpoledním vysíláním. Čím se liší systém práce v komerčních rádiích a v rozhlase?
Čas běží, člověk moudří. Měl jsem za sebou mnoho let zkušeností z nejúspěšnějších celoplošných stanic. Jako kmenový moderátor přemýšlíš, kam ještě dál. Český rozhlas za ty desítky let ušel také pěkný kus cesty. Tak jsme k sobě dozráli a došli. Záleží na typu stanice, typu pořadu. Základy moderátorské práce jsou stejné. Pak už je to o praxi, talentu, hlasových předpokladech, empatii, intuici, atd. Každý z této profese to má v různém pořadí a v různém množství.
Český rozhlas připraví pro své regionální stanice jednotný večerní program
Nejen noční vysílání, ale i večerní program bude společný pro všechny regionální stanice Českého rozhlasu. Tříhodinový programový blok Dobrý večer přinese od března společné vysílání pětkrát týdně s regionálními prvky.
....Momentálně tě slýchají posluchači společného vysílání regionálních stanic Českého rozhlasu (Dobrý večer, Kontakt, Humoriáda) a Českého rozhlasu Region (Odpolední Region, Svět zvířat a další). Každý pořad je něčím jiný a specifický. Máš nějaký vysněný pořad?
Portfolio pořadů, co mám za sebou i co teď dělám, je velmi pestré. Mnoho ze svých snů jsem si splnil. Těch 25 let v médiích je dáno hlavně tím, že mě to baví. Baví mě vytvářet každý pořad, který je a bude pro posluchače zajímavý.
Humoriáda je založena na improvizaci a kontaktu s posluchači, zároveň se jí dostává řady ohlasů. Atmosféra vysílání působí velmi uvolněně. Popiš nám prosím přípravu a průběh tohoto pořadu.
Jsem rád, že mě Patrik Rozehnal k tomuto pořadu přizval. Humoriáda je poměrně intenzivní vysílací hodina, kde se scházejí osobnost moderátora, známého hosta a hlasující posluchači. Mým úkolem je propojit vše s archivními scénkami a výstupy, a to nejen slovem, ale i technicky. Tady samozřejmě využívám své zkušenosti se samoodbavováním vysílání během celé mé kariéry v rádiu.
Soukromé stanice vznikaly na našem území v roce 1991, do té doby monopolní vysílání rozhlasu bylo narušeno. Za 27 let prošel éter výraznými změnami – na začátku vládlo velké nadšení a bylo ve znamení experimentů. Jak obecně vnímáš vývoj na českém rozhlasovém trhu?
Zdá se mi stabilizovaný, přehlednější. Rozhlas se uvolnil a rozvinul, je barevnější, soukromá rádia kooperují a cílí na své vybrané skupiny posluchačů. Vzájemně se ovlivňují. Každá stanice by měla mít jasno, pro koho tu je. Rádio je i při všech dnešních dalších možnostech stále rychlý, pohotový a smysluplný společník.
Odbočme z rozhlasu a věnujme se alespoň krátce také tvým dalším zálibám. Zajímáš se také o výtvarné umění, některá tvá díla jsou k vidění na webu www.pavelkucera.cz. Neplánuješ nějakou výstavu?
Jsem potěšen, když mají má díla ohlas, ať už je to na výstavách, v interiérech nebo v galerii na webu. Už nosím v hlavě další zásobu nápadů. Třeba na knižní ilustrace. Těším se, až je zrealizuji. Tvorba je radost a relax.
Výtvarné umění, bohemistika, architektura, blízko máš k hudbě – což lze bez nadsázky považovat za vznešené záliby. Neláká tě mít pořad zaměřený na tuto oblast? Pokud vím, tak do pořadu Kontakt si osobnosti z těchto oborů můžeš vlastně zvát…
Je příjemné, když se vše podaří propojit. Vždy se snažím, abychom vysílali k posluchačům to, co by mohlo zajímat především je.
Je ještě něco, co tě za mikrofonem dokáže překvapit a vyvést z míry? Čím tě vysílání v rádiu naplňuje?
Živé vysílání ti dokáže přihrát do cesty nečekané věci, i kdybys byl tisíckrát trénován a sebelíp připraven. A o tom to je: práce je to stejná, a přitom pokaždé jiná. Jsem rád, když vysílání lidi zaujme natolik, že s námi pokračují i příště. Všichni, kdo to dělají, potvrdí, že je skvělé jít ze studia s pocitem, že se to povedlo. A zároveň už myslíte na další vysílací frekvenci, protože on-air vavříny rychle vadnou a musíte jít za čerstvými každý další den.
Líbí se mi, že rádio je pro lidi s fantazií. Na obou stranách.
Těším se na slyšenou!
Pavel Kučera – foto archiv PK
