Zásady zpravodajství a tvorby programu
V duálním systému televizního vysílání představuje Česká televize záruku služby veřejnosti. To znamená, že poskytuje programovou nabídku sjednocovanou společně sdílenou stupnicí hodnot, založenou na tradicích evropské kultury.
Základními prvky této jednoty jsou důraz na prezentaci plurality názorů v demokratické společnosti, respekt k lidským právům, k právům etnických menšin, postižených a k právům dětí, důsledné odmítání rasismu a všech forem totalitárních útoků na principy občanské společnosti. Samozřejmou složkou této stupnice hodnot je akcent na vysokou profesionální a kulturní úroveň vysílání jako celku. Tato obecně sdílená soustava hodnot stmeluje složitou strukturu vysílání veřejnoprávní televize, obsahující celou škálu typů pořadů, které už ze samotné podstaty své existence komerční vysílatelé do své programové nabídky zahrnout nemohou.
Svou nabídkou širokého rejstříku pořadů, včetně pořadů pro minority, je veřejnoprávní vysílání integrujícím společenským faktorem. V tom je úloha veřejnoprávní televize nezastupitelná. Vzhledem k enormnímu nárůstu informací se stává tento úkol ještě naléhavějším.
Vysílání mající povahu služby veřejnosti musí nabízet základní orientaci, tj. vysvětlovat společenské změny, rozptylovat obavy, určovat žurnalistické a etické standardy a být také nositelem společně sdílených hodnot a pocitu sounáležitosti celé komunity. Službu veřejnosti zajišťuje Česká televize především ve sféře zpravodajství, umělecké a dokumentární tvorby, vzdělávání a publicistiky.
Základní povinností České televize je poskytovat širokou škálu zpravodajských pořadů. Tuto úlohu plní dvojím způsobem:
Krátké zpravodajské pořady, poskytující základní informace o domácím a světovém dění, jsou rovnoměrně rozloženy ve vysílání v průběhu celého dne až do půlnoci.
Hlavní zpravodajské relace ve večerních časech jsou rozlišeny, aby odpovídaly rozdílnému charakteru dvou programů České televize.
Každodenní zpravodajství z regionů, zajišťované rovněž ostravským a brněnským studiem České televize, tuto strukturu dotváří.
Uměleckou tvorbu Česká televize rozvíjí a prezentuje v mnoha podobách: Vyrábí a vysílá původní česká dramatická díla a televizní adaptace českých i zahraničních literárních předloh, podporuje a uvádí národní filmovou tvorbu a zprostředkovává divákům ve velkém rozsahu dění na domácí divadelní, hudební a výtvarné scéně. Kvalitní výběrovou dramaturgií představuje českým divákům světovou kinematografii s důrazem na špičkovou evropskou produkci. Pestrou nabídkou záznamů i přímých přenosů jevištních produkcí, koncertů a v cyklech dokumentů o umění seznamuje domácí publikum s klasickou a soudobou světovou dramatickou, hudební a výtvarnou kulturou.
Česká televize je jediným garantem existence české autorské dokumentární tvorby a její veřejné prezentace. Vedle vlastní dramaturgie a výroby proto systematicky spolupracuje se soukromými producenty. V tomto smyslu udržuje Česká televize důležitou tradici české filmové a televizní tvorby a plní úkoly komerčními subjekty nesplnitelné.
Značnou pozornost věnuje Česká televize pořadům pro děti a mládež a je jejich jediným soustavným producentem v České republice. Dětské pořady a filmy domácí výroby převažují v programové nabídce nad produkcí převzatou ze zahraničí. Vysílání pro děti nejrůznějšího věku se zaměřuje na výchovu dětského diváka k pozitivním hodnotám, vyhýbá se pořadům propagujícím násilí a akcentuje oslovení nejmenších dětí.
Publicistické pořady jsou do vysílacího schématu České televize začleněny v rozsahu umožňujícím pokrývat všechny podstatné oblasti života společnosti. Zvláštní místo zaujímají pořady reprezentující investigativní žurnalistiku plnící nezastupitelnou úlohu sdělovacích prostředků v demokratické společnosti. Propracovaný systém vzdělávacích pořadů těží z domácí i zahraniční produkce a soustřeďuje se na tři základní oblasti: humanitní, přírodovědnou a technickou.
Tématem specializovaných publicistických pořadů celorepublikového dosahu, ale také regionálních publicistických relací, jejichž působení nabývá s novým konstituováním občanské společnosti v České republice na významu, je ochrana zájmů občanů. Zvláštní publicistické pořady, určené etnickým menšinám, zdravotně postiženým nebo přesně definovaným cílovým skupinám, např. seniorům, jsou kombinací rozsáhlejších materiálů, věnovaných klíčovým problémům těchto minorit, a odborného zpravodajství, usnadňujícího prostřednictvím detailních informací těmto menšinám orientaci v životě. Spektrum zmíněných pořadů odpovídá aktuálním potřebám české společnosti a je inovováno podle výsledků sociodemografických výzkumů, které Česká televize v pravidelných intervalech zadává.
Zásady zpravodajství a tvorby programu mají sloužit nejen redaktorům zpravodajských a publicistických pořadů, ale i všem autorům, dramaturgům, producentům, režisérům a ostatním tvůrčím pracovníkům.
Zásady zpravodajství a tvorby programu je třeba chápat jako otevřený dokument, který v průběhu času může reflektovat proměňující se realitu a případně potřebu dalších kodifikujících ustanovení nebo formulování zásad k parciálním problémům zpravodajství, tvorby programu či vlastní realizace pořadů.
Česká televize, vedena snahou naplňovat co nejlépe poslání služby veřejnosti televizním vysíláním, zejména poskytováním objektivních, ověřených, všestranných a vyvážených informací pro svobodné vytváření názorů, si uvědomuje:
odpovědnost vůči veřejnosti, zejména s ohledem na význam televizního vysílání pro uplatnění občanských práv na informaci a svobodnou komunikaci,
složitost a náročnost žurnalistické práce v souvislosti s požadavky na aktuálnost, pravdivost a důvěryhodnost informace, na její kvalitu, hloubku a nestrannost, na její formu a způsob zpracování, zejména z hlediska respektování lidských práv a lidské důstojnosti.
Proto přijala zásady vztahující se k žurnalistické práci, zejména k etice žurnalistiky a zobrazování násilí ve vysílání, a ustavila Etický panel České televize.
Zásady žurnalistické práce
I. Zprávy a názory
1) Kromě zákonných práv a povinností stanovených v právních normách (zákon o České televizi č. 483/1991 Sb. a zákon č. 468/1991 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, oba ve znění pozdějších předpisů) má Česká televize etickou odpovědnost vůči občanům a společnosti. Na ni je třeba klást důraz zejména v době, kdy informace a komunikace hrají velmi důležitou úlohu při vytváření osobních postojů občanů i ve vývoji demokratické společnosti.
2) Novinářské povolání zahrnuje práva a povinnosti, svobodu a odpovědnost.
3) Základním principem jakékoli úvahy o žurnalistice je povinnost vést jasnou dělicí čáru mezi zprávami a názory, aby nebylo možné je zaměňovat. Zprávy jsou informace o událostech, faktech a údajích, zatímco názory sdělují postoje, ideje, přesvědčení nebo hodnotící soudy.
4) Vysílání zpráv a analýz musí být založeno na maximální pravdivosti, kterou lze zajistit adekvátními prostředky verifikace a důkazu, objektivity při výběru a prezentaci zpráv. Zprávy nesmějí být směšovány s domněnkami (úvahami). Obrazová a grafická stránka zpráv a analýz musí vyjadřovat co možná nejpřesněji jejich podstatu.
5) Vyjádření názorů formou vyslovení hodnotících postojů, soudů či komentáře k určitému tématu, případně vyřčení poznámek ke zprávám o aktuálních událostech, je vždy nezbytně subjektivní, a tudíž nemůže být podřízeno měřítkům objektivity. Je však nutno zajistit, aby bylo prezentováno čestně a eticky.
6) Názory ve formě komentářů k událostem nebo k jednání jednotlivců a institucí by se neměly snažit zastírat či popírat nespornou realitu faktů.
II. Právo na informace jako základní lidské právo
7) Právo na informace je základní lidské právo, které bylo zdůrazněno precedenčním právem Evropské komise a Evropského soudu pro lidská práva v souvislosti s článkem 10 Evropské konvence o lidských právech a uznáno článkem 9 Evropské konvence o televizi bez hranic, stejně jako všemi demokratickými ústavami. Vlastníkem práva je občan, který také má příslušné právo požadovat, aby informace předávané novináři byly sdělovány pravdivě v případě zpráv a poctivě v případě názorů, bez vnějšího zasahování veřejných orgánů nebo soukromého sektoru.
8) Činnost České televize jako sdělovacího média je zprostředkovávání, tj. poskytování informačních služeb. Práva související se svobodou informací vycházejí z práva adresátů informací, tj. občanů.
9) Česká televize vychází ze zásady, že veřejné orgány se nesmějí domnívat, že jsou vlastníky informací. Právní řád České republiky poskytuje záruky pro šíření pluralismu ve sdělovacích prostředcích a zajišťuje vytvoření nezbytných podmínek pro realizaci svobody slova a práva na informace s vyloučením cenzury.
10) Česká televize chrání svobodu projevu svých pracovníků, neboť jsou posledním článkem zprostředkování informace. V České republice však dosud není z právního hlediska vyjasněn vztah svědomí žurnalisty a profesionálního tajemství vůči důvěrným zdrojům.
11) Česká televize nikdy nesmí zacházet s informacemi jako se zbožím, nýbrž výhradně ja- ko se základním právem občana. Proto nesmí využívat ani kvality, ani podstaty zpráv nebo názorů ve snaze zvýšit počet diváků s cílem zvýšení příjmů z reklam. Se zřetelem k zajištění etického zacházení s informacemi musí být diváci pokládáni za jednotlivce, a nikoli za masu.
Etika žurnalistiky
Rada Evropy schválila v roce 1993 Rezoluci č. 1003 o etice žurnalistiky. Tyto etické zásady žurnalistiky by měly být uplatňovány všemi novináři v celé Evropě. Vzhledem k nedostatku právní úpravy a pozitivních tradic v této oblasti v České republice považujeme za velmi důležité respektovat uvedené zásady při výrobě a vysílání pořadů v České televizi.
I. Funkce žurnalistiky a její etika
1) Informace zprostředkované žurnalisty sdělovacích prostředků mají díky obrovské pod- poře nových technologií rozhodující význam pro rozvoj jednotlivce a společnosti. Jsou nepostradatelné pro demokratický život, protože má-li se demokracie plně rozvinout, musí zaručit občanům možnost účastnit se veřejných záležitostí. Jejich účast by nebyla možná bez informací, které jim poskytují sdělovací prostředky. Vliv České televize na veřejné mínění je tudíž zřejmý.
2) Bylo by ovšem chybné z významu této funkce vyvozovat, že sdělovací prostředky ve skutečnosti reprezentují veřejné mínění nebo že by měly nahrazovat specifické funkce veřejných orgánů či institucí vzdělávacího a kulturního charakteru, jako jsou třeba školy.
3) Žurnalistika nesmí pozměňovat pravdivé, objektivní informace nebo poctivé názory ve snaze vytvořit nebo upravit veřejné mínění, neboť legitimita žurnalistiky spočívá v účinném respektování základního práva občanů na informace jakožto části demokratických hodnot. Vzhledem k tomu je nezbytné, aby legitimní investigativní žurnalistika pracovala s ověřenými informacemi a poctivými názory. Je neslučitelná s novinářskými kampaněmi vedenými na základě apriorních postojů a zvláštních zájmů.
4) V žurnalistice musí informace a názory respektovat presumpci neviny, zejména v případech, které jsou dosud v řízení, a musí se proto upustit od jakýchkoliv hodnotících poznámek či soudů.
5) Musí být respektováno právo jednotlivců na soukromí. Osoby zaujímající funkce ve veřejném životě mají právo na ochranu svého soukromí s výjimkou těch případů, kdy by jejich soukromý život mohl mít vliv na jejich život veřejný. Skutečnost, že osoba zaujímá veřejné postavení, ji nezbavuje práva na respektování jejího soukromí. Proto je nezbytné usilovat o dosažení rovnováhy mezi respektováním soukromého života a právem na informaci.
6) Výsledek neospravedlňuje použité prostředky, informace proto musí být získány legálními a etickými prostředky.
7) Jestliže Česká televize zprostředkovala zprávu nebo názor nepravdivý či klamný, musí na žádost zainteresovaných osob s poskytnutím všech relevantních informací zprávu opravit. Nejvhodnější je zajistit vysílání opravy ve stejném typu pořadu a ve stejném vysílacím čase.
8) Ve vztazích, které novinář při plnění svých povinností musí udržovat s veřejnými orgány, s orgány exekutivy nebo různými hospodářskými sektory, je třeba zabránit jakékoli shovívavosti, která by mohla ovlivnit nezávislost a nestrannost žurnalistiky.
9) V žurnalistice nesmí být kontroverzní nebo senzační záležitosti zaměňovány se situací, o níž je důležité poskytnout informace. Novinář nesmí zneužívat svých práv k získání vlastní prestiže nebo osobního vlivu.
10) Vzhledem ke komplexnosti procesu získávání a poskytování informací, který se stále více opírá o využití nových technologií umožňujících rychlost a stručnost informace, je nutné, aby pracovníci České televize absolvovali adekvátní odborný výcvik.
II. Konfliktní situace a případy zvláštní ochrany
11) Ve společnosti někdy vznikají napjaté a konfliktní situace pod tlakem takových faktorů, jakými jsou terorismus, diskriminace menšin, xenofobie nebo válka. Za takových okolností má Česká televize morální povinnost hájit demokratické hodnoty: úctu k lidské důstojnosti, řešení problémů mírovými, tolerantními prostředky, a tedy i povinnost odporovat násilí a jazyku nenávisti a konfrontace, zavrhovat jakoukoli diskriminaci zakládající se na odlišné kultuře, pohlaví nebo náboženství. Nikdo by neměl zůstat neutrální, jde-li o obranu demokratických hodnot. Vzhledem k tomu musí Česká televize sehrát větší úlohu v zabraňování napětí a podporovat vzájemné porozumění, toleranci a důvěru, zejména mezi různými komunitami v oblastech s převládajícími konflikty.
12) S přihlédnutím k velice specifickému vlivu sdělovacích prostředků na postoje dětí a mladých lidí je nutné, aby Česká televize nevysílala pořady, zprávy nebo záběry glorifikující násilí, zneužívající sexuálních scén nebo užívající vědomě nevhodný jazyk.
Zobrazování násilí ve vysílání
I. Česká televize si je vědoma nebezpečí, které vyplývá ze stále častějšího zobrazování násilí. Proto při vysílání pořadů uplatňuje následující hlediska:
– nedávat prostor násilí, s výjimkou případů, kdy se jedná o uplatnění uměleckých záměrů či o zpravodajské pokrytí událostí (viz níže uvedené zásady),
– nevysílat prohlášení, která by mohla podněcovat násilí, tím že by mohla být odůvodněně chápána jako prohlášení podporující a šířící násilí, nenávist, rasovou nesnášenlivost, xenofobii, antisemitismus a další formy diskriminace či nenávisti založené na netoleranci.
Česká televize bude pečlivě sledovat vývoj evropské legislativy v této oblasti, zejména jednání o Doporučení ohledně zobrazování násilí v elektronických médiích a Doporučení ohledně „prohlášení vzbuzujících nenávist“.
Česká televize věnuje pozornost i jemnějšímu rozlišování pořadů vhodných pro mládež, než jak stanoví zákon. Zavedením vnitřního systému označování pořadů bude usilovat o jejich nejvhodnější zařazení do vysílání z hlediska ochrany dětských a mladých diváků.
II. Zásady napomáhající při rozhodování o zařazení materiálů zobrazujících násilí do programu České televize
Jedním z hlavních úkolů České televize je poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů (( 2 zákona o České televizi). Vzhledem k tomu, že násilí je součástí života, který nás obklopuje, nelze se jeho zobrazování a informacím o něm vyhýbat. Je však povinností České televize hledat všechny cesty, jak omezit nepříznivý dopad zobrazování násilí na televizní diváky a zejména na děti. Jediným řešením je neustále obnovovaná nepsaná dohoda mezi zodpovědným televizním producentem, respektive redaktorem-dramaturgem, a informovaným divákem o tom, co je a co není přijatelné. Proto nelze stanovit žádná obecně platná a neměnná kritéria, jimiž by se pracovníci médií mohli beze zbytku řídit.
Zobrazování násilí působí na diváky negativně několika způsoby: deprimuje a šokuje, může u citově nevyrovnaných jedinců způsobit snížení prahu vnímavosti vůči násilným řešením konfliktních situací a v ojedinělých případech může vést i k přímému napodobení.
V oblasti kriminality pak působí zobrazování násilí a rozsáhlé informování o jeho projevech dvojím způsobem:
1. Častá prezentace zpráv o obecné kriminalitě vytváří ve společnosti horší obraz celkové situace, než o jakém hovoří statistiky a odborná šetření.
2. Podrobným popisem způsobu provedení trestných činů lze poskytnout návod k jejich spáchání natolik přesný, že se při objasňování trestné činnosti kriminalisté setkávají se stejným modem operandi u řady pachatelů, což výrazně komplikuje vyšetřování trestné činnosti.
Rozhodnutí, zda zařadit drastický záběr do vysílání, je složité a závisí na mnoha různých faktorech. Vedle etických mezi ně patří i vysílací čas, programový kontext a společenská atmosféra.
Rozhodnutí musí vycházet ze zdravého úsudku, snahy nezraňovat lidskou integritu a z neustále diskutovaného a obnovovaného citu pro to, co lze nejširšímu diváckému publiku předložit jako přiměřené, nutné, slušné, správné, provokující a dojímající.
Mezi diváky jsou spolu se zcela nezainteresovanými osobami i děti, rodiče a příbuzní těch, jejichž záběry se mohou objevit na obrazovce. Mezi diváky jsou i lidé psychicky narušení, stejně jako lidé, kteří v minulosti mohli prožít drastickou událost podobnou té, jejíž obdobu se redaktor-dramaturg rozhoduje zařadit do vysílání.
Je proto nutné zodpovědět si několik otázek, které mohou rozhodování usnadnit :
Je konkrétní drastický záběr nezbytný pro pochopení zprávy?
Čím je důležitý kromě toho, že způsobí šok?
Vzbudí u diváka strach nebo ho znepokojí?
V jakém kontextu je konkrétní násilná scéna uváděna?
Mohou se dívat děti, rodiče a příbuzní obětí nebo „ovlivnitelní“?
Zařazení obrazového zpravodajství se záběry obsahujícími násilí, přírodní katastrofy či jiná neštěstí by se mělo řídit následujícími zásadami:
1) Divák by měl vědět, co ho v příštím okamžiku čeká, a neměl by se cítit zaskočený pro něj nepřijatelnou scénou.
2) Pokud je v pořadu více záběrů zobrazujících násilí, o zařazení každého z nich by mělo být rozhodováno s vědomím výsledku a dopadu pořadu jako celku.
3) Je třeba vyhnout se zařazování záběrů zobrazujících násilí jenom proto, že jsou k dispozici.
4) Při zařazování záběrů zobrazujících násilí do zpravodajských pořadů vysílaných přes den je třeba mít na paměti, že se na ně ve větší míře mohou dívat i děti.
5) Ke každému drastickému záběru je nutné přistupovat s vědomím, že divák jej uvidí, na rozdíl od redaktora-dramaturga, poprvé. Novináři, kameramani, editoři jsou na násilné scény na obrazovce zvyklí.
6) Při zobrazení drastických scén je vhodné vyhnout se detailům a reálnému zvuku.
7) Každý má právo na soukromí. Skupiny a jednotlivci, kteří si je nemohou nebo nejsou schopni vyhradit, jako například lidé v bezvědomí a v hlubokém šoku, lidé zničení hlubokým žalem nebo děti, mají nárok na ochranu. Mrtvým náleží úcta. Detailní záběry mrtvých těl lze zařadit jen ve velmi výjimečných případech.
8) Zprávy o sebevraždách a sexuálním násilí by neměly obsahovat podrobnosti o použitém způsobu. Zvláštní citlivost je třeba projevit v případech sebevraždy oběšením.
9) Je třeba mít na paměti, že některé informace mohou nestabilním jedincům nebo dětem sloužit jako návod. Z toho důvodu je vhodné vyhnout se zobrazování snadno přístupných vražedných nástrojů a zbraní.
10) Násilí, páchané ve vzdálených zemích, by mělo být zobrazováno podle stejných zásad jako násilí, k němuž dochází v naší bezprostřední blízkosti. Lidský život a utrpení mají všude stejnou obecně platnou hodnotu.
